^{3T 202} 10. prosince 1871 mi bylo ukázáno, že Pán chce vykonat veliké dílo skrze Pravdu, kdyby se posvěcení a sebeobětaví lidé bezvýhradně odevzdali dílu zvěstování Pravdy lidem žijícím v temnotě. Kdo zná převzácnou Pravdu a kdo je posvěcen Bohu, měl by využít každou příležitost pro rozšíření této Pravdy. Boži andělé působí na srdce a svědomí lidí z jiných národů a upřímné duše jsou znepokojeny nad znameními doby, projevujícími se v neurovnaném stavu mezi národy. V lidských srdcích vyvstává otázka: Jaký to všechno bude mít konec? Zatímco Bůh a andělé působí na srdce, služebníci Kristovi jsou jako ospalí. Jen málo je však těch, kteří spolupracují s nebeskými posly. Všichni křesťané, mužové a ženy, v pravém slova smyslu by měli být pracovníky na vinici Páně. Měli by být probuzení, horlivě by měli pracovat pro záchranu svých spolubližních a měli by se řídit příkladem, který jim dal Spasitel světa svým sebezapíravým životem, obětí, věrnou a opravdovou prací.

Mezi adventisty zachovávajícími sobotu bylo jen málo misijního ducha. Kdyby kazatelé a lid byli dostatečně probuzení, neodpočívali by tak lhostejně, zatímco je Bůh poctil službou strážců svého zákona tím, že jim ho vtiskl do jejich mysli a napsal jej na jejich srdce. Tyto životně důležité pravdy mají být zkouškou pro svět, a přece i v naší zemi jsou města, vesnice a městečka, která dosud neslyšela toto varovné poselství. Mladí lidé, kteří byli vyzváni na pomoc v tomto velikém úsilí o rozšíření díla Božího, něco sice dělají, ale nevzali na sebe břímě díla dostatečně odpovědně, aby vykonali co mohli. Jsou ochotní něco udělat, ale co nevyžaduje zvláštní námahy. ^{3T 203} Musí se naučit cele spoléhat na Boha a živou vírou čerpat z hluboké studnice a ze zdroje světla a síly, aby jejich snahy mohly mít plný úspěch.

Ti, kdo si uvědomují, že mají vykonat určité dílo pro Mistra, neměli by začínat ve sbořích, měli by jít do nových polí a osvědčit své dary. Tím se mohou sami vyzkoušet a získat jistotu, zda je Bůh k tomuto dílu skutečně povolal. Uvědomí si potřebu studovat Boží slovo a upřímně prosit o nebeskou moudrost a Boží pomoc. Při utkání s odpůrci, kteří přicházejí s námitkami k důležitým bodům naší víry dostanou se do situací, kde získají nejvzácnější zkušenosti. Uvědomí si svou slabost a budou puzeni, aby se utíkali k Božímu slovu a k modlitbě. Uplatněním svých darů budou se učit a vzdělávat, čímž získají důvěru, odvahu, víru a nakonec budou mít vzácnou zkušenost.

Bratří H začali přímo v tomto díle. Nezačali pracovat ve sbořích, ale v nových polích. Začínali pokorně. Uvědomovali si svou mdlobu a cítili nutnost celé závislosti na Pánu. Tito bratří, obzvláště A H, jsou nyní ve velkém nebezpečí, že budou spoléhat na sebe. V diskusi s protivníky pravda vítězila a bratří A H měli pocit vlastní síly. Jakmile přestane pracovat ve vší prostotě, jeho úsilí nebude požehnáním pro vzácné dílo Boží. Neměl by si libovat v diskusích, ale pokud možno vyhnout se jim. Tyto spory s mocnostmi temna zřídkakdy končí úspěšně pro pokrok přítomné pravdy.

Kdyby mladí lidé, začínající pracovat v tomto díle měli misijního ducha, dokázali by, že Bůh je skutečně k tomuto dílu povolal. Když však nejdou do nových míst, ale spokojí se navštěvováním sboru, tím jen dokazují, že jim na tomto díle nezáleží. Rozhled našich mladých pracovníků není dostatečně široký. ^{3T 204} Jejich horlivost je příliš slabá. Kdyby mladí lidé byli probuzení a cele odevzdáni Pánu, každou chvíli by byli pilní a snažili by se důkladně připravit pro misijní pole a neusilovali by stát se diskutéry.

