Bratře E Už dříve jsem ti chtěla napsat, ale až dosud jsem neměla k tomu vhodnou příležitost. Při promluvě k lidem minulé soboty tvůj případ na mě zapůsobil tak jasně, že jsem se jen stěží zdržela, abych tvé jméno nevyslovila veřejně. Chci nyní ulehčit své mysli tím, že ti píši. Ve svém minulém vidění jsem viděla nedostatky těch, kteří vyznávají, že pracují slovem i učením. Viděla jsem, že jsi nevyužil své schopnosti, ale žes byl stále méně schopen zvěstovat pravdu. Potřebuješ důkladné obrácení. Máš silnou, umíněnou až tvrdošíjnou vůli. Mohls být uzpůsoben pro slavné dílo zvěstování poselství pravdy jiným, kdybys nebyl tak sebedůvěřivý, měl více pokory a tichého ducha.

Nemáš rád poctivé úsilí ani vytrvalou námahu. Nebyl jsi vytrvalým žákem Božího slova a nebyl jsi také horlivým pracovníkem v Božím díle. ^{3T 460} Tvůj život ani zdaleka nepředstavoval život Kristův. Nedovedeš rozsuzovat. Nejsi moudrým a rozvážným pracovníkem. Nezkoumáš, jak získat duše pro Krista, jak to má dělat každý Kristův pracovník. Máš vyšlapanou cestu, svou vlastní normu, podle níž chceš přivádět lidi. Ale nedaří se ti to, protože lidé nechtějí přÍjmout tvojí normu. Jsi omezený a často přeháníš věci do krajnosti a tím velice škodíš dílu Božímu a odvracíš duše od pravdy, místo abys je pro ni získával.

Bylo mi ukázáno, že svým nerozvážným pracovním způsobem jsi promarnil několik dobrých příležitostí. A co ti o tom mám říct? Pro tvůj nedostatek moudrosti při zvěstování pravdy lidé šli do zahynutí, protože jsi nedovedl jako služebník evangelia přizdobit své povolání zdvořilostí, laskavostí a dlouhoshovívavostí. Všechny činy Kristova služebníka by se měly vyznačovat křesťanskou slušností. Ó, jak uboze jsi představoval našeho slitovného, soucitného Vykupitele, jehož život byl vtělením dobra a pravé čistoty. Svým tvrdým,kritickým a nesnášenlivým duchem jsi odpuzoval lidi od pravdy. Svá slova jsi nepronášel v duchu Kristovy něžnosti, ale v duchu jaký má E. Tvá povaha je od přirození drsná a nejemná a protože jsi nikdy nepocítil nutnost pravého zjemnění a křesťanské slušností, tvůj život nebyl tak příkladný, jak mohl být.

Zůstal jsi v zajetí zvyků. Tvé vzdělání a výchova nebyly správné, a proto ses měl více snažit o nápravu, o rozhodnější a důkladnější změnu. Neuvědomíš-li si, že téměř v každém ohledu potřebuješ rozhodné a důkladné obrácení, vůbec nebudeš schopen zvěstovat pravdu a nebudeš-li mít správné a patřičné povznesení charakteru, způsobů a proslovů, uděláš více škody, než dobra. Pro pokrok díla jsi neudělal mnoho, ačkoliv jsi byl ve mnoha zbořích. Neprokázal jsi jim žádné dobro, ale jenom škodu. Tvé jednání musí zjemnit a být posvěceno. ^{3T 461} Neměl bys déle mařit dílo Boží svými nedostatky, protože jsi jako pracovník v díle Božím dosud neprojevil rozhodné zlepšení.

Není možno, abys přiváděl jiné lidi k vyšší úrovni, než jakou jsi dosáhl sám. Neděláš-li pokrok, jak můžeš vést církev Boží vpřed k vyšší zbožnosti a svatosti? Všichni takoví kazatelé, jakým jsi sám, jsou za několik let Božímu dílu více na škodu než k požehnáni. Čím jich bude méně, tím dílo přítomné pravdy bude úspěšnější.

Tvé myšlenky nejsou povznesené a ve svém úsilí nemáš snahu po lepším. Spokojuješ se s průměrným výsledkem a s lacinou kazatelskou službou. Netoužíš po dokonalosti křesťanského charakteru a po onom postavení v díle, které Kristus vyžaduje od každého ze svých povolaných služebníků. Kdo ze zvěstovatelů pravdy nečiní pokrok v známosti a v posvěcení dílu, neusiluje o zlepšování způsobů a povahy, a každého dne neroste v pravé moudrosti, není způsobílý pro odpovědné dílo. Každý, kdo chce vést lidi k pravdě, musí mít úzké obecenství s Bohem. Ti, kdo přivádějí duše z přirozené temnosti do obdivuhodného světla, měli by stále pamatovat, že sami musí jít stále vpřed ve světle. Jak jinak mohou vést ostatní? Chodí-li v temnotě sami, je to nejstrašnější odpovědnost, kterou přebírají, když domněle ukazují cestu jiným.

