Byla jsem upozorněna na naše povinnosti vůči nešťastným, což si nyní pokládám za svou povinnost napsat.

Viděla jsem, že podle Boží prozřetelnosti dostaly se vdovy a siroty, slepí, hluší, chromí a jinak trpící do úzkého křesťanského vztahu s Boží církví. Tu se má osvědčit Boží lid a ukázat svůj pravý charakter. Boží andělé pozorují naše chování k lidem potřebujícím náš soucit, lásku a nezištnou pomoc. Je to Boží zkouška našeho charakteru. Máme-li pravé biblické náboženství, pak si uvědomíme, že v osobě bratří a sester jsme Kristu dlužní lásku. Za Jeho nesmírnou lásku vůči nám hříšným, nezasluhujícím si Jeho milost, musíme projevit svou vděčnost tím, že se budeme upřímně a s nesobeckou láskou zajímat o naše méně šťastné bratry a sestry.

^{3T 512} Dvěmi velkými zásadami Božího zákona jsou svrchovaná láska vůči Bohu a nesobecká láska k našim blížním. Na těchto dvou zásadách závisí, anebo z nich vyrůstají první čtyři i zbývajících šest přikázání. Podobenstvím o člověku, který šel z Jeruzaléma do Jericha a upadl mezi lotry, byl oloupen, zbit a polomrtvý opuštěn, Kristus vysvětlil zákoníkovi, kdo je jeho bližní. Kněz i Levita viděli utrpení tohoto člověka, ale neslitovali se nad nim. Vyhnuli se mu a přešli na druhou stranu. Šel tudy i Samaritán a když viděl cizincovo utrpení, neptal se, zda jde o člověka příbuzného, nebo jsou-li z jednoho národa a stejného vyznání, ale pomohl trpícímu, protože pomoc potřeboval. Pomohl mu jak nejlépe uměl. Vysadil ho na své hovádko a zavezl do hospody a na vlastní útraty se postaral o jeho ošetření. Kristus řekl, že tento Samaritán byl bližním člověku, který upadl mezi lotry. Levita a kněz představovali církevní vyznavače, lhostejné k těm, kteří potřebují soucit a pomoc. Tato vrstva i přes své postavení ve sboře přestupuje přikázání. Samaritán představuje skutečné pomocníky Kristovy, kteří ho následují v ušlechtilých činech.

Ty, kdo se slitovávají nad nešťastnými, nevidoucími, chromými, trpícími, vdovami, sirotami a nuznými, Kristus představuje jako zachovavatele přikázání a dědice věčného života. Ve --- je veliký nedostatek osobního náboženství a vědomí osobní závislosti vůči utrpení jiných a k ochotné nezištné práci pro blaho nešťastných a trpících. Někteří nemají žádné zkušenosti v těchto povinnostech. Po celý svůj život byli jako Levita a kněz, kteří přešli na druhou stranu. Církev má vykonat určité dílo, které zůstane-li nevykonáno, přinese členům duchovní temnotu. Církev jako celek i jednotlivě, by měla důkladně prozkoumat své pohnutky a svůj život srovnat s životem a učením jediného správného Vzoru. ^{3T 513} Kristus pokládá všechny skutky milosrdenství, pomoci a uvážlivé ohleduplnosti vůči nešťastným, nevidoucím, chromým, nemocným, vdovám a sirotám jako kdyby se to projevilo vůči Němu. Tyto skutky jsou zapsány v nebeských záznamech a budou odměněny. V nebeské knize bude však i záznam proti těm, kteří vůči postiženým projevili lhostejnost kněze a levity a také proti lidem, kteří těžili z neštěstí jíných, stěžujíc jim utrpení pro vlastní sobecký zisk. Bůh jistě odplatí každý nespravedlivý čin a každý projev tupé lhostejnosti a nepozornosti vůči trpícím mezi námi. Každý bude nakonec odměněn podle svých skutků.

