^{3T 197} Proti umístění školy v Battle Creeku jsou vážné námitky. Sbor je velký a má jistý počet mladých lidí. Kdyby vliv, jímž v tak velkém sboru jeden člen působí na druhého, byl povznášející a vedl k čistotě a posvěcení 8ohu, pak by mládež, přicházející do Battle Creeku, měla větší příležitosti, než kdyby škola byla někde jinde. Bude-li však vliv v Battle Creeku i v budoucnosti takový, jaký byl po několik minulých let, pak bych chtěla varovat rodiče, aby své děti do Battle Creeku neposílali. V tomto velikém sboru je jen málo těch, jejichž vliv vede duše bezpečně ke Kristu, zatímco je mnoho těch, kteří svým příkladem mládež odvádějí od Boha k milování světa.

Mnozí,si v Battle-Creekském sboru něuvědomují svou zodpovědnost. Lidé praktického náboženství si zachovají svůj charakter za všech okolností. Nebudou jako třtina větrem zmítáná. Lidé dále bydlící si myslí, že by to bylo pro ně velikou výsadou, kdyby mohli bydlet ve velkém battle creekském sboru, kde by jejich děti měly příležitost navštěvovat sobotní školu a shromáždění. V minulosti někteří bratři a sestry přinesli určité oběti, aby tam jejich děti mohly bydlet. Ale téměř v každém případě byly zklamaní. Jen málokdo ve sboru projevil nezištný zájem o tyto mladé lidi. Členové církve většinou se chovali jako farizejští cizinci vzdálení od těch, kteří nejvíce jejich pomoc potřebují. Někteří mladí lidé ve sboru, kteří zdánlivě sloužili Bohu, ale více milovali své záliby a svět, byli ochotni spřátelit se s mládeží, která přišla mezi ně, ale silným vlivem je vedli spíše do světa, než blíže k Bohu. Když se ona mládež vrátila domů, byla dále od pravdy, než když přišla do Battle Creeku.

^{3T 198} V ústředí díla je zapotřebí pečlivých otců a matek se srdcem nesledujícím jen vlastní zájmy. Měli by mít srdce zářící láskou k drahé mládeži, ať už jde o příslušníky jejich vlastních rodin, nebo o děti jejích sousedů. Jsou to členové veliké Boží rodiny, pro kterou Kristus projevil tak velký zájem, že přinesl největší možnou oběť, aby je zachránil. Opustil svou slávu, svůj majestát, královský trůn i vznešené roucho, a stal se chudým, aby synové člověka jeho chudobou zbohatli. Nakonec vydal svou duši na smrt, aby lidstvo zachráníl od beznadějné bídy. To je příklad nezištné štědrosti, který nám Kristus dal k následování.

Podle zvláštní Boží prozřetelnosti mnozí mladí i dospělí lidé se dostali do battle-creekského sboru, aby pro světlo, které jim dal Bůh, byli ku požehnání a svým nezištným úsilím vedli mládež ke Kristu a k pravdě. Kristus posílá své anděly, aby sloužili těm, kdo přicházejí pod vliv pravdy, aby obměkčovali jejich srdce a podřizovali je vlivu jeho pravdy. Zatímco Bůh a andělé konají své dílo, zdánliví následovníci Kristovi jsou chladní a lhostejní. Nespolupracují v souladu s Kristem a se svatými anděly. Ač vyznávají, že jsou Božími služebníky, slouží vlastním zájmům a zálibám, bez ohledu na to, že lidé kolem nich hynou. Tito lidé mohou skutečně říci: „Nikdo o mne nedbá.“ Církev zanedbala poskytnuté příležitosti k požehnání a tímto zanedbáním povinností ztratila jedinečné možnosti, aby získala lidi pro Krista.

Nevěřící žili mezi nimi po celé měsice a oni nevynaložili žádné úsilí o jejich záchranu. Jak může Mistr hledět na takové služebníky? Mnozí nevěřící by poslechli, kdyby bratři a sestry žili podle svého vznešeného úkolu. ^{3T 199} Kdyby se snažili pracovat pro svého Mistra a šířit dílo, projevili by dobrotu a lásku k nim, našli by si příležitost pomodlit se s nimi a za ně ve vědomí vážné zodpovědnosti, která na nich spočívá, aby svou víru osvědčili skutky, slovem a příkladem. Tito lidé mohli být jejich prostřednictvím zachránění a mohli zářit jako hvězdy v koruně věčné radosti. Avšak v mnoha případech tyto jedinečné příležitosti jsou provždy ztraceny. Lidé, kteří šli údolím rozhodnutí, přešli do řad nepřítele a stali se odpůrci Boha i pravdy. A záznam o nevěrnosti zdánlivých následovníků Ježíšových je zaznamenán v nebi.

