Drahý bratře P. Ráda bych tě znovu varovala, abys vážně usiloval o získání Božího království. Dostal jsi jedno varování za druhým, které jsi bral na lehkou váhu. Kdybys však ještě nyní činil pokání ze svého minulého nesprávného jednání a obrátil se k Pánu, nemuselo by být příliš pozdě, aby nepravosti byly napraveny. Všechny své duševní síly jsi dal honbě za získáním peněz. Modlosloužil jsi penězům. Ony ti byly bohem. Boží hůl je nad tebou. Jeho soudy tě mohou každou chvíli překvapit a můžeš jít do hrobu nepřipraven, s rouchem poskvrněným světskou porušeností. Jaký záznam máš v nebi? Každý získaný dolar byl zvláštním pojítkem v řetězu, který tě poutá k tomuto ubohému světu. Tvá ziskuchtivost se stále zvyšovala. Přemýšlel jsi, jak bys mohl získat více peněz. Měl jsi strašnou zkušenost, která by byla určitým varováním pro milovníky světa, aby pomysleli na vlastní duši. Stal ses otrokem mamonu. Co řekneš, když Mistr požádá počet z tvého šafářství? Dovolil jsi, aby tě ovládla láska k penězům. Ta tě natolik otrávila, jako opilce jeho nápoj.

Ježíš prosil, aby neplodný strom byl ještě ušetřen; i já znovu prosím, abys nevynakládal malé úsilí, ale to největší pro Boží království. Snaž se uniknout z osidla satanova dříve, než se o tobě v nebi řekne: „Stovaryšil se s modlami, nechej ho“. Oz 4,17. ^{3T 545} Všichni tobě podobní milovníci peněz budou jednou křičet v hořké tísni: „Ó, svůdnost bohatství! Zaprodal jsem duši za peníze“. Jedinou tvou nadějí nyní je nevynakládat malé úsilí, ale čestně se se vším vypořádat. Přivolej si se vší rozhodností na pomoc sílu vůle, kterou jsi tak dlouho uplatňoval nesprávným směrem a pracuj nyní právě opačným směrem. Zde máš jedinou cestu k vítězství nad žádostivostí.

Bůh otevřel cesty, kterými žádostivost může být přemožena - konáním dobročinných skutků. Svým životem říkáš, že si vážíš pokladů světa více, než nesmrtelného bohatství. Říkáš: „Zříkám se nebe; zříkám se nesmrtelného života; zvolil jsem si tento život“. Pro časný zisk zahazuješ perlu veliké ceny. Ačkoli tě Bůh takto napomíná, ač tě ve své prozřetelnosti skutečně postavil do temného proudu, odvážíš se snad přece sledovat své zištné záliby? Chceš snad v posledním dějství svého promarněného života sáhnout na to, co patří jiným a přivlastnit si to? Budeš si snad namlouvat, že jsi spravedlivý vůči svému bratru? Přidáš další podlý čin k těm, které jsou již zapsány v nebeských záznamech? Dopadne na tebe rána Božího odvetného soudu a budeš muset bez napomenutí jít temnými vodami?

Náš Spasitel často a vážně káral hřích žádostivosti. „I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží. Pověděl pak jim podobenství řka: Pole člověka jednoho bohatého hojné úrody přineslo. I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své. I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nastavím a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. A dím duši své: Duše, máš mnoho zboží složeného na mnohá léta: odpočívej, jez, pij, vesel se. I řekl jemu Bůh: Blázne, této noci požádají duše tvé od tebe a což jsi připravil, čí bude? Tak jest, kdož sobě poklady shromažďuje a není v Bohu bohatý“. Luk. 12,15-21.

