Ohledně rodiny bratra I mí bylo ukázáno něco, co mne tolik trápilo od té chvíle, co jsem byla zde, že se to odvažuji napsat. Bratře I, bylo mi ukázáno, že v tvé rodině je určité sobectví, které se tě drží jako malomocenství. Toto sobectví musíš poznat a zvítězit nad ním, neboť je to těžký hřích před Bohem. Tvá rodina tak dlouho žila podle vlastních přání, pro vlastní potěšení a pohodlí, že jste si ani neuvědomovali, že jiní mají na vás určité právo. Přemýšlíte, plánujete a namáháte se jen pro sebe. ^{3T 522} Žijete pro sebe a nepěstujete nesobeckou dobročinnost, která by postupně rostla a zesílila tak, že nakonec se vám stane radostí žít pro jiné. Měli byste si uvědomit, že v životě máte určitý cíl a záměr, který vám přinese mnohem větší úroky, než peníze. Potřebujete mnohem větší zájem o lidi a tím budete v užším spojení s Kristem. Budete tak proniknuti Jeho Duchem a tak silně přilnete k Němu, že vás nic neodloučí od Jeho lásky.

Kristus je živý vinný kmen a jste-li Jeho větvemi, bude vás vyživovat jako životodárná míza a vy nebudete suší a neplodní. Jako rodina, i jednotlivě, jste přišli formálně do služby Kristovy a přece při vážení na nebeské váze jste nalezeni lehcí. Všichni musíte zažít důkladnou změnu dříve, než můžete konat to, co nesobečtí posvěcení křesťané konat mají. Jediné důkladné obrácení vám pomůže správně poznat nedostatky vašeho charakteru. Všichni jste velkou měrou proniknuti duchem světa a láskou k němu. Apoštol Jan říká: „Miluje-liť kdo svět, neniť lásky Otcovy v něm“. 1.J 2,15. Sobectví vašich vlastních zájmů otupuje vaše duše. Potřebujete čisté a neposkvrněné náboženství. Prostota pravdy vám pomůže uvědomit si potřebu soucitu vůči utrpení jiných. Jsou lidé, kteří potřebují váš soucit a lásku. Uplatnit tyto charakterové rysy patří k celoživotnímu dílu, které pro vás určil konat Kristus.

Bůh vás neomluví za to, že jste nevzali kříž, nebyli sebezapíraví a nekonali dobro pro jiné z nesobeckých pohnutek. Chcete-li vzít na sebe utrpení a zapírat se tak, jak se to požaduje od křesťanů, můžete být z Boží milosti uzpůsobeni pro získávání duší pro Krista. Bůh má vůči vám nároky, na něž jste dosud neodpověděli. Všude kolem nás jsou lidé, hladovějící po soucitu a lásce. Ale jako mnozí jiní, byli jste téměř zbaveni oné prosté lásky, která v podobě slitování a soucitu přirozeně proudí k nešťastným, trpícím a nuzným. ^{3T 523} Sama lidská tvář je zrcadlem duše, v níž čtou jiní a výrazně působí dobrým nebo zlým vlivem. Bůh nikoho z nás nevolá k tomu, abychom pozorovali své bratry a činili pokání za jejich hříchy. Svěřil nám určitou práci a vyzývá nás, abychom ji konali se vší rozhodnosti v Jeho bázni a upřímně k Jeho slávě.

Každý jednotlivec, ať věrný nebo nevěrný, musí Bohu vydat počet za sebe a nikoli za jiné. Chyby u jiných a jejich odsouzení nemohou omluvit anebo odstranit ani jediný náš omyl. Neměli bychom si jiné brát za vzor a nic ve svém chování omlouvat poukazem na podobné chyby jiných. Bůh každému dal vlastní svědomí. V Jeho Slově jsou uloženy slavné zásady, které nás mohou správně usměrnit v našem křesťanském putování a všeobecném chování. Mladí přátelé, jako rodina jste nezachovávali zásady Božího zákona. Nikdy jste si neuvědomovali zodpovědnost plynoucí z povinnosti vůči bližním.