Bylo mi ukázáno, že kdyby mládež v Battle Creeku byla věrná svému vyznání, mohla by silně a blahodárně ovlivnit své mladé přátele. Avšak větší část mládeže v Battle Creeku potřebuje křesťanskou zkušenost. Neznají Boha ze zkušenosti. Nemají osobní zkušenost v křesťanském životě a nezískají-li ji, jistě zahynou s nevěřícími. Tito mladí lidé se spiš řídí náklonností než povinností. někteří se nedají spoutat zásadou. Neusilují ze všech sil vcházet těsnou bránou. Jsou sebedůvěříví, hluční, pyšní, neposlušní, nevděční a nesvatí. Právě takoví lidé svádějí duše na širokou cestu a do zahynutí. Není-li Kristus v nich, nemohou ho představit svým životem a charakterem.

Členové sboru v Battle Creeku měli veliké světlo. Bůh je obdařil velikou předností. Nebyli ponecháni v nevědomosti o tom, co na nich leží dle vůle Boží. Mohli být v mnohém dále než jsou nyní, kdyby byli chodili ve světle. Nejsou těmi oddělenými, zvláštními a posvěcenými, odpovídajícími svému vyznání, které Bůh uzná za děti světla. Nejsou tak poslušní a zbožní, jak to vyžaduje jejich vznešené postavení a svaté povolání dítek Božích, kráčejících ve světle. Bylo jim svěřeno nejslavnostnější poselství, jaké kdy bylo dáno tomuto světu. ^{3T 200} Pán učinil tento sbor klenotnicí svých přikázání v takové míře, v jaké neučinil pro žádný jiný sbor. Bůh jim svou pravdou neprojevil zvláštní přízeň proto, aby se ze světla těšili jen sami, ale aby nebeské světlo osvěcovalo jiné lidi, kteří by je po přijetí jasně vyzařovali k Boží slávě. Mnozí v Battle Creeku budou těžce vydávat v den Boží počet pro hříšné zanedbání povinností.

Mnozí zdánliví vyznavači pravdy v Battle Creeku odporují svému vyznání svými skutky. Jsou tak nevěřící a tak dalece od Božích požadavků a svého vyznání víry, jako židovská církev v době Kristova prvního adventu. Kdyby mezi ně přišel Kristus, a kdyby káral, odsuzoval sobectví, pýchu a světáctví, jak to dělal při svém prvním příchodu, jen málokdo z nich by ho uznal za Pána slávy. Obraz, který by jim ukázal jako v zrcadle jejich zanedbané povinnosti, by neuznali a otevřeně by mu řekli: „To se mýlíš, my jsme přece vykonali onu významnou a dobrou věc, udělali jsme to i ono obdivuhodné dílo a pro výtečné činy si zasloužíme vyznamenání.“

Židé nezašli do temnosti všichni najednou. Dělo se to postupně, až nakonec nepostřehli dar Boží v jeho seslaném Synu. Sbor v Battle Creeku měl jedinečné přednosti a bude souzen podle světla a předností, jichž se mu dostalo. Jeho nedostatky, nevěra, tvrdost srdce a nedbalost vůči svétlu, nejsou o nic menší, než u vyvolených Židů, kteří odmítli nabízená požehnání a ukřižovali Syna Božího. Židé jsou nyní divadlem, záhadou a výčitkou světu.

Sbor v Battle Creeku je jako Kafarnaum, o němž Kristus říká, že bylo do nebe vyvýšeno poskytnutým světlem a předností. Kdyby světlo a přednosti, jimiž byli požehnání, bylo dáno Sodomě a Gomoře, tato města by stála dodnes. ^3T201 Kdyby světlo a poznání, které přijal sbor v Battle Creeku, bylo dáno národům sedícím ve tmě, mohly být mnohem dál, než tento sbor.

Členové laodicejské církve skutečně věřili a těšili se požehnání evangelia a domnívali se, že jsou bohatí na Boží přízeň, a přece je věrný Svědek označil za chudé, nahé, slepé a ubohé. Tak je to i se sborem v Battle Creeku a s velkou většinou těch, co se pokládají za lid, zachovávající Boží přikázání. Pán vidí jinak než člověk. Jeho myšlenky a cesty nejsou jako cesty naše.

Slova a zákon Boží, zapsány v duši a projeveny v odevzdaném a svatém životě, mají mocný vliv, aby přesvědčily svět. Žádostivost, modlářská touha po majetku, závist a světáctví bude vykořeněno ze srdcí těch, kteří poslouchají Krista, a radostně budou konat spravedlnost, milovat milosrdenství a chodit pokorně před Bohem. Ó, jak mnoho je zahrnuto ve výrazu: „Chodit pokorně před Bohem!“ Je-li Boží zákon napsaný v srdci, pak ovládne mysl a vůli k poslušnosti ke Kristu.

Naše víra je zvláštní. Mnozí, kteří vyznávají, že žijí v době posledního poselství milosti, citově nejsou oddělení od světa. Slouží světu a z lásky k němu raději obětují světlo víry i zásady. Apoštol popisuje vyvolený lid Boží těmito slovy: „Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.“1Pt 2,9.