Bylo mi ukázáno, že ani jeden z vás sám sebe skutečně nezná. Kdyby Bůh dovolil, aby se vás chopil nepřítel jako jeho služebníka Jóba, nenašel by ve vás ducha té neochvějné poctivosti, jako u Jóba, ale reptáctví a nevěru. ^{3T 312} Kdybyste byli v Battle Creeku v době nemoci mého manžela, kdy tam byli naši bratři a sestry zkoušeni, když satan na ně zvláště doléhal, oba byste byli hlubokými doušky pili z jejich závisti a nespokojenosti. Byli byste právě tak horliví jako ostatní, kteří nemocného, ustaraného a stiženého člověka tupili pro slovíčko.

Máte sklon své nedostatky zakrývat zveličováním domělých chyb bratra a sestry Whiteových; a kdybyste měli příležitost, jakou měli oni v Battle Creeku, odvážili byste se jít dál, než šli někteří z nich ve svém bezbožném odboji proti nám, neboť máte méně víry a méně úcty, než měli někteří z nich a méně byste si vážili naší práce a našeho povolání.

Bylo mi ukázáno, že bez ohledu na to, že máte před sebou příklad smutné zkušenosti jiných nespokojenců, reptáků a závistlivců, podnícených vůči nám, nepoučili byste se z toho. Bůh by musel odhalit vaši nespolehlivost a zjevit tajnosti vašich srdcí. Vaše nedůvěra, podezírání, žárlivost a vaše slabost by vyšly na světlo, abyste je viděli a sami sebe poznali. Ovšem, kdybyste chtěli.

^{3T 313} Viděla jsem jak dychtivě nasloucháte rozhovorům mužů a žen a těší vás, můžete-li slyšet jejich názory a dojmy, které poškozovaly naše úsilí. Někteří našli chyby na tom, jiní na onom, jako reptáci mezi lidem Izraelským, když byl Mojžíš jejich vůdcem. Někteří kritizovali naše jednání, že nejsme prý tak konzervativní, jak bychom měli být, že mluvíme příliš otevřeně a káráme příliš ostře. Někteří mluvili o oděvu sestry Whiteové a hledali na něm chyby. Jiní vyjadřovali nelibost nad chováním bratra Whiteho. Od jednoho k druhému se šířily různé poznámky, projevy kritiky a nespokojenosti. Tito lidé vůbec nevěděli, že vedle nich stojí anděl, který věrně zapisuje jejich slova do knihy, jež bude otevřena před tváří Boží a Jeho andělů.

Někteří dychtivě čekají na něco, co by mohli odsoudit u Whiteových, kteří v Božím díle a službě sešedivěli. Někteří vyjadřují své názory, že svědectví sestry Whiteové nemůže být spolehlivé. To je vše, co si mnozí neobrácení jednotlivci přejí. Káravé svědectví dotýkalo se jejich marnivosti a pýchy; kdyby se však odvážili, hnali by marnivost a módu do krajnosti. Bůh dá všem takovým příležitost, aby se ukázali v pravém světle a ukázali svůj pravý charakter.

Před několika lety jsem viděla, že budeme muset čelit témuž duchu, který povstal v Paříži, městě ve státě Meine a který nebyl nikdy důkladně vyléčen. Usnul, ale není mrtev. Tento duch umíněného reptáctví a odboje se někdy projevil v různých jednotlivcích, otrávených právě tímto duchem, který nás po celá léta pronásledoval. Sestro A, do jisté míry jste pěstovali tohoto ducha, který ovlivňoval tvé názory a pocity. Pobožnůstkářská nevěra se postupně rozmáhala v mysli C, a dnes není snadné se jí zbavit. Tentýž umíněný duch, který tak dlouho držel D i jiné lidi v Maine ve fanatickém klamu, namířeném proti každému úsilí přivést je k pravdě, velice svůdně a mocně ovlivňoval mysl E v ---- a tentýž vliv zasáhl i tebe. Měla jsi onu tvrdou, umíněnou, nepovolnou povahu, kterou může nepřítel ovlivnit. Bude-li tvůj vliv zlý, budou ho provázet tytéž následky, ba ještě větší mírou, než které provázely vliv sestry E.

Tvé myšlení po dlouhá léta bylo ovládáno podezíráním, žárlivostí a nevěrou. Nenávidíš kárání. Jsi velice citlivá a tvůj cit se okamžitě bouří, je-li někdo kárán. To není posvěcený soucit a nepochází z podnětu Božího Ducha. Bratře a sestro A, bylo mi ukázáno, že když se u nás vyvine tento duch nespokojenosti a reptáctví a projeví se kvas nespokojenosti, žárlivosti a nevěry, což bylo zlořečením života E a jejího manžela, budeme muset bojovat proti němu a se vší rozhodností ho vypudit. Mám příkaz mlčet, pokud se to nevyvine, neboť byl čas mluvit a je čas mlčet. ^{3T 314} Viděla jsem, že kdyby zřejmé úspěchy provázely úsilí bratra A, aniž by byl důkladně obráceným člověkem, byl by v nebezpečí, že ztratí vlastní duši. Nemá patřičnou úctu pro postavení a práci jiných, nechce být nikomu pomocníkem.