Začal jsi pracovat tam, kde jsi nebyl připraven vykonat pro dílo to, do čeho ses pustil. Nepracoval jsi rozvážně. Snažil ses zamaskovat svůj nedostatek skutečného poznání kritikou jiných denominací, posuzováním, tvrdým, trpkým odsuzováním jejich jednání a postavení. Kdyby tvé srdce hořelo pravdou, byl bys ve světle Kristově, počínal by sis rozvážně a měl bys dost způsobů a prostředků, abys udržel zájem, aniž by ses musel uchylovat z cesty, od své zvláštní práce a útočit proti ostatním, kteří vyznávají, že jsou křesťané.

^{3T 462} Nevěřící byli znechuceni, domnívají se, že skutečně reprezentuješ adventisty s.d. a docházejí k závěru, že to nestačí, že takové učení nechtějí. Naše vyznání je už i tak nepopulární a je ve velkém rozporu s vyznáním a jednáním jiných denominací. Chceme-li přistoupit k těm, kdo jsou ve tmě bludu a falešných nauk, musíme se přiblížit s krajní opatrností a největší rozvahou a souhlasit s nimi ve všem, kde to můžeme udělat s klidným svědomím.

K bloudícím bychom měli projevit všechnu ohleduplnost a důvěřovat víc čestnosti. Lidem bychom se měli přiblížit co možno nejvíce. Pak jim může pomoci světlo a pravda, kterou máme. Ale bratře E, jak mnozí z našich kazatelů začínají okamžitě bojovat proti bludům jiných lidí a tím jen probouzí jejich odboj a umíněnost, což je jen utvrzuje v jejich sobeckých předsudcích, které pak neodstraní žádné důkazy.

Kdo kromě tebe bude odpovídat za duše, které se odvrátily od pravdy tvým neposvěceným úsilím? Kdo může zbořit hradby předsudků, které vybudovalo tvé nerozvážné úsilí? Neznám větší hřích proti Bohu, než když lidé začínají pracovat jako kazatelé, z vlastních sil a ne v Kristu. Lidé na ně pohlížejí jako na představitele Kristovy, zatímco žádným svým skutkem nepředstavují Jeho ducha. Nepoznají a neuvědomují si nebezpečí, které provází úsilí neposvěcených a neobrácených lidí. Počínají si jako slepí, jímž chybí téměř všechno a přece jsou sebedůvěřiví a soběstační, sami chodí ve tmě a klopýtají na každém kroku. Jsou ztělesněním temnosti.

Bratře E, máš omezené představy a tvé úsilí pravdu spíše ponižuje, místo aby jí vyvyšovalo. U tebe to není nedostatek schopností. Z tebe by mohl být dobrý pracovnik, ale jsi příliš pomalý na to, abys vynaložil potřebnou námahu na dosažení tohoto cíle. ^{3T 463} Raději se tvrdě a pánovitě vypořádáš než abys vynaložil námahu a ve své práci usiloval o vznešenější úroveň. Pochybuje-li někdo o tvých stanoviscích, nejsi dost pokorný, abys ustoupil ze svých názorů, ačkoli jsou prokazatelně mylné. Trváš na svém a rozhodně zastáváš své názory, zatímco povolnost z tvé strany je podstatně důležitá a vyžaduje se od tebe jako povinnost. Tvrdošijně a neústupně jsi lpěl na vlastním úsudku a názorech i za cenu ztráty duší.

