^{3T 48} Za svého pobytu ve Vermontu 10. prosince 1871 byly mi ukázány některé věci, týkající se New Yorku. Dílo v tomto státě vypadalo žalostně. Bylo zde jen málo pracovníků a ti nepracovali tak usilovně, aby to odpovídalo jejich vyznání víry a posvátným pravdám pro přítomný čas. Jsou v tomto státě takoví, kteří slouží slovem a vyučují a kteří však nejsou opravdovými pracovníky. Ačkoliv věří teorii pravdy a po celá léta ji zvěstovali, nikdy nebudou skutečnými pracovníky, nebudou-li pracovat zcela jiným způsobem. Strávili mnoho času ve sborech, i když nebyli připraveni být jim k požehnání. Sami nejsou posvěceni v Bohu. Potřebují ducha vytrvalosti a odhodlání trpět pro dílo Kristovo, „pít z kalicha“ a „být pokřtěni tím křtem“, dříve, než mohou účinně pomáhat jiným. Potřebujeme nesobecké, odevzdané pracovníky, kteří by dílo v New Yorku uvedli na biblickou úroveň. Tito lidé neplnili svoji povinnost, když navštěvovali sbory. Jestliže je Bůh povolal k tomuto dílu, pak proto, aby zachraňovali hříšné. Měli by zkusit sami sebe a jít do nových polí, aby poznali, zda je Bůh povolal do díla záchrany duší.

Kdyby bratři Taylor, Saunders, Cottrell, Whitney a bratr a sestra Lindsay pracovali v nových polích, dnes by byli dál, než kde jsou. Protivenství odpůrců bylo by je pudilo k Písmu, v něm by hledali důvod své víry, čímž by se umocnilo jejich poznání Písma a poznání, že v Bohu mohou odolat jakémukoliv protivenství. Ti, kteří se spokojí vždy znovu a znovu navštěvovat tytéž sbory, připraví se o zkušenosti, které mohli dosáhnout. Budou slabí chtít i činit a také i trpět pro pravdu. Budou to neúspěšní pracovníci.

^{3T 49} Ti, kdož mají Boží dílo na srdci a cítí lásku k vzácným duším, pro které Kristus zemřel, nebudou vyhledávat své vlastní pohodlí a zábavu. Budou pracovat, jako pracoval Kristus. Půjdou „hledat a zachraňovat ztracené“. On řekl: „Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné ku pokání.“

Chtějí-li kazatelé v New Yorku pomoci církvi, nemohou to udělat lépe, než jít do nových polí a přivádět duše k pravdě. Když sbory vidí, že kazatelé jsou cele prodchnuti duchem práce, že si hluboce uvědomují sílu pravdy a snaží se jiné přivést k jejímu poznání, budou proniknuty novým životem a silou. Jejich srdce bude povzbuzeno konat pro toto dílo to, co nejvíce mohou. Nikdo na světě není ochotnější obětovat ze svých prostředků na pokrok díla, než jsou adventisté s. d. Když je kazatelé naprosto neznechutí svojí leností a netečností a nedostatkem duchovnosti, všeobecně odpovídají na každou oprávněnou výzvu k jejich soudnosti i svědomí. Chtějí však vidět ovoce. A je správné, aby bratři v New Yorku žádali od svých kazatelů ovoce. Co vykonali? Co konají?

Kazatelé v New Yorku mohli být mnohem dál, než jsou. Nepustili se však do takové práce, která by si vyžádala vážné úsilí a vyvolala silný odpor. Kdyby se byli do toho pustili, byli by donuceni zkoumat Písmo a modlit se, aby mohli odpovědět svým odpůrcům; zužitkováním hřiven byly by se jim tyto zdvojnásobily. V New Yorku jsou kazatelé, kteří kázali po celá léta, které však nelze pověřit žádnou sérií přednášek. Zakrněli. Necvičili své duševní schopnosti studiem Slova a překonáváním těžkostí, čímž by byli v Bohu zesílili. Kdyby jako věrní vojáci kříže Kristova šli „za tábor“, spoléhaje cele na Boha a svěřené jim síly a méně lpěli na svých bratřích, byli by obdrželi zkušenost a připravili se pro dílo, kde je ho nejvíc potřebí. ^{3T 50} Kdyby kazatelé v New Yorku všeobecně nechali sbory pracovat samy a nestáli jim v cestě, byli by nyní i sbory i kazatelé mnohem dál v duchovním životě, i v poznání pravdy.

