^{3T 353} V případě Chóre, Dátana a Abírama máme varovné naučení, abychom nenásledovali jejich příkladu. „Ani pokoušejte Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli. Ani repcete, jako i někteří z nich reptali a zhynuli od záhubce. Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa. 1.K 10,9-11.

V Božím slově máme důkaz, jak velice snadno jeho lid podléhal svodům. Je mnoho příkladů na to, jak i upřímná horlivost k poctě Boží, může mít svůj původ v podlehnutí satanskému pokušení a nesprávným představám o skutečném stavu věci. A právě to můžeme očekávat v těchto posledních dnech, neboť satan pracuje právě tak dnes, jako když pokoušel Izraele. Krutost a síla předsudků nejsou dostatečně pochopeny. Shromáždění dostalo zřejmý důkaz o zničení těchto vůdců odboje, ale zůstalo v nich podezření a nedůvěra. Viděli otevřenou zem a vůdce odboje padat do jejího nitra. Tato strašná podívaná je měla bezpečně vyléčit a vést je k nejhlubší pokoře za jejich tupení Mojžíše.

Bůh tu dal Izraelským příležitost poznat a uvědomit si hříšnost jejich jednání. Poznání je mělo vést k pokání a vyznání. Svedeným jednotlivcům dal nezvratný důkaz, že jsou hříšní a že jeho sluha Mojžíš má pravdu. Měli příležitost strávit noc v zamýšleni nad strašným navštívením, jehož byli svědky. Jejich smysly však byly zatemněny. Chóre podnítil vzpouru a dvěstěpadesát knížat se připojilo k němu a šířilo nespokojenost. Celé shromáždění bylo více méně nakaženo nebezpečnou žárlivostí, podezíráním a nenávistí vůči Mojžíšovi. To přineslo Boží nelibost, projevenou tak strašným způsobem. ^{3T 354} A přece se náš milostivý Bůh projevuje jako spravedlivý a milosrdný Bůh. Učinil rozdíl mezi podněcovateli - vůdci vzpoury, a těmi, kteří se dali svést. Slitoval se nad nevědomostí a pošetilostí těch, kteří byli oklamáni.

Bůh mluvil k Mojžíšovi, aby vyzval shromáždění, aby opustili stany těch, které si vyvolili místo Mojžíše. Právě Mojžíš a áron, jejichž zkázy si přáli, stali se Božími nástroji na jejichž přímluvu je Bůh ušetřil. Mojžíš řekl: „Odstupte od příbytku Chóre.“ Nu 16,24 Byli vyděšeni, že je pro jejich hříchy Boží hněv zničí, neboť se podíleli na zločinech mužů, podporovali je a s nimi se spolčili.

Kdyby ti, kteří odboj započali, činili pokáni a hledali odpuštění u Boha a jeho potupeného služebníka, Boží pomsta by i tehdy ještě byla zastavena. Avšak Chóre, podněcovatel vzpoury vyzývavě stál ve svém stanu i s těmi, kteří ho podporovali, jako na výsměch 8ožímu hněvu, jako kdyby Mojžíš nikdy nebyl Božím služebníkem. A vůbec se nezdálo, že si tito odbojníci uvědomují, že ještě před nedávnem je Bůh poctil přízní, když je s Mojžíšem přijal do své přítomnosti, aby směli hledět na jeho nevystihlou slávu. Tito mužové viděli Mojžíše sestupovat z hory po té, když přijal druhé kamenné desky. Jeho tvář tak zářila slávou Boží, že lid se bál k němu přiblížit a utíkal od něho.Předložil před ně kamenné desky a řekl: Prosil jsem za vás, aby se od vás odvrátil hněv Boží. Prosil jsem o to, jestli Bůh má zapomenout a zničit své shromáždění, ať mé jméno také vymaže ze své knihy. Mluvil se mnou a tyto desky kamenné, které mám ve své ruce, jsou zárukou smíření.

^{3T 355} Lid poznává Mojžíšův hlas, ačkoliv jeho zjev je proměněn a oslaven, ještě pořád je to Mojžíš. Říkají mu, že nemohou hledět do jeho tváře, neboť zář světla v jeho tváři jim působí velkou bolest. Jeho tvář je jako slunce, nemohou na ní hledět. Mojžíš přikrývá si tvář. Nepředstírá, že světlo a sláva na jeho tváři je odrazem Boží slávy, kterou mu dal Bůh, a že ji lid musí snést, ale přikrývá tuto slávu. Onu bolest při pohledu do jeho oslávené tváře způsobila hříšnost lidu. Tak to bude při oslavení Božích svatých před druhým příchodem Páně. Bezbožní uhnou a ustoupí před jeho pohledem, neboť oslavená tvář jim bude působit bolest. Ale všechna tato sláva na Mojžíšově tváři, všechna tato božská pečeť, kterou lze vidět na Božím pokorném služebníku, je zapomenuta.