Bylo mi ukázáno, že pokušení budou stále narůstat, pokud jde o práci Whiteových. Naše dílo je zvláštní, liší se povahou od práce kohokoliv v tomto poli. Bůh nepovolává kazatele, kteří mají pracovat jen slovem anebo učením, aby konali naše dílo, ani nepovolává nás konat jen jejich dílo. Každý z nás má v jistém smyslu zvláštní úkol. Bohu se zalíbilo zjevit mi tajemství vnitřního života a skryté hříchy jeho lidu. Byla na mně vložena nepříjemná povinnost kárat nepravosti a odhalovat skryté hříchy. Když mně Duch Boží nutil kárat hříchy, o nichž se jiným lidem ani nezdálo, podnítilo to přirozeně odpor neposvěcených lidí. Zatímco někteří pokořili svá srdce před Bohem a v kajícném vyznání opustili své hříchy, v srdci jiných se probudil duch nenávisti. Jejich pýcha byla uražena, když jejich počínání bylo pokáráno. Domnívají se, že sestra Whiteová je uráží, místo aby byli vděčni Bohu, že je milostivě napomenul skrze svůj skromný nástroj, aby jim ukázal nebezpečí a hříchy, jichž se mohou zbavit dříve, než bude příliš pozdě k nápravě zla.

Někteří se budou pohotově tázat: Kdo to všechno řekl sestře Whiteové? Stále jsem dostávala otázku: Řekl ti někdo o tom? Mohla jsem odpovědět: Ano, ano, řekl mi to Boží anděl. Oni to však mysleli takto: Přiznali se ti bratři a sestry k svým nepravostem? Pro budoucnost nehodlám oslabovat nějakým vysvětlováním účinnost svědectví, které mi dal Bůh jen proto, abych uspokojila různé doměnky, ale všechny takové otázky budu pokládat za urážku Ducha Božího. ^{3T 315} Bůh uznal za vhodné svěřit mi to, co nehodlal zjevit jiným z našich řad. Dal mi úkol kárat, čím zvláště nepověřil jiné. Můj manžel podpíral má svědectví svým hlasem. Byl nucen zaujmout rozhodné stanovisko, aby odrazil nevěru a obzvláště troufalý a vzdorovitý odboj, jež by zmařil každé svědectví, které bych přinesla. Pokáraní jednotlivci byli zasaženi a hluboce dotčeni pokáráním. To je přesně podle Božího záměru. On chtěl, aby to pocítili. Bylo nutné, aby to pocítíli dříve, aby se jejich pyšná srdce zřekla hříchů a očistila svá srdce i život od každé nepravosti.

V každém kroku, k němuž nás vedl Bůh, na každém stupni, který získal Boží lid, byly také v pozadí připraveny satanovy nástroje, které podněcovaly pochybnosti a nedůvěru, které stály v cestě a oslabovaly naši víru a odvahu. Museli jsme stát jako bojovníci, připraveni na postup vpřed a bojovat proti vzniklému odporu. To nám desateronásobně ztěžovalo práci. Museli jsme stát pevně a neúchylně jako skála. Pevnost si někteří vykládali jako tvrdost srdce a umíněnost. Bůh nikdy nechtěl, abychom se uchylovali vpravo nebo vlevo a uspokojovali mysl neposvěcených bratří a sester. Chtěl, aby naše jednání bylo přímé. Ten i onen přišel k nám s radou, abychom šli tou nebo onou cestou, která však vedla proti světlu, jež nám dal Bůh. Co by se bylo stalo, kdybychom byli následovali tyto falešné rady a nerozvážné pokyny. Náš lid by nám určitě nebyl důvěřoval. Museli jsme se přimkout k spravedlnosti a pak konat práci a povinnost.

Někteří mezi námi měli sklon překračovat meze. Zdá se, že to jsou lidé bez kotvy. Takoví lidé velice poškodili dílo pravdy. Jiní, jakoby nikdy neměli místo, kde by mohli pevně a spolehlivě stát a být připraveni na Boží povel včas potřeby věrně bojovat a plnit svou povinnost. ^{3T 316} Jsou takoví, kteří nechtějí obviňovat nepřítele, ani když to výslovně žádá Bůh. Nebudou konat nic, dokud jiní nebojovali a nezvítězili bez nich. Pak jsou ochotni dělit se o kořist. Jak může Bůh počítat s takovými vojíny? V Jeho díle jsou pokládáni za zbabělce.