Bylo mi ukázáno, že bratři nejednali správně vůči bratru E. Bratři F G a jiní se zachovali vůči němu tak, že se to Bohu nelíbilo. Bratr F neměl kromě svého zištného zájmu o bratra E nijaký zvláštní zájem. Bylo mi ukázáno, že někteří hleděli na bratra E jako na lakomého a nečestného člověka. Bohu se tento úsudek nelíbí. Bratr E by neměl žádné těžkosti a měl by dost prostředků, aby se dostatečně postaral o sebe, kdyby jeho bratří, kteří měli rozhled a majetek, nebyli jednali sobecky, nepracovali proti němu, a nesnažili se využít jeho schopností ve svůj vlastní sobecký prospěch. Ti, kteří těží z námahy slepého člověka a chtějí mít sami zisk z jeho vynálezu, dopouštějí se loupeže a jsou skutečnými přestupníky přikázání.

V církvi se někteří tváří jako by zachovávali Boží zákon, ale ve skutečnosti jsou jeho přestupniky. Někteří nevidí své vlastní chyby. Jsou sobečtí a lakotní a zavírají oči, aby neviděli vlastní hřích ziskuchtivosti, který Písmo označuje za modloslužbu. Bratři a sestry sice mohou takové lidi pokládat za nejpříkladnější křesťany, ale Boží oko čte v srdci a pozná pohnutky. Bůh vidí, co člověk nemůže vidět, co je v myšlenkách a v povaze. Ve své prozřetelnosti uvádí tyto lidi do postavení, které časem zjeví vady jejich charakteru, jež mohou napravit, budou-li chtít. ^{3T 514} Někteří lidé po celý život hledali jen vlastní zájem a pohlcovaly je jejich vlastní sobecké plány; usilovali jen o to, aby ze všeho měli jen sami zisk, bez ohledu, zda některým jejich plánem nebo činem neutrpí někdo jiný. Sobecký zájem otupuje milosrdenství a lásku Boží. Pán někdy dovoluje, aby tito lidé měli dál úspěch ve svém sobeckém jednání, v duchovní slepotě, dokud jejich chyby nejsou zjevny všem duchovně smýšlejícím lidem a dokud svými skutky nedokáží, že nejsou pravými křesťany.

Lidé majetní, poměrně zdraví a těšící se nedocenitelnému požehnání zraku, mají všechny přednosti před člověkem nevidoucím. Jejich podnikavost má otevřeny dveře, jinak zavřené člověku, který ztratil zrak Lidé, kteří se těší, že mohou užívat všech svých schopností, neměli by vyhledávat především vlastní sobecké zájmy a připravovat slepého člověka ani o nejmenší příležitost získat prostředky. Bratr E je chudý člověk. Je to slabý a nevidoucí člověk. Měl upřímnou snahu pomoci si sám a ani tíha znechucujícího utrpení mu neotrávila pramen duševních podnětů. Při vší své nemohoucnosti chtěl ochotně konat a také konal před Pánem více pro ty, kteří potřebovali pomoci, než mnozí z jeho hratří, kteří se těší požehnáním zraku a jsou majetní. Bratr E má určitý kapitál ve svých obchodních vynalézavých schopnostech. Se vší opravdovostí a velkou nadějí se snažil pracovat a uživit se sám, aby nemusel být závislý na svých bratřích.

Toužím po tom, abychom mohli všichni vidět tak, jak vidí Bůh. Ráda bych, aby si všichni uvědomili jak Pán pohlíží na ty, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky, kteří mají požehnání zraku i dostatek peněz, kteří závidí nepatrné jmění ubohému, slepému člověku a chtěli by z něho těžit pro sebe, rozhojnit svůj majetek na úkor svého trpícího bratra. Bůh na to hledí jako na nejzločinnější sobectví a loupež, a je to skutečně přitěžující hřích, který bude určitě potrestán. Bůh nikdy nezapomíná, ^{3T 515} On nehledí na tyto věci lidským okem a chladným, bezcitným lidským soudem. Nedívá se na věci ze světského stanoviska, ale ze stanoviska milosrdenství, soucitu a nekonečné lásky.

Bratr H chtěl pomoci bratru E, ale ne z nesobeckých pohnutek. Z počátku se v něm probudil soucit. Viděl, že bratr E potřebuje pomoc. Brzy však přestal jeho zájem a převládlo sobectví, až z jednání jeho bratří měl bratr E více škody než užitku. Tyto věci velice znechutily bratra E a jeho důvěra v bratry byla otřesena. Zatáhli ho do dluhů, které on nemohl splácet. Protože v jednání někerých bratří poznal sobectví, zarmoutilo ho to a někdy i popudílo. Někdy své pocity neovládl, když si uvědomil svůj bezmocný stav - bez zraku, bez peněz, bez zdraví a mezi bratřími, kteří jednali proti němu. To velice ztížilo jeho utrpení a ochromilo jeho zdraví.