Mladí lidé by si měli důkladně osvojit cizí jazyky, aby je Bůh mohl použít za prostředníky zvěstující Jeho spásnou pravdu lidem jiných národností. Tito mladí lidé se mohou naučit cizím jazykům i v misijní práci pro záchranu hříšníků. Dovedou-li hospodařit se svým časem, mohou uplatnit své duševní schopnosti a připravit se pro rozsáhlejší dílo. Kdyby se mladé ženy, které nesly jen malou odpovědnost, cele posvětily Bohu, mohly by se připravit studiem cizích jazyků pro užitečnou službu. Mohly by se věnovat překladatelské práci.

Naše publikace by měly být vytištěny i v jiných jazycích, aby i ostatní národy byly probuzeny. Tisk může vykonat veliké dílo, ale ještě víc lze dosáhnout, doprovází-li publikaci vliv a snaha živého kazatele. Potřebujeme misijní pracovníky, kteří by šli jiným národům zvěstovat pravdu svědomitě a přesvědčivě. Osobní úsilí má veliký význam pro dílo přítomné pravdy. Osobní styk člověka s člověkem při rozvážné práci vykoná pro odstranění předsudků víc, než mohou udělat naše publikace samy. Kdo se pouští do tohoto díla, neměl by brát ohled na své pohodlí nebo náklonnosti, a neměl by toužit po popularitě nebo okázalosti.

Když sbory vidí, jak se mladí, horliví lidé sami připravují pro misijní práci na venkově, v městech a velkoměstech, které dosud nebyly pravdou dotčeny a pozorují-li, jak misijní pracovníci dobrovolně jdou k jiným národům s poselstvím pravdy, budou povzbuzeny a posíleny mnohem víc, než kdyby mezi nimi pracovali nezkušení mladí lidé. Pozorují-li jak srdce jejich kazatelů je zapáleno láskou a horlivostí pro pravdu a touhou zachraňovat duše, sbory se samy probudí. ^{3T 205} Všeobecně mají dost darů a síly být k požehnání a udržet se v díle, aby mohly zhromažďovat ovce a beránky do stáda. Musí se opřít o vlastní zdroje, aby všechny dřímající dary byly zapojeny do činné služby.

Při zakládání sborů nutno upozornit, že z nich vyjdou lidé, kteří musí přinášet pravdu jiným a zakládat nové sbory, proto musí pracovat všichni, do krajnosti využít hřivny, které jim dal Pán a cvičit své schopnosti v službě svého Mistra. Jsou-li tito poslové čistí srdcem i životem, je-li jejich příklad takový, jaký být má, jejich úsilí bude velice úspěšné, neboť mají tu nejmocnější, jasnou a souvislou pravdu, která se opírá o přesvědčivé důkazy. Na své straně mají Boha a Boží andělé podpírají jejich úsilí.

Důvodem, proč kazatelé pravdy vykonali tak málo, není jen to, že zvěstovaná pravda není oblibená, nýbrž to, že poslové, kteří poselství zvěstují, nejsou zvěstovanými pravdami posvěceni. Spasitel jim nemůže požehnat a jeho Duch je nemůže inspirovat. Neprojevuje se přítomnost a moc Boží přesvědčující hříšnika a očisťující ho ode vší nepravosti. Na lid přichází náhlá zkáza a přece nejsou zděšení. Neposvěcení kazatelé velice ztěžují práci těm, kteří po nich následují a kterým dílo Boží leží na srdci.

Pán působil na srdce lidí jiných národností a uvedl je pod vliv pravdy, aby mohli i oni pracovat na Božím díle. Uvedl je do styku s vydavatelstvim, aby jejich vedoucí použili jeho služeb pro potřeby díla. Publikace jsou nevyhnutelně nutné i v jiných jazycích, má-li být probuzen zájem a duch hledání i v jiných národech.

Pán působil na srdce Markta Lichtensteina obzvláště obdivuhodně a vedl tohoto mladého muže do Battle Creeku, aby se zde dostal pod vliv pravdy a obrátil se, aby mohl získat zkušenost a mohl pracovat v nakladatelství. Svou výchovou v židovském náboženství byl dobře připraven pro publikační činnost. Jeho znalost hebrejského jazyka mohla pomoci nakladatelství připravovat publikace pro lid, k němuž nebyl jiný přístup. Nebyl to nikterak nepatrný dar, který Bůh dal našemu nakladatelství v Markovi. Jeho chování a svědomitost odpovídala zásadám obdivuhodné pravdy, kterou začínal poznávat a oceňovat.

