Black Hawk, Colorado, 12. srpna 1873.

Drahá sestro E: Bylo mi ukázáno, že potřebuješ důkladné obrácení. Přijala jsi pravdu, ale nepřijala jsi požehnání, která pravda přináší, neboť jsi nezkusila její proměňující moc. Jsi v nebezpečí, že ztratíš oba světy, nebude-li tvé srdce milostí Boží důkladně zpracováno a nebude-li tvá vůle v souladu s myšlením a vůlí Kristovou.

^{3T 330} Nejsi nyní na správné cestě za oním klidem a štěstím, jichž se určitě dostává pravým, pokorným a kříž nesoucím věřícím. Neseš pečeť charakteru svého otce. Máš sobecké sklony, neuvědomuješ si to, ale je to pravda. Předně se zajímáš o to, jak se zalíbit sobě a sleduješ vlastní prospěch bez ohledu na štěstí bližních. Jsi na omylu, hledáš-li štěstí takovým způsobem. Najít je lze jen věrným plněním povinností a zapomenutím na vlastní já. Pokud přemýšlíš jen o sobě, nemůžeš být štastná.

Nechceš se radostně zapojit do práce, kterou ti určil Bůh. Přehlížíš běžné, jednoduché povinnosti, které jsou přímo před tebou a tvá mysl se zabývá nějakým velkým dílem, které podle tvých představ by odpovídalo tvému zájmu a které by mohlo vyplnit nedostatky ve tvém životě a prázdnotu tvé duše. V tom se jistě zklameš. Bohem svěřené dílo spočívá ve věrném plnění běžných každodenních povinností, které se ti nabízejí. Máš vykonávat prosté domácí povinnosti života radostně, ne mechanicky, ale srdečně a s citem.

Nezabýváš se tím, abys jiné učinila šťastnými. Nevidíš ty nepatrné povinnosti, které můžeš vykonat a můžeš každého dne prokázat drobné pozornosti svým rodičům a členům domácnosti. Příliš tě zaujala představa, že je docela ctnostné odloučit se od rodiny a zabývat se vlastním neštěstím, sbírat trny a s oblibou jimi zraňovat jiné. Ráda sníš, ale s tím musíš skoncovat. Tvé povinnosti zůstávají nesplněny. Zanedbáváš prácí, kterou bys měla vykonat, abys pomohla jiným. Oddáváš se svému nešťastnému hloubání. Neznáš sama sebe. Chop se povinnosti! Probuď se a začni plnit své zanedbané povinnosti. Vykupuj minulost věrným plněním svých povinností. Chop se nejbližšího úkolu a při poctivé práci zapomeneš na sebe. Nebudeš mít čas na hloubání, na vzdušné zámky, na pocity nepříjemnosti a neštěstí.

^{3T 331} Musíš se učit téměř všemu z křesťanské zkušenosti. Neděláš tak rychlé pokroky jak bys mohla a jak musíš, chceš-li skutečně získat věčný život. Nyní formuješ charakter pro nebesa, anebo charakter, který tě z nebe vyloučí. Příliš ses zabývala sama sebou, neuvědomovala sis, co máš konat, chceš-li být skutečnou následovatelkou tichého a pokorného Ježíše. Zanedbala jsi své domácí povinnosti. Byla jsi mrakem a stínem v rodině, kde jsi měla být světlem a požehnáním svým drahým. Byla jsi rozmarná, popudlivá a nešťastná, ač k tomu nebylo žádných důvodů. Zanedbala jsi usnadnit břímě matce a v každém ohledu být k požehnání svým rodičům. Od svých rodičů a sester jsi očekávala, aby ti pomohli být šťastnou, aby ti sloužili a pracovali za tebe, zatímco jsi přemýšlela jen o sobě. Neměla jsi ve svém srdci Boží milost, žila jsi v sebeklamu, že skutečně hlouběji poznáváš vůli Boží.

Byla jsi ochotna diskutovat s lidmi jiného vyznání, ač jsi nebyla sto podat jim rozumný důvod naší víry. V tomto směru nepředstavuješ správně pravdu a více škodíš dílu pravdy, než prospíváš. Kdybys méně mluvila na obranu naší viry a více studovala Písmo a chovala se tak, abys byla svědectvím, že vliv pravdy zasáhl tvé srdce a život, udělala bys mnohem lépe, než pouhým mluvením, zatímco ti schází věrnost v tolika věcech.

