Mezi lidem Božím je nutná velká reformace. Nynější stav církve klade otázku: Je toto pravé představení Toho, který za nás dal svůj život? Jsou to Kristovi následovníci a bratří těch, kteří si nepokládali své životy za příliš drahé? Těch, kteří dosahují biblické úrovně- jak líčí Písmo Kristovy následovníky - bude opravdu málo. Když opustili Boha, studnici živých vod, vykopali si cisterny děravé, které nedrží vodu. Anděl pravil: „Nedostatek víry a lásky jsou těmi největšími hříchy, kterými se nyní lid Boží proviňuje“. ^{3T 475} Nedostatek víry vede k nedbalosti, k milování sebe a světa. Ti, kteří se oddělují od Boha, upadají do velkého pokušení, oddávají se hrubé nectnosti, poněvadž tělesné srdce vede do velké bezbožnosti. A takový stav možno pozorovat u mnohých mezi lidem Božím. I když vyznávají, že slouží Bohu, přesto všechna jejich předsevzetí se odvracejí od Boha. Mnozí uspokojují svou chuť a vášeň i když jasné světlo pravdy varovně upozorňuje na nebezpečí: „Bdi, ovládni se, zapři sebe sám!“ „Odplata za hřích je smrt“. Ř 6,23. I když by měl být výstrahou příklad těch, kteří ztroskotali ve víře, aby jiní nešli touže cestou, přesto se tam mnozí šíleně vrhají. Satan ovládá jejich mysl a zdá se, že má moc i nad jejich tělem.

I když si mnozí lichotí, že jsou dobří a spravedliví, zatím však věrné Boží světlo odhaluje skutečnost, že po celý svůj život žili jen své samolibosti. Všechno jejich počínání se Bohu oškliví. Jak mnozí žijí bez zákona! Ve své velké temnotě hledí na sebe s uspokojením. Kdyby však Boží zákon prosvítil jejich svědomí, jak se to stalo Pavlovi, poznali by, že jsou zaprodáni hříchu a musí zemřít tělesným žádostem. Vlastní já musí zemřít.

Jak smutných a strašných omylů se mnozí dopouštějí! Staví na písku a přece si lichotí, že staví na skále věků. Mnozí z věřících jsou tak bezstarostně nedbalí a neuvědomují si své nebezpečí, jako by neměl být žádný budoucí soud. Očekává je hrozná odplata, a přece se nechávají ovládat nízkými vášněmi; vyplňují tím černý životní záznam pro soud. Varovně vyzýváme všechny, kteří vyznávají Kristovo jméno, aby opustili každou nepravost. Očisťte se poslušnosti pravdy. Očisťte se od všech poskvrn těla i ducha, zdokonalujíce se ve svatosti a v bázni Boží. ^{3T 476} Vy, kterých se to týká, víte, co myslím. I vy, kteří jste před Pánem všelijak porušeně kráčeli, kteří jste měli účast v rozmáhající se bezbožnosti a své duše jste si poskvrnili hříchem. Ježíš vás dosud stále volá, abyste se odvrátili od své cesty, abyste se chopili Jeho síly a v Něm našli ten pokoj, sílu a milost, která vás bezpečně uschopní být vítězi v Jeho jménu.

Porušenost tohoto věku zasáhla mnohé, kteří zdánlivě sloužili Bohu. Avšak ani dnes není ještě pozdě napravit chyby a dovolit, aby krev Ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele prostřednicky vám pomohla, chcete-li se kát a cítíte-li potřebu odpuštění. Nyní musíme bdít a modlit se jako nikdy předtím, abychom nepodlehli pokušení a nezanechali příklad ztroskotaného života. Jako lid nesmíme být bezstarostní a lhostejně hledět na hřích. Tábor musí být očištěn. Všichni, kteří vyznávají Krísta musí bdít, modlit se a střežit cestu svého života, protože satan se snaží svádět a zničit, jakmile se mu k tomu naskytne sebemenší příležitost.

Moji bratři. Bůh vás vyzývá, abyste jako Jeho následovníci chodili ve světle. Je třeba vás vyburcovat. Mezi námi je hřích a nám se to ani nezdá, že bychom byli tak vrcholně hříšní. Mnohou mysl zatemňuje hovění si chuti a přátelství s hříchem. Musíme se více přiblížit k nebi. Můžeme růst v milosti a v poznání pravdy. Chození ve světle a život poslušnosti Božích přikázání nás přece nevedou k myšlence, že můžeme stát a nedělat nic. Musíme jít vpřed.

V sobectví, v povyšování se a v pýše je velká slabost, v pokoře však je velká síla. Naše pravá důstojnost není udržována tím, že si o sobě mnoho myslíme, ale tím, že Bůh bude středem všech našich myšlenek a naše srdce cele zahoří láskou k našemu Vykupiteli a naším blížním. Prostota pravdy a pokora srdce obšťastňuje; domýšlivost plodí nespokojenost, naříkání a ustavičné zklamání. Božskou sílu obdržíme jen tehdy, budeme-li méně přemýšlet o sobě, ale více o tom, jak obšťastnit druhé.

3T 477 Ve své odloučenosti od Boha, ve své pýše a temnotě se ustavičně snažíme vyvýšit a zapomínáme, že pokora srdce je mocí. Moc našeho Spasitele nezáležela v hojnosti ostrých slov, která by pronikla duší; získával si lidská srdce svou šlechetností a nenáročným jednáním. Pýcha a vědomí vlastní důležitosti v porovnání s pokorou a skromností je opravdu slabostí. Kristus nás zve, abychom se učili od něho, tichého a pokorného srdcem; tehdy okusíme onen odpočinek a pokoj, po němž tak toužíme.