Viděla jsem, že tato třída nezískala žádné zkušenosti v boji proti hříchu a satanu. Takoví lidé ochotněji bojovali proti věrným svědkům Kristovým, než proti satanu a jeho zástupům. Kdyby se byli vyzbrojili a statečně bojovali, byli by získali vzácnou zkušenost, kterou přednostně mohli dosáhnout. Oni však neměli odvahu bojovat za spravedlnost, projevit odvahu, umět zaútočit na satana a vyhnat ho z pevností. Někteří lidé nemají vlastní představu, co znamená riskovat, nebo se něčeho odvážit. V tomto díle však někdo musí mít odvahu a ochotu k riziku.

Ti, kdo nechtějí nic riskovat a vystavit se kritice, budou nečinně čekat na ty, kdo nesou odpovědnost, aby mohli při nejmenší příležitosti projevit nad někým nespokojenost a případně mu i škodit. Taková byla zkušenost bratra a sestry Whiteových v jejich práci. Satan a jeho zástup bojoval proti nim, ale to nebylo všechno, když je ti, kteří jim v boji stáli po boku, viděli přetížené a nadmíru stísněné, byli ochotni pomáhat satanovi, znechucovat je a oslabovat, a bylo-li by možné vyřadit je z pole.

Bratře a sestro A, bylo mi ukázáno, že jste byli při svých cestách velice váženi a že vás zahrnovali větším respektem a zájmem, než si zasluhuje to, co jste dobrého vykonali. Sami nejste zvyklí podobně ohleduplně se chovat vůči těm, kteří nesli břímě, jež Bůh na ně uložil. Oba milujete pohodlí. ^{3T 317} Nejste ochotní a neradi se dáte vyrušit ze svého pohodlí. Toužíte po věcech, které by vám zajistily ještě více pohodlí. Jste domýšliví a hrdí na to, co jste. Nemuseli jste snášet velké starosti, nést těžké odpovědnosti a dělat důležitá rozhodnutí, jež vyžadují zájmy Božího díla, a jaké připadly na mého manžela. Bůh ho povolal za rádce svého lidu, aby radil a napomínal mladé lidi jako jste vy, jako děti v pravdě. Budete-li zastávat to postavení, které dovedete pokorně a odpovědně zastat, pak si ochotně dáte poradit. Právě pro své nepatrné odpovědnosti, které jste nesli, nemůžete pochopit, proč bratr White může být mnohem zarmoucenější než vy. To je právě rozdíl mezi vámi. On posvětil třicet nejlepších let svého života dílu Božímu, zatímco ty máš jen několik zkušeností a nemusíš překonávat téměř žádné z těch těžkostí, které překonával on.

Po těch, kteří konali průkopnické dílo a vynaložili všechno úsilí, abys pravdu mohl přijmout, ty jdeš do hotového díla a zvěstuješ to, co jiní před tebou hledali s nevýslovnou úzkostí. Zatímco ty máš dost prostředků, každý týden máš zajištěnou mzdu a po hmotné stránce nemusíš o nic pečovat, tito průkopníci díla se museli v každém ohledu zapírat. Neměli nic jistého. Záviseli na Bohu a na několika věrných jednotlivcích, kteří uznávali jejich snahu. Zatímco ty máš soucitné bratry, kteří tě podporují a plně oceňují tvé úsilí, první pracovníci v tomto díle měli jen málo jednotlivců, kteří při nich stáli. Jejich jména bychom spočítali v několika minutách. Z vlastních zkušeností jsme poznali hlad, nedostatek jídla a zimy z nedostatku teplého oděvu. Cestovali jsme každou noc soukromými dopravními prostředky, abychom navštívili bratry a sestry, protože jsme neměli peníze,abychom si mohli zaplatit hotelový pokoj. ^{3T 318} Někdy jsme pěšky cestovali celé míle, protože jsme neměli prostředky, abychom si najmuli nějaký povoz. Jak nám byla vzácná pravda! Jak vzácné byly duše, vykoupené Kristovou krví!

Nemáme důvod naříkat si na utrpení v oněch dobách velikého nedostatku a těžkostí, které si vyžádaly tolik víry. Byly to nejšťastnější dny našeho života. Tam jsme se naučili prostotě víry. V utrpeni jsme zkusili Pána. On byl naší útěchou. On nám byl stínem veliké skály v zemi pusté. Je neštěstím pro tebe, můj bratře, i pro naše mladé kazatele všeobecně, že ani ty ani oni jste neměli podobnou zkušenost o nedostatku, soužení a nouzí. Taková zkušenost by vám dala více, než jsou domy, pozemky, zlato nebo stříbro.

