^{3T 287} Eliášova víra tu dospěla k jistotě. Nečekal na vidění. „Stalo se mezi tím, když se nebesa zamračila oblakem a větrem, odkudž byl déšť veliký, že jel Achab, a přišel do Jezreel. Ruka pak Hospodinova byla s Eliášem, takže přepásav bedra svá, běžel před Achabem, až kudy se vchází do Jezreel.“ 1.Kr. 18,45.46.

Eliáš onoho dne prožil veliké vzrušení i únavu, ale Duch Hospodinův byl s ním, protože byl poslušný a vykonal Jeho vůli, když pobil modloslužebné kněze. Někdo snad by namítl: „Jak tvrdý a krutý musel být Eliáš!“ Každý, kdo nesmlouvavě obhajuje Boží čest, uvalí na sebe kritiku a odsouzení ze strany většiny.

Začalo pršet. Byla noc a oslepující déšť zabránil Achabovi vidět na cestu. Eliáš, povzbuzen Duchem a mocí Boží, podpásal své roucho a běžel před Achabovým vozem a směřoval k bráně města. Boží prorok pokořil Achaba před lidem. Pobil jeho modloslužebné kněze a nyní chtěl Izraeli ukázat, že uznává Achaba za krále. Jako čin zvláštní pocty vedl jeho vůz a běžel před ním k městské bráně.

Zde je poučení pro mladé lidi, vyznávající, že jsou Božími služebníky a nesou Jeho poselství, jenže jsou přitom domýšliví. Ve své nezkušenosti nemohou vykonat nic tak obdivuhodného jako Eliáš, a přes to se povznášejí nad povinnosti, které se jim zdají být příliš ponižující. Nesestoupí ze své kazatelské důstojnosti k drobné práci v obavě, že by tím konali práci poníženého sluhy. Všichni takoví by se měli poučit z Eliášovy zkušenosti. Jeho slovo zastavilo příliv nebeského požehnání, rosy a deště na tři roky. Jediné jeho slovo bylo klíčem, jímž se mohla otevřít nebesa a přinést déšť. ^{3T 288} Bůh Eliáše poctil, když se ve vší prostotě modlil v přítomnosti krále a tisíců Izraelských, že seslal oheň z nebe na obětní oltář. Eliášova ruka vykonala Boží soud tím, že pobila osmset padesát Bálových kněží, a přece po tomto namáhavém úkolu a největším vítězství onoho dne, on, který mohl přivolat oblaka, déšť i oheň z nebe, byl ochoten vykonat službu otroka a běžet před Achabovým vozem do temnoty, větru a deště, a posloužit vládci, kterého se nebál kárat tváří v tvář pro jeho hříchy a zločiny. Král vešel do bran. Eliáš se zahalil do svého roucha a lehl si na holou zem.