Pokorok ve sboru --- v duchovních věcech neodpovídá světlu, které osvěcovalo stezku jeho členů. Bůh každému svěřil hřivny, které měli rozhojňovat tím, že je měli dát penězoměncům, aby když Mistr přijde, mohl je vzít s úroky. ^{3T 54} Sbor v --- z velké části se skládá ze vzácného materiálu; avšak jeho členovéne dosahují té vysoké úrovně, kterou by měli přednostně dosáhnout.

Členstvo tohoto sboru se skládá povětšině ze třech rodin, které jsou vzájemně spřízněny. Ve sboru je více hřiven a více možností pro dobré pracovníky, které by bylo výhodné na onom místě zaměstnat. Celý sbor neroste duchovně. Pracovníci nejsou příznivě rozmístěni, aby mohli rozvinout všechny své síly a do činnosti uvedli hřivny, které jim dal Bůh. Není místa, aby všichni pracovali. Jeden stojí v cestě druhému. Chybí zde duchovní síla. Kdyby tento sbor nebyl natolik rodinným sborem, každý by si uvědomoval svoji osobní odpovědnost.

Kdyby schopnosti a vliv několika členů byly použity v jejich sborech, kde by byly zapojeny do pomocné služby, kde této pomocí skutečně třeba, získali by v duchovních věcech nejcennější zkušenost, a nesouce odpovědnost a břímě v Božím díle, byli by požehnáním jiným. Prací pro jiné následovali by Kristův příklad. On přišel, ne aby Mu bylo slouženo, nýbrž aby On sloužil jiným. Nebyl samolibým. Nehledal žádnou chválu, nýbrž přijal způsob služebníka, celý život vynaložil na konání dobra. Mohl trávit své pozemské dny v pohodě a hojnosti a těšit se z radostí tohoto života. Nežil však pro vlastní potěšení, nýbrž aby konal dobro a zachraňoval jiné od utrpení. Jeho příkladu máme následovat.

Bratři I a J, posvěcení v Bohu, mohli nést větší zodpovědnost, než nesou. Domnívali se, že mají pohotově odpovídat na každou výzvu po prostředcích a že toto je jejich hlavním posláním v díle Božím. Bůh však od nich vyžaduje víc než jen toto. Kdyby byli věnovali své duševní síly důkladnějšímu studiu Božího Slova, aby se stali pracovníky v Jeho díle, a pracovali pro spasení hříšných s takovou opravdovostí, jak usilovali o věci tohoto světa, byli by dosáhli síly a moudrosti k tomu, aby se zapojili do díla Božího tam, kde pracovníků je velice zapotřebí.

^{3T 55} Tím, že tito bratři zůstali v rodinném společenství, zakrněli duševně i duchovně. Není zrovna nejlepší způsob, když děti jedné, dvou nebo třech rodin, sňatkově spřízněných zůstávají v nepatrné vzdálenosti jeden od druhého. Nepůsobí to vzájemným dobrým vlivem. Záležitosti jednoho jsou záležitosti všech. Těžkosti a nesnáze, jimiž prochází více méně každá rodina a které by pokud možno měli být omezeny na rodinný kruh, zasahují i ostatní rodiny a ovlivňují i náboženská shromáždění. Existují věci, které by žádná třetí osoba, jakkoli blízká, neměla všetečně vyzvídat. Jednotlivci i rodiny by je sami měli nést. Avšak úzké příbuzenství několika rodin stále přicházejících do styku vede k oslabení důstojnosti, kterou by si měla každá rodina udržet. Při vykonávání choulostivé povinnosti napomínání a kárání budeme v nebezpečí, že se dotkneme citů, nebudeme-li to konat s největší něhou a péčí. I ty nejdokonalejší povahové osobnosti se mohou mýlit a bloudit a měli bychom velice dbát, aby z malicherných věcí jsme neudělali veliké.

Takové rodinné a sborové příbuzenství, jaké je ve --- se velice zamlouvá přirozeným sklonům; když však všechno uvážíme, není tím nejlepším prostředím pro rozvoj vyvážených, křesťanských povah. Blízké příbuzenství a rodinné společenství jednoho s druhým v církevním společenství oslabuje vliv. Nezachová se tu ona důstojnost, vznešená ohleduplnost, důvěra a láska, která církvi tolik prospívá. Všechny strany by byly mnohem šťastnější, kdyby byly odděleny a jen příležitostně se navštívily.

^{3T 56} Sňatkovým spojením těchto rodin a vzájemným promícháním každý si všímá chyb a omylů těch druhých a chce je napravovat; a protože tito příbuzní jsou skutečně jeden druhému milí, bolí je každá maličkost, které by si u jiných, ne tak blízko žijících, ani nepovšimli. Trpí mučivými myšlenkami, protože u některých vznikají pocity, že se s nimi nenakládalo nestranně a uvážlivě, jak by si toho zasluhovali. Vzniká malicherná žárlivost. Tato nepatrná nedorozumění a malicherné různice jim připravují větší duševní utrpení, než jsou utrpení z jiných zdrojů.

Duševně i duchovně zakrněli a je nebezpečí, že jejich úsilí bude zmařeno. Ve své práci a zájmech se omezují povětšině na sebe. Jejich vliv je omezen, zatímco by měl být rozšířen a být všeobecným, aby se mohly v různých okolnostech uplatnit schopnosti, které jim dal Bůh takovým způsobem, který by nejlépe přispěl k Jeho slávě. Všechny myšlenkové schopnosti mohou dosáhnout ten nejvyšší stupeň rozvoje. Duševní síly musí být probuzeny a uvedeny v činnost k slávě Boží.