Budeš-li pozorně následovat příklad našeho sebezapíravého a sebeobětavého Vykupitele, který se ustavičně snažil konat dobro a žít pro blaho jiných, který netoužil po vlastním pohodlí a radosti, pak svým vlivem budeš ku požehnání jiným. V naší pestré společnosti, v rodinách a ostatních životních vztazích omezených anebo volných, je mnoho způsobů, jak možno vyznat svého Pána a mnoho příležitostí, jak Ho zapřít. ^{3T 332} Můžeme Ho zapřít svými slovy, chováním a pomlouváním druhých, nerozumným rozhovorem, žertováním, prázdnými a nelaskavými slovy, překrucováním pravdy, anebo odporem vůči ní. Svou řečí můžeme vyznat, že Kristus v nás přebývá. Svou povahou jej můžeme zapřít, milujeme-li pohodlí, neplníme-li své povinnosti a uhýbáme se břemenům života, které přece někdo musí nést, neneseme-li je my. Můžeme Ho též zapřít milováním hříšných zábav. Krista můžeme zapřít též svým světáckým zevnějškem, anebo neslušným chováním. Můžeme Jej zapřít samolibostí, samospravedlností a sebepovyšováním. Můžeme Jej zapřít též chorobnou přecitlivělostí a přemýšlením o svém zdánlivě těžkém osudu a zkouškách.

Nikdo nemůže před světem Krista pravdivě vyznávat, není-li v něm Kristovo smýšlení a nemá-li Jeho Ducha. Nemůžeme rozdávat to, co nemáme. Rozhovory a chování by měly být skutečnými a viditelnými výrazy pravdy v nás. Je-li srdce posvěcené, poddajné a pokorné, bude ovoce života zřejmé a bude nejúčinnějším vyznáním Krista. Vyznání ústy však nestačí. Milá sestro, musíš mít něco víc. Sama se klameš. Tvá pravda a jednání nesvědčí o pokorném duchu, sebezapření a pravé lásce. Slová a vyznání můžou sice vyjádřit mnoho pokory a lásky, neusměrní-li způsob tvého každodenního života Boží milost, nemáš účast na nebeském daru. Nevzdala ses všeho pro Krista, nepodřídilas Mu svou vůli a neprojevila jsi radost stát se Jeho učednicí.

Dopouštíš se hříchu a zapíráš svého Spasitele, když přemýšlíš o chmurných věcech, hromadíš-li si těžkosti a neštěstí. Těžkosti zítřka vnášíš do dneška. Ztrpčuješ si život, unavuješ a zarmucuješ své blížní a děláš si těžkosti. Vzácný čas milosti, který ti Bůh dal, kdy bys mohla být požehnáním a bohatnout v dobrých skutcích, velmi nerozumně užíváš přemítáním nešťastných myšlenek a sněním o vzdušných zámcích. ^{3T 333} Svou představivostí bloudíš tam, kde ti to nepřináší žádnou útěchu ani štěstí. Tvá denní rozjímání ti přímo překážejí přijmout zdravou, rozumnou zkušenost v Božích věcech a mravní přípravu pro lepší život.

Boží pravda, kterou jsi přijala do srdce, tě může uschopnit pro spasení. Vírou a poslušností pravdy obdržíš milost snášet těžkosti a povinnost dne. Zítřejší milost nepotřebuješ. Měla by sis uvědomit, že jde jen o dnešek. Vítěz dnes! Okolnosti, denní události a psané, vše pronikající Boží Slovo, nás dostatečně poučují o našich povinnostech a o tom, co bychom měli konat na každý den. Místo marného přemýšlení o tom, co nepřináší žádný užitek, denně bys měla zkoumat Písmo, plnit povinnosti každodenního života, které ti snad mohou být nepříjemné a mrzuté, které však někdo musí vykonat.

Krása přírody neustále hovoří k našim smyslům. Otevřené srdce může být zasaženo láskou a slávou Boží, zjevenou v díle Jeho rukou. Pokorné ucho může slyšet a rozumět zvěsti z divů přírody. Ve slunečním paprsku, jakož i v ostatních jevech přírodních, které Bůh prostřel našemu zraku, máme ponaučení. Zelené louky, mohutné stromy, pupeny květů, let oblaků, tichý déšť, zurčení potůčků, slunko, měsíc, hvězdy, vše probouzí naši pozornost a vnímavost a zve nás k přemýšlení a poznání Boha, který to všechno učinil. Poučení z těchto rozličných jevů přírodního světa jsou tyto: všechno poslouchá vůli svého Stvořitele, nikdy nepopírá Boha, nikdy mu neodepře poslušnost v žádném náznaku Jeho vůle. Jen padlé bytosti odmítají cele poslouchat svého Stvořitele. Jejich slova a skutky nejsou ve shodě s Bohem a odporují zásadám Jeho vlády.

