^{3T 22} Bylo mi ukázáno, že charakter bratra B má vážné nedostatky, které mu brání cele se zapojit do Božího díla, kde nutno nést důležité odpovědnosti. Má dostatečné duchovní schopnosti, avšak jeho srdce a pocity nebyly posvěceny Bohu. A proto nelze na něho spolehnout jako na kvalifikovaného pracovníka v tak důležitém úseku, jakým je publikační oddělení v Battle Creeku. Jakýkoliv omyl nebo zanedbání povinnosti v tomto díle má dalekosáhlý vliv na Boží dílo všeobecně. Bratr B nepoznal své omyly, a proto neusiluje o nápravu.

Smysl pro poctivost vytváříme nepatrnými krůčky při budování svého charakteru. Můj bratře, tys měl sklon podcenit význam nepatrných událostí každodenního života. Je to velký omyl. Cokoliv musíme konat, není maličkostí. Každý čin má svůj dosah, ať už na straně dobra nebo zla. Jedině zásadnost v nepatrných činech každodenního života nám pomáhá obstát ve zkoušce a vytvářet naši povahu. V rozličných životních situacích jsme zkoušeni a zprubováni, čímž získáváme moc, abychom obstáli ve větších a významnějších zkouškách, k nimž býváme povolaní, abychom zastávali ještě významnější postavení. Mysl se musí cvičit v každodenních zkouškách a propracovat se k věrnosti, k uvědomění si požadavků spravedlnosti a povinností a těmto dát přednost před osobními náklonnostmi a zálibami. Takto cvičená mysl nekolísá mezi spravedlností a nepravostí, jako se třtina chvěje ve větru, nýbrž okamžitě postřehne, že jde o zásady, a přímo instinktivně se rozhoduje bez dlouhé diskuse pro spravedlnost. Takoví lidé jsou věrní, protože si zvykli na věrnost a pravdu. Věrností v tom nejmenším získávají sílu a ta jim umožňuje být věrným v důležitějších věcech.

^{3T 23} Bratr B nedostal takovou výchovu, která by posílila ty vysoce mravní kvality, které by ho uschopnily stát třeba osaměle v díle Božím a bránit víru a pravdu uprostřed nejkrutější opozice, neochvějně a skálopevně na zásadách, a zůstat věrným mravnímu charakteru, nezachvět se před lidskou chválou nebo kritikou, či odplatou, a dát přednost raději smrti než si poskvrnit svědomí. Taková poctivost je nutná v nakladatelství, odkud vycházejí vznešené a posvěcené pravdy, které budou zkušebním kamenem světa.

Dílo Boží potřebuje muže se vznešenými mravními schopnostmi, kteří by se zapojili do jeho šíření. Potřebuje lidi, jejichž srdce proniká svatá horlivost, lidi s pevným záměrem, snadno neotřesitelné, kteří se dovedou vzdát každého sobeckého zájmu a všechno obětují pro kříž a korunu. Dílo přítomné pravdy trpí nedostatkem mužů, kteří mají smysl pro spravedlnost a povinnost, jejichž energie odpovídá Božím záměrům. Takové vlastnosti mají jedině cenu pro nesmírné dílo Boží. Síla, mravní poctivost a pevné rozhodnutí pro spravedlnost jsou vlastnosti, které nelze vyvážit žádným zlatem. Lidé těchto kvalit budou mít všude vliv. Jejich vůle bude mocnější, než mnohá výřečnost. Bůh vyzývá statečné muže, lidi přemýšlivé, mravně bezúhonné, jimž by svěřil svoji pravdu, kteří ve svém každodenním životě správně představují její svaté zásady.

V jistém smyslu bratr B má schopnosti, jaké má jen málokdo. Kdyby jeho srdce bylo posvěceno pro toto dílo, mohl by v nakladatelství zastávat důležité postavení a to podle Boží vůle. Musí se obrátit a pokořit jako dítě a hledat čisté, srdečné náboženství, ať už kvůli vlivu mimo nakladatelství, nebo v Božím díle kdekoliv. Svým dosavadním vlivem ohrožoval v nakladatelství všechny, obzvláště mladé spolupracovníky.

Jako vedoucí měl veliký vliv. Neovládala ho opravdová bázeň Boží. Některým jednotlivcům dával přednost před jinými. Zanedbával ty, kteří pro svoji věrnost a schopnost zasluhovali zvláštní povzbuzení a zarmucoval a mátl ty, o něž se měl zvlášť zajímat. ^{3T 24} Ti, kteří soustřeďují svoje zájmy s láskou na jednoho nebo dva a dávají jim přednost k neprospěchu jiných, neměli by být ani jeden den zaměstnáni v nakladatelství. Toto neposvěcené stranění některým jednotlivcům, kteří mohou vyhovovat osobní oblibě a při čemž mohou být zanedbáni ostatní svědomití, bohabojní a mnohem vzácnější, uráží Boha. Toho, co oceňuje Bůh, měli bychom i my ocenit. Pokorného a tichého ducha si cení víc, než vnější krásy, ozdoby, bohatství, nebo světské cti.