„A aj, jeden učený v zákoně vstal, pokoušeje ho a řka: „Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím? A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš? A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší síly své i vší mysli své a bližního svého jako sebe samého. I řekl mu: Právě jsi odpověděl. To čiň a živ budeš. On pak chtěje se sám ospravedlnit dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní? I odpověděv Ježíš, řekl:

„Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericha i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. I přihodílo se, že kněz jeden šel touž cestou a uzřev jej, pominul. Podobně i Levita přišed k tomu místu a uzřev jej, pominul. Samaritán pak jeden cestou se ubíraje, přišel k němu a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest. A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl jej do hospody a péči o něj měl. ^{3T 524} Druhého pak dne odejíti maje, vynav dva peníze, dal hospodáři a řekl jemu: Měj o něj péči a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě. Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu kterýž upadl mezi lotry? A on řekl. Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad nim. I řekl jemu Ježíš: Jdi i ty učiň podobně“. Luk.10, 25-37.

Náš Spasitel tu nejjednodušším způsobem jasně uvádi podmínky věčného života. Člověk, který byl raněn a oloupen, představuje ty, jimž platí náš soucitný zájem a láska. Zanedbáme-li trpící a nešťastné, ať jde o kohokoliv, nemůžeme mít jistotu věčného života, neboť neodpovídáme na Boží nároky vůči nám. Nejsme k lidem soucitní a milosrdní, protože to snad nejsou naši přátelé a příbuzní. Tím přestupujeme druhé velké přikázání, na němž spočívá šest přikázání Desatera. Všichni, kdo se bezcitně staví k potřebám a utrpení lidstva, neotevřou srdce ani na Boží hlas, který je oslovuje v prvních čtyřech přikázáních Desatera. V srdci mají oblíbené modly a Bůh v něm nemá čestné a výsostné postavení.
Jako rodina jste žalostně upadli. V pravém slova smyslu nezachováváte přikázání. V něčem můžete být zcela přesní a přece zanedbáváte to těžší - soud, milosrdenství a Boží lásku. Ačkoli zvyky světa nejsou pro nás měřítkem, přece mi bylo ukázáno, že slitovný soucit a dobročinnost světa v mnoha případech zahanbuje následovníky, vyznávající Krista. Mnozí projevují lhostejnost vůči těm, které Bůh poslal mezi ně proto, aby je zkusil a vyzkoušel a aby se ukázalo, co je v jejich srdcích. Bůh tě pozoruje. Všímá si každého skutku, každý lhostejný čin vůči trpícím, vdovám, sirotkům a zapisuje k jejich jménu: „Vinný, nedostatečný, přestupník přikázání“. ^{3T 525} Odměněni budeme podle svých skutků. Každé zanedbání povinnosti vůči nuzným a trpícím je zanedbání povinnosti vůči Kristu přítomnému v Jeho svatých.

Když Bůh zkouší život lidí nebude se tázat: Co vyznávali? nýbrž: Co konali? Byli činiteli slova? Žili sobě, nebo byli dobročinní, přívětiví a láskyplní, dávajíce druhým přednost a sami sebe zapírajíce, aby byli jiným ku požehnání. Ukáže-li zpráva, že se jejich život vyznamenával láskou, sebezapíráním a dobročinností, potom dostane se jim požehnaného ujištění a Kristus řekne: „Správně jste učinili“. „Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa“. Mt 25,34. Kristus je zarmoucen a uražen vaší samolibostí a lhostejností vůči utrpení a bídě bližních.

Naše pomoc bližním může být mnohokráte znevážena a zdánlivě zmařena. To by nám však nemělo být omluvou, abychom v dobročinné službě nepokračovali. Jak často Ježíš přišel hledat ovoce na stromech, o něž pečoval, a kromě listí nenašel nic! Můžeme být znechuceni nad výsledkem svých nejlepších snah; to však by nás nemělo vést k lhostejnosti vůči utrpení jiných a k nicnedělání. „Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho: nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným“. Sd 5,23. Jak často je Kristus zklamán v těch, kteří se hlásí za Jeho děti! Dal jim neomylné důkazy své lásky. Stal se chudým, abychom Jeho chudobou zbohatli. Zemřel, abychom nezahynuli, ale měli život věčný. Co kdyby Kristus odmítl nést naše nepravosti proto, že ho mnozí zavrhli a proto, že málokdo tak ocenil Jeho lásku a nekonečná požehnání, která jim přišel přinést. Potřebujeme podnítit trpělivé, vytrvalé úsilí. Nyní je zapotřebí odvahy a nikoli líné malomyslnosti a zbytečného naříkání. ^{3T 526} Na světě jsme proto, abychom vykonali určité dílo pro Mistra a ne proto, abychom přemýšleli o vlastních náklonnostech a zálibách, o službě vlastnímu já, nebo o vlastní slávě. Proč bychom tedy měli být nečinní a znechucení, nevidíme-li okamžité výsledky, po nichž toužíme?

