Či náš nebeský Vzor nešel pro naši spásu tvrdou, sebezapíravou, sebeobětavou a pokornou cestou pro nás? Narážel na těžkosti, okusil zklamání, trpěl pohanění a bolest ve své práci, aby nás zachránil. Odmítneme jít cestou Krále slávy? Budeme si naříkat na těžkosti a zkoušky v úsilí o vítězství, pomyslíme-li na utrpení svého Vykupitele na poušti pokušení, v Getsemanské zahradě a na Golgatě? To všechno vytrpěl, aby nám ukázal cestu a přinesl nám Božskou pomoc, abychom nezahynuli. Chce-li mládež získat věčný život, pak si nesmí myslet, že může sledovat své sklony. Za tuto hodnotu musí platit vším. Může získat Ježíše, nebo svět. Kolik drahých mladých lidí snese nedostatek, únavu, námahu a úzkost, aby sloužili sobě a získali cíl v tomto životě! Nenaříkají nad těžkostmi a nesnázemi, které musí překonávat k dosažení cíle. Proč by tedy měli uhýbat v boji, v sebezapření a obětech pro věčný život?

Kristus přišel z příbytků slávy na tento hříchem zatížený svět a ponížil se na úroveň člověka. Ztotožnil se s naší mdlobou a pokoušen byl ve všem, jako my. Kristus dal příklad spravedlivého charakteru zde na zemi ne k vůli sobě, neboť Jeho charakter byl čistý a bez poskvrny, ale pro padlého člověka. Svůj charakter nabízí člověku. Hříšník skrze pokání ze svých hříchů, víry v Krista a poslušnosti dokonalého zákona Božího má připočtenu spravedlnost Kristovu, ta se stává jeho spravedlností a jeho jméno je zaznamenáno v Beránkově knize života. Stává se dítětem Božím, členem královské rodiny.

^{3T 372} Ježíš zaplatil nekonečnou cenu, aby vykoupil svět. Lidstvo bylo svěřeno do Jeho rukou, stalo se Jeho vlastnictvím. Obětoval svou slávu své bohatství a svůj slavný domov v královských příbytcích a stal se synem Josefa a Marie. Josef byl jedním z nejpokornějších dělníků. Ježíš také pracoval, živil se poctivou prací. Když po křtu započala Jeho spasitelná služba, vytrpěl téměř šestitýdenní půst. Nevýslovná muka Mu nepůsobilo jen utrpení tělesného hladu, ale vina hříchů světa, která na Něho tísnivě doléhala. Ten, který nepoznal hřích, byl učiněn hříchem pro nás. S tímto strašným břemenem viny, pro naše hříchy podstoupil těžký boj proti hladu, světské slávě a okázalosti, která vede k domýšlivosti. Kristus vytrpěl toto trojí hlavní pokušení a zvítězil za člověka, získal mu spravedlivý charakter. Věděl, že člověk sám to nedosáhne. Věděl, že v těchto třech bodech satan nejvíce ohrožuje lidstvo. Nepřítel přemohl Adama a chtěl dosáhnout konečné zkázy člověka. Kristus přišel místo člověka zvítězit nad satanem, neboť viděl, že člověk sám nezvítězí. Kristus připravil cestu pro vykoupení člověka svým vlastním životem utrpení, sebezapření a sebeobětováni, svým pokořením a konečnou smrtí. Přinesl člověku pomoc, aby i člověk zvítězil, jak pro něho zvítězil Kristus.

„Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, kterýž jest ve vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji. Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou. „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží ve vás přebývá? ^{3T 373} Jestliže kdo chrám Boží kazí, tohoť zkazí Bůh, nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“ 1.K 6,19.20, 3,16.17. „Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravosti? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Anebo jaký díl věřícímu s nevěřícím? A jaké spolčení chrámu Božiho s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh. Přebývati budu v nich a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. Protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohouci.“ 2. K 6,14-18.