^{3T 546} Bůh dal svému lidu zákon, podle něhož desetina všeho příjmu patří Jemu. Bůh říká: Dal jsem ti devět desetin a žádám jednu desetinu všeho příjmu. Onu desetinu bohatý člověk zadržel Bohu. Kdyby to nebyl udělal, kdyby byl miloval Boha nade vše, místo aby miloval sebe a sloužil vlastním zájmům, nebyl by nahromadil tak veliké bohatství, že se mu nedostávalo místa pro ně. Kdyby byl dal svůj majetek svým nuzným bratřím, aby je zbavil nedostatku, nemusel zbořit staré a budovat větší stodoly. Zanedbal všechny zásady Božího zákona. Nemiloval Pána celým srdcem a bližního jako sebe. Kdyby byl svůj majetek použil jako daru propůjčeného mu Bohem k požehnané službě, pak by si shromažďoval poklad v nebi a byl bohatý v dobrých skutcích.

Délka a užitečnost života nespočívají v množství našeho pozemského jmění. Kdo užívá majetku k dobročinné službě, nebude mít důvod, aby jej hromadil zde na světě. Neboť majetek užívaný k pokroku Božího díla a na potřeby ve jménu Kristově, je dán Kristu a on nám ho ukládá v nebeské bance, kde nepodléhá zkáze. Ten, kdo tak koná, je bohatý v Bohu a jeho srdce bude tam, kde je jeho poklad. Kdo užívá Božího daru, užívá ho pokorně ke cti svého Dárce a ochotně obětuje podle svého příjmu, pocítí pokoj a jistotu ve všem co koná, a pozná Boží ruku, jeho pečeť i požehnání.

Mnozí litovali izraelské zástupy, že musely přinášet pravidelné oběti kromě dobrovolných obětí výročních. Vševědoucí Bůh nejlépe věděl, jaký dobročinný systém bude odpovídat Jeho prozřetelnosti a poučil o něm svůj lid. Stále a znovu se potvrdílo, že devět desetin znamená pro ně víc, než deset desetin. Ti, kdo mysleli na sobecké hromadění toho co patří Bohu, anebo mu chtěli přinést jen podřadnou oběť- chromé, slepé nebo nemocné zvíře- jistě poškodili jen sami sebe.

^{3T 547} Prozřetelnost, ač neviditelná, vždy pozoruje lidské činy. Boží ruka může žehnat i ukracovat a často se zdá, že béře jednomu a pomáhá druhému. To všechno je zkouškou a prověřením lidí, aby se zjevily záměry jejich srdce. Pán dovoluje, aby neštěstí stihlo jednoho bratra, kdežto jinému žehná, aby se přesvědčil, zda ti, jimž požehnává, mají na zřeteli Jeho bázeň a plní svou povinnost, jíž jim uložil ve svém Slově, aby milovali své bližní jako sebe a z lásky k dobru pomáhali chudšímu bratru. Šlechetné a dobročinné skutky Bůh určil, aby se v lidských srdcích zachovala něha a soucit a aby se v nich podnítil zájem a láska jednoho k druhému v napodobení Mistra, který se pro nás stal chudým, abychom my zbohatli Jeho chudobou. Zákon desátků spočívá na trvalé zásadě a má být požehnáním pro člověka.

Systém dobrovolnosti byl namířen proti velikému zlu žádostivosti. Kristus viděl, že v milování bohatství bude největší důvod zániku pravé zbožnosti srdce. Viděl, že milování peněz velice poškodí lidskou duši, zamezí příliv štědrých podnětů a otupí smysly vůči potřebám trpících a postižených. Často opakoval varování: „Viztež a vystříhejte se od lakomství“. Luk. 12,15: „Nemůžete Bohu sloužit a mamoně“. Luk. 16, 13. Často opakovaná a ostrá varování našeho Vykupitele příkře odporují činům těch, kdo se pokládají za Jeho následovníky a přece svým životem projevují tak velkou touhu po bohatství, že v nich Kristova slova doznívají bez ozvěny. Žádostivost je jedním z nejčastějších a nejobvyklejších hříchů posledních dnů a ochromuje duši.

