V jednom podobenství, které Ježíš řekl svým učedníkům, připodobnil nebeské království poli, kde člověk zasel dobré símě. Když však spal, nepřítel mu tam zasel koukol. Hospodář dostal otázku: „Pane, zdaliž jsi dobrého semene nenasel na poli svém? Kde že se pak vzal koukol“? Mt 13,27-30. Kdyby věrnost a bdělost neochabovala, kdyby nikdo duchovně nespal a nezanedbal strážní povinnost, neměl by nepřítel tak jedinečnou příležitost rozsévat koukol mezi pšenici. Satan nikdy nespí. Bděle využívá každou příležitost a posílá své služebníky šířit blud, který má v mnohých neposvěcených srdcích dobrou půdu.

Mnozí upřímní věřící zesmutněli, jejich zkoušky a bolesti se rozrůstaly ze semen, které obtěžují, znechucují a zmalomyslňují jejich každé úsilí. Svým služebníkům chtěl však Pán dát důležité ponaučení pro každý případ. „Nechte, ať obé spolu roste“. Násilně nevytrhávejte koukol, aby se při tom nepoškodilo ani jediné stéblo pšenice. ^{3T 114} Jak kazatelé, tak i členové měli by dávat pozor a nehorlit jen povrchně. Jsme v nebezpečí, že se snažíme léčit mnohé církevní rány, které by se zahojily i samy. Předčasně usilovat řešit nějaké záležitosti v kterémkoliv sboru patří ke špatnému taktu. Měli bychom velmi pozorně, trpělivě a zdrženlivě snášet tyto těžkosti a nepouštět se do řešení ve svém přirozeném zápalu, který chce vše rázem urovnat.

V malém sboru... též takto předčasně třídili a rozdělovali. Kdyby Boží služebníci byli postřehli důraz naučení našeho Spasitele, který plyne z podobenství o pšenici a koukolu, jinak by si počínali. Dřív, než se rozhodneme vyloučit z církve i ty nejnehodnější, každý případ bychom měli si nejdůkladněji a s modlitbou prozkoumat, abychom jim nedali ani nejmenší příležitost ke stížnosti, že byli z církve vyloučeni. Rozhodování v... vytvořilo opoziční stranu. Někteří byli okrajovými posluchači, druzí kamennými a ještě jiní přijímali pravdu do srdce s trnovým porostem, který dusil dobré símě. Tito všichni by nevypěstovali křesťanské charaktery. Bylo tam však několik jednotlivců, kterým bylo třeba se věnovat, povzbudit je a byli by se utvrdili v pravdě. Avšak rozhodování bratrů R a S vyvolalo předčasnou krizi, takže v celé záležitosti projevil se nedostatek rozumnosti a soudnosti.

Když je třeba některé vyloučit z církve, jako i satan byl vyloučený z nebe, najdou si zastánce. Existuje pohotová skupina těch, které víc ovlivňují jednotlivci, než Boží Duch a zdravé zásady, a tito ve své neposvěcenosti vždy jsou pohotoví zastat se nepravosti, litovat a cítit s těmi, kteří si toho nejméně zasluhují. Tito obhájci pilně ovlivňují jiné; vše se jeví jinak, vzniká velká škoda a mnoho duší je otráveno. ^{3T 115} Satan svým odbojem strhl třetinu andělů. Odvrátili se od Otce a Jeho Syna a přidali se k odbojníkovi. Když na toto pomyslíme, měli bychom se rozhodovat co nejopatrněji. Co jiného kromě těžkostí a zmatku můžeme očekávat v práci s lidmi myšlenkově tak rozdílnými. Toto musíme snášet a vyvarovat se vytrhávat koukol, aby se i pšenice nevytrhala.

Kristus hovoří: „Na světě soužení míti budete“; u mne však pokoj. Křesťany trápí zármutek, protivenství a potupa; to je Boží vějička na oddělování plev od pšenice. Musíme zvítězit nad pýchou, sobectvím, zlými žádostmi a láskou k světským radovánkám. Pán nám proto posílá na zkoušku utrpení a ukazuje nám, jaké zlo deformuje naši povahu. Musíme vítězit v Jeho síle a milosti, abychom mohli mít účast na Božské povaze a ušli porušení, které je na světě v žádostech. „Nebo toto nynější lehoučké soužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí. Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale kteréž se nevidí, jsou věčné. 2K 4, 17.18. Soužení, kříž, pokušení, nepřátelství a naše rozmanité zkoušky jsou Božími nástroji k našemu přečištění, posvěcení a uzpůsobení pro nebeské království.

Škoda na díle způsobená předčasnými zásahy nedá se nikdy dokonale odčinit. Boží dílo v --- nepokročilo, jak mohlo a nebude stát v tak příznivém světle před lidmi, jako předtím. Máme mezi sebou vždy takové lidi, jejichž život se zdá být jen nulou na pravé straně. Jejich život zdá se být bez užitku; když se však dostanou do boje a útoku, stávají se horlivými pracovníky satanovými. Tato práce lépe vyhovuje přirozenému srdci. Potřebujeme více sebekázně a skrytých modliteb. ^{3T 116} Bůh zaslíbil, že dá moudrost těm, kteří o ni prosí. Do misijní práce často jdou i nepřipravení pro toto dílo. Pěstuje se zevnější horlivost a zanedbává se skrytá modlitba. V takovémto případě napáchá se mnoho škody, protože tito pracovníci snaží se ovládnout svědomí jiných. Musíme se více ovládat. Přenáhlená slova provokují k hádkám. Bratr S je v nebezpečí ostrého kritizování. Toto se nesluší na kazatele spravedlnosti.

Bratře S, máš se mnoho co učit. Měl jsi sklon přenášet svoje chyby a znechucenost na bratra W. Důkladný průzkum tvých pohnutek a jednání ukázal by v tobě samém ostatní příčiny, které zdůvodňují toto znechucení. Otrocky následuješ své přirozené srdce. Přísnost a trestání, kterým občas povoluješ, podráží tvůj vliv. Bratře, pro sebe musíš vykonat to, co nikdo nemůže pro tebe učinit. Každý za sebe musí vydat počet Bohu. Dal nám svůj zákon jako zrcadlo, kam se můžeme zadívat a odhalit chyby své povahy. Nemáme jím objevovat chyby svých bližních, pátrat, zda odpovídají jeho požadavkům, ale poznávat své slabiny a napravovat je. Poznání je naší největší potřebou; musíme jít za světlem. Nemůžeme se rozhodovat, jak chceme a poslouchat to, co se nám líbí a neposlouchat, když nám neposlušnost lépe vyhovuje. Poslušnost je více než oběť.