Mnozí z našich bratří a sester v New Yorku opouštěli zdravotní reformu. V tomto státě je jen malý počet opravdových zdravotních reformátorů. Bratři a sestry v New Yorku obdrželi světlo a duchovní porozumění. Avšak pravda, která oslovila jejich vnímavost, světlo, které osvěcovalo jejich duši a nebylo oceněno a udržováno, bude svědčit v den Hospodinův proti nim. Pravda byla dána na záchranu těch, kteří chtějí věřit a poslouchat. Nebudou odsouzeni proto, že neměli světlo, nýbrž proto, že toto světlo měli a nechodili v něm.

Bůh poskytl člověku hojnost prostředků pro uspokojení přirozené chuti. Z plodů mu předestřel bohatou paletu pokrmů, líbezných pro chuť a výživných pro organismus. Z toho všeho podle doporučení dobrotivého nebeského Otce „smíme užívat“. Můžeme se těšit z ovoce, zeleniny, obilí a nemusíme hřešit proti zákonům vlastní přirozenosti. Tyto pokrmy, připraveny nejjednodušším a přirozeným způsobem, vyživí tělo a zachovají jeho přirozenou sílu bez užívání masitých pokrmů.

Bůh stvořil člověka menšího andělů a vybavil ho vlastnostmi, které při správném užívání mohou být světu k požehnání a mohou zrcadlit slávu Dárce. Člověk však, i když stvořen k Božímu obrazu, svojí nestřídmostí přestoupil Boží zákon proti své fyzické přirozenosti. Nestřídmost jakéhokoliv druhu oslabuje citlivé orgány a tak otupuje sílu mozkového nervstva tak, že člověk nevystihuje věčné hodnoty, nýbrž snižuje je na přízemní úroveň. Vyšší duševní schopnosti určené pro vznešenější cíle jsou zotročeny nízkými vášněmi. ^{3T 51} Nejsou-li naše tělesné zvyklosti správné, pak ani naše duševní a mravní síly nemohou být silné; protože mezi tělesným a mravním životem existuje úzká souvislost. Apoštol Petr to pochopil, a proto napomínal bratry: „Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši.“ (1.Pt 2,11.)

Ve vyznávajícím křesťanském světě je jen málo mravních sil. Věřící pěstovali nesprávné návyky a přehlíželi tělesné i mravní zákony, takže všeobecná úroveň mravnosti a zbožnosti je krajně nízká. Návyky, které snižují úroveň tělesného zdraví, oslabují duševní i mravní sílu. Povolování nepřirozeným choutkám a zálibám, rozhodujícím způsobem ovlivňuje mozkové nervstvo. Pak převládají nižší tělesné síly nad mravními. Nestřídmý člověk nemůže být křesťanem, neboť jeho vyšší schopnosti jsou zotročeny nízkými vášněmi.

Ti, kteří měli světlo v otázce jednoduchého jezení a odívání a poslušnosti tělesných i mravních zákonů a kteří přesto všechno se odvracejí od světla, které jim ukazuje na jejich povinnost, odkládají povinnost na druhé místo. Pakliže přehluší své svědomí, aby se vyhnuli kříži, který by měli nést kvůli souladu s přirozeným zákonem, svou uhýbavostí dostanou se k přestoupení Desatera. Někteří jsou naprosto neochotní nést kříž a pohrdají pohaněním. Někteří budou pro své zásady vysmíváni. Mezi Božím lidem převládá přizpůsobování se světu, i když věřící vyznávají, že jsou poutníky a cizinci, očekávajícími zjevení Páně. Mezi světiteli soboty v New Yorku jsou mnozí, které víc zajímá světská móda a touhy, než zdravé tělo, zdravá mysl a posvěcené srdce.