Zmiňujeme se o svých minulých zkušenostech velikého vypětí a nedostatku, o práci vlastníma rukama, abychom se uživili a šířili pravdu v samých počátcích díla. Někteří z našich mladých kazatelů jen s několikaletou zkušeností v práci, zdají se být unaveni a obviňují nás, že se vychloubáme vlastními činy. Důvodem toho je, že žijí téměř bezstarostně, bez nedostatku, bez sebezapírání, bez toho, že by nám rozuměli. Tento rozdíl jim není příjemný. Poukazování na zkušenosti jiných, které jsou v takovém protikladu a tím, co sami zkusili, není pro ně tím příznivým světlem, jaké by si sami přáli.

Na počátku tohoto díla jsme byli oba chatrného zdraví. Můj manžel trpěl zažívacími potížemi, a přece jsme třikrát denně u víře prosili Boha o sílu. Šel na louku kosit trávu v síle, kterou mu dal Bůh, jako odpověď na upřímné modlitby. Za výdělek nám koupil jednoduchý oděv a zaplatil cestovné, aby mohl zvěstovat pravdu bratřím a sestrám.

^{3T 319} Máme právo přípomínat minulost, jako apoštol Pavel. „Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného. Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval. Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.“ 2. K. 11,8-10. Zmiňujeme-li se o svých minulých zkušenostech, uskutečňujeme napomenutí apoštola k Židům: „Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste, buďto když jste byli i pohaněními a souženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.“

Naše životy jsou spjaty s dílem Božím. Kromě tohoto díla nemáme žádné zvláštní zájmy. A vidíme-li pokrok, který dílo učinilo z velice nepatrných počátků, jak pozvolna, ale jistě sílilo a vzmáhalo se, vidíme-li úspěch v díle, o které jsme usilovali, za které jsme trpěli a téměř obětovali životy, kdo nám zabrání, nebo zakáže, abychom se nechlubili v Bohu? Naše zkušenost v tomto díle má pro nás cenu. Vložili jsme do něj všechno.

Mojžíš byl nejtišší člověk na světě a přece pro reptáctví Izraelských byl stále nucen po odchodu z Egypta jim připomínat jejich hřích a jako jejich vůdce odhalovat jejich jednání. Právě před svou smrtí jim znovu připomenul jejich vzpouru a reptáctví po odchodu z Egypta a jak ho zájem a láska k nim vedla, aby za ně prosil Boha. Připomínal jim, jak vážně prosil Hospodina, aby mu dovolil překročit Jordán do zaslíbené země, „pohnul se pak Hospodin na mne pro vás, a neuslyšel mne.“ Dt 3,26. Mojžíš jim připomenul jejich hříchy a řekl, „Byli jste zpurní proti Hospodinu ode dne co jsem vás poznal“ Dt 31,27. Připomenul jim, kolikrát prosil Hospodina a v úzkosti pokořoval svou duši pro jejich nepravosti.

^{3T 320} Mojžíš podle Božího záměru měl často připomínat Izraelským jejich přestoupení a vzpouru, aby pokořili svá srdce před Bohem pro své hříchy. Pán nechtěl, aby zapomněli na omyly a hříchy, které podněcovaly Jeho hněv proti nim. Připomínání jejich přestoupení, i milosrdenství a dobroty Boží k nim, které si nevážili, nebylo jim příjemné. Přesto všechno to Bůh přikázal konat.

Bylo mi ukázáno, že mladé lidi jako jste vy, kteří mají jen několikaletou nedostatečnou zkušenost v díle přítomné pravdy, Bůh nepověřuje těžkými zodpovědnostmi a nepovolává za vůdce do díla. Zaujímají-li určitá stanoviska, která budou protiřečit názorům lidí zkušených, jejichž život je úzce spjat s dílem Božím asi tak dlouho, jak dlouho jste vy na světě, a lidí, kteří se aktivně podíleli na této práci od jejích nepatrných začátků, pak alespoň musíte být ohleduplní. Bůh nepovolá lidi s malou zkušeností a velkou sebedůvěrou, aby vedli Jeho svaté a významné dílo. Jde o mnohé. Lidé, kteří mají jen malé zkušenosti z utrpení, soužení, protivenství a nedostatku v zájmu přítomného rozmachu díla,by měli být velice opatrní.

Mladí lidé, kteří dnes začínají zvěstovat pravdu, měli by být skromní a pokorní. Měli by pamatovat na to, jak tímto dílem jsou vyznamenáni a aby nezklamali. Budou zodpovědni za jasné světlo pravdy, které je nyní osvěcuje. Viděla jsem, že Pánu se nelíbí, když někteří reptají proti těm, kteří za ně nejvíce bojovali a kteří tolik vytrpěli v těžkých počátcích díla.