Jak milostivě a laskavě zachází náš nebeský Otec se svými díkami! Chrání je před tisícerým nebezpečenstvím, které ony samy nevidí a chrání je, aby je nezničilo satanské zlo. Protože náš omezený zrak nepostihne ochrannou péči Boží, kterou nám poskytuje v andělské službě, nesnažíme se přemýšlet a docenit ten vždy vřelý zájem našeho Krále a Stvořitele o člověka, jenž je dílo Jeho rukou. Nejsme vděčni za množství milosti, kterou nás denně zahrnuje.

Mládež neví o mnohých nebezpečenstvích, kterým je denně vystavena. Nikdy je všechny plně nepochopí. Bude-li však bdít a modlit se, Bůh jí zachová citlivé svědomí a jasnou vnímavost, aby mohla rozpoznat nepřátelské skutky satanovy a mohla obstát před jeho útoky. Mnozí z mladých dali se však tak dlouho vést svými zálibami, že povinnost je pro ně prázdným slovem. Neuvědomují si vysoké a svaté povinnosti, které mohou plnit pro dobro ostatních a k slávě Boží. Prostě je úplně zanedbávají.

Kéž by se mládež probudila, aby pronikavěji pocítila svoji potřebu síly od Boha, aby mohla odolávat pokušením satana, dosáhla vzácného vítězství a získala zkušenost v křesťanském boji. ^{3T 374} Jak málo mladých lidí přemýšlí o napomenutí apoštola Petra: „Střízliví buďte, bděte, neboť protivník váš, ďábel, jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. Jemužto odpírejte, silní jsouce u víře, vědouce, že tatáž utrpení bratrstvo vaše, kteréž na světě jest, obkličují!“ 1.Pt 5,8.9. Jan ve vidění pozoroval satanovu moc nad lidmi a zavolal: „Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich! Běda těm, kdož přebývají na zemi a na moři, neboť ďábel sestoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.“ Zj 12,12.

Jediným bezpečím pro mladé je ustavičná bdělost a pokorná modlitba. Nechť si nenamlouvají, že mohou být i bez toho křesťany. Satan svá pokušení a svody skrývá pod rouškou světla, podobně jako když se blížil ke Kristu na poušti. Tehdy se podobal jednomu z nebeských andělů. Protivník našich duší přichází k nám jako nebeský host a apoštol nám doporučuje střídmost a bdělost jako jedinou ochranu. Mládež, která žije nedbale a lehkovážně a která zanedbává křesťanské povinnosti, podléhá útokům pokušení nepřítele, místo aby je přemáhala tak, jako Kristus je přemáhal.

Pro duši, cele posvěcenou, služba Kristova není žádným otroctvím. Poslušnost našemu Spasiteli nám nic neubírá ze štěstí a pravé radosti v tomto životě, ale očistně působí na naši povahu. Denní studium těch převzácných slov v Písmě posilňuje mysl a pomáhá poznávat velké a slavné skutky v přírodě. Studováním Písma můžeme správně pochopit jak máme žít, abychom se těšili z co největšího štěstí. Z Písma čerpáme důkazy, kterými můžeme čelit pochybnostem nevěřících a přesvědčit je jasným světlem pravdy. Ti, kteří studují Písmo, vždy mohou být vyzbrojeni proti satanským pokušením. Mohou být hotovi pro každý dobrý skutek a připraveni vydat každému počet, kdo se jich na důvod jejich naděje bude ptát.

Lidé se často domnívají, že náboženství ponižuje a že hříšníky zneucťuje, mají-li přijmout biblickou úroveň za své životní pravidlo. ^{3T 375} Domnívají se, že jeho požadavky jsou tvrdé a že jejich přijetím musí zanechat všechny své záliby, radosti, krásu a místo toho přijmout pokoření a ponížení. Satan žádným větším podvodem nemůže působit na lidskou mysl, než je tento. Čisté náboženství Ježíšovo vyžaduje od svých následovníků prostotu přirozené krásy, zjemnění přirozené povahy a vznešenou, nikoli povrchní a zdánlivou čistotu.