Bratře E, tvá umíněná stanoviska a tvou umíněnou vůli za každou cenu prosadit své, pociťovala a nelibě nesla tvoje žena. V důsledku toho trpělo také i její zdraví. Nebyl jsi laskavý a něžný k tomuto citlivému dítku Božímu; tvá silná povaha bezohledně ovládala její jemnější přirozenost. Mnohé ji zarmucovalo. Kdybys se byl snažil, mohls její život učinit šťastnějším. Tobě šlo však o to, aby na všechno nahlížela jako ty, a místo toho, aby ses snažil přizpůsobit se její jemné povaze, usiloval jsi o to, aby se ona přizpůsobila tvé drsné přirozenosti a tvým krajním představám. Podlehla ve své přirozenosti a nemohla jednat svobodně. Zvadla jako rostlina, zasazená do nepatřičné půdy. Neměl by ses snažit přizpůsobovat smýšlení a povahu jiných podle svého vzoru, ale měl bys dovolit, aby se tvůj charakter utvářel podle božského Vzoru. Kdyby na světě byli jen lidé tvého charakteru a temperamentu, bylo by mu běda. Protože kamkoli se obrátíš, můžeš vidět, že stejné přitahuje stejné; byl bys znechucen svými společníky, kteří by byli přesným obrazem tebe a přál by sis,abys byl pryč z takového světa.

Vychloubáš se a povyšuješ. To však nesluší ani člověku, který by měl ty nejlepší vlastnosti rozumové a šířil by nejlepší vliv! Lidé jemných vlastností mají největší vliv, potože nevědí o své ceně a nevědí také, kolik dobra mohou vykonat ve světě. Není však na místě u lidí tvé povahy, aby se vynášeli a vychloubali.

^{3T 464} Ve svém úsilí často začínáš dobře, probouzíš zájem a lidé jsou přesvědčeni, že použité důkazy nelze vyvrátit. Ale právě tehdy, kdy se lidé rozhodují pro pravdu, tvé vlastní já tak vynikne, že všichni, kteří mohli být získáni, kdyby tvými slovy a chováním byl vyvýšen Ježíš, jsou ztraceni.

Nedostává se ti těch vlastností, které jsou podstatně důležité pro Krista a pro pravdu. Pravdu můžeš dobře zdůvodňovat, ale nemáš poznání Boží vůle z vlastní zkušenosti a pro nedostatek náboženské zkušenosti nejsi sám schopen vést ostatní k pramenu živých vod. Tvé srdce není v obecenství s Bohem, ale je v temnosti. Kromě světla pravdy nic nemůže nahradit nedostatek, který pociťují duše klopýtající na své temné cestě. Nebudeš-li důkladně obrácen, tvé úsilí o obrácení jiných je marné. Svými omezenými a úzkoprsými představami bys normu náboženského života jen snižoval. Nepoznáváš Boží vůli ze zkušenosti, domníváš se, že tvá spravedlnost má nějakou hodnotu, zatímco je bezcenná. Musíš být proměněn dříve, než můžeš být k užitku v díle Božím. Budeš-li obrácen, pak můžeš úspěšně pracovat.

Chybí ti Kristova víra. Musíš usilovat o zjemnění svého srdce a umřít vlastnímu já, a musí žít v tobě Kristus. Pak budeš chodit ve světle, jako je On ve světle a vyznačíš jasnou cestu k nebi, abys osvítil stezku jiným. Cítil ses příliš spokojen sám se sebou. Měl bys usilovat o převýchovu a snažit se zvítězit nad svým úzkoprsým a nespokojeným duchem. Musíš ukáznit své tělo a podrobovat si ho, abys jiným káže, sám nebyl nešlechetný.

Na věci se díváš omezeně, malicherně vyhledáváš chyby a pochybuješ o jednání jiných, zatímco bys mohl mnohem lépe vítězit nad nedostatky vlastního charakteru a života, pracovat křesťansky, vyhledávat světlo u Pána a připravovat se na setkání s čistými anděly v nebeském království. V nynějším stavu bys byl v nebi poskvrnou; nejsi vzdělán, zjemněn a posvěcen. Pro takový charakter, jako máš nyní, v nebesích není místa.

^{3T 465} Chopíš-li se práce se vší vážností a nebudeš-li omlouvat hřích, odsoudíš-li nepravost v těle a chopíš se víry a naděje, abys získal božskou milost a správný úsudek přemoci ony nedostatky ve své povaze, které tě znemožňují pro práci v díle Božím. Po mnoho let jsi nedělal žádné pokroky. Dnes jsi dále od úrovně Kristovy dokonalosti, od toho, abys měl vlastnosti, které by měl mít kazatel evangelia, než jsi byl několik měsíců po přijetí pravdy.

Bohu se nelíbí ti, kteří jsou ve svém křesťanském životě nerozvážní a přitom se snaží vést jiné. Výstižně jsi zobrazen člověkem, který se snažil vytáhnout mrvu z oka bratra svého, zatímco ve vlastním oku měl břevno. Předně bys měl usilovat o to, aby tvé srdce bylo v pořádku, aby byl změněn tvůj charakter, abys měl spojení s Bohem a abys denně získával křesťanskou zkušenost; pak budeš nést břímě za duše, které jsou bez Krista.

