^{3T 85} Ve vidění v Bordoville, Vermount, 10. prosince 1871 mi bylo ukázáno, že můj manžel měl velice těžké postavení. Doléhala na něj péče o dílo a práce. Jeho bratří kazatelé nenesli toto břímě a neocenili jeho úsilí. Ustavičná tíseň ho vyčerpávala duševně i tělesně. Bylo mi ukázáno, že jeho vztah k lidu Božímu podobal se v jistém smyslu Mojžíši v Izraeli. V těžkých situacích našli se reptaví lidé proti Mojžíši a podobní reptáci jsou i proti mému manželovi.

Nikdo v řadách světitelů soboty nevykonal tolik práce jako můj manžel. Věnoval svůj zájem téměř cele budování díla Božího bez ohledu na své osobní zájmy a blaho své rodiny. Svojí odevzdaností pro dílo nejednou ohrozil své zdraví i život. Natolik byl tísněn starostí o toto dílo, že neměl patřičný čas pro studium, přemýšlení a modlitbu. Pán nechtěl, aby zůstal v tomto postavení, i kdyby to bylo v zájmu pokroku vydavatelského díla v Battle Creeku. Existují jiná odvětví práce, další zájmy díla, která byla zanedbána pro jednostranný zájem o toto odvětví práce. Bůh nám oběma dal svědectví, které ovlivní srdce. Otevřel mi mnoho paprsků světla nejen pro můj užitek, nýbrž pro blaho svého lidu ve všech směrech. Také mému manželovi dal veliké světlo o Biblických otázkách nejen pro něho samého, nýbrž i pro jiné. Viděla jsem, že tato poučení by měla být vypsána a mělo by se o nich mluvit, i o tom, že nové světlo bude i nadále osvěcovat svět.

Viděla jsem, že bychom měli vykonat desetkrát více práce pro budování díla mezi Božím lidem, a přinášet různá svědectví, týkající se potřeb v různých místech a rozličných okolnostech, a nezůstávat jen v Battle Creeku. Naše činnost je potřebná i na úseku literatury a kázání. ^{3T 86} Zatímco můj manžel byl skutečně přepracován v důsledku nahromaděných starostí a finančních problémů, jeho mozek nemohl plodně pracovat ve službě Slova, kde by dobře mohl působit. A je nebezpečí, že nepřítel mu uškodí; neboť na něj doléhá ustavičný tlak. Lidé budou v pokušení, jako byl Izrael, naříkat a reptat proti tomu, který stojí na nejodpovědnějším místě v díle a službě Boží.

Zatímco tísněn těmito břemeny, která by nikdo jiný nechtěl převzít, můj manžel někdy mluvil pod tlakem starostí bez patřičného uvážení a se zdánlivou přísností. Někdy kritizoval své spolupracovníky v nakladatelství pro jejich nedbalost. A když došlo k zbytečným omylům, domníval se, že jeho rozhořčení lze ospravedlnit zápalem pro dílo Boží. Toto počínání nepřineslo vždycky ty nejlepší výsledky. Někdy to vedlo k pokárání, že zanedbal i to nejnutnější, co měl vykonat, protože se obával, že to neprovedou správně a pak budou kritizováni. A právě v důsledku toho doléhalo na mého manžela tím tíživěji břímě starostí.

Lépe by bylo, kdyby můj manžel byl častěji mimo redakci a práci přenechal jiným pracovníkům. A kdyby se po trpělivém a otevřeném jednání tito pracovníci prokázali jako nevěrní nebo neschopní pro toto dílo, měli být přeřazeni na úsek, kde by se jejich omyly a chyby týkaly jen jich samých a ne díla Božího.

V čele vydavatelství stáli lidé, kteří mírně řečeno, byli nevěrní. A kdyby obzvláště ti, kteří s ním spolupracovali jako důvěrníci, byli probuzeni, a jejich oči nebyly zaslepeny a jejich citlivost nebyla ochromena, tito lidé by byli bývali odvoláni z tohoto díla dávno předtím, než se tak nakonec stalo.

Když se můj manžel zotavil ze své dlouhé a těžké nemoci, chopil se díla všelijak zmateného a zkaženého, jak to tito nevěrní lidé zanechali. ^{3T 87} Pracoval se vší rozhodností a silou mysli i těla, aby vyvedl a zachránil z nešťastného zmatku dílo, do něhož ho uvedli ti, kteří měli na prvním místě své vlastní zájmy a kteří si neuvědomovali, že to je svaté dílo, v němž pracovali. Ruka Božího soudu dolehla na tyto nevěrné muže. Jejich činnost a jejich konec měl by být varovnou výstrahou.