Zatímco v čistém náboženství vidí lidé jen jeho požadavky, u mladých se zcela jinak hodnotí falešný lesk a okázalost světa; biblické požadavky jsou pokládány za ponížující, sebezapírající zkoušky, které zbavují život všech jeho radostí. Náboženství Písma mělo vždy zušlechťující a zjemňující vliv. Kdyby Kristovi vyznavači žili podle zásad čistého Kristova náboženství, přijali by je i lidé méně ušlechtilejší. Náboženství Písma nemá v sobě nic, co by mohlo nějak urážet i ty nejjemnější lidské city. Ve všech svých nárocích a požadavcích je tak čisté, jako Boží charakter a tak vznešené, jako jeho trůn.

Vykupitel světa nás vyrval před pýchou života, ne však před jeho přirozeným půvabem a krásou. Poukázal na zářivou krásu polních květů a na lilie v jejich neposkvrněné čistotě, řekl: „Patřte na kvítí, kterak rostou, nedělají, ani předou. Pravím pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl odín, jako jedno z těchto“. Luk. 12,27. Zde vidíme, že přes všechno lidské úsilí a okázalou výzdobu, je toto úsilí marné a nesnese srování s prostou přirozenou krásou polních květů. Tyto prosté květiny předčí nádheru a lesk Šalomouna. „Ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl odín, jako jedno z těchto“.

^{3T 376} Každý Kristův následovník má zde důležité naučení. Vykupitel světa mluví k mládeži. Chcete dbát na Jeho nebeské naučení? Nabádá vás přemýšlet o tom co zušlechťuje, povznáší, zjemňuje a ocišťuje, co nikdy neponižuje a neobmezuje rozumové schopnosti. Jeho hlas mluví k vám: „Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti“. „Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesich“. Mt 5,14.16. Je-li Boží světlo ve vás, bude svítit ostatním lidem. Nemůže být skryto.

Milá mládeži, máte sklon řídit se módou a nosit na parádu tretky, zlato a bižuterii. Pro druhé to nebude doporučením vašeho náboženství a pravdy, kterou vyznáváte. Rozumní lidé budou ve vašich pokusech o ozdobování se vidět důkaz slabé mysli a pyšeného srdce. Jednoduchý, prostý a nenápadný oděv bude dobrým doporučením našich mladých sester. Prostým zevnějškem a dobrým chováním bude vaše světlo svítit jako nikdy jindy. Můžete tak vždy všem dokázat, že časné věci ceníte správně - v poměru k věcem věčným.

Nyní máte skvělou příležitost formovat čistou a svatou povahu pro nebesa. Nemůžete si dovolit promarnit tyto převzácné chvíle na zbytečné ozdoby a přepychovou úpravu zevnějšku na úkor vnitřní ozdoby. „Kteréžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, ve spletání vlasů, a provijení zlatem, aneb v odívání plášťů, ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha, kterýž před obličejem Božím velmi drahý jest“. 1.Pt 3,3.

Bůh, který stvořil všechno milé a krásné, na čemkoli oko spočine, je milovníkem krásy. Ukazuje vám jak si cení pravou krásu. Ozdoba pokorného a tichého ducha má podle něho velikou cenu. Nebudeme vážně usilovat abychom získali, co Bůh pokládá za vzácnější než drahý oděv, perly nebo zlato? ^{3T 377} Vnitřní ozdoba, krása, tichost a duch souladu s nebeskými anděly nezmenšuje pravou důstojnost charakteru a nesnižuje naši oblibu ve světě.

Náboženství čisté a neposkvrněné zušlechťuje věřícího. U pravého křesťana vždy najdete příznačnou radost, svatou, šťastnou důvěru v Boha, podřízenost Jeho prozřetelnému vedení, které osvěžuje duši. Boží láska se u pravého křesťana snoubí s prostotou. Předmětem obdivu je přirozená krása. Při pohledu na nádheru okolní přírody se mysl povznáší k Tvůrci všeho krásného. Všechna Boží díla mluví k naší mysli, zvelebují Jeho moc a vyvyšují Jeho moudrost. Všechno stvořené má v sobě kouzlo, které zajímá dítko Boží, tříbí jeho vkus pro vzácné důkazy Boží lásky, převyšující všechnu lidskou dovednost.