Je jen málo těch, kteří věnovali více času četbě různých autorů než ty, a přece máš veliký nedostatek vlastností potřebných pro kazatele zvěstující pravdu. Nedovedeš správně citovat, ba ani přečíst texty Písma. To by nemělo být. Neusiloval jsi o rozumové vzdělání a nedbal jsi o vzrůst milosti v duši, která by vyzařovala z tvých slov a jednání. Necítil jsi potřebu dosáhnout vyšší a světější cíle.

Povrchní četba knih zatemňuje mysl a působí poruchy duševního zažíváni. Nemůžeš strávit a použít ani polovinu z toho, co přečteš. Kdyby cílem tvé četby bylo vzdělání a kdyby šlo o tolik četby, kolik jí můžeš pochopit a strávit a vydržel-li bys při takové četbě, mohl bys dosáhnout výsledků. Musíš jako ostatní kazatelé navštěvovat školu a začít jako dítě a získat základní poznatky. ^{3T 466} Nedovedeš ani správně číst, ani vyslovovat, ani se vyjadřovat, ačkoli jen málo kdo měl méně snahy a mémě zodpovědnosti než ty.

Postavení našich kazatelů vyžaduje zdravé tělo a duševní kázeň. Dobré zdravé smysly, silné nervy a radostná povaha budou vždy nejlepším doporučením kazatele evangelia. O to nutno vytrvale usilovat a pracovat.

Tvůj život až dosud nebyl užitečný. Máš některé dobré myšlenky, ale Duch Boží nepřebývá v tvém srdci. Jeho moc tě nepovzbuzuje a nemáš pravou víru, naději a lásku. Kristův duch, který přebývá v tobě, tě uschopní, abys mohl z Božích věcí vzít a zjevit je jiným. Nebudeš dílu Božímu k žádnému užitku, dokud dílo věrného služebníka Kristova nebude v tvé mysli na prvním místě. Ve svém životě postrádáš určitý záměr konat dobro, jako konal Ježíš. Sebezapření a láska, kterou v tomto díle projevuješ, bude působit na život a povahu jiných.

Měl by ses co možno nejdříve zbavit své chladné, mrazivé formálnosti. Ve svém každodenním životě musíš pěstovat něhu a přátelství. Měl bys projevit pravou zdvořilost a křesťanskou slušnost. Srdce, které skutečně miluje Ježíše, miluje také ty, pro které zemřel. Pravý Kristův kazatel se bude snažit zachraňovat duše, za které Kristus obětoval svůj život tak, jako magnetická jehla věrně ukazuje severní pól. Pro spásu hříšníků zachová v srdci Kristovu vroucí lásku a tělu dá náležitý růst a rozvoj. Bez správného poznání Boží vůle bude v křesťanském charakteru nedostatek harmonického rozvoje.

Prosím tě, můj bratře, seznam se s Bohem. „Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají“ Ž 37,23. Sloužící andělé vyznačují každý krok našeho pokroku. Tvoje vůle však není podřízena Bohu; tvé myšlenky nejsou svaté. ^{3T 467} Jdeš a klopýtáš v temnotě, nevěda kam vykročit. Pán zjevuje svou vůli těm, kteří se vší vážností a úzkostí usilují o Jeho vedení. Důvodem tvého neúspěchu je, že ses vzdal požadavku poznat a činit vůli Boží. Proto nic doopravdy nepoznáš. Ačkoli sám slepý, snažíš se vést slepé.

V jaké se však nacházíš situaci sám a mnozí jiní kazatelé! Zapomněli jste na Boha, pramen živé vody, snažili jste se vykopat si cisterny děravé, které nedrží vodu. Prosím tě, abys procítil a obrátil se k Pánu v onom hlubokém a vážném pokání, které ti může zajistit Jeho odpuštění a trvalou sílu Jeho moci, abys mohl být skutečně plný plnosti Boží. On se mračí nad tvým jednáním, neboť jsi byl kamenem úrazu mnohým. Úspěch jsi hledal ve vlastním úsilí a spravedlnosti a nepoznal jsi vůli Boží.

Kéž ti Pán zjeví tvůj pravý charakter a ukáže ti tvé skutečné nedostatky. Budeš-li osvícen Duchem Božím, abys to pochopil, budeš mít takovou představu o své hříšné nedbalosti a nesprávném životu, že se zdesíš nad vlastní duši a zarmoutíš se. To tě přivede k pokání.