Bůh zkoumá a zkouší jednotlivce v New Yorku. Některým do jisté míry dovolil určitý úspěch, aby se ukázalo, co je v jejich srdcích. Pýcha a láska světa je odloučila od Boha. Skutečně byly obětovány zásady pravdy, i když vyznávají, že pravdu milují. Křesťané by se měli probudit a pustit se do díla. ^{3T 52} Jejich vliv je výmluvný a utváří názory a zvyky ostatních. Budou muset nést těžkou odpovědnost za to, že svým vlivem rozhodují o osudu duší.

Pro poslední dny povolává Pán náležitými a pronikavými pravdami ze světa svůj lid a očisťuje ho pro sebe. Pýcha a nezdravá móda, láska k okázalosti a k lichocení - všechno musíme zanechat ve světě, chceme-li být obnoveni podle obrazu Toho, který nás stvořil. „Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě, očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista, kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.“ (Tit 2,11-14.)

Sbor ve --- potřebuje tříbení. Dřív, než jeho členové mohou se zapojit do práce, potřebují důkladné obrácení. Pěstovali mezi sebou sobectví, pýchu, závist, nenávist, podezírání, klepaření a pomlouvání tak, že Duch Boží měl s nimi jen málo co činit. I když někteří vyznávají, že znají Boha, zůstávají ve svém přítomném stavu, jejich modlitby jsou Mu ohavností. Svojí víru nepodepírají skutky a bylo by lépe, kdyby nikdy nebyli vyznávali pravdu, než aby své vyznání zneuctili. I když vyznávají, že jsou Kristovi služebníci, jsou služebníky nepřítele spravedlnosti; a jejich skutky svědčí o nich, že neznají Boha a jejich srdce neposlouchá vůli Kristovu. Náboženství je jim dětinskou hrou; a počínají si jako malé děti.

Boží dítky na celém světě tvoří jedno veliké bratrstvo. Náš Spasitel jasně vyznačil ducha a zásady, které mají ovládat skutky těch, kteří svým důsledným, svatým životem se liší od světa. Láska jedněch k druhým a svrchovaná láska k jejich nebeskému Otci měla by být náplní jejich řeči i skutků. ^{3T 53} Přítomný stav mnohých Božích dítek podobá se rodině nevděčných dětí.

I kazatelé v New Yorku jsou v nebezpečí, že budou patřit do té třídy, která se stále učí a nikdy nepřichází k poznání pravdy. Nekonají to, čemu se učí. Jsou posluchači, ne však činitelé. Tito kazatelé potřebují dosáhnout jistou zkušenost v pravdě, která jim pomůže postřehnout vznešenou povahu Božího díla.

Žijeme v nejslavnější a nejvýznamnější době pozemských dějin. Nacházíme se uprostřed nebezpečí posledních dnů. Důležité a strašné události jsou před námi. Je velmi důležité, aby všichni ti, kteří se bojí Boha a milují Jeho zákon, pokořili se před ním a kajícně vyznávali hříchy, které odlučují od Něho Boží lid. Skutečnost, že necítíme a nechápeme svůj stav, své nízké postavení, a že jsou spokojeni sami se sebou, měla by nás vyburcovat. Měli bychom se utéci k Slovu Božímu a každý z nás by měl na modlitbách co nejopravdověji hledat Pána, abychom Ho našli. Toto by mělo být naší prvořadou záležitostí.

Členové sboru jsou odpovědni za hřivny, které jim byly svěřeny, a není možné, aby křesťané učinili zadost svým povinnostem, nebudou-li stát na vysokém stanovisku, odpovídajícím svatým pravdám, které vyznávají. Světlo, které osvětluje naši stezku, činí nás zodpovědným, abychom ho nechali zářit takovým způsobem, aby lidé kolem nás viděli slávu Boží.