Zkušenost mého manžela v době jeho nemoci nebyla pro něho tou nejšťastnější. Pracoval v tomto díle se zájmem a odevzdaností jako žádný jiný. Zastával i vedoucí postavení, jak ho Prozřetelnost vedla bez ohledu na kritiku, nebo chválu. Stál osamocen a zápasil s tělesným i duševním utrpením bez ohledu na své vlastní zájmy, zatímco ti, které mu Pán posílal za pomocníky, ho opustili v době, kdy nejvíc potřeboval jejich pomoci. Nejen, že byl opuštěn a sám musel zápasit bez jejich pomoci a porozumění, dost často musel čelit jejich odporu a reptání - reptání namířenému proti tomu, který koná desetkrát víc pro vybudování Božího díla, než kterýkoliv z nich. Všechno toto zanechalo své stopy; a utvářelo mysl, která kdysi neuměla podezírat a byla důvěřivá. To ho vedlo k tomu, že svým bratřím přestal důvěřovat. Ti, kteří na této situaci měli svůj podíl, velkou měrou budou odpovědni za důsledky. Bůh je chtěl vést, když by Mu byli opravdově a odevzdaně sloužili.

Bylo mi ukázáno, že můj manžel podal svým bratřím neomylné důkazy o svém zájmu a odevzdanosti Božímu dílu. Poté, co celá léta svého života strávil v chudobě a ustavičné námaze, aby vybudoval vydavatelské odvětví na pevné základně, rozdal Božímu lidu to, co bylo jeho vlastnictvím a co si právem mohl ponechat, kdyby se byl pro to rozhodl. Tím dokázal lidu, že pro sebe nehledá žádné přednostní postavení, nýbrž usiluje o rozmach díla Božího.

^{3T 88} Když na mého manžela dolehla nemoc, mnozí se k němu zachovali podobně bezcitně, jako farizeové k nešťastným a utištěným. Farizeové vykládali trpícím, že jejich soužení je následkem hříchů a že na ně dolehly soudy Boží, tím však jen ztěžovali jejich utrpení. Když můj manžel klesl pod tíhou starostí, našli se i takoví nesoucitní lidé.

Když se začal zotavovat a ve své slabosti a mdlobě, začal znovu pracovat, žádal od těch, kteří stáli v čele vydavatelského díla čtyřicetiprocentní slevu za knihy. Byl ochoten platit šedesát dolarů za ty knihy, o nichž věděl, že jejich režijní cena je jen padesát dolarů. Žádal tuto zvláštní úlevu z hlediska své minulé práce a oběti ve prospěch vydavatelského oddělení; avšak i tato malá přízeň mu byla odepřena. Chladně mu bylo řečeno, že mu mohou poskytnout jen dvacet pět procent. Můj manžel to nesl velice těžce. A přece se to snažil snášet křesťansky. Bůh v nebesích zaznamenal toto nesprávné rozhodnutí a od té doby vzal celou záležitost do svých rukou a navrátil odňaté požehnání, jako kdysi věrnému Jobovi. Od chvíle onoho nesvědomitého rozhodnutí se zasazoval o svého služebníka, hojně mu požehnal nad dřívější tělesné zdraví jasným a pronikavým myšlením a volností ducha. A od té doby můj manžel měl potěšení, že z jeho vlastních rukou tisíci dolarové hodnoty vyšly v našich publikacích bez odměny. Bůh nezapomíná ani trvale neopouští ty, kdo byli věrní, i když se někdy dopustili omylů.

Můj manžel horlil pro Hospodina a Jeho pravdu. A tato horlivost ho někdy vedla k přepracování, k přepínání tělesných a duševních sil. Pán však nepokládal toto za tak veliký hřích, jako nedbalost a nevěrnost jeho služebníků v kárání nepravostí. Ti, kteří chválili nevěrné a lichotili neposvěceným, účastnili se jejich hříchu, nedbalosti a nevěrnosti.

^{3T 89} Bůh vyvolil mého manžela a obdařil ho zvláštními vlastnostmi, přirozenou schopností a zkušeností vést Jeho lid k rozmachu díla. Mezi adventisty světícími sobotu se však našli reptaví lidé, jako byli i ve starém Izraeli a tito žárliví, podezíraví jednotlivci svými návrhy a náznaky dávali příležitost nepřátelům naší víry nedůvěřovat poctivosti mého manžela. Tito závistiví jednotlivci stejného vyznání představovali věci nevěřícím ve falešném světle a tyto představy mnohým překážely přijmout pravdu. Na mého manžela hledí jako na nějakého intrikáře, sobeckého a lakomého muže a děsí se ho, jakož i pravdy, kterou jako lid vyznáváme.