Praví Kristovi následovníci nebudou vyhledávat intimní přátelství s těmi, jejichž charakter má vážné nedostatky a jejichž příklad v celku nelze bezpečně následovat. Tito praví Kristovi následovníci přece mají přednost obecenství s těmi, kteří věrně plní povinnosti v zaměstnání i v náboženství. Ti, jimž se nedostává zásadnosti a odevzdanosti, všeobecně snadněji usměrňují mysl svých důvěrných přátel než ti, kteří se zdají být vyrovnáni a schopni vést a ovlivňovat lidi charakterově porušené, a ty, kteří nežijí duchovním a posvěceným životem.

Zůstane-li bratr B neposvěcen, ohrozí ty, kteří následují jeho příkladu. Jeho spolupracovníci obdivují jeho vtip a pohotový takt a důvěřují jeho zdánlivým schopnostem, které asi nemá. Ve vydavatelství byl svého času nedbalý. Kdyby se to bylo týkalo jen jeho, nebylo by to důležité; avšak jeho postavení jako vedoucího mu propůjčovalo vliv. Jeho příklad před spolupracovníky v nakladatelství nebyl obezřelý a svědomitý. Kdyby při svých rozumových schopnostech bratr B měl vysoký smysl mravní závaznosti, jeho služba by byla pro nakladatelství neocenitelná. Kdyby jeho zásady byly takové, že by ho nic nemohlo strhnout od přímé linie povinnosti a nic nemohlo svést k zlému činu, svým vlivem mohl formovat jiné; avšak jeho touhy a osobní záliby odvedly ho od jeho povinností. ^{3T 25} Kdyby byl stál v Boží síle nepohnut kritikou ani lichocením, kdyby byl zůstal věrný zásadám a svému přesvědčení o pravdě a spravedlnosti, byl by vznešeným mužem a měl by blahodárný vliv všude. Bratr B není střídmý a šetrný. Schází mu moudrost, která by ho přizpůsobila možnostem, které skýtá Boží prozřetelnost a která by z něho učinila svědomitého muže. Miluje chválu lidí. Dá se strhnout okolnostmi, bývá předmětem pokušení, a na jeho poctivost nelze spolehnout.

Náboženská zkušenost bratra B nebyla pravá. Jednal impulsivně a ne zásadně. Nebyl upřímný k Bohu a nedbal o Boží bázeň a Jeho slávu. V mnohém ohledu si počínal jako člověk ve světském zaměstnání, měl velice nepatrný smysl pro svatost díla, v němž pracoval. Nebyl sebezapíravý a šetrný. Někdy pracoval vážně a projevil živý zájem o dílo. Pak opět upadl do nedbalosti a promarnil vzácné chvíle v bezvýznamném povídání, překážel jiným v konání jejich povinností a dával jim příklad nedbalosti a nevěrnosti. Boží dílo je svaté a vyžaduje lidi naprosto poctivé. Potřebuje lidi, jejichž smysl pro spravedlnost i v nejmenších věcech jim nedovolí činit nepřesný a nesprávný výkaz času; muže, kteří si uvědomují, že mají co činit s prostředky, které patří Bohu, a kteří by si nespravedlivě nepřivlastnili ani haléř k vlastnímu užitku; muže, kteří budou tak věrní a přesní, pečliví a usilovní ve své práci v nepřítomnosti svého zaměstnavatele jako v jeho přítomnosti a svojí věrností dokáží, že nejsou jenom běžnými lidmi, služebníky na oko, nýbrž jsou svědomití, věrní, praví lidé, pracující spravedlivě ne pro lidskou chválu, nýbrž proto, že milují a volí spravedlnost z vyššího smyslu své odpovědnosti vůči Bohu.