Bylo mi ukázáno, že bratr E má některé dobré duševní vlastnosti, které by měly větší cenu, kdyby se dovedl lépe ovládat a nedal se rozčílit. Každý projev netrpělivosti a malichernosti svědčí proti němu. Někteří, kteří mají větší vinu za vážnější hříchy před Bohem, to přehnaně zveličují. Zásady bratra E jsou správné. Je čestný. Není to člověk nepoctivý. Nikoho by vědomě neošidil. Má však nedostatky a hříchy, které musí překonat. Jako jiní lidé, má i on co činit s lidskou přirozeností. Příliš často je netrpělivý a někdy pánovitý. Měl by usilovat o větší laskavost a zdvořilost a pěstovat vděčnost srdce vůči těm, kteří o něho projevili zájem. Od přirozenosti má prudkou povahu, která se obzvláště projeví, když je náhle popuzen nebo bezdůvodně vyprovokován. Ale přesto všechno má srdce pro spravedlnost a dovede před Pánem upřímně litovat, když si uvědomí své nepravosti.

^{3T 516} Vidí-li, že jeho bratří jsou ochotní být k němu spravedliví, rád jim odpouští a poníží se dostatečně v touze po pokoji i když je to spojeno s velkou obětí; je nervózní. Potřebuje zmírňující vliv Ducha Božího. Kdyby lidé, hotoví ho kritizovat, zamysleli se nad vlastními nepravostmi a ochotně, laskavě přehlédli jeho chyby, projevili by Ducha Kristova. Bratr E musí něco vykonat, aby zvítězil. Jeho slova a chování vůči jiným by mělo být šlechetné, laskavé a příjemné. Měl by se velice střežit před vším, co zavání panovačným duchem, anebo pánovitými způsoby, nebo slovy.

Ačkoli je Bůh přítelem slepých a nešťastných, neomlouvá jejich hříchy. Očekává od nich, že budou vítězit a dosáhnou v Ježíši Kristu dokonalé křesťanské povahy, neboť On se stal pro ně vítězem. Ježíš soucítí s naší slabostí a ochotně nás posílí, abychom obstáli ve zkoušce v satanových pokušeních. Musíme však uvrhnout své břímě na Něho. Andělé přichází sloužit nevidoucím dítkám Božím. Střeží jejich kroky a chrání je před tisícerými nebezpečími, která jsou jim v cestě. Ale Duch Boží je provází jen tehdy, jsou-li laskaví a úpřímně se snaží ovládat svou povahu a podrobí své vášně i schopnosti Bohu. Musí pěstovat lásku a ovládat svá slova a činy.

Bylo mi ukázáno, že Bůh žádá svůj lid, aby byl milosrdnější a pozornější k nešťastným. „Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejích a ostříhati sebe neposkvrněného od světa“. Jk 1,27. Tu je definice pravého náboženství. Bůh žádá, abychom vůči slepým byli tak pozorní, jako vůči vdovám, sirotám a trpícím jinými tělesnými neduhy. Nesobecká štědrost je v dnešním světě velice vzácná.

^{3T 517} V případě bratra E mi bylo ukázáno, že ti, kteří chtějí být vůči němu jakkoli nespravedliví a znechucovat ho v jeho svépomocném úsilí, anebo žádají od ubohého slepého člověka majetek a chtěli by se na jeho úkor obohatit, přivodí na sebe zlořečenství Boha, který je přítelem slepého člověka. Izraelité dostali zvláštní napomenutí ohledně slepých: „Neutiskneš bližního svého, aniž ho oloupíš. Nezůstane mzda dělníka u tebe až do jitra. Hluchému nebudeš zlořečiti a před slepým nepoložíš úrazu, ale báti se budeš Boha svého. Já jsem Hospodin. Neučiníš neprávě v soudu. Nepřijmeš osoby chudého, aniž šetřiti budeš osoby velikého; spravedlivě souditi budeš bližního svého“. Lv 19,13-15. „Zlořečený, kdož přenáší mezník bližního svého; i řekne všecken lid: Amen. Zlořečený, kdož zavodí slepého, aby bloudil po cestě; i řekne všeckem lid . Amen. Zlořečený, kdož převrací spravedlnost příchozího, sirotka a vdovy; a odpoví všecken lid: Amen“. Dt 27,17-19.

