3. ledna 1875 mi bylo ukázáno, že nikdo z nás si neuvědomuje nebezpečí, jež nás čekají na každém kroku. Máme bdělého nepřítele a přece nejsme probuzení a neusilujeme se vší vážnosti odolávat satanovým pokušením a zvítězit nad jeho svody.

^{3T 561} Bůh dovolil, aby nás v těchto posledních dnech ozářilo světlo zdravotní reformy a aby nám toto světlo pomohlo uniknout mnoha nebezpečím, jimž budeme vystaveni. Satanova pokušení mocně doléhají na lidskou rodinu a sváději ji k povolnosti v chuti, k zálibám, k nerozvážnému a pošetilému životu. Představuje svody osobních zálib a snah po ukojení nízkých sklonů. Hrozivou měrou převládá nevázanost ničící lidský organizmus na celý život a obětí se stávají i mravní síly. Nestřídmost ochromuje sílu těla i duše. Přemoženého člověka zatahují na půdu nepřítele, kde ho satan může pokoušet a nakonec ovládnout jeho vůli podle své libosti.

Kde zvítězila chuť a neomezeně se holduje tabáku, tam podlehly i duševní i mravní síly a dostaly se do otroctví nízkých pudů. Povoluje-li člověk touze po opojném nápoji, dobrovolně se nalévá alkoholem, který snižuje pod úroveň zvířete toho, kdo byl stvořen k Božímu obrazu. Rozum je ochromen, myšlení zatemněno, zvířecí vášně podníceny a pak následují ty nejnižší zločiny. Kdyby lidé byli ve všem střídmí, kdyby se nedotýkali alkoholických nápojů a narkotik, neochutnali je a neobchodovali s nimi, rozum by si udržel uzdu a ovládal by nízké choutky a vášně. Čím méně je v této rozmarné době jídlo dráždivé, tím lépe. Jediným bezpečím je střídmost ve všem a pevné ovládání chuti.

Satan přichází k člověku, jako přišel ke Kristu, se svým svůdným pokušením, aby člověk povolil chuti. Dobře zná svou moc, která může v tomto ohledu člověka přemoci. V otázce chuti přemohl Adama a Evu v ráji a oni ztratili blažený domov. Kolik zločinnosti a bídy naplnilo náš svět v důsledku Adamova pádu. Celá města byla zničena pro svou zločinnost a odbojnou nepravost, která je učinila poskvrnou vesmíru. Povolnost chuti byla základem všech jejich hřichů. ^{3T 562} Pomocí chuti satan ovládl mysl a celou bytost člověka. Tisíce lidí, kteří mohli žít, předčasně odešli do hrobů jako tělesné, duševní i mravní trosky. Měli vzácné síly, ale všechno obětovali chuti, která je svedla, aby uvolnili otěže. Náš svět je rozsáhlá nemocnice. Zločinných zvyků přibývá.

Je nepříjemné, ne-li nebezpečné, zůstat ve vlaku, nebo přelidněné a nedostatečně větrané místnosti, kde ovzduší je prosyceno výpary lihovin a tabáku. Přítomní prozrazují dechem a potem, že tělo je otráveno lihem a tabákem. Užívání tabáku je zlozvyk, který často poškozuje nervový systém v mnohem větší míře, než užívání alkoholu. Svou oběť zotročuje pevněji, než opojná číše; tento zvyk se hůře překonává. Tělo a mysl jsou v mnoha případech důkladněji otráveny používáním tabáku, než alkoholickými nápoji, protože jde o rafinovanější jed.

Nestřídmost se všude rozmáhá bez ohledu na vážné úsilí posledního roku (1875) o zastavení jejího rozmachu. Ukázalo se, že na ohromnou moc střídmosti nestačí tak malé úsilí, jaké bylo vynaloženo. Se střídmostí se musí začít ve vlastní rodině, u vlastního stolu. Matky musí vykonat důležité dílo, aby světu mohly představit správně ukázněné a vychované děti, které budou moci zastávat téměř každé postavení a které si budou vážit a těšit se z klidného rodinného života.

Matčina práce je vrcholně důležitá a svatá. Už od kolébky by měla učit své děti sebezapření a sebeovládání. Utrácí-li většinu času v zálibách tohoto porušeného věku, zabírá-li starost o oděv a o společnost její vzácný čas, nedostanou její děti tu podstatně důležitou výchovu, kterou by dostat měly, má-li se u nich rozvíjet správná povaha. ^{3T 563} Křesťanská matka by neměla svůj zájem soustředit jen na zevnějšek, ale na to, aby její děti měly zdravé tělo a dobré mravy.