Rodiče nejsou důkladní při výchově svých dětí. ^{3T 26} Nevidí nutnost ukáznit jejich mysl. Dávají jim povrchní výchovu, projevujíce větší péči o módní oblékání než o patřičné vzdělání, které by tak rozvinulo a usměrnilo jejich schopnosti, že by získaly bohaté duševní síly. Stálým cvikem by vzrůstaly jejich myšlenkové schopnosti. Duševní schopnosti potřebují kultivaci, mají-li se uplatnit v Boží slávě. Pečlivou pozornost bychom měli věnovat rozumovému vzdělání, aby rozmanité duševní schopnosti měly vyrovnanou sílu a že by se uplatňovaly v nejrůznějších směrech. Jestliže rodiče dovolují svým dětem jít podle vlastních nápadů, sklonů a zálib, a zanedbávají povinnost vésti jejich povahy správným směrem, děti nebudou připraveny pro žádné zodpovědné postavení v životě. Touhy a sklony mládeže by měly být ukázněny, jejich slabá místa charakteru ozdravěna a charakter posilován, a jejich nesprávné sklony potlačeny.

Pakliže dopustíme, aby jedna schopnost zakrněla, anebo se vyšinula, pak to není v souladu s Božím záměrem. Všechny schopnosti by měly být dobře rozvinuty. Každé z nich bychom měli věnovat péči, neboť každá ovlivňuje další, a nutno je všechny rozvíjet, má-li být duševní život patřičně vyvážen. Pakliže jeden nebo dva „orgány“ jsou pěstovány a ustavičně přepínány, protože se vašim dětem líbí cvičit myšlenkovou sílu jedním směrem a zanedbávat ostatní duševní schopnosti, pak dospějí s nevyváženou myslí a neharmonickým charakterem. Budou snad schopní a zdatní jedním směrem, avšak nedostateční budou v jiných zrovna tak důležitých směrech. Nebudou to spolehliví lidé, jejich veliké nedostatky poruší celý jejich charakter.

Bratr B pěstoval téměř neovladatelnou touhu po prohlídkách pamětihodností, pobavení na výletech. Čas a prostředky jsou promarněny k uspokojení jeho tužeb po zábavných výletech. Jeho sobecká láska k zábavě vede k zanedbání svatých povinností. Bratr B rád káže, avšak nikdy si neuvědomil zodpovědnost, jaká na něm spočívá, nebude-li kázat evangelium. ^{3T 27} Častokrát opustil dílo v úřadě, které si vyžádalo jeho péči, a zabýval se problémy některých bratří v jiných sborech. Kdyby si byl uvědomil vážnost Božího díla pro tento čas a cele spoléhal na Boha, žil sebezapíravým životem a nesl Kristův kříž, byl by vykonal mnoho dobrého. On však měl často tak nepatrné vědomí o svatosti tohoto díla, že chtěl využít příležitost k navštěvování jiných sborů a v tom sledoval sobecký cíl, stručně řečeno, cestoval pro potěšení. Jaký to rozdíl mezi jeho jednáním a jednáním apoštolů, kteří šli obtíženi Slovem života a v moci Ducha zvěstovali ukřižovaného Krista. Ukazovali tu živou cestu sebezapření a kříže. Měli obecenství se svým Spasitelem v Jeho utrpení a jejich největší touhou bylo poznat Ježíše Krista, toho ukřižovaného. Nedbali o své vlastní pohodlí, ani si svůj život nepokládali za vzácný. Nežili pro radost, ale pro blaho jiných a záchranu duší, pro které Kristus zemřel.

Bratr B dovede podat odůvodnění věroučných bodů, avšak sám prakticky nezažil a nezkusil, co znamená posvěcení, sebezapření a kříž. Může mluvit do duší, neprocítil však posvěcující vliv těchto pravd na srdci a neokusil je ve svém životě. Nechápe důležitost a závažnost pravdy ve spojitosti s posledním soudem, kdy každý jednotlivý případ bude posouzen a rozhodnut. Bratr B necvičil svoji mysl, a jeho chování mimo shromáždění nebylo příkladné. Zdá se, že břímě tohoto díla nespočívalo na něm, že si chlapecky s ním zahrával, a svým příkladem snížil úroveň náboženství. Svaté a obecné věci postavil na jednu úroveň.

Bratr B nebyl ochoten snášet kříž, nebyl ochoten následovat Krista do jeslí, do soudní síně a na Golgatu. Na místo toho vyhledával vlastní potěšení. Musí pochopit, že jeho vlastní síla je slabostí a jeho moudrost bláznovstvím. ^{3T 28} Kdyby si byl uvědomil, že je v díle Božím, a že je dlužníkem Tomu, který mu dal čas a hřivny, a který požaduje, aby všechno toto rozhojnil k Boží slávě - kdyby byl stál věrně na svém místě, nemusel trpět tou zdlouhavou nemocí. Cesta, na kterou se z vlastní záliby vydal, způsobila mu dlouhé měsíce utrpení a byla by ho stála život nebýt opravdové, účinné modlitby víry ze strany těch, kteří si uvědomovali, že nebyl připraven na smrt. Kdyby byl v té době zemřel, jeho příklad byl by mnohem horší, než příklad neosvíceného hříšníka. Bůh však milosrdně vyslyšel modlitby svého lidu a dal mu novou příležitost života, aby měl možnost pokání ze své nevěrnosti a mohl vykupovat čas. Jeho příklad ovlivnil mnohé v Battle Creeku nesprávným směrem.