Prorok vyvyšuje Boha plamennými slovy při pohledu na Jeho stvoření: „Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů Tvých, měsíc a hvězdy, kteréž Jsi upevnil, říkám: Co jest člověk, že jsi naň pamětliv a syn člověka, že jej navštěvuješ“? „Hospodine, Pane náš, jak důstojné jest jméno Tvé na vší zemi!“ „Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky Tvé“. Žalm 8,4.5;9,2.

Právě nedokonalost náboženství zastiňuje cestu mnohých vyznavačů. Mozí křesťané se věřícími mohou jen zdát, ale nezasluhují si toho jména. Nemají křesťanský charakter. Dostává-lí se jejich křesťanství do zkoušky, je jeho falešnost příliš zřejmá. Pravé náboženství se poznává podle každodenního chování. Život křesťana se vyznačuje opravdovou, nesobeckou ochotou k dobročinnosti a oslavě Boha. Jeho cesta není temná a zamračená. Inspirovaný pisatel řekl: „Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne. Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou“. Př 4,1B.19.

Má snad mládež žít marnivě a nerozvážně, výstředně a lehkovážně a otupovat své rozumové schopnosti honbou za okázalostí a marněním času ve smyslných zábavách? Ačkoli jsou všichni nepřipraveni, Bůh jim může říci: „Dnes v noci skončí tvé bláznovstvi“. ^{3T 378} Může dopustit smrtelnou nemoc na ty, kteří nenesli ovoce k Jeho slávě. Tváří v tvář věčnosti si mohou začít uvědomovat hodnotu promarněného času a života. Pak mohou mít alespoň trochu patřičnou představu o ceně duše. Poznávají, že svým životem neoslavovali Boha a jiným neukázali stezku k nebi. Žili jen k vlastní slávě. Když je pak mučí bolest a úzkost duše, nemají jasnou představu o věčných hodnotách. Při zkoumání svého minulého života může každý vyčítavě zvolat: „Nic jsem neudělal pro Ježíše, který pro mně udělal vše. Můj život byl strašným poblouzením“.

Drahá mládeži, když se modlíte, abyste nebyli uvedeni do pokušení, pamatujte, že vaše práce modlitbou nekončí. Sami musíte odpovědět na svoji modlitbu odoláváním pokušení nakolik je to jen možné a to, co sami nemůžete vykonat, dejte Ježíši, aby vykonal za vás. Nemohu vás dostatečně varovat, abyste bděli nad svými slovy, nad svým jednáním, abyste nepřivolávali nepřítele, aby vás pokoušel. Mnozí z naší mládeže svou nedbalou nevšímavostí k napomenutím a káráním, kterého se jim dostává, ze široka otvírají dveře satanu. Se Slovem Božím, jako se svým průvodcem s Ježíšem, naším nebeským učitelem, nemusíte zůstat v nevědomosti toho, co Bůh od nás žádá a nemusí nás přemoci satanovy svody a pokušení. Nebude to nepříjemná úloha poslušně plnit Boží vůli, když se sami cele dáme vést Duchem svatým.

Nyní je čas práce. Jsme dítkami Božími pokud žijeme na tomto světě. On nás povolává k práci. Nikdy nemůžeme říci, že nemáme co dělat, pokud zůstává něco neuděláno. Ráda bych, aby všichni mladí lidé poznali, jak jsem to směla poznat, dílo, které by měli konat, a aby pochopili, že za svou nedbalost se budou zdpovídat Bohu. Největší práci, která byla vůbec na světě udělána, vykonal Muž bolesti. Světsky smýšlející člověk nemůže vykonat nic dobrého.