V Boží vinici nemáme pracovat pouze pro sebe, ale pro blaho jiných. Náš vliv je pro jiné buď požehnáním, nebo zlořečením. Jsme tu proto, abychom formovali dokonalý charakter pro nebesa. Nejsme tu pro naříkání a reptání nad Božím vedením a zaznamenávání trpkých zkušeností, jsme tu na to, abychom dělali něco jiného. Náš nepřítel nám nedá pokoje. Jsme-li skutečně Božími dětmi, budeme neustále znepokojováni a těžce skličováni. Nesmíme čekat, že satan a jím ovlivnění lidé se budou k nám chovat dobře. Existují však mocní andělé, kteří budou při nás ve všech naších souženích, jen budeme-li věrní. Na poušti pokušení Kristus porazil satana za nás. Je mocnější než satan a v krátké době nám jej podřídí pod nohy.

Jako rodina i jednotlivě jste se vyhýbali vážné, aktivní službě v díle svého Mistra. Byli jste příliš líní a dovolili jste, aby jiní nesli mnohé těžké břemeno, jež jste mohli a měli nést vy. Vaše duchovní síla a požehnání bude úměrná úsilí lásky a dobrých skutků, jež konáte. Pavel napomíná: „Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův“. Ga 6,2. Zachovávání přikázání Božích vyžaduje od nás dobré skutky, sebezapření, sebeobětování a odevzdanost pro blaho jiných; ne snad, že by nás dobré skutky samy mohly spasit, ale proto, že bez dobrých skutků určitě nemůžeme být spaseni. Když jsme vykonali všechno, co jsme vykonat mohli, máme pak říci: Vykonali jsme svou povinnost a v nejlepším případě jsme neužiteční služebníci, nehodni té nejmenší Boží přízně. Kristus musí být naší spravedlností i korunou naší radosti.

^{3T 527} Samospravedlnost a tělesná jistota vás obklopily jako zeď. Jako rodina jste nepřístupní a pyšní. To vás odlučuje od Boha. Je to chyba, určitá vada, kterou nutno poznat a přemoci. Je téměř nemožné, abyste pochopili své omyly a nepravosti. Máte příliš dobré mínění o sobě a je těžké, abyste poznali a vyznáním odstranili omyly svého života. Jste nakloněni ospravedlňovat a hájit své jednání téměř ve všem, ať je to dobré nebo zlé. Dokud není na nápravu chyb příliš pozdě, přibližte se k Ježíšovi pokorným srdcem a modlitbou, snažte se poznat sebe. Neprobudíte-li se a nebudete-li pracovat s Kristem, zahynete. Oblékáte se do chladného, bezcitného a nelaskavého roucha. Ve vašem společenství s jinými je jen málo života a tepla. Žijete jen pro sebe a ne pro Krista. Jste nevšímaví a lhostejní vůči potřebám a podmínkám jiných méně šťastných, než jste sami. Všude kolem vás jsou lidé, kteří trpí duševní prázdnotou a touží po lásce slov i skutků. Přátelský soucit a opravdově něžný zájem o jiné by vaší duši přinesl požehnání, jaké jste dosud ještě nezažili. Přivedl by vás do úzkého spojení s Vykupitelem, který přišel na svět proto, aby dobře činil a jehož život máme napodobovat. Co konáte pro Krista? „Snažujte se vcházeti těsnou branou, neboť pravím vám, mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci“. Luk. 13,24.