Bratr B byl uzdraven, avšak jak málo on i jeho rodina se cítí pokořeni pod ruku Boží. Dílo Ducha Božího a jeho moudrost se neprojevuje proto, abychom byli šťastní a spokojeni sami sebou, nýbrž aby naše duše mohla být obnovena známostí a pravou svatostí. Jak mnohem lépe by bylo pro tohoto bratra, kdyby jeho utrpení povzbudilo upřímné zpytování srdce, vedlo k odhalení povahových kazů a k rozhodnutí je zavrhnout a aby s pokorným duchem vyšel z pece jako očištěné zlato odrážející Kristův obraz.

Církev mu pomohla snášet nemoc, která ho postihla. Sbor mu opatřil ošetřující sílu a z velké části kryl, jeho vydání; avšak ani on ani jeho rodina si necenila této velkorysosti a pozornosti ze strany sboru. Domnívali se, že všechno to, co bylo pro ně učiněno, si zasluhují. Když se bratr B uzdravil zanevřel vůči mému manželi, protože tento nesouhlasil s jeho počínáním, které bylo velice nesprávné. Spolu s ostatními začal poškozovat vliv mého manžela a i když odešel z nakladatelství, nesmýšlel správně. Bídně by byl obstál v Boží zkoušce.

Bratr B dosud nepoznal, co se bude muset naučit, chce-li být nakonec spasen - zapírat sebe a odolávat touze po radovánkách. ^{3T 29} Znovu bude muset projít touto cestou a musí být zkoušen ještě důkladněji, protože neobstál ve zkouškách minulých. Znelíbil se Bohu tím, že ospravedlňoval sebe. Má jen malou zkušenost v následování utrpení Kristových. Miluje okázalost a nešetří svými prostředky. Pán o tom ví. On zvažuje vnitřní pohnutky a záměry srdce. On rozumí člověku. Zkouší naši věrnost. Žádá, abychom milovali a sloužili Mu celou myslí, srdcem a ze všech sil. Milovníci radovánek mohou mít tvárnost pobožnosti, která se dovede přizdobit i určitým sebezapřením a mohou také obětovat i čas i peníze a přece vlastní já nemusí být ovládnuto a vůle nemusí být podřízena vůli Boží.

Vliv děvčat D byl velice zlý v Battle Creeku. Nebyly vychovány. Jejich matka zanedbala svoji svatou povinnost a neukáznila své děti. Nevychovávala je v bázni a kázni Boží. Byly povolné a uhýbaly od zodpovědnosti, takže neměly žádného smyslu pro zřejmé povinnosti domácího života. Matka dbala o to, aby se dcery velice zajímaly o oděv, nebyly však upozorněny na vnitřní ozdobu. Tato mladá děvčata byla marnivá a pyšná. Jejich smýšlení nebylo čisté; jejich jednání bylo zkažené; a přece byla třída v Battle Creeku, která se chtěla spolčovat s takovými lidmi, i za cenu, že sestoupí na jejich úroveň. Tato děvčata nebyla kárána tak důkladně, jak si to případ vyžadoval. Milovaly společenství mladých lidí a jen mládenci byli předmětem, jejich přemýšlení a rozhovorů. Mají pohoršující jednání, jsou tvrdohlavé a pyšné.

Celá rodina miluje okázalost. Matka není moudrá, důstojná žena. Není připravena vychovávat děti. O okázalé odívání dětí dbá mnohem víc, než o jejich vnitřní ozdobu. Sama není ukázněná. Její vůle nebyla podřízena vůli Boží. Její srdce není upřímné před Bohem. ^{3T 30} Dílo Ducha Božího je cizí jejímu srdci; své touhy a záliby nepodřídila poslušností Kristu. Nemá ušlechtilé duševní vlastnosti a nepostihuje svaté věci. Nechala své děti vyhledávat vlastní záliby. Strašná zkušenost se dvěmi staršími dětmi patřičně nezapůsobila na její srdce. Svým dětem vštěpovala lásku k marnivosti a pošetilosti. Neukáznila své dvě mladší dcery. Kdyby se bratru D bylo dostalo patřičného vlivu, byl by z něho důstojný mladý muž. Musí se však mnoho učit. Následuje spíše své sklony než povinnosti. Rád jde za svou vlastní vůlí a zálibami a nemá správnou představu o křesťanských povinnostech. Sebeuspokojení a vlastní záliby by rád pokládal za svou povinnost. Nepřemohl sebespokojenost. Má co dělat, aby vyjasnil svůj duchovní pohled a aby pochopil, co má být posvěceno Bohu a poznal vysoké nároky Boží vůči němu. Vážné nedostatky v jeho výchově ovlivnily jeho život.