Bůh pamatuje na zkušené pracovníky, kteří pracovali za těžkých, mučivých okolností, když pomocníků bylo jen málo. On věrně pečuje o ty, kteří se osvědčili ve věrnosti. ^{3T 321} Nelíbí se mu nespokojenci, kteří nezodpovědně kárají Boží služebníky, kteří zešedivěli při budování díla přítomné pravdy. Mladí lidé, vaše výčitky a vaše reptáctví jistě vás postihne v den Boží. Pokud vám Bůh nesvěřil těžké úkoly, neodcházejte ze svých míst, nespoléhejte příliš na svůj vlastní nezávislý úsudek a nepřebírejte odpovědnosti, pro něž nejste ještě způsobilí.

Drahý bratře a sestro, musíte bdít, být pokorní a pilně se modlit. Čim těsněji se přimknete k Bohu, tím lépe poznáte své slabosti a svá nebezpečí. Praktické poznání Božího zákona a jasné pochopení Kristova smíření vám pomůže lépe se poznat a postřehnout nedostatky svého křesťanského charakteru. Krátce, oba potřebujete každodenní zkušenost poznání vůle Boží s vámi. Poznáte vlastní duchovní nedostatečnost, uvědomíte si, že lidská porušenost, vyznačená v Božím slově, právě odpovídá vašemu stavu. Oba jste farizejští a je nebezpečí, že zůstanete v tomto nebezpečí dobrovolně a ani si neuvědomíte svůj skutečný stav před Bohem. Oba se musíte naučit plnit povinnosti v různých okolnostech svého života. Zanedbali jste své povinnosti vůči Bohu i lidem. Musite se poznat. Neznalost vlastního srdce vede k přehlížení nutnosti každodenní živé zkušenosti v duchovním životě. Do jisté míry přehlížíte nutnost stálého božského vlivu ve svém životě. V díle Božím je to nezbytně nutné. Zanedbáte-li to a půjdete-li v sebedůvěře a soběstačnosti dál, dopustíte se jistě velkých omylů. Stále potřebujete ducha pokory a závislosti na Bohu. Kdo si uvědomuje svou vlastní slabost, bude sám sebe zkoušet a bude cítit potřebu stálé pomoci shůry. Boží milost ho povede, aby projevoval a pěstoval trvalou vděčnost. Kdo nejlépe pozná vlastní slabost, pochopí, že jen nevýslovná moc Boží může zvítězit nad odbojem srdce.

^{3T 322} Potřebujete poznat slabé i silné stránky svého charakteru, abyste ustavičně bděli a nepřebírali na sebe odpovědnosti, k nimž vás Bůh nepovolal. Své činy, i svůj život byste neměli srovnávat s lidskými měřítky, ale s pravidlem zjeveným v Pismě. Bratře a sestro A, musíte vykonat něco, o čem se vám dosud ani nezdá. Po celá léta jste podléhali pokušení závisti vůči nám a naší práci. Bohu se to nelíbí. Můžete si myslet, že věříte svědectvím, které dal Bůh, ale ve vašem srdci získává půdu nevěra, zda skutečně jsou to svědectví Boží.

Bratře A, tvé úspěchy při získávání lidí k pravdě by byly mnohem účinnější, kdybys trval na praktické, jakož i teoretické stránce a kdybys tyto živé a praktické prvky uplatnil ve svém životě. Potřebuješ větší moc shůry. Bratře, příliš závisíš na svém okolí. Máš-li velké shromáždění, jsi povznešen a toužíš je oslovit. Když se však někdy shromáždění zmenší, nálada ti ochabne a máš jen málo odvahy k práci. Určitě ti něco schází. Nespoléháš cele na Boha. Kristus zvěstoval jedno z nejdůležitějších pravd jediné posluchačce, Samaritánce, která přišla pro vodu. Unavený seděl a odpočíval u studny. Pramen živé vody byl v něm. A tento pramen živé vody musí být v nás, musí vytékat, má-li osvěžit ty, kteří přicházejí pod náš vliv.

Kristus hledal lidi všude - na ulicích, v soukromých domech, v synagogách i u jezera. Celý den pracoval, kázal zástupům, uzdravoval nemocné, které mu lidé přiváděli a často, když už lidé odešli do svých domovů, odpočívali a spali, on trávil celou noc na modlitbě, aby ráno opět pokračoval ve své neúnavné práci. ^{3T 323} Milý bratře a sestro, ve skutečnosti nic nevíte o sebezapření, sebeobětování pro Krista a pro pravdu. Musíte více záviset na Bohu a méně na vlastním pohodlí. Musíte se skrýt v Bohu.