Když chuť starého Izraele byla omezována, anebo když byl na něj vložen nějaký těžký úkol, obviňovali Mojžíše, že si počíná despoticky, že je chce ovládnout a sám chce být jediným jejich vládcem, zatímco byl jen nástrojem v Boží ruce, a měl dovést Jeho lid k oddanosti Bohu a k poslušnosti Božího hlasu.

Dnešní Izrael reptal a záviděl mému manželovi, protože se zasazoval o dílo Boží. Podněcoval k štědrosti, káral ty, kteří milovali tento svět, a kritizoval sobectví. Vybízel k obětavosti na dílo Boží a povzbuzoval štědrost u svých bratří a sám svými ochotnými dary udával tón; avšak u mnoha reptavých, žárlivých jednotlivců i toto bylo vykládáno, že chtěl mít sám užitek z prostředků bratří a že se obohatil na úkor Božího díla, zatímco skutečnost byla taková, že Bůh mu svěřil prostředky, aby ho pozvedl nad nedostatek, takže nemusí být odkázán na milost nestálých, reptavých a závistivých lidí. Protože jsme sobecky nehledali vlastní zájem, nýbrž starali se o vdovy a sirotky, Pán nám požehnával úspěchem i dostatkem.

Mojžíš obětoval slibné království, život světské slávy a přepych na královském dvoře a vyvolil si raději snášet utrpení s lidem Božím, než mít dočasný požitek hříšný; neboť pohanění Kristovo pokládal za větší, než bohatství všech egyptských pokladů. ^{3T 90} Kdybychom se rozhodovali pro pohodlný, bezpracný a bezstarostný život, mohli jsme tak učinit. Nerozhodli jsme se však pro to. Zvolili jsme si aktivní účast v díle Božím, poutnický život se všemi těžkostmi, nouzí, nebezpečím před životem líné pohodlnosti. Nežili jsme pro sebe, pro vlastní potěšení, snažili jsme se žít pro Pána, k jeho libosti a slávě. Naším cílem nebylo pracovat k získání majetku. Bůh však splnil své zaslíbení a stokrát nás odměnil v tomto životě. Může nás zkoušet tím, že to od nás odejme. Pakliže by mělo být tak, pak prosíme o důvěřivou odevzdanost, abychom tuto zkoušku mohli pokorně nést.

Protože nám svěřil hřivny prostředků a vlivu, chceme je vložit do jeho díla, abychom i v případě ohně a zuřivého protivenství, mohli mít radostné vědomí, že něco z našeho pokladu je uloženo tam, kde oheň nemůže nic strávit a protivenství ničemu uškodit. Dílo Boží je jistou bankou, která nikdy nemůže zklamat a vklad našeho času, zájmu a prostředků v této bance je nehynoucím pokladem v nebesích.

Bylo mi ukázáno, že můj manžel nesl třikrát tolik starostí, než měl. Byla to pro něj veliká zkouška, že bratři R a S mu nepomohli nést zodpovědnost a velice se rmoutil nad tím, že mu nepomohli v hospodářských záležitostech, týkajících se Zdravotního institutu a vydavatelství. Jakmile tito nevěrní služebníci odešli, vydavatelské dílo zaznamenalo stálý pokrok. A protože dílo rostlo, měli zde být lidé, kteří by se podíleli na zodpovědnostech; někteří však třeba pro to vhodní, netoužili po tom, protože by to nerozhojnilo jejich majetek natolik, jako některé výnosnější zaměstnání.

V naší redakci nemáme takové talenty, kteří by tam měli být. Toto dílo vyžaduje, aby se ho ujali ti nejvybranější a nejnadanější lidé. Tíhu povinností za přítomného stavu v redakci bude můj manžel pociťovat jako předtím, avšak neměl by ji dále nést. Je to jen zázrak Boží milosti, že toto tíživé břímě tak dlouho snesl. ^{3T 91} Nyní však nutno uvažovat o mnohých věcech. Svou vytrvalou péčí a odevzdaností dílu prokázal, čeho lze v publikačním odvětví dosáhnout. Lidé nesobeckých zájmů a posvěceného úsudku mohou vydavatelské dílo přivést k úspěchu. Můj manžel tak dlouho snášel toto břímě sám, že to nebezpečně vyčerpalo jeho síly a vyžaduje si to nutnou změnu. Velkou měrou musí být zbaven zodpovědností, má-li v díle Božím pracovat slovem i písmem.