Mnohé matky, které naříkají nad všeobecně rozšířenou nestřídmostí, nehledí dost hluboko, aby vystihly příčinu. Denně připravují nejrozmanitější pokrmy a dráždivá jídla, která podněcují chuť a povzbuzují přejídání. Stoly našeho amerického lidu jsou obvykle obloženy takovými jídly, které přímo vychovávají opilce. Apetit je vládnoucí zásadou rozsáhlé třídy lidí. Kdokoliv bude hovět své chuti příliš častým jedením a k tomu ještě pokrmů nezdravé kvality, ten oslabí svou sílu odporovat žádostem chuti a vášní v jiných ohledech tou měrou, jakou povolil nesprávným návykům v jídle. Matkám je třeba co nejdůrazněji vštípit do paměti jejich povinnosti k Bohu a k světu, které vyplývají z výchovy takových dětí pro společnost, které mají dobře rozvinutou povahu. Mužové a ženy, kteří se dostávají na jeviště činu s pevnými zásadami, budou moci obstát nedotknuti uprostřed mravní zkaženosti tohoto porušeného věku. Je povinností matek správně využít této jedinečné příležitosti ke správné výchově svých dětí k užitečnému životu a k povinnostem. Jejich čas patří výhradně jejich dětem. Vzácný čas by neměl být věnován zbytečné práci zhotovování výstředních oděvů, ale v trpělivém a pečlivém poučování dětí o nutnosti sebezapírání a sebeovládání.

Na stoly mnohých zdánlivých křesťanů přichází takový výběr jídel, že to dráždí žaludek a celé tělo. Někteří jedí převážně maso a jejich organizmus je plný rakoviny a skrofulózy. Jejich tělo se skládá z toho, co jedí. Jakmile však na ně přijde nemoc, považují to za soužení od Boha.

Opakujeme, nestřídmost začíná u stolu. Holdujeme chuti, až se zvyk stane druhou přirozeností. Pití čaje a kávy vede snadno ke kouření a to zase podněcuje k pití lihovin.

^{3T 564} Někteří rodiče nechtějí učit děti odříkání, aby užívaly správně Božího dobrodiní a dovolí jim jíst a pít dle chuti. Není-li chuť a sobecká žádost vhodně krocena, roste a sílí s vývojem mladého člověka. Jakmile se tyto děti postaví na vlastní nohy, nedokáží odolat pokušení. Všude kolem sebe vidíme mravní nečistotu a hřích. Pokušení chuti a žádosti během času nezesláblo a mládež se povětšině řídí svými nápady a je zotročena chutí. Zhoubné výsledky špatné výchovy vidíme v obžerství, kouření, pití lihovin a opilství.

Slyšíme-li smutné nářky křesťanských mužů a žen nad strašným zlem nestřídmosti, v mysli se okamžitě vynořují otázky: Kdo vychoval mládež a dal jí pečeť charakteru? Kdo utvrzoval jejich choutky? Kdo zanedbal nejvznešenější zodpovědnost formování jejich duševního života a charakteru pro užitečný život na zemi a pro společenství nebeských andělů ve světě budoucím? Veliká třída lidí, s nimiž se všude setkáváme, je živým zlořečenstvím pro svět. Nežijí pro nic jiného, než ukájení chuti a vášní, pro znehodnocení duše i těla nečistými zvyky. Je to strašná výčitka matkám, které jsou ctitelkami módy, které žily jen pro oděv a okázalost a promeškaly ozdobit svůj duševní život a utvořit vlastní charakter podle Božího vzoru. Tím také zanedbaly svatou povinnost, která jim byla svěřena, aby své děti vychovaly v péči a bázni Hospodinově.

Viděla jsem, že satan svými pokušeními podněcuje stále novou módou a poutavými zábavami, aby matky byly sváděny k tomu, aby svou zkušební dobu, danou jim Bohem, věnovaly na malicherné věci a měly jen málo příležitostí vychovávat a správně cvičit své děti: ^{3T 565} Naší mládeži chybí matky, které by ji už od kolébky učily ovládat vášeň, zapřít chuť a vítězit nad sobectvím. Potřebují řádek za řádkem a příkaz na příkaz; tu trochu a tam trochu.

Židé dostali směrnice, jak vychovávat své děti, aby se vyhnuli modloslužbě a bezbožnosti pohanských národů: „Ale složte tato slova má v srdci svém a v mysli své a uvažte je sobě za znamení na rukou svých a budou jako náčelník mezi očima vašima. A vyučujte jim syny své, rozmlouvajíce o nich, když sedneš v domě svém, aneb když půjdeš cestou, když lehneš, i když vstaneš“. Dt 11,18-19.