^{3T 206} Avšak někteří v nakladatelství zarmoutili a znechutili Marka. Aby nakladatelství připravil o Boží dar, kterým Marek byl, satan použil za svůj nástroj mladé lidí, kteří Marka nedovedli patřičně ocenit a jejichž život odporoval křesťanskému vyznání. Marek odešel zmaten, zarmoucen a znechucen. Ty, kdo měli dlouholeté zkušenosti a měli mít Kristovu lásku v srdcích, odloučilo od Boha sobectví, pýcha a vlastní pošetilost, takže v Markově působení v nakladatelství nemohli postřehnout zvláštní dílo Boží.

Kdyby pracovníci nakladatelství byli probuzení a duchovně neochromení, bratr I mohl už dávno pracovat v nakladatelství a dnes být připraven pro významné dílo, které velice potřebujeme. Mohl vychovávat mladé muže a ženy, kteří mohli být nyní připraveni pro práci v misijních polích.

Lidé zapojení do práce byli z dvou třetin mrtví, protože povolovali nesprávným vlivům. Byli tam, kde Bůh nemohl na ně působit svým Svatým Duchem. Jak mě bolí srdce, vidím-li kolik času uběhlo a práce, která měla být vykonána, nebyla dokončena, protože lidé na odpovědných místech nechodili ve světle! ^{3T 207} Satan pohotově lichotíl lidem v posvátném úřadě a našeptával jim, že Bůh od nich nevyžaduje tolik horlivosti a nesobeckého, odevzdaného zájmu jako vyžaduje od bratra Whitea a oni se spokojili s tímto satanským našeptáváním. Tento bdělý, vytrvalý nepřítel je spoutal řetězy temnosti, ačkoliv si oni myslí, že všechno je v pořádku. Satan působí vpravo i vlevo a všude kolem nich, a oni to nevědí. Temnotu nazývají světlem a světlo temnotou.

Kdyby lidé z nakladatelství byli skutečně zapojeni do tohoto posvátného díla zvěstování posledního, slavného, varovného poselství světu, jak vážně by měli dbát o to, aby ve svém životě uplatňovali zásady pravdy, s nimiž mají co činit. Měli by mít čisté srdce a čisté ruce.

Náš lid pracující v nakladatelství nebyl probuzen, aby využil předností, které jsou na dosah a využil všechny hřivny a dary, které mu Bůh poskytl. Téměř všichni pracovníci v nakladatelství si dostatečně neuvědomují důležitost a posvátnost díla. Velkou měrou tu vládne pýcha a sobectví a Boží andělé nejsou přitahováni k nakladatelství, jak by mohli být, kdyby tam byla srdce čistá a v obecenství s Bohem. Pracovníci v nakladatelství neměli živou představu, že pravdy, s nimiž mají co činit, jsou nebeského původu, předurčeny pro zvláštní dílo podobné Noémovu zvěstování před potopou. Jako Noého kázání varovalo, zkušovalo a zkoumalo obyvatele předpotopního světa dříve, než je voda smyla z povrchu zemského, tak Boží pravda pro tyto poslední dny koná podobné varovné, zkušební dílo ve světě. Publikace, které vycházejí z nakladatelství, mají nést pečeť věčného Hospodina. Mají se šířit po celé zemi a rozhodnout o získání lidí. Dnes velice potřebujeme lidi, kteří mohou překládat a připravovat naše publikace do jiných jazyků, aby varovné poselství mohlo jít ke všem národům a zkusit je ve světle pravdy, aby mužové a ženy při poznávání světla obrátili se od svého přestupování Božiho zákona.