^{3T 379} Žalostná je duchovní slabost mnohých mladých mužů a žen dnešni doby, neboť by mohli být mocným nástrojem dobra, kdyby se posvětili Bohu. Velice mne trápí nedostatek stálosti u mladých. Mělo by nás to všechny trápit. Zdá se, že je veliký nedostatek odvahy konat dobro, nedostatek upřímného úsilí poslechnout výzvu povinnosti a neřídit se vlastními zálibami. Zdá se, že někteří lidé mají jen málo síly, aby odolali pokušení. Důvod, proč jsou tak zakrnělí v duchovních věcech spočivá v tom, že se nesnaží duchovně růst. Pořád stojí, zatímco by měli jít vpřed. Každý krok v životě víry a povinnosti je krokem k nebesům. Velice si přeji, abych v mnohém ohledu slyšela o reformaci, k jaké se mladí lidé dosud neodvážili. Každý satanský podnět je svádí k lhostejnosti a nestálosti vůči věčným zájmům. Radím mládeži, aby vynaložila zvláštní úsili, aby si mladí lidé vzájemně pomáhali žít životem, který věrně odpovídá slibům a aby Bohu slavnostně slíbili, že nebudou otročit módě a hnát se za okázalostí.

Ráda bych připomněla mladým lidem, kteří se nepatřičně ozdobují a nosí péra na svých kloboucích, že pro jejich hříchy náš Spasitel nesl potupnou trnovou korunu. Věnujete-li převzácný čas svým ozdobám, pak pamatujte, že Král slávy nosil jednoduchý bezešvý plášť. Vy, kteří všemožně usilujete o ozdobování, nezapomeňte, že Ježíš byl často znaven stálou námahou, sebezapíráním a sebeobětováním, aby byl k požehnání trpícím a nuzným. Celé noci prožil v osamělé modlitbě v horské samotě, ne pro vlastní slabost a potřebu, ale proto, že viděl a poznal slabost vaší přirozenosti, že neodoláte pokušením nepřítele tam, kde právě nyní prohráváte. Věděl, že budete lhostejně hledět na svá nebezpečí a nebudete pociťovat potřebu modlitby. Pro vás vyléval silným křikem a v slzách své modlitby Otci. Bylo to proto, aby nás zachránil právě od pýchy a lásky k marnosti a radovánkám, kterým nyní hovíme, a které vylučují lásku k Ježíší; proto také Spasitel prolil své slzy a Jeho tvář vyjadřovala zármutek a úzkost, převyšujíci všechno lidské utrpení.

^{3T 380} Mladí přátelé, nechcete se probudit a setřást ze sebe strašnou lhostejnost, která vás přizpůsobuje k světu? Budete naslouchat varovnému hlasu, který vám připomíná, že těm, kteří v této hodině nebezpečí propadají lhostejnosti, odplatou za nynější pohodu je záhuba? Boží trpělivost nebude neustále čekat na vás ubohé, zahrávající si duše. Ten, který má naše osudy ve svých rukou, nebude vždy posmíván. Ježíš nám říká, že existuje větší hřích než ten, který přivodil zkázu Sodomy a Gomory. Je to hřích těch, kteří měli veliké světlo pravdy v těchto dnech a kteří nejsou ochotní k pokání. Je to hřích zavrhnutí světla nejvznešenějšího poselství milosti světu. Je to hřích těch, kteří vidí Ježíše na poušti pokušení skloněného v smrtelném zápasu pro hříchy světa a přece nejsou pohnuti k hlubokému pokání. Postil se téměř šest týdnů, aby zvítězil nad chuti za lidi, kteří touží po okázalosti a světské slávě. Ukázal jim, jak sami mohou zvítězit. Jejich přirozenost však odmítá vytrvalý boj, který s sebou přináší výsměch a potupu. Zapírání sama sebe a stálé úsilí o blaho jiných jistě není příjemné. Není snadné zvítězit, jako Kristus zvítězil. Proto se odvracejí od Vzoru a odmítají napodobovat příklad, který jim z nebes přišel dát Spasitel.

V den soudu bude snesitelnější Sodomě a Gomoře, než lidem, kterým se dostalo velikého světla, jež ozařuje naší dobu, kteří však nešli za tímto světlem a své srdce neodevzali cele Bohu.