Pán Bůh každému z nás svěřil svaté dary, za které jsme Mu zodpovědní. Podle Božího úmyslu bychom měli své rozumové síly vzdělávat tak, abychom mohli nám svěřené hřivny použít k největšímu dobru a zrcadlit Jeho slávu. Za všechny duševní schopnosti dlužíme Bohu. Rozumové síly je možno tak vzdělávat, rozvážně usměrňovat a ovládat, že splní účel svého poslání. O svůj duševní život jsme povinni se starat tak, abychom mohli uplatnit všechny duševní síly a rozvinula se každá schopnost. Když jsou všechny schopnosti zapojeny do činnosti, rozum bude posilněn a úlohy, ke kterým jsme byli vybaveni, splníme.

Mnozí nekonají to nejlepší, co by měli, protože svůj rozum usměrňují jen jednostranně a zanedbávají ohled na to, co pokládají za nedosažitelné. Takto některé méně vyvinuté schopnosti ochabují, protože práce, která by je cvičila a je utužila, se jim nezdá. Měli bychom cvičit a vzdělávat všechny duševní síly a schopnosti. ^{3T 33} Vnímavost, soudnost, paměť a všechny rozumové síly měly by mít stejný rozvoj, aby duševní život byl správně vyvážený.

Když uplatňujeme jen určité schopnosti a zanedbáváme jiné, neplníme celý Boží úmysl, protože všechny schopnosti navzájem souvisí a velkou měrou závisí jedna na druhé. Jednu schopnost nemožno uplatnit bez spolupůsobení ostatních, když se má zachovat vyvážený stav. Když se všechna pozornost věnuje jen jedné schopnosti, čímž ostatní zůstávají v nečinnosti, potom silný rozvoj této jedné může zajit do extrému, protože všechny schopnosti nebyly vzdělávány. Mysl mnohých není náležitě vyvinutá a vyrovnaná. Všechny mysli nejsou přirozeně stejně silné. Každá mysl je jiná; některé jsou silné v tom a velmi slabé v onom. Tyto zjevné nedostatky nemusí a neměly by existovat. Kdyby ti, kteří ve svých myšlenkách mají určité nedostatky, cvičením a vzděláváním posilovali nerozvinuté stránky své povahy, mohli by duševně zmohutnět.

Cvičit ty schopnosti, které jsou od přirozenosti nejsilnější a přitom zanedbávat slabé, které by bylo třeba posilnit, je jistě příjemné, ne ale nejužitečnější. O nejslabší schopnosti bychom se měli co nejlépe postarat, aby všechny rozumové síly byly krásně vyladěné a všechny se zúčastnily činného života, jako správně regulovaný stroj. Jsme závislí na Bohu všemi svými schopnostmi. Křesťané jsou tak povinni cvičit svoji mysl, aby všechny schopnosti zmohutněly a co nejlépe se rozvinuly. Když toto zanedbáme, potom nikdy nesplníme určený plán. Nemáme žádného práva zanedbávat kterýkoli talent, který nám Pán daroval. Všude vidíme lidi, soustřeďující se na jednu věc. Častokrát se vyznají jen v jednom směru. Příčinou toho je zvláštní cvičení některé duševní schopnosti na úkor druhých. Tato stále přepínaná duševní schopnost se nakonec opotřebuje, zeslabí a z člověka je mrzák. ^{3T 34} Takovýmto způsobem myšlenkového života nemožno uctívat Boha. Kdyby takový člověk cvičil všechny své orgány stejně, všechny by se byly zdravě a správně rozvinuly; břemeno námahy nebylo by spočívalo jen na jednom a nebyl by trpěl žádný z nich.

Kazatelé by měli dávat pozor na to, aby Boží úmysly nemařili vlastními plány. Jsou v nebezpečí zúžit dílo a omezit svoji činnost na určitá místa a nepěstovat zvláštní zájem o Boží dílo ve všech jeho rozmanitých odvětvích. Někteří soustřeďují mysl na jeden předmět a vylučují všechno jiné, snad stejně důležité. Jsou jednostrannými muži. Všechno své životní úsilí upoutají na to, čím se mysl určitý čas obírala. Vše ostatní ztrácejí ze zřetele. Tento jediný oblíbený zájem je předmětem jejich úvah a rozhovorů. O všechno, co s tím nějak souvisí, velmi živě se zajímají a zůstávají u toho tak dlouho, že mysl posluchačů se unaví, když je má sledovat.