Bratře A, máš sklon přísně kárat a tvořit si vlastní úsudek o jednotlivcích, obzvláště když jejich počínání skřížilo tvou cestu. A podle tvého názoru někdy jednáš s nimi nešetrně. Nejsi něžným,soucitným, zdvořilým člověkem, jako tvůj nebeský Vzor. Musíš se mírnit, abys byl zdvořilejší a laskavější a mít nezištnější ochotu. Modlitbou živé víry musíš být v užším společenství s Pánem. Každá modlitba víry přenáší věřícího přes každou pochybnost a lidskou vášeň. Modlitba dává sílu vojínům Pána Ježíše k dalšímu boji proti moci temnosti, pomáhá snášet různé boje a těžkosti.

Vlastní vaše zmatky se jen zvětší a prohloubí, budete-li se ohlížet jen na své pochybnosti a obavy, a budete-li chtít bez víry řešit všechno, co nemůžete jasně pochopit. Pojďte k Bohu ve vší své bezmocnosti a závislosti na Něm, a pokorně svěřte své potřeby Tomu, který ví o všem, který všecko vidí a všechno řídí a spravuje svou vůlí a slovem. Pán slyší vaši prosbu a vaše srdce a okolí chce osvítit, neboť upřímná modlitba spojuje vaši mysl i srdce s Ním. Snad v krátké době nebudete mít přímý důkaz, že drahý Vykupitel se k vám láskyplně sklání, ale přece je to tak. Snad necítíte Jeho přímý dotek, ale Jeho něžná a soucitná slitovná ruka vás vede.

Bůh vás oba miluje a chce vás zachránit svým hojným spasením. To však nejde, tak jak vy si představujete. Bůh má svůj jiný způsob. ^{3T 324} Musíte přijmout podmínky Pisma, v němž je pravda a Bůh pak určitě splní zaslíbení, jak nepohnutelný je Jeho trůn. Protože napomenutí, které Bůh posílá svému lidu, pokořují lidskou přirozenost, nesmíš můj bratře, odporovat tomuto kárání a napomenutí. Musíš denně umírat, získávat nové zkušenosti a denně křižovat vlastní já.

Podle světla, které mi dal Pán ve vidění, bezbožnost a klam se rozmáhá mezi Božím lidem, který tvrdí, že zachovává Boží přikázání. Duchovní vzezření pravé tváře hříchu a jeho odstraňování z církve ochabuje a Boží lid náhle zachvacuje duchovní slepota. Znova se musí ozvat jasné svědectví, jež odloučí od Izraele ty, kteří vždy odporovali tomu, co podle Božího příkazu mělo zabránit porušenosti církve. Zlo nutno nazvat zlem.Vážné hříchy nutno nazvat jejich pravým jménem. Všechen Boží lid by se měl přiblížit k Bohu a umýt své roucho charakteru v krvi Beránkově. Pak všichni uzří hřích v pravém světle a uvědomí si, jak je odporný v Božích očích.

Našim prvním rodičům, když byli v pokušení, zdálo se být maličkostí, přestoupení přikázání Božího. Zdálo se jim nepatrným činem, proto jedli ze stromu, který byl na pohledění krásný a chuti příjemné. Pro přestupníky to byl jen nepatrný čin, ale ten zničil jejich odevzdanost Bohu a otevřel příval bídy a viny, která zaplavila svět. Kdo může ve chvíli pokušení vědět, jak strašné následky vyplynou z jednoho nesprávného a unáhleného kroku! Jedinou naší jistotou je záštita Boží milosti v každé chvíli. Je nutný bdělý duchovní postřeh , abychom nenazvali zlo dobrem a dobro zlem. Bez váhání a rozvažování musíme zavřít dveře duše a střežit ji proti zlému.

Dosažení věčného života nás bude stát těžké úsilí. Jen dlouhou a vytrvalou snahou, přísnou kázní a tuhým bojem zvítězíme. Když však zápasíme trpělivě a rozhodně ve jménu Vítěze, který na poušti pro nás zápasil a zvítězil nad všemi pokušeními, získáme věčnou odplatu. ^{3T 325} Naše úsilí, sebezapření a vytrvalost musí být úměrné nekonečné ceně cíle, za nímž spějeme.

I když nevidíte podle vašeho zdání nic, co byste mohli odsoudit, nesmíte připustit, aby nepatřičná shovívavost k sobě samým udržovala v nepravosti vás i jiné. Bůh to vše vidí, on dovede číst pohnutky a záměry duše. Prosím vás ve jménu našeho Mistra, který nás povolal k určitému dílu, abyste dali ruce pryč a nechali nás konat to k čemu nás Bůh povolal. Mějte soucit a porozumění pro ty, kteří to skutečně potřebují - pro ty, kteří jsou nutkáni Duchem Božím, aby Božímu lidu ukázali jeho přestoupení a domu Izraelskému jeho hříchy. Lidé v těchto posledních dnech snadněji přijímají blud a hřích, než pravdu a spravedlnost. Od vojínů Kristova kříže se dnes vyžaduje, aby vzali na sebe křesťanskou výzbroj a zapudili mravní temnotu, která zaplavuje svět.