Kdyby bratr D se svými dobrými vlastnostmi byl dobře vyrovnán a byl věrným vedoucím kanceláře, jeho práce by měla větší cenu pro úřad a zasloužil by si dvojnásobnou mzdu. Uvažujíce o jeho nedostatečnosti a jeho neposvěceném vlivu, vidíme, že úřad by se lépe obešel bez něj, i kdyby pracoval zadarmo. Bratr a sestra D se nenaučili šetrnosti. Byli pod silným vlivem chutí, touhy po radovánkách a okázalosti. Malá mzda byla pro ně lepší než velká, neboť by promarnili všechno, i kdyby toho bylo sebevíc. Užívali by a pak v tísni by zůstali zcela nepřipraveni. Dvacet dolarů za týden by bylo utraceno stejně jako dvanáct dolarů. Kdyby bratr a sestra B byli šetrnými šafáři a zapírali se, mohli mít už vlastní dům a kromě toho prostředky ušetřené pro těžší situaci. Oni však nechtějí šetřit jako ostatní, na nichž někdy byli závislí. ^{3T 31} Pakliže se tomu nebudou učit, v den Hospodinův nebude jejich charakter dokonalý.

Bratr B byl předmětem veliké lásky Kristovy a Jeho slitování, a přece nikdy nepocítil, že by měl napodobovat ten veliký Přiklad. Dožaduje se a celým svým životem touží po tom lepším údělu v tomto životě, než jaký měl náš Pán. Nikdy si neuvědomil hlubiny nevědomosti a hříchu, z nichž ho Kristus chtěl vyzvednout a připoutat k své božské přirozenosti.

Je strašnou skutečností být služebníkem svatých věcí, když srdce a ruce nejsou posvěceny. Být Kristovým spolupracovníkem znamená nést strašné zodpovědnosti; stát jako jeho zástupce v nikterak malých věcech. Soud prozkoumá dílo každého člověka. Apoštol řekl: „Ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána. Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temnosti světlo zablesklo, tenť se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježiše Krista.“ (2K 4,5.6). Dostatečnost tohoto apoštola nebyla v něm samém, nýbrž v milostivém vlivu Ducha Kristova, který naplňoval jeho duši a uváděl každou myšlenku v poslušnost Kristu. Moc pravdy doprovázející kázané Slovo bude vůní života k životu, nebo vůní smrti k smrti. Od kazatelů se žádá, aby byli živými příklady Kristova smýšlení a Ducha, živými listy, které znají a čtou všichni lidé. Chvěji se při pomyšlení, že i mezi adventisty s.d. jsou kazatelé neposvěcení zvěstovanou pravdou. Jedině oživující a mocný Duch Boží, působící v srdcích Jeho služebníků a umožňující poznání slávy Boží, může jim získat vítězství.

Kázání bratra B se nevyznačovalo posvěcujícím Duchem Božím. Může mluvit plynule a jasně vysvětlovat, avšak jeho kázání chybí duchovnost. Jeho výzvy se nedotkly srdce novou něžností. Bylo zde mnoho slov, avšak srdce jeho posluchačů nebyla oživena a obměkčena dotekem Spasitelovy lásky. ^{3T 32} Hříšnici nebyli přesvědčeni a přitaženi ke Kristu s vědomím, že „Ježíš z Nazareta jde kolem nich“. Hříšníkům mělo být jasné, že Kristus je jim blízký a ochoten zachránit je. Spasitel by měl být lidu představen a přitom srdce mluvícího by mělo být obměkčeno a proniknuto Jeho Duchem. Tón hlasu, výraz tváře a mluvená slova by měly mít neodolatelnou moc, hýbat srdcem a ovládat mysl. Ježíš by měl přebývat v srdci kazatele. Jestliže je Ježíš ve slovech a v tónech hlasu, jestliže oni vyjadřují Jeho něžnou lásku, přinese to požehnání cennější, než všechna bohatství, radost a sláva této země, protože takové požehnání nepřijde a neodejde bez toho, aby nezanechalo jistý vliv. Lidé budou přesvědčeni, jejich srdce zasaženo a každý se bude ptát: „Co mám činit, abych byl spasen?“