^{3T 334} Tvé nyšlenky nejsou ušlechtilé. V přírodnim světě by tě mnohé mohlo vést k lásce a k úctě vůči tvému Stvořiteli. Je mnoho duchovního pokrmu a není potřebí, abys žila ze zklamaných nadějí a zvrácených představ. Nediskutuj příliš ochotně s nevěřícími a s odpůrci pravdy, neboť nejsi k tomu vyzbrojena znalostí Písma. Zanedbala jsi studium Písma. Nejlépe můžeš doporučit pravdu tichostí svého života a věrným plněním svých každodenních povinností. Pravdu lépe představíš, splníš-li svědomitě to, co bys mohla vykonat pro ty, jímž se snažíš pomoci. Nejlepší způsob šíření pravdy nejsou řeči a důkazy, ale každodenní důsledný, skromný a pokorný život Kristova učedníka.

Je smutné projevovat nespokojenost se svým okolím a okolnostmi, které od nás žádají plnit povinnosti zdánlivě nepatrné a bezvýznamné. Soukromé a nepatrné povinnosti jsou ti proti mysli, zneklidnují tě, vyrušují a neuspokojují. To všechno pochází ze sobectví. O sobě si více myslíš, než co si o tobě myslí jiní. Více miluješ sebe, než své rodiče, sestry a bratry a více než Boha. Toužíš po přiměřené a lépe vyhovující práci. Nejsi ochotná pracovat a čekat v pokorné činnosti tam, kam tě Bůh postavil, dokud tě nezkusí a neukáže ti tvé schopnosti a tvou způsobilost pro vznešenější úkol. „Blahoslavení tiší, nebo oni dědičně obdrží zemi.“ Tichost není nespokojenost, ale její pravý opak.

Naříkající křesťané, kteří pokládají šťastnou a radostnou náladu za hřích, nemají pravé náboženství. ^{3T 335} Ti, kteří na krásu v přirodě hledí jen jako na mrtvý obraz, a raději obdivují listí, než aby sbírali nádherné živé květy, kteří nacházejí radost jen v těchto stránkách přírodního světa a nevidí velebnost v údolích živé zeleně a mohutných horských výškách oděných do krásy léta, ti, kteří zavírají své smysly před radostným hlasem přírody a v úchvatném hlase přírody neslyší Boží hlas, nejsou v Kristu. Nechodí ve světle, ale v temných mracích, zatímco by se měli těšit z jasu a požehnání slunka spravedlnosti, vycházejícího z jejích srdcí, které má zdraví na svých paprscích.

Představuješ si těžkosti a zkoušky, které neexistují. Nepatrné nesnáze vidíš jako těžké zkoušky. To není ta tichost, kterou Kristus blahoslavi. Je to neposvěcená, odbojná, nepatřičná nespokojenost. Tichost je vzácný dar milosti. Kdo jej vlastní, mlčky přijímá a snáší utrpení a zkoušky. Tichý člověk je trpělivý a usiluje o to, aby v každé životní situaci byl spokojen. Je stále vděčný a veselý, v bezpráví a nepomýšlí na odvetu. Tiší lidé nejsou ani málomluvní ani nevrlí. Mrzutá povaha je opakem tichého člověka, uráží a zraňuje bližní a nesnáší ani sebe.

Ty jsi jen vstoupila do školy Kristovy. Máš se ještě téměř všemu učit. Neodíváš se teď výstředně, ale v srdci máš touhu po okázalosti. Chceš se odívat prostěji. Odíváním se zabýváš víc,než bys měla. Kristus tě vyzývá: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ Mt 11,28-30. Přijmi jařmo, které ti Kristus nabízí a v této podřízenosti najdeš pravé štěstí, které jsi chtěla získat svým způsobem a vlastní cestou.

^{3T 336} Můžeš být radostná i když podřídíš své myšlenky vůli Kristově. Sebepoznání bys neměla odkládat, ale důkladně zkoumat své srdce a denně umírat vlastnímu já. Můžeš se ptát: Jak ovládnu své činy a vnitřní pocity? Mnozí nevěřící lidé se dovedou značně ovládat i bez zvláštní milostí Boží. Cvičí se v sebeovládání. To může být skutečnou výčitkou těm, kteří vědí, že od Boha mohou dostat sílu a milost, a přece neprojevují dary Ducha. Kristus je náš vzor. Je tichý a pokorný. Uč se od Něho a napodobuj Jeho příklad. Syn Boží byl bez chyby. O tuto dokonalost musíme usilovat a zvítězíme jako On zvítězil, chceme-li mít místo po Jeho pravici.