Bůh vám oběma dá vzácné vítězství, podřídíte-li se mu cele a dovolíte-li, aby Jeho milost ovládla vaše pyšná srdce. Vlastní samospravedlností nedocílíte ničeho u Boha. Nic se nemá dělat jen chvilkově, nebo unáhleně. Nic nelze napravit a povahu nelze změnit nepatrným přerušovaným úsilím. Posvěcení není dílo jednoho dne nebo roku, ale celého života. Bez stálého úsilí a stálé aktivity nemůže být nijakého pokroku v duchovním životě a nelze dosáhnout korunu vítězství. Soud ohodnotí naše dílo. Není bezpečné spoléhat na vlastní moudrost a úsudek. S tou sebedůvěrou kterou máte, žádný z vás by nemohl být v nebi šťasten, neboť tam všichni, i nejvznešenějši andělé poslouchají Boha. Musíte se naučit této podřízenosti a odevzdanosti. Oba musíte být proměněni milostí Boží.

Sestro A, viděla jsem, že bys měla bedlivě dávat pozor, abys neotevřela dveře pokušení svému muži, které pak nemůžeš zavřít, jak bys pak chtěla. ^{3T 326} Je snadnější nepřítele do srdce pozvat, než vyhnat ho, když se tam usídlil. Tvá pýcha je snadno uražena a dotčena, musíš se přiblížit k Bohu a se vší vážností hledat Boží milost, abys snesla zkoušky jako dobrý vojín Ježíše Krista. Bůh bude tvým pomocníkem, budeš-li u Něho hledat pomoc. Oba byste se měli více odevzdat Bohu. Jediný způsob pokorného bdění je neustálá modlitba. Ani na okamžik si nemyslete, že se můžete klidně těšit a věnovat se vlastním zálibám. Kristův život je nám příkladem. Byl mužem bolesti a utrpení, byl raněn, byl zdeptán. Jste příliš spokojeni se svým postavením. Musíte stále bdít, aby vás satan nesvedl svými léčkami, neposkvrňoval vaši mysl a nevedl vás do důslednosti a neproniknutelné temnoty. Vaše bdělost by se měla projevovat duchem pokorné závislosti na Bohu. Nesmí se projevovat sebejistotou a pýchou, ale v hlubokém vědomí osobní slabosti a dětinské důvěry v Boží zaslíbení.

Ve srovnání s dobou, kdy bylo hlásání trojandělského poselství v začátcích, kdy byl počet věřících malý a byli jsme pokládáni za bludaře, je nyní pohodlné zvěstovat pravdu tohoto poselství. Všichni, kteří dříve nesli zodpovědnost za šíření Božího poselství věděli, jaké boje, utrpení a úzkosti duše musí prožít. Dnem i nocí je tísnilo břímě. Přes všechno utrpení a vyčerpanost nemysleli na odpočinek a pohodlí. Krátkost času vyžadovala činorodé úsilí a dělníků bylo málo.

V přílivu nesnází trávili celé noci ve vroucích modlitbách a prosili Pána o pomoc a o světlo Jeho Slova. A když jim Pán při pilném studiu Písma objasnil temné body, bylo jim, jako když sluneční svit prorazí temné mraky. Jejich srdce byla naplněna radostí a vděčností k Pánu. Byli jsme tak vděční Pánu, jako bylo naše vážné a toužebné volání po světle. Několik nocí jsme nemohli spát, protože naše srdce oplývala láskou a vděčností k Bohu.

^{3T 327} Dnešní poslové pravdy mají všechno připraveno. Nemusí trpět takovou nouzí jako dřívější pracovníci. Pravda byla hledána bod za bodem, až se objevil celý souvislý řetěz. Bylo zapotřebí mnoho pečlivého studia, aby zazářila jasná a souladná pravda. Pod útoky nejtvrdšího a nejprudšího odporu se služebníci evangelia utíkali k Pánu a k Jeho Slovu. Nesmírně vzácné jim pak bylo světlo, které přišlo od Boha.

