Na světě jsou mnozí, kteří touží po lásce a soucitu, jež by se jim měl prokazovat. Mnozí muži sice milují své ženy, jsou ale příliš sobečtí, než aby to ukázali. Domýšlivá důstojnost a hrdost je zdržují, aby vyjádřili svou lásku slovy a skutky. Mnozí muži vůbec nevědí, jak srdce jejich žen velice lační po něžných slovech uznání a lásky. Nakonec pochovají milé, které vytrženy byly od jejich boku a reptají na Boží Prozřetelnost, která je oloupila o jejich společnice. Kdyby byli mohli nahlédnout do srdce, byli by poznali, že jejich vlastní chování bylo příčinou předčasné smrti jejich žen. ^{3T 528} Náboženství Kristovo vede nás k tomu, abychom byli přívětiví, zdvořilí a poddajní. Musíme odumřít svému já a vážit si svých bližních víc, než sebe.

Boží slovo je naším měřítkem; jak dalece však od něho odešel lid Jeho vyznávající! Naše náboženská víra nesmí být jen teoretická, nýbrž praktická. Čisté a neposkvrněné náboženství nám nedovolí, abychom šlapali po právech i těch nejmenších Božích tvorů, a mnohem méně po právech lidí Jeho těla a členech vlastní rodiny. Bůh je láska a kdo přebývá v Něm, přebývá v lásce. Vliv světského sobectví, který obklopuje některé jako mrak, přímo otravuje ovzduší, které dýchají jiní. Působí nemoc duši a často je tísní až k smrti.

Bylo pro vás těžkým křížem, když jste měli pěstovat čistou nesobeckou lásku a nezištné dobrodiní. Upouštět od svých názorů a představ, vzdát se vlastního úsudku a přijmout radu jiných, bude pro vás také velikým křížem. Několik členů vaší rodiny má už svoji vlastní rodinu. Ale duch, který více nebo méně vládl v otcovském domě, vládne také v jejich rodinách a pociťují ho i jiní lidé. Chybí jim tichá prostota, křesťanská něha a nesobecká láska. Mají přemoci tyto sobecké rysy charakteru, aby byli plodnými větvemi pravého vinného kmenu. Kristus řekl: „V tom bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné“: J 15,8. Potřebujete, aby vám Ježíš byl blízko, aby byl ve vašem domě a ve vašich srdcích. Neměli byste jen poznat, co je správné, ale také to ze správných pohnutek i činit a upřímně mít na zřeteli Boží slávu. Můžete být dobrodiním, podřídíte-li se podmínkám Božího slova.

Kristovo náboženství je víc, než mluvení. Kristova spravedlnost spočívá ve správných činech, dobrých skutcích, z čistých nesobeckých pohnutek. Vnější spravedlnost nestojí za mnoho, chybí-li vnitřní ozdoba. ^{3T 529} „Toť jest tedy zvěstování to, kteréž jsme slýchali od něho, a zvěstujeme vám, že Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není. Díme-li, že s ním obecenství máme a ve tmě chodíme, lžeme, a nečiníme pravdy. Pakliť chodíme ve světle, jako on jest ve světle, obecenství máme vespolek a krev Krista Ježíše, Syna jeho, očišťuje nás od všelikého hříchu“. 1.J 1,5-7. Nemáme-li světlo a lásku Boží, nejsme Jeho děti. Neshromažďujeme-li s Kristem, rozptylujeme. Všichni šíříme určitý vliv a tento vliv rozhodne o určení jiných, o jejich přítomném a budoucím dobru, nebo o jejich věčné ztrátě.

J a K se nedostává soucitu a lásky vůči lidem, kteří nejsou členy jejich rodiny.. Ohrožuje je pozorování chyb u jiných lidí, zatímco nedbají vlastních větších chyb. Aby se tyto drahé duše někdy dostaly do nebe, pak musí nejdřív umřít vlastnímu já a získat zkušenost v dobročinné službě. Mají se učit v Kristově škole, chtějí-li zdokonalit svůj křesťanský charakter a být jedno s Kristem. Kristus řekl svým učedníkům: „Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského“. Mt 18,3. Ježíš jim vysvětlil, co tím míní. Nechce, aby byli dětmi v chápání, ale dětmi, které nedovedou dělat zlo. Děti neprojevují pocity nadřazenosti nebo aristokracie. Ve svém jednání jsou prosté a přirozené. Kristus chtěl, aby Jeho následovníci pěstovali neformální způsoby, aby celé jejich chování bylo skromné a Kristu podobné. Uložil nám to za povinnost, žít pro blaho jiných. Z nebeských královských příbytků přišel na svět, aby ukázal svůj velký zájem o člověka. Nekonečná cena zaplacena za vykoupení člověka ukazuje, že člověk má tak velkou hodnotu, že Kristus obětoval své bohatství a slávu královských příbytků, aby ho povznesl z ponížení hřícha.