Máme vážnou touhu, aby žena splnila postavení, které jí Bůh původně určil, jako rovnocenné s jejím manželem. Velice potřebujeme matky, které nejsou matkami jen podle jména, ale v každém smyslu toho slova. Můžeme bezpečně říci, že důstojnost a důležitost matčina poslání a zvláštní povinnosti, jsou posvátnějšího charakteru, než povinnosti muže.

Mnoho se spekuluje o ženských právech a povinnostech ohledně voleb. Mnozí nejsou s to pochopit význam a důležitost těchto otázek. Žili nevázaně, protože to byla móda. Ženy, které mohou rozvinout dobré rozumové schopnosti a mají skutečnou mravní cenu, jsou nyní pouhými otroky módy. Nesmýšlejí ušlechtile a rozumově nejsou vyspělé. Dovedou sice poučně mluvit o poslední módě, o střihu, té nebo oné zábavě nebo zálibě. Tyto ženy nejsou připraveny rozumně řešit významné politické otázky. Jsou pouhými výtvory módy a okolností. Tuto situaci nutno změnit. Žena by si měla uvědomit posvátnost svého poslání a v síle a bázni Boží chopit se svého životního úkolu. Měla by vychovávat své děti pro užitečný pozemský život a formovat je pro onen lepší svět.

^{3T 566} Obracíme se na křesťanské matky. Prosíme, abyste si uvědomily svou zodpovědnost jako matky a pochopily, že nemáte žít samolibě, ale k Boží slávě. Kristus neusiloval o samolibost, ale vzal na sebe podobu služebníka. Opustil královské příbytky a sestoupil, aby své božství přioděl lidskou přirozeností, aby nás svým ponížením a příkladem svého sebeobětování poučil, jak se staneme vznešenými syny a dcerami královské rodiny, dětmi nebeského Krále. Jaké jsou však podmínky těchto svatých a vznešených požehnání? „Protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán: a nečistého se nedotýkejte a já přijmu vás. A budu vám za Otce a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí“. 2.Kor. 6,17.18.

Kristus se ponížil z nejvyšší slávy, z postavení toho, který byl roven Bohu, na nejnižší místo služebníka. Měl svůj domov v Nazaretě, příslovečném svou bezbožností. Jeho rodiče patřili mezi chudé lidi. Byl tesařem a pracoval rukama, aby přispěl na výživu rodiny. Třicet let byl podřízen svým rodičům. Kristův život nám ozřejmuje povinnost pilně pracovat a starat se o výchovu slabých a nevědomých. Ježíš poučil své následovníky, že Jeho království není světským královstvím, kde všichni usilují o nejvyšší postavení.

Žena má vyplnit mnohem světější a vznešenější postavení v rodině, než král na trůně. Jejím prvořadým úkolem je, být živým příkladem toho, k čemu chce vychovat své děti. Příkazem a příkladem jim má vštípit do mysli užitečné vědomosti a vést je k sebeobětavé práci pro blaho jiných. Velikým povzbuzením svědomité a unavené matce by mělo být to vědomí, že každé správně vychované dítě s vnitřní ozdobou tichosti a pokory, bude připraveno pro nebesa a bude zářit v příbytcích Páně.

Jak málo lidí vidí něco půvabného v pravé pokoře Kristově! Jeho pokora nespočívá v podcenění vlastního charakteru a schopností, ale v snížení se k padlému lidstvu, aby je povznesl k vyššímu životu. ^{3T 567} Světští lidé usilují dosáhnout postavení svých bližních, anebo je převýšit. Ale Ježíš, Syn Boží, se ponížil, aby povýšil člověka; a pravý následovník Kristův bude usilovat setkat se s lidmi tam kde jsou a povznášet je.

Pochopí dnešní matky posvátnost svého poslání? Nebudou se přizpůsobovat vzhledem svým sousedům, budou se věrně snažit vést své dítky k lepšímu životu? Bylo by méně nespokojenosti a mravní zkaženosti, kdyby děti a mládež byly vedeny k sebezapření a ovládání se. Kdyby mládež byla vedena od mala k střídmosti, nemuselo by se tolik mluvit o střídmosti společnosti. Měla by totiž mravní sílu i odvahu odolat v Kristově síle zkaženosti posledních dnů.

Je krajně nesnadné vyvrátit zvyklosti, které se utvrzovaly po celý život a utvořily chuť. Démon nestřídmosti se nedá snadno porazit. K přemožení je potřebí obrovské síly. Rodiče by měli začít křížovou výpravu proti nestřídmosti ve vlastní domácnosti, ve svých rodinách, v zásadách, které vštěpují svým dětem od útlého mládí a pak mohou mít naději na úspěch. Matky, vyplatí se vám důkladně využít vzácné chvíle, které vám dal Bůh na formování, rozvíjení a cvičení charakteru vašich dětí a k výchově k neúchylné věrnosti zásadám střídmosti v jezení a pití.