Bratře P, touha po bohatství byla tvým hlavním zájmem. Tato jediná vášeň, milování peněz, umrtvila každý vznešený a ušlechtilý zájem a oslepila tě vůči potřebám a zájmu o jiné. Stal ses téměř tak necitlivý, jako kus železa. ^{3T 548} Tvé zlato a stříbro hyne a stalo se zákeřnou rakovinou duše. Kdyby tvá štědrost byla úměrná tvému bohatství, byl bys pokládal peníze za prostředek, jímž můžeš konat dobro. Náš Vykupitel, který znal nebezpečí ziskuchtivého člověka, se prozřetelně postaral o zamezení tohoto strašného zla. Připravil spásný plán, který začíná a končí obětavostí. Kristus se sám nabídl jako nedocenitelná oběť. Ta svou podstatou směřuje přímo proti žádostivosti a vyvyšuje štědrou obětavost.

Stálá, sebezapíravá štědrost je Božím lékem na užírající hřích sobectví a lakomství. Bůh zařídil systematickou štědrost pro podporu Jeho díla a pro ulehčení trpících a potřebných. Přál si, aby dáváni se stalo zvykem, který by mařil nebezpečný a oklamavatelný hřích sobectví, lakoty. Soustavné dávání odsuzuje lakomství k smrti. Systematická štědrost je součástí Božího zřízení, aby lakomec byl zbaven pokladů ve chvíli kdy je získá, aby je zasvětil Bohu, kterému náleží.

Tento systém je tak zařízen, aby lidé mohli obětovat ze své mzdy každý den a odložit pro svého Pána určitou část každého příjmu. Soustavný zvyk Božího plánu štědrosti oslabuje lakomství a podporuje dobročinnost. Přibývá-li bohatství, přiroste k srdci i lidem, kteří se hlásí k Bohu. Čím více mají, tím méně dávají do Boží pokladnice. Bohatství činí z lidí sobce a hromadění majetku živí lakotu. Toto zlo sílí a Bůh ví o tomto nebezpečí a ohradil nás prostředky, aby zabránil naší záhubě. Vyžaduje od nás soustavnou štědrost, aby síla dobrých zvyků zlomila sílu zlých vlastností.

Bůh žádá, aby se prostředky, určené pro dobročinné cíle, oddělovaly každý týden, aby častým výcvikem této dobré vlastnosti zůstalo srdce otevřeno: Cvikem se šetrnost rozhojňuje a sílí, až se stane zásadou a ovládne duši. Pro duchovní život je krajně nebezpečné i to nejmenší sobectví a ziskuchtivost.

^{3T 549} Boží slovo mluví často o obětování. Bohatství je od Hospodina a patří Jemu. „Bohatství i čest pochází od tebe.“ 1.Par.19,12: „Stříbro je moje i zlato je moje, praví Hospodin zástupů.“ „Nebo má jest všecka zvěř lesní, hovada na tisíci horách.“ Žalm 50,10. „Hospodinova je země a plnost její, okršlek země i ti, kteríž obývají na něm:“ Žalm 24,1. Je to Hospodin, Bůh tvůj, který ti dává sílu, aby sis opatřil bohatství.

Bohatství samo o sobě je pomíjivé a neuspokojuje. Jsme varováni, abychom nespoléhali na nejisté bohatství. „K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím:“ Př 23,5: „Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež rez a mol kazí a kdež zloději vykopávají a kradou.“ Mt 6,19

Bohatství nepřináší žádnou úlevu v nejtěžších tísních člověka. „Neprospíváť bohatství v den hněvu“. Př 11,4. „Ani stříbro jejich, ani zlato jejich nebude jich moci vytrhnouti v den rozhněvání Hospodinova.“ Sof. 1,18. „Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda tebe nevyprostila:“ Jb 36,18. Toto varování, můj bratře, je výstižné pro tebe.