Máš zvláštní povahu, která musí být přísně vedena a pevně ovládána dříve, než můžeš bezpečně vstoupit do manželského svazku. Nemysli proto na manželství, dokud nepřekonáš své povahové chyby, poněvadž bys nebyla šťastnou ženou. Zapoměla jsi na soustavnou domácí práci. Domníváš se, že není nutno naučit se hospodařit. Kdo jednou zvykne na užitečnou práci, nikdy na to nezapomene. Pak se můžeš v životě uplatnit kdekoliv. Naučíš se milovat práci. Budeš-li se takto užitečně zaměstnávat, budeš na svoji práci myslet a nebudeš mít čas stavět si vzdušné zámky.

Poznání užitečné práce vyzbrojí tvoji neklidnou a nespokojenou mysl silou, zdatností a skromností, patřičnou důstojností, která sklidí úctu. Znáš se jen velice málo a nepoznáváš záludnosti svého srdce. Nejlstivější jest srdce nade všecko a nejpřevrácenější. Jr 17,9. Pečlivě prozkoumej své srdce a najdi si čas na přemýšlení a modlitbu, dokud nepoznáš nedostatky ve své povaze. Neodstraníš-li s pravou upřímností své omyly a chyby, nemůžeš být Kristovým učedníkem.

^{3T 337} Ráda přemýšlíš a mluvíš o mladých lidech. Jejich laskavosti si vykládáš jako zvláštní vztah k tobě. Namlouváš si, že jsi více uctívána než ve skutečnosti jsi. Tvé rozmluvy by se měly týkat toho, co je užitečné, co zušlechťuje a povznáší. Mé drahé dítě, nepěstuješ otevřenost a upřímnost. Tvé srdce není upřímné. Nepůsobíš dobrým vlivem na mládež, neboť nemáš mysl Kristovu a přece se domníváš, že v křesťanském životě děláš významný pokrok.

V rodině tvého otce musí nastat reformace. Neseš pečeť charakteru svého otce. Měla by ses vynasnažit, abys vyloučila jeho omyly a jeho krajnosti. Jsi-li skutečně učedníkem Kristovým, budeš vidět důležitost práce, kterou nutno doma vykonat. Každá rodina může být ustavičnou školou. Starší sestry mohou silně ovlivnit mladší členy rodiny. Mladší budou podle příkladu starších vedeni více zásadou napodobení, než často opakovanými příkazy. Tvoje starší dcera by si měla stále pokládat za svou křesťanskou povinnost pomáhat matce v mnohých namáhavých úkolech. Ztraceny jsou chvíle, které člověk zbytečně tráví v posteli, bloumá, zatímco jiný člen rodiny klesá pod těžkým břemenem.

Starší dcery mohou pomoci při výchově mladších členů rodiny. Zde máš jedinečnou příležitost, abys s láskou, pilností a v bázni Boží učila ty, kteří mají méně přednosti než ty. Můžeš získat lásku těch jimž se snažíš pomoci. Zde můžeš mít nejlepší školu, kde uplatnit křesťanské ctnosti. Nemáš ráda děti. Ve skutečnosti nemáš ráda nic, co vyžaduje pevné, vážné, vytrvalé úsilí. Nejsi vytrvalá v práci. Máš ráda změnu, pestrost a stále hledáš něco líbivého a obšťastňujícího. Potřebuješ sebevýchovu, která by ti přinesla větší užitek dnes, než později. Ve svém životě musíš prožít téměř každou změnu a kéž ti Bůh pomůže chopit se této povinnosti bezodkladně. Když Kristus přijde ve svém království,jen čistí, dobří a svatí budou přebývat s Ním.

^{3T 338} Bez opravdového vytrvalého úsilí nemůžeš získat nebe. Z hlediska nebes tvůj život byl dosud bezcitný a téměř neužitečný. Nyní máš příležitost vykupovat čas a umýt roucho svého charakteru v krvi Beránkově. Bůh ti pomůže, uvědomíš-li si potřebu Jeho pomoci. Tvá spravedlnost nemá bez Boha žádnou cenu. Nakonec zvítězíš jen skrze Kristovy zásluhy. Budeš-li mezi vykoupenými, pak si uvědomíš, že ses tam dostala velice snadno.