Snad předali rodiče dětem sklony v otázce chutě a vášní, takže výchova těchto dětí k čistotě a střídmosti bude nesnadná. Věru, převzaly-li vaše děti nezdravou chuť a touhu po narkotikách, jste zodpovědni bojovat proti tomu! Musíte se vroucně a pilně snažit konat svoji povinnost ke svým nešťastným potomkům! Věřte a doufejte!

Rodiče mají v prvé řadě poznat zákony života a zdraví, aby v úpravě jídla a vůbec v ničem nevypěstovali v dětech zlé sklony. Matky musí pečlivě chystat nejprostší, zdravý, chutný pokrm, aby zažívací ústrojí nesláblo, nervová soustava neztratila rovnováhu a aby jejich výchova dětí měla účinek. Děti jsou Božím vlastnictvím, vykoupeným Jeho krví. Pokrm žaludek a zdraví těla a ducha posiluje, anebo zeslabuje. Rodiče mají střežit tělesnou a mravní konstituci svých dětí, aby jejich duše a nervový systém nebyly ohroženy! ^{3T 568} Ti, kteří vyhovují chuti svých dětí a nekrotí jejich vášně, poznají, jaké chyby se dopustili Jejich potomci se stanou otroky kouření a pití. Jejich smysly se otupí a rty budou mluvit faleš a nečistotu.

Jaká to bude podívaná, když přijdou rodiče a děti k poslednímu účtování! Tisíce dětí, které byly otroky chuti a ponižující neřesti, jejichž život mravně ztroskotal, budou stát tváří v tvář rodičům, kteří je vychovali k tomu, čím jsou. Kdo kromě rodičů musí nést tuto strašnou odpovědnost? Stvořil snad Pán tyto mladé lidi tak porušené? Nikoli! Stvořil je k svému obrazu, málo menší andělů. Kdo tedy konal to vážné dílo formování charakteru? Kdo změnil jejich charaktery tak, že nenesou pečeť Boha a musí být provždy odloučeny od Jeho přítomnosti, protože jsou příliš nečisté, aby mohli mít nějaké místo s čistými anděly ve svatém nebi? Nepřešly snad hříchy rodičů na děti ve zvrácených choutkách a vášních? A splnila snad úkol matka, oddaná světským zálibám, když zanedbala vychovat své děti podle vytčeného vzoru? ^{3T 569} Všechny tyto matky se musí postavit před Boha právě tak jistě, jako že žijí. Satan pohotově koná své dílo a předkládá pokušení, jimž nechtějí odolávat a nemají k tomu mravní síly.

Náš lid ustavičně pokulhává ve zdravotní reformě. Satan vidí, že je nemůže tak ovládat, jako by mohl, kdyby povolovali chuti. Pod vlivem škodlivých pokrmů svědomí je ochromeno, mysl zatemněna a její vnímavost otupena. Avšak protože porušené svědomí je otupeno a znecitlivěno, tím vina přestupníka není zmenšena.

Satan působí svými svody zhoubně na lidskou mysl a vede do zahynutí. Pochopí náš lid, že hovění zvrácené chuti je hříchem? Vyhne se čaji, kávě, masu a veškeré dráždivé stravě a věnuje raději prostředky na šíření pravdy? Tato dráždidla jen škodí a přece vidíme, že velký počet vyznavačů křesťanství kouří. Právě ti lidé, kteří naříkají nad zlem nestřídmosti a mluví proti užívání lihových nápojů, sami užívají tabák. Závisí-li zdravý stav mysli na normálním stavu životních sil, jakou starostlivost bychom měli vyvinout, aby se neužívala dráždidla ani narkotika.

Tabák je pomalu účinkující, ale zákeřný jed a odstranit z těla následky jeho užívání je těžší než u následků požívání lihovin. Jakou sílu potřebuje kuřák, aby zastavil rozvoj nestřídmosti? V otázce tabáku musí ve světě nastat převrat dříve, než sekera zasáhne kořen stromu. Musíme jít ještě dále. Čaj a káva podněcují chuť, která se tak připravuje na silnější dráždidla, jako tabák a lihoviny. Takto se dostáváme stále blíže k denním pokrmům, ke stolu křesťanských domácností. Jsme střídmí ve všem? Uplatňujeme reformy podstatně důležité pro naše zdraví a štěstí? ^{3T 570} Každý opravdový křesťan ovládne svou chuť a žádost těla. Dokud není osvobozen od pout a otroctví chuti, nemůže být pravým, poslušným služebnikem Kristovým. Právě hovění chuti a žádosti těla oslabuje účinek pravdy v srdci. Není možné, aby duch a moc pravdy posvěcovala člověka, jeho duši, tělo i ducha, když jej ovládá chuť a žádost těla.