Mohl-li to udělat Majestát nebe a ukázat svoji lásku k člověku, jak by to měli být ochotní udělat lidé, aby pomohli jeden druhému z jámy temnosti a utrpení! Kristus řekl: „Abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás“. Ne snad větší láskou; Neboť většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své“. J 15,12.13

^{3T 530} Naše láska je častokráte sobecká, neboť ji omezujeme jen do předepsaných mezí. Dostáváme-li se do úzkého spojení a obecenství s Kristem, naše láska, soucit a dobročinné skutky proniknou hlouběji a cvikem se utvrdí a rozhojní. Láska a zájem Kristových následovníků musí být tak široká jako svět. Ti, kdo žijí pouze pro „mne a moje“, ztratí nebesa. Bůh vás vyzývá jako rodinu, abyste pěstovali lásku, abyste k sobě samým byli méně citliví a více ohleduplní k zármutku a utrpení jiných. Sobectví celého vašeho života výstižně představuje kněz a levita, kteří obešli nešťastného na druhou stranu. Viděli, že potřebuje pomoc, ale záměrně se mu vyhnuli.

Každý z vás se musí probudit a pohlédnout kolem sebe, aby se zbavil sobectví. Zužitkujte krátký zkušební čas, který je vám dán, abyste vykupovali, co jste v minulosti zameškali. Bůh vás povolal do světa utrpení, aby vás vyzkoušel a poznal vaši způsobilost pro dar věčného života. Všude kolem nás jsou lidé, kteří trpí a potřebují slova soucitu, lásky, něhy a našich pokorných, soucitných modliteb. Někteří lidé trpí pod železnou vládou chudoby, jiné tísní nemoc či žal srdce, malomyslnost a sklíčenost. Jako Job měli byste být očima slepým a nohama chromým a měli byste vnikat do neznámých příčin, zkoumat je, abyste ulehčili jejich bídu a pomohli právě těm, kdo nejvíce pomoci potřebují.

L má pěstovat lásku ke své ženě, lásku, která se projeví slovy a činy. Měl by pěstovat něžnou lásku. Jeho manželka je citlivá a příchylná a potřebuje být obklopena láskou. Každé slovo ocenění a laskavé povzbuzení si zapamatuje a vrátí svému manželovi v podobě požehnání. Jeho tvrdá přirozenost se musí dostat do užšího spojení s Kristem, aby jeho srdce změklo a chladná zdrženlivost byla zmírněna Boží láskou. ^{3T 531} Nebude to slabost, nebo obětování mužství a důstojnosti, když projeví manželce něžnost a soucit slovy a činy a nemělo by to končit v rodinném kruhu, ale rozšířít se i na lidi, kteří nejsou členy rodiny. L má vykonat určité dílo ve vlastním zájmu, které nemůže za něho vykonat nikdo jiný. Může být silný v Pánu, bude-li v Jeho díle snášet břemena jiných. Jeho city a láska by měly směřovat ke Kristu a k nebeským věcem a měl by formovat svůj charakter pro věčný život.

Drahá sestra K má velice omezené představy o tom, co tvoří charakter křesťana. Zbavila se zodpovědností, které Kristus nesl za ní. Není ochotna snášet Jeho kříž a nevyužila nejlépe schopnosti a Boží hřivny. Nezesílila v mravní pevnosti a odvaze a nepocítila ani váhu osobní zodpovědnosti. Nerada snášela pohanění pro Krista a nebyla pamětlivá zaslíbení: „Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá“. „A trpíme-liť, budeme také s ním kralovati“. 1.Pt 4,14: 2.Tm 2,12. Mistr má pro každého nějaký úkol. Nikdo nemůže být bezstarostný a sobecký a přitom zdokonalovat křesťanský charakter. On chce, aby všichni z vaší rodiny otevřeli svá srdce pro blahodárný vliv Jeho lásky a milosti, aby jejich soucit vůči jiným přetékal hranice vlastního já a přesáhl ohrady rodinných zdí, jako to udělal Samaritán vůči ubohému trpícímu cizinci, kterého přehlédl kněz a levita. Bylo mi ukázáno, že mnozí potřebují náš soucit i radu. Uvážíme-li, že na světě jsme jen jednou a že se nemůžeme nikdy vrátit, abychom napravili svá poblouzení a omyly, jichž jsme se dopustili, jak je důležité abychom všechno konali jak se patří!