^{3T 208} Měli bychom využít každé příležitosti pro zvěstování pravdy jiným národům. Bude to souviset s velkým vydáním, ale náklady by neměly být překážkou šiření tohoto díla. Prostředky mají cenu jen potud, pokud se uplatní při šíření zájmu Božiho království. Pan propůjčil lidem prostředky právě pro to, aby byly použity při šíření pravdy mezi spolubližními. Adventisté s.d. mají dostatek prostředků. Sobecké zadržování těchto prostředků na úkor díla Božího oslepuje jejich oči, takže nevidí důležitost díla a nepostihují vážnost času ve kterém žijeme, ani cenu věčného bohatství. Nevidí Golgatu v pravém světle a proto nedovedou ocenit hodnotu duše, pro kterou Kristus zaplatil tak nekonečnou cenu.

Lidé chtějí investovat prostředky do toho, čeho si nejvíc cení a o čem se domnívají, že jim přinese největší zisk. Jestliže lidé nejvíce riskují a investují mnoho do světských podniků a nechtějí investovat dostatečně do díla Božího pro šíření pravdy mezi spolubližními, tím dokazují, že si své pozemské poklady cení daleko více, než poklady nebeské.

Kdyby lidé obětovali svůj pozemský poklad na Boží oltář a o získání nebeského pokladu by usilovali tak horlivě, jako to činí pro získání pokladu pozemského, obětovali by radostně a ochotně prostředky tam, kde by viděli příležitost konat dobro a pomoci dílu svého Mistra. Kristus jim dal neomylný důkaz své lásky a věrnosti a svěřil jim prostředky, aby vyzkoušel a prozkoumal a ověřil jejich věrnost vůči Němu. Opustil nebe, jeho bohatství a slávu a pro ně se stal chudým, aby oni Jeho chudobou zbohatli. Když se Kristus tak snížil pro záchranu člověka, nepožaduje od člověka nic méně, než aby zapřel sám sebe a použil prostředky, které mu propůjčil pro záchranu spolubližních a tím, aby dokázal svou lásku k svému Vykupiteli a ukázal, že si váží spasení získaného za nekonečnou oběť.

^{3T 209} Nyní je čas, abychom použili prostředky pro Pána. Nyní je čas, abychom bohatě dávali na dobré skutky a budovali dobrý základ pro budoucnost, abychom získali věčný život. Jediný člověk zachráněný pro Boží království má větší cenu, než všechno pozemské bohatství. Jsme odpovědni Bohu za lidi, s nimiž se stýkáme. Čim větší jsou naše skutky s našimi spolubližními, tím větší je naše odpovědnost. Jsme jedno veliké bratrstvo a blaho našich bližních by mělo být našim prvořadým zájmem. Nesmíme ztrácet ani okamžik. Byli-li jsme v tomto ohledu nedbalí, je nejvyšší čas, aby krev duší nebyla na našem rouchu. Jsme dítkami Božími a proto nikdo z nás nemůže být omluven při zachraňování našich spolubližních.

Bude to těžký úkol přemoci předsudky a přesvědčit nevěřící, že naše úsilí, pomoci jim, je nezištné. To by však nemělo brzdit naši práci. V Božím slově nenacházíme žádný předpis, který by nám říkal, že máme dobro konat těm, kdo to ocení a kdo odpoví na naše úsilí a sloužit jen těm, kdo nám za to poděkují. Bůh nás poslal, abychom pracovali na Jeho vinici. Je naší povinností vykonat všechno, co můžeme. „Z jitra rozsívej simě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo nevíš,které se zdaří, to-li či ono“. Kaz.11,6 Máme příliš malou víru. Omezujeme Svatého Izraelského. Měli bychom být vděční Bohu, že se sklonil, aby každého z nás použil za svůj nástroj. Na každou opravdovou prosbu u víře za cokoliv přijde odpověď. Snad nebude právě taková, jakou jsme očekávali, ale jistě přijde, ne snad jakou jsme předvídali, ale včas, kdy ji nejvíce potřebujeme. Jak hříšná je však naše nevěra! „Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanouli ve vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám“. J 15,7.

Mladí lidé pracující v tomto díle by se neměli příliš spoléhat na své vlastní schopnosti. Jsou nezkušení a měli by se ochotně učit od lidí s dlouhou pracovní zkušeností, od takových, kteří měli příležitost studovat povahy lidí.

