Mnozl jsou netrpěliví a znechucení, protože jsou často znepokojováni napomenutími a pokáráními, která jim poukazují na jejich hříchy. ^{3T 257} Věrný Svědek praví: „ Znám skutky tvé.“ Pohnutky, úmysly, nevěru, podezřívavost a závist možno skrýt před lidmi, avšak je nemožné utajit je před Kristem. Věrný svědek přichází jako Rádce: „Radím ti, kup si ode mne zlato ohněm zprubované, abys zbohatl, bílé roucho, jímž by ses oděl, aby se neukazovala hanba nahoty tvé a (kup si) mast kolírium a pomaž jí oči, abys viděl. Já ty, které miluji kárám a tresci. Rozhorliž se tedy a čiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluku. Kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnou. Kdo zvítězí, dám mu sedět s sebou na trůnu, tak jako já zvítězil jsem a sedím na trůnu Otce svého.“ Zj 3,18-21.

Ten, kterého napomíná Duch Boží, neměl by se stavět proti skromnému nástroji. Sám Bůh a ne smrtelník, omylný člověk, zde s ním hovořil, aby ho zachránil od zahynutí. Ti, kteří pohrdají napomenutím, zůstanou v slepotě a v sebeklamu. Ti však, kteří si napomenutí vezmou k srdci a horlivě se posilují a očišťují svůj život od hříchů, aby dosáhli potřebných darů milosti, otevřou dveře svých srdcí, aby drahý Spasitel mohl k nim přijít a být s nimi. Tuto vrstvu lidí vždy najdeme v dokonalém souladu se svědectvím Ducha Božího.

Kazatelé, zvěstující přítomnou pravdu, neměli by zanedbávávat slavné poselství Laodicei. Svědectví věrného Svědka není nijak příjemné. Pán neříká: „Jste na dobré cestě, nezaslouženě jste snášeli kárání a trestání, přísnost vás jen zbytečně znechucovala, nejste vinni za hřichy a nepravosti, za které jste byli pokáráni.“

Věrný Svědek objasňuje, že právě tehdy všechno potřebujeme, když si myslíme, že nám nic nechybí. Nestačí, aby kazatelé přinášeli jen teoretické poznatky, měli by též zvěstovat praktické pravdy. Potřebuji zkoumat praktická naučeni, která Kristus dal svým učedníkům. Na jejich uplatnění musí úzkostlivě dbát ve svém životě a přinášet je lidu. Přestože Kristus posilá toto káravé poselství, budeme se snad domnívat, že nemá něžnou lásku k svému lidu? Ó ne! ^{3T 258} Ten, který zemřel, aby člověka vykoupil ze smrti, miluje božskou láskou a které miluje, ty kárá. „Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci.“ Zj 3,19. Mnozí však nepřijímají poselství, kterým je Bůh milostivě oslovuje. Nemohou snést, aby se mluvilo o jejich zanedbaných povinnostech, o přestupcích, sobectví, pýše a lásce k světu.

Bylo mi ukázáno, že Bůh svěřil mému manželovi o mně zvláštní úkol: Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hřichy jejich. Určitá třída lidi však nechce přijmout napomenutí a brání ty, které Bůh chce napomenout a napravit. Tito lidé stále ovlivňují ty, které Bůh chce probudit, aby si uvědomili svou skutečnou ubohost.

Mnozí přijímají slovo Hospodinovo od jeho služebniků s obavou a pochybováním. Odmítají poslouchat napomenutí a varování a vyčkávají, dokud nezmizí každý stín nejistoty z jejich mysli. Nevěra, vyžadující dokonalé poznání, nikdy nepovolí důkazu, který Bůh ochotně dává. Od svého lidu vyžaduje víru, která spočívá na váze důkazů, ne na dokonalém poznání. Ti následovníci Kristovi, kteří přijímají Boží světlo, musí poslouchat Boží hlas i v hluku jiných hlasů. Rozeznat Boží hlas vyžaduje postřeh.

Kdo váhá a přes všechnu jasnost Boží výzvy očekává jistější důkazy a příznivější příležitosti, půjde do temnoty, neboť světlo mu bude odňato. Zavržený důkaz se nemusí již nikdy více opakovat.

Mnozí jsou v pokušení nesprávně hodnotit naše dílo a pochybovat o něm. Někteří jsou v pokušení svalovat vinu za těžkosti a nesnáze mezi Božím lidem na káravé svědectví, které jsme věřícím přinesli. ^{3T 259} Domnívají se, že chybují ti, kteří přinášejí varovné poselství, poukazují na hřích lidu a usilují o nápravu jejich poblouzení. Nepřítel duší svedl mnohé. Domnívají se, že úsilí bratra a sestry Whiteových by mělo cenu, kdyby stále neodsuzovalo zlo a nekáralo hřích. Bylo mi ukázáno, že Bůh nám svěřil tuto práci a brání-li nám někdo přistupu k jeho lidu a nedovoli nám přinést mu svědectví a vyvracet podezírání, nenávist neobrácených lidí, tehdy satan mocně doléhá svým pokušením na ty, kteří stále jen pochybovali, nedůvěřovali v domnění, že mohou šířit své pochybnosti a projevovat svou nedůvěru. Někteří mají pobožnůstkářské, zdánlivě ohleduplné a velice zbožné pochybnosti, které sice šíří velice opatrně, ale které desetkrát více ovlivňují bezbožné, oslabují náš vliv a podkopávají důvěru Božího lidu v naše dílo, než kdyby přišli otevřeně. Viděla jsem, že tyto ubohé duše svedl satan. Namlouvají si, že všechno mají v pořádku, že žijí v Boží lásce a mají velký duchovní rozhled, zatímco jsou chudí, slepí a ubozí. Konají dílo satanovo, ač se domnívají, že horlí pro Pána.

Někteří nepříjmou svědectví, které nám Bůh dal v domění, že jsme snad podvedeni a oni že mají pravdu. Myslí si, že Boží lid nepotřebuje jasnou řeč a pokárání, ale že Bůh je s ním. Tito oklamaní jednotlivci, kteří stále odporovali spravedlivému kárání hříchu, budou volat: Mluvte nám to, co je příjemné. Jak naloží tito s poselstvím věrného svědka Laodicejským? 0 tom nesmí být nijakých pochyb. Boží služebníci musí nést toto poselství vlažné církvi. Ono musí probudit jeho lid z jeho pocitu bezpečí a nebezpečného svodu, a ukázat na jeho skutečné postaveni před Bohem. Bude-li toto svědectví přijato, probudí činnost a povede k pokoře a vyznání hříchu. Věrný svědek říká: „Znám skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký.“ A dále „Já kteréžkoli milují, kárám a tresci, rozhorliž se tedy, a čiň pokání.“ ^{3T 260} Pak přichází zaslíbení: „Aj,stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.Kdož zvítězí, dám jemu seděti se mnou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.“

Boží lid musí poznat své nepravosti, probudit se, horlivě činit pokání a zřeknout se hříchů, které ho uvedly do tak žalostného stavu ubohosti, slepoty, bídy a strašného svodu. Bylo mi ukázáno, že v církvi musí živě působit přímé svědectví. Jedině ono odpovídá poselství Laodicejským. Zlo nutno kárat, hřích nutno nazvat hříchem, nepravost nutno okamžitě stíhat se vší rozhodností a všechno to odstranit z řad Božího lidu.