Když jsme se na podzim r. 1870 vrátili z Kansasu, oba jsme si měli jistý čas odpočinout. Týdny bezstarostného odpočinku byly nutné k náhradě vyčerpaných sil. Když jsme však v Battle Creeku našli důležité místo téměř opuštěno, cítili jsme povinnost dát se do práce s dvojnásobnou energií a pracovat nad své síly. Bylo mi ukázáno, že můj manžel má tam být dotud, dokud se nenajdou lidé, kteří si uvědomují potřeby díla a budou nést břímě této práce, zatímco on má být jedním z poradců. Musí složit toto břímě, neboť Pán má pro něho důležité dílo na úseku zvěstování pravdy písmem i mluveným slovem. Vliv našeho působení v širém misijním poli účinněji pomůže při budování Božího díla. V hlavách mnohých je spousta předsudků. Falešné zprávy nás postavily do nesprávného světla před lidmi a toto brání mnohým přijmout pravdu. Pakliže jim někdo napovídá, že lidé na zodpovědných místech v Battle Creeku jsou pletichářští a fanatičtí, vyvozují z toho, že celé dílo je špatné a že náš výklad biblické pravdy musí být nesprávný, a proto se bojí zkoumat a přijmout tuto pravdu. Nemáme však lidi zvát, aby hleděli na nás; nemáme všeobecně mluvit o sobě a obhajovat svoji povahu, máme mluvit o Pravdě, vyvýšit Pravdu, mluvit o Ježíši, zvelebovat Ježíše a přítomná Boží moc takové zvěsti a předsudky odstraní a odzbrojí opozici.

Bratři R a S rádi píší; rád to také dělá můj manžel. ^{3T 92} A Bůh svým světlem doprovází jeho slova a vedl ho na pole bohatých myšlenek, které by mohly být k všeobecnému požehnání Božímu lidu. Zatímco on nesl trojité břímě, někteří z jeho spolubratří kazatelů nechali na něm všechnu tíhu zodpovědnosti, utěšujíce se myšlenkou, že Bůh ustanovil bratra Whitea za vedoucího díla a pro to ho připravil, zatímco oni k tomuto postavení nebyli uzpůsobeni; proto nenesli břímě, které nést mohli. Byla to pro něho veliká zkouška, že bratři R a S mu nepomohli nést zodpovědnost a velice se rmoutil nad tím, že mu nepomohli v hospodářských záležitostech, týkajících se Zdravotního institutu a vydavatelství. Jakmile tito nevěrní služebníci odešli, vydavatelské dílo zaznamenalo stálý pokrok. A protože dílo rostlo, měli zde být lidé, kteří by se podíleli na zodpovědnostech; někteří však třeba pro to vhodní, netoužili po tom, protože by to nerozhojnilo jejich majetek natolik, jako některé výnosnější zaměstnání.

Měli by zde být lidé, kteří by cítili tentýž zájem, jaký cítil můj manžel. V dějinách adventistů sedmého dne nikdy nebylo důležitějšího údobí, než je nyní. Místo, aby vydavatelské dílo ochabovalo, má se rozmáhat, neboť potřeba našich publikací velice vzrostla. Bude třeba vykonat více a ne méně. Proti mému manželi se tolik reptalo, tak dlouho musel odrážet projevy závisti a falše a tak málo upřímnosti viděl u lidí, že začal podezírat téměř každého, dokonce i své spolubratry kazatele. Tito bratří kazatelé z obavy, aby se nedopustili nějakého nesprávného kroku, v mnohých případech neudělali žádný. Přišel však čas, kdy tito lidé musí pracovat a nést břímě společně. Bratřím kazatelům se nedostává víry a důvěry v Boha. Oni by měli věřit pravdě a v bázni Boží měli by spojit svoje úsilí a nést břímě tohoto díla, které Bůh na ně vložil.

Když někdo podle svého nejlepšího vědomí vykonal všechno, a druhý myslí, že by to byl mohl lépe učinit, měl by svému bratru laskavě a trpělivě posloužit svým nejlepším úsudkem. Avšak neměl by ho odsuzovat anebo podezřívat poctivost jeho úmyslu, protože sám nechce být podezíraný anebo nespravedlivě odsouzený. Když bratr, kterému Boží dílo leží vážně na srdci, uvidí, že ve svém vážném úsilí učinil chybu, bude zarmoucený nad tím, protože si začne