^{3T 210} Místo, aby naši kazatelé pracovali ve sborech, měli by podle Božího záměru pracovat na různých místech a naše misijní dílo by se mělo konat na celé zemi, pokud ji můžeme úspěšně opracovat. Měli bychom jít každým směrem a zřizovat nové skupiny. V mysli nových učedníků vždy bychom měli zanechat vědomí důležitosti naší misijní práce. Budou-li schopní lidé obráceni k pravdě, neměli by vyžadovat, aby pracovníci udržovali při životě jejich víru, ale měli by být poučeni o nutnosti pracovat na vinici. Pokud budou sbory spoléhat, že pracovníci zvenčí posílí a povzbudí jejich víru, nebudou sami silní. Měli by být poučeni, že jejich síla vzroste tou měrou, jakou budou vynakládat vlastní úsilí. Čím vic se budeme přidržovat novozákonního plánu v misijní práci, tím větší úspěch bude korunovat naše snahy.

Měli bychom pracovat, jak pracoval náš božský Učitel a rozsívat símě pravdy se vší pečlivostí, úzkostí a sebezapřením. Nechceme-li být znaveni dobročinnou službou, musíme mít mysl Kristovu. Jeho život byl ustavičnou obětí pro dobro jiných. Musíme následovat Jeho příkladu. Musíme rozsívat símě pravdy a důvěřovat, že Bůh je probudí k životu. Převzácné símě může na čas odpočívat. Když však milost Boží přesvědčí srdce a zaseté símě bude probuzeno k životu, vyklíčí a přinese ovoce k slávě Boží. K tomuto velikému dílu jsou potřební misionáři, kteří by pracovali nesobecky, se vší opravdovostí a vytrvale, jako spolupracovníci Krista a nebeských andělů při zachraňování svých spolubližních.

Naši kazatelé by se obzvláště měli střežit lenosti a pýchy, která může náhle vzklíčit z vědomí, že máme pravdu a mocné důkazy, které naši protivnici nemohou vyvrátit. A zatímco pravdy, které zvěstujeme, mohou bořit hradby temných mocností, je nebezpečí, že zapomeneme na osobní zbožnost, čistotu srdce a celkové posvěcení Bohu. Je nebezpečí domýšlivosti, že jsou bohatí a nepotřebují ničeho, zatímco jim chybí podstatně důležité vlastnosti křesťanů. Mohou být ubozí, chudí, slepí, nemocní a nazí. ^{3T 211} Neuvědomují si potřebu žít v poslušnosti v Kristu každý den a každou hodinu. Duchovní pýcha stravuje životní síly náboženství. Má-li být zachována pokora, bylo by dobře vzpomenout si, jak vyhlížíme v očích svatého Boha, který čte každé tajemství duše, a jak bychom se jevili před zraky našich spolubližních, kdyby nás všichni znali tak dohře, jak nás zná Bůh. Proto, abychom byli pokorní, máme vyznávat své chyby a využít příležitosti ke zřeknutí se své pýchy.

Kazatelé by neměli zanedbávat tělesné cvičení. Měli by usilovat o to, aby byli užiteční, a pomoci tam, kde požívají pohostinství. Neměli by připustit, aby jiní čekali na ně. Raději by měli ulehčit břímě těch, kteří z velké úcty k službě evangelia se zříkají svého pohodlí, aby posloužili jiným. Slabé zdraví některých našich kazatelů je důsledkem toho, že zanedbávají tělesné cvičení, které záleží v užitečné práci.

Konečně mi bylo ukázáno, že by bylo lépe,kdyby bratří J konali co bylo v jejích silách pro přípravu tiskovin pro lid francouzsky mluvící. I kdyby tato díla nebyla připravena ani nějak přepečlivě, mohla být přes to rozšířena, aby francouzský lid měl příležitost prozkoumat důkazy naší víry. V odkládání je veliké riziko. Francouzi by měli mít knihy zdůvodnující naši víru. Bratří J nebyli připraveni plnit tyto úkoly, neboť museli být předem osvíceni a oživeni Duchem svatým, jinak jimi připravené knihy by nesly pečeť jejich vlastních myšlenek. Museli být usměrněni, aby jejich kázání a psaní nebylo nudné. Potřebovali se sami vzdělat, aby přišli přímo k cíli a aby lidem jasně podávali podstatně důležité body našeho vyznání. Satan mařil toto dílo a mnohé se ztratilo proto, že tato díla nebyla připravena včas. Tito bratří mohou vykonat mnoho dobrého, budou-li plně posvěcení dílu a budou-li se řídit světlem, které jim dal Bůh.