Bylo mi ukázáno, že důvod, proč někteří nedovedou pochopit spravedlnost spočivá v tom, že příliš dlouho povolovali nepříteli. Ten jim pomáhal natolik, že nepostřehli jeho moc. Někdy se zdá nesnadné trpělivě bdít, než přijde Boží čas obhájit spravedlnost. Bylo mi však ukázáno, že budeme-li netrpěliví, ztratíme bohatou odměnu. Jako věrní služebníci na velkém poli Božim, musíme rozsévat se slzami, být trpěliví a mít naději. Musíme čelit těžkostem a trápeni. Pokušení a únavná námaha tísní duši, my však musíme trpělivě čekat u víře, že budeme žnout s radostí. Při konečném vítězství Božím nebudou ti, kteří nikdy nejsou na místě, když je proti nepříteli potřebí sily, odvahy a ochoty vydat se v nebezpečí. Věrní vojíni, bojující proti nepravosti, zastánci spravedlnosti proti knížetstvím, mocnostem, proti vládcům temnosti tohoto světa, proti duchovní bezbožnosti, každý z nich dostane pochvalu od Mistra: „To dobře služebníče dobrý a věrný. Vejdiž v radost pána svého“.

Nikdy nebylo větší potřeby důrazného varování, kárání a důkladnějšího přímějšího jednání než právě dnes. Satan sestoupil s velikou mocí, věda, že má krátký čas. Svět zaplavuje smyšlenými bajkami. Boží lid miluje líbivé řeči. ^{3T 328} Hřích a nepravost si nutno zošklivit. Bylo mi ukázáno, že Boží lid musí pevněji a rozhodněji bojovat proti přicházející temnotě. Jako nikdy předtím, právě dnes je potřebné důkladné dílo Božího Ducha. Nutno setřást všechnu nerozhodnost. Musíme se probrat ze smrtelného spánku, který nám může připravit záhubu, nebudeme-li odolávat. Satan působí mocným svůdným vlivem. Kazatelé a lid jsou v nebezpečí, že se ocitnou v moci temna. Dnes nelze zastávat nerozhodné stanovisko. Všichni jsme buď pro spravedlnost, nebo pro nepravost. Kristus řekl: „Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou,rozptylujeť“. Mt 12,30.

Vždy se najdou ti, kteří budou na straně činitelů nepravosti. Satan měl své zastánce v nebi a strhl velký počet andělů za sebou. Bůh a Kristus a nebeští andělé byli na jedné straně a satan na druhé. Přes všechnu nekonečnou moc a majestát Boží a Kristův, andělé byli uvedeni v pochybnost, satanovo obvinění se ujalo a oni skutečně začali věřit, že Otec a Syn jsou jejich nepřátelé a satan že je jejich dobrodincem. Satan dosud ovlivňuje a ovládá lidskou mysl. Cvikem a zkušeností se jeho moc ztrojnásobila. Mužové a ženy jsou svedeni, oslepeni jeho obviněními a svody, aniž by si to uvědomovali. Pochybují-li a nevěří-li Božímu dílu a pěstují-li nedůvěru a krutou žárlivost, připravují se pro dokonalý klam. Prudce odporují těm, kteří se odvažují upozornit je na jejich bludy a pokárat jejich hříchy.

Ti, kdo se v bázni Boží odvážili věrně kárat blud a hřích a nazvali jej pravým jménem, splnili nepříjemnou povinnost s mnohým duševním utrpením. Přitom se jim dostalo málo pochopení, ale mnohého pohrdání. Lidé, kteří se stavějí na nesprávnou stranu pokáraných, plní satanovy záměry a odporují Boží vůli.

^{3T 329} Lidská přirozenost nikdy nesnáší pokárání. Nerozvážný soucit bratří a sester pomohl už mnohým k záhubě, neboť pod vlivem takového soucitu se napomínaní lidé začali domnívat, že se jim skutečně křivdí, a že ten, kdo je napomíná nemá pravdu a je zlomyslný. Jedinou nadějí pro hříšníky na Sionu je celé poznat a vyznat své nepravosti a odstranit je. Nepřítel má zálibu v těch, kteří otupují ostré kárání, posílané Bohem a říkají, že kárající se částečně mýlí a pokáraný nemá též úplnou pravdu. Každá snaha, jíž chce satan oslabit káravé svědectví, vyhovuje jeho záměru. Někteří budou hanit toho, koho Bůh poslal s varovným poselstvím, říkajíce: Je příliš přísný. Tím však berou na sebe zodpovědnost za duši hříšníka, kterého chce Bůh spasit, a kterému z lásky posílá napomenutí, aby se pokořil před Bohem a zřekl se svých hříchů. Tito falešní přátelé budou muset za všechny své skutky, přivádějící do duchovní smrti, vydat počet Mistrovi.

K přítomné pravdě se hlásí mnozí, kteří nevidí své nebezpečí. Ve svém srdci i v životě pěstují nepravost. Jejich přátelé jim nedovedou číst v srdci a častokrát se domnívají, že je s nimi všechno v pořádku.