Před jistým časem mi byl ukázán případ sestry J. Její omyly a nepravosti mi byly věrně vylíčeny. V posledním vidění jsem pozorovala, že tyto nepravosti pořád exístují, že je chladná a nesoucitná vůči dětem svého manžela. Netrestá a nekárá je jen za vážné přestupky, ale pro nepatrné, které lze minout bez povšimnutí. ^{3T 532} Stálé vyhledávání chyb je nesprávné a Kristův Duch nemůže sídlit v srdci, kde tato vlastnost je. Sestra má ve zvyku přehlížet dobré skutky svých dětí bez slůvka pochvaly, ale je vždy hotova zakročit, jakmile vidí chybu. To vždy děti zmalomyslní a vede je k lhostejnosti. Podněcuje to zlo v srdci a působí to, že se v něm kupí bláto a špína. Děti, které jsou ustavičně kárány, budou si říkat: „Mně je to jedno“. Často se projeví i zlé vášně, které mohou mít těžké následky.

Matka by měla nabádat a vést své děti k dobrému chování, kdykoli má k tomu příležitost. Měla by je povzbudit slovy souhlasu a laskavým pohledem. Pro dětské srdce to bude jako sluneční svit a pomůže vypěstovat sebeúctu a hrdost charakteru. Sestra J by měla pěstovat lásku a soucit. Měla by se chovat něžně ke svěřeným sirotkům. Přineslo by jim to požehnání Boží lásky a jí by se to vrátilo v podobě příchylnosti a lásky dětí.

Děti jsou vnímavé, roztomilé. Snadno se pro něco nadchnou a snadno jsou též nešťastné. Uplatňuje-li matka ve výchově slova lásky a jemné jednání, může si děti k sobě připoutat. Být na děti přísný a puntičkářský - to je velký omyl. V každé rodině je potřeba pevné kázně a klidné rozvahy. Pověz vše klidně, chovej se rozvážně a proveď do důsledku vše, co říkáš.

Něžnost se ve styku s dětmi vyplácí. Neodpuzuj je nedostatkem porozumění pro jejich dětské zábavy, hry a starosti. Neukazuj jim nikdy zamračené čelo a nedopusť, aby z tvých rtů splynulo mrzuté slovo. Bůh zaznamenává všechna tato slova do nebeské knihy. Mrzutá slova ztrpčují povahu a raní dětská srdce. V některých případech dají se pak rány jen těžko léčit. Děti jsou citlivé i k nejmenší nespravedlnosti a některé to tak znechutí, že nebudou dbát ani na rozkazovací tón nahněvaného hlasu, ba ani na hrozby a trest. ^{3T 533} Takovouto převrácenou rodičovskou kázní dětská srdce příliš často se vzbouří, zatímco při správném zacházení děti by měly dobré a vyrovnané povahy. Matka, která se náležitě neovládá, nehodí se na výchovu dětí.

Bratr M je formován pevnou povahou své ženy. Do jisté míry se stal sobeckým jako ona. Téměř úplně se řídi zásadou „já a moje“ a zapomíná na to ostatní mnohem důležitější. Nezastává své postavení v rodině jako otec, bez předsudků a bez ovlivnění své děti jednotvárně vychová. Jeho manželka není a bez své změny ani nikdy nemůže být pravou matkou jeho osiřelým dětem. Bratr M jako otec svých dětí nezastával postavení, které mu určil Bůh. Tyto děti bez matky jsou jako Boží ptáčata Pánu velice vzácné. Bratr M má něžnou, jemnou, milující, dobrou a citlivou povahu, ale jeho manželka je pravým opakem. Místo aby on zjemňoval charakter své ženy, formuje ona jeho.

On se domnívá, že k vůli pokoji v rodině má znepokojivé momenty nevšímavě přejít. Naučil se, že při jejich názorech se nedá čekat podřízenost a povolnost. Ona chce vládnout a své názory chce uplatnit za každou cenu. Nebudou-li oba se vážnosti usilovat o nápravu, nezískají věčný život. Měli světlo, ale zanedbali podle něho žít. Sobecké milování světa jim oslabilo vnímavost a zaslepilo jim srdce. Musí poznat, že nezbaví-li se svého sobectví a nezvítězí-li nad svou vůlí a náladovostí, nemohou získat nebe. Ona by otravovala i nebeské ovzduší těmito vadami svého charakteru. Nabádám sestru J ku pokání. Napomínám ji ve jménu svého Mistra, aby se rychle vzpamatovala ze své tupé lhostejnosti, aby ostříhala radu Věrného Svědka a horlivě činila pokání, neboť ohrožuje svou duši.

Bůh je milosrdný. Nyní ještě přijme oběť zarmouceného srdce a zkroušeného ducha. Bude se sestra J omlouvat jako levita a kněz proto, že neviděla a necítila utrpení jiných a přešla na druhou stranu? ^{3T 534} Bůh ji volá k zodpovědnosti proto, že nebyla soucitná a něžná k lidem nešťastným. Nezachovávala Boží přikázání, která jasně ukazují její povinnost vůči bližním. Kristus řekl zákoníkovi: „To čiň a živ budeš“. Luk. 10,28. Zanedbání povinností vůči bližnímu může mít tedy za následek ztrátu našeho věčného života.