Jak zvláštní, že vyznávající křesťané chtějí přehlížet toto jasné, pozitívní učení Božího slova a přitom necítit výčitky svědomí. Bůh jim ukládá povinnost, aby pečovali o nešťastné, slepé, chromé, vdovy, siroty, ale mnozí v tomto ohledu nic nekonají. Aby Bůh zachránil takové lidi, často je přivádí pod hůl utrpení a vede je do podobných situací, v jakých jsou trpící lidé, potřebující jejich pomoci a soucitu.

Bůh bude volat sbor ve --- k zodpovědnosti jako celek pro nesprávné jednání jeho členů. Je-li dovoleno, aby se někteří jeho členové chovali sobecky a necitelně k člověku nešťastnému, vdově, sirotku, slepému, chromému, anebo k lidem tělesně i duševně nemocným , Bůh skryje svou tvář před svým lidem, dokud tento nesplní svou povinnost a ze svého středu neodstraní nepravost. Jestliže některý vyznavač Kristova jména tak nesprávně představuje svého Spasitele, že bezmyšlenkovitě přehlíží své povinnosti vůči trpícím, anebo se nějak snaží těžit ze škody nešťastného, a olupovat je o prostředky, Pán volá k odpovědnosti církev za hříchy jejich členů, dokud neudělají vše co mohou, aby zlo odstranili. ^{3T 518} On nevyslyší modlitbu svých následovníků, dokud zanedbávají mezi sebou siroty, lidi opuštěné, chromé, nevidomé a nemocné.

Slova „být na straně Páně“ znamenají víc, než jen pouhá slova ve shromáždění. Boží strana je vždy strana milosrdenství, slitování, soucitu k trpícím, jak to ukazuje příklad Ježíšova života. My máme následovat Jeho příkladu. Někteří lidé v těchto věcech nejsou na Boží straně, ale na straně nepřítele. Ježíš dávaje svým posluchačům příklad, o tom řekl: „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili. Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne, zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. Neboť jsem lačněl a nedali jste mi jísti; žíznil jsem a nedali jste mi píti; hostem jsem byl a nepřijali jste mne; nah a nepřioděli jste mne; nemocen a v žaláři a nenavštívili jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? Tedy odpoví jim, řka: Amen, pravím vám. Jelikož jste toho neučinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste neučinili. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného“.

Ve svém kázání se Kristus ztotožňuje s trpícím lidstvem a jasně nám připomíná, že všechna ta lhostejnost a nespravedlnost, projevena vůči nejmenšímu z Jeho svatých, je učiněna Jemu. Jsme na Boží straně a kdo chce být na straně Páně, ať jde s námi. Drahý Spasitel trpí, raníme-li jednoho z Jeho nejmenších svatých.

Spravedlivý Job vzdychá pro své utrpení a obhajuje se, je-li nespravedlivě obviňován jedním ze svých těšitelů. Říká: „Místo očí býval jsem slepému a místo noh býval jsem kulhavému. ^{3T 519}Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se. A vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka a ze zubů jeho vyrážel jsem loupež“. Jb 29,15-17.

Hřích jednoho člověka zmátl celou armádu. Nesprávné jednání jednoho vůči bratrovi odvrátí Boží světlo od lidu, dokud nepravost nebude vyšetřena a příčina útlaku odstraněna. Bůh žádá od svých věrných něžný soucit, soudnost, ochotu srdce, hluboké porozumění místo sobectví a lakoty. Žádoucí je šlechetný soucit, velkorysost a nesobecká štědrost. Pak může církev v Bohu zvítězit. Dokud však církev trpí sobectvím a zapomíná na soucit, něžnou ohleduplnou lásku a zájem vůči bratřím a sestrám, celá církev bude narušena. Měli bychom studovat Izaiášův život a pronikavě se pozorovat, abychom poznali, zda jsou mezi námi plněny zásady, které se požadují od Božího lidu, má-li hojně příjmout zaslíbené požehnání.