Často se ztrácí čas vysvětlováním takových bodů, které nejsou podstatně důležité a které by se měly brát za jisté bez nového dokazování, protože jde o samozřejmosti. Avšak skutečné, životně důležité body měly by být jasně, přesvědčivě vysvětleny, jak je to jen možné. Soustředit mysl na jeden předmět a odpoutat ji od všeho ostatního je dobré do určité míry, avšak takovýmto stálým jednostranným přepínáním jedné schopnosti slábnou orgány, určené vykonávat tuto činnost. Tato práce je přetěžuje a v důsledku toho nemohou splnit větší povinnosti. Mysl v takovémto případě nemůže se zdravě uplatnit, čímž se nakonec i život zkracuje.

Všechny schopnosti měly by něco konat, pracovat v souladu a vyvážit jedna druhou. Ti, kteří všechnu svoji myšlenkovou sílu soustřeďují na jediný předmět, jsou slabí v jiném, protože schopnosti nebyly stejnoměrně pěstovány. ^{3T 35} Určitá otázka tak poutá jejich pozornost, že do ní vnikají vždy hlouběji a hlouběji. Když se takto celým svým zájmem noří do problému, jistěže dojdou k určitému poznání a světlu. Mezi ostatními lidmi je však velmi málo těch, kteří by je mohli sledovat i třeba kdyby se o předmět zajímali stejným myšlenkovým úsilím. Nebezpečí takových spočívá v tom, že semeno pravdy zaorávají tak hluboko, že útlé, vzácné stéblo nikdy se nedostane na povrch.

Často se vykoná mnoho takové práce, o kterou ani nešlo a která nikdy nebude doceněna. Když někteří lidé pěstují svoji koncentrační schopnost na úkor ostatních vloh, jejich duševní život nemůže být vyrovnaný. Podobají se stroji, ve kterém je jen určité soukolí v pohybu. Zatímco některá kola nečinností rezaví, jiná se opotřebovávají ustavičným chodem. Lidé, kteří pěstují jednu či dvě schopnosti a necvičí všechny přiměřeně, nemohou vykonat ani polovici toho, co jim na světě vykonat určil Bůh. Jsou jednostrannými lidmi; zužitkují jen část své síly, kterou jim Bůh dal a druhá část zůstává v nečinnosti.

Když takoví duševní pracovníci mají před sebou nějaké dílo, které vyžaduje zvláštního soustředění, neměli by na to vynaložit tolik úsilí, že by zanedbali všechny ostatní zájmy. I když se soustřeďují na jednu úlohu, přece by svým časem měli pamatovat i na jiná odvětví díla. Bylo by to lepší pro ně a též všeobecně v zájmu díla. Jednomu odvětví díla bychom neměli věnovat všechnu pozornost a tím zanedbat všechny ostatní. Při tvořivém spisovatelském úsilí někteří musí dbát o to, aby přílišným neživotním a nezajímavým dokazováním nezatemnili to, co je jasné. Když se doširoka rozpisují o tom, co mysl dovede čtenáři napovědět, jejich úsilí je skoro marné. Zájem čtenáře nevystačí sledovat až do konce tento předmět. Upozorňováním na každý sebenepatrnější bod, je možno pravdu učinit bezvýraznou. ^{3T 36} Rozsáhlé dílo se vykoná, ale výsledek takové námahy určitě nenajde ozvěnu ve všeobecném probuzeném zájmu.

Dnes, kdy lehká, zábavná četba udává tón a zaměstnává mysl, je lepší podávat pravdu srozumitelně, na základě některých závažných důvodů, než ji doprovázet celým zástupem namáhavě vyhledaných důkazů. Jde tu o nebezpečí, že základní bod pravdy v mysli mnohých lidí nevynikne pro samotné důkazy a námitky. Pro mnohé mají určité výpovědi větší platnost, než rozsáhlé dokazování. Mnohé body berou jako samozřejmé. Takoví lidé nepotřebují žádné důkazy.