Bratře P, jaké opatření jsi udělal pro věčný život? Máš dobrý základ pro budoucnost, která ti opatří věčnou radost? Ó, kéž tě Bůh probudí! Kéž bys můj drahý bratře nyní, právě nyní, začal pracovat se vší vážností, abys odevzdal něco ze svého zisku a bohatství do Boží pokladny. Ani dolar z toho ti nepatří. Všechno je Boží a ty sis nárokoval pro sebe to, co ti Bůh půjčil na dobročinnost. Tvůj čas je velice krátký. Snaž se ze všech sil. Pokáním můžeš nyní získat odpuštění. Musíš se odpoutat od pozemského majetku a upnout se láskou k Bohu. Musíš být obráceným člověkem. Musíš zápasit s Bohem. Nespokoj se, že provždy zahyneš, ale usiluj o záchranu dříve, než bude navždy pozdě.

Nyní ještě není příliš pozdě na nápravu nepravostí. Projev své pokání za minulé nepravosti tím, že budeš vykupovat čas. Když jsi někoho poškodil, naprav to, když si na to vzpomeneš. ^{3T 550} Toto je tvá jediná naděje na odpouštějící lásku Boží. Bude to jako kdybys měl vyloupnout pravé oko nebo uříznout si pravou ruku, ale nic jiného ti nezbývá. Tvoje opětovné úsilí vždy ztroskotalo pro žádostivost peněz, z nichž některé nebyly získány příliš čestně. Své nepravosti z minulosti jsi nechtěl napravit náhradou. Začneš-li s tím, bude pro tebe naděje. Jestliže se ve zbývajících dnech svého života rozhodneš jít dosavadní cestou, pak nemáš naději; ztratíš oba světy. Uzříš, jak jsou svatí Boží oslaveni v nebeském městě a sám jsi z něho vyloučen. Nebudeš mít podílu na onom vzácném životě, který ti byl nabídnut za nekonečnou cenu, který sis však cenil jen tak málo, že jsi jej prodal za pozemské bohatství. Nyní ti ještě zbývá krátký čas. Chceš pracovat a činit pokání, anebo chceš nepřipraven umřít v modloslužbě penězům, v marnivé chloubě na své bohatství a v zapomenutí na Boha a nebesa? Slabý zápas a nepatrné úsilí tě neodtrhne od světa. Ježíš ti pomůže. V každém vážném úsilí, které vynaložíš, bude ti blízko a požehná tvé snahy. Musíš vynaložit vážné úsilí, jinak budeš ztracen. Napomínám tě, abys ani na chvíli neodkládal, ale okamžitě začal. Dlouho jsi zneuctíval křesťanské jméno svou ziskuchtivostí a malou obětavostí. Nyní je můžeš uctít opačným úsilím a ukázat všem, že v Boží pravdě je moc, která mění lidskou přirozenost. Chceš-li, v Boží síle můžeš být zachráněn.

Máš vykonat určité dílo, které bys měl začít hned. Satan tě bude provázet, jako provázel Krista na poušť pokušení, aby zmátl tvůj úsudek a ochromil tvůj smysl pro spravedlnost a čestnost. Zachováš-li spravedlnost v jednom případě, nesmíš čekat, až satan zvrátí tvé dobré pohnutky svými důvody. Tak dlouho tě ovládalo sobectví a ziskuchtivost, že se nemůžeš spoléhat na sebe. Nechci, abys ztratil nebe. Byly mi ukázány sobecké činy tvého života, tvé důkladné plány, výpočty, obchodování a chytristiky, jimiž jsi těžil ze svých bratří a spolublížních. ^{3T 551} Ve své knize má Bůh zaznamenaný každý případ. Nechceš prosit, aby osvítil tvou mysl, abys viděl kde jsi vybočil? Budeš činit pokání a vykupovat minulost?

Bratře P, kéž ti Bůh pomůže, než bude příliš pozdě.