Podle Boží vůle nemá Jeho lid dovolit, aby někdo chudý a trpící byl utištěn. Zlomí-li věřící každé pouto a uvolní-li utištěného a budou-li nesobečtí a laskaví k nuzným, pak dostanou zaslíbené požehnání. Takoví, kteří by v církvi chtěli křivdit nevidoucím, nutno volat k odpovědnosti, neboť Bůh nás povolal za strážné slepých, trpících, vdov a sirotků. Kámen úrazu, o němž se zmiňuje Boží slovo, neznamená nějaký balvan v cestě nevidoucího člověka, aby klopýtl, ale znamená mnohem víc. Znamená takové jednání, které může nějakým způsobem poškodit nevidomého bratra, být proti jeho zájmu a bránit mu v úspěchu.

Slepého, chudého a nemocného bratra, který si chce všemožně pomoci sám, aby nebyl na nikom závislý, toho by měli jeho bratři všemožně povzbuzovat. ^{3T 520} Ti však, kteří se hlásí za jeho bratry, kteří užívají všech svých schopností a nejsou na nikom závislí, kteří však natolik zapomínají na své povinnosti, že matou, zarmucují a stojí mu v cestě, konají dílo, z něhož budou muset činit pokání a které musí napravit dříve, než Bůh přijme jejich modlitby.

Všichni jistě dobře znají Achanův případ. V Písmě svatém je zaznamenán pro všechna pokolení, ale obzvláště pro lidi poslední doby. Jozue leží tváří k zemi a vzdychá před Bohem, protože lid musel hanebně ustoupit před nepřítelem. Hospodin vybízí Jozue, aby vstal: „Vstaň. Proč jsi padl na tvář svou?“ Joz 7,10. Ponížil jsem snad bez příčiny, že bych odstranil svou přítomnost od tebe? Zapomněl Bůh na svůj lid bez příčiny? Nikoli: říká Jozuovi, že ho čeká povinnost dříve, než vyslyší modlitbu. „Zhřešil Izrael, takže i smlouvu mou přestoupili, kterou jsem jim přikázal; nebo i vzali z věci proklatých, k tomu i ukradli“. Prohlásil: „Nebuduť více s vámi, leč vyhladíte prokletí to z prostředku svého“. Joz 7,11,12.

Tu v tomto příkladu máme jistou představu o zodpovědnosti, spočívající na církvi a Bohem požadovaném díle, které mají členové konat, chtějí-li, aby jim byl přítomen. Je hříchem, zanedbá-li některý sbor přezkoumat příčinu vlastní temnosti a utrpení. Sbor ve --- nemůže být živým a zdárným sborem, dokud jeho členové nepoznají vlastní nepravosti, které brání přílivu Božího požehnání. Sbor by neměl trpět utiskování trpících bratří a sester. Právě oni by měli probudit soucit všech srdcí a u všech Kristových následovníků podnítit šlechetnost. Praví učedníci Kristovi budou jednat jako On a podle Jeho příkladu pomohou těm, kteří potřebují pomoci. ^{3T 521} Slepota bratra E je strašné utrpení a všichni by se měli snažit být zrakem slepého a tak mu pomoci, aby tuto ztrátu pociťoval co možno nejméně. Někteří se však snaží využít jen příležitosti, aby mohli z bratra E ziskuchtivě těžit. Bůh však může na ně dopustit trest takovým způsobem, jakým to nečekají.

Dá-li Bůh slepému člověku vynalézavé schopnosti, aby jich použil pro své vlastní dobro, kéž nás Pán chrání, aby mu někdo tuto přednost záviděl a chtěl ho oloupit o užitek z tohoto Božího daru. Nevidoucí člověk má nevýhody, s nimiž se pro ztrátu zraku všude střetává. Srdce, v němž se při pohledu na nevidoucího člověka, hledajícího si cestu ve světě tmy, neprobouzí lítost a soucit, je skutečně tvrdé a obměkčit ho může jen Boží milost. Slepý člověk nemůže pohledět ani do tváře a nedovede číst laskavý soucit a pravou ochotu. Nemůže pohledět na krásy přírody a ve stvořeném díle vidět Boží prst. Radostná tvář přírody k němu nemluví; nepotěší ho a není mu k požehnání ve chvíli malomyslnosti. Jak ochotně by vyměnil svou slepotu i každé časné požehnání za dar zraku. Je však uzavřen ve světě tmy a Bohem mu daná práva byla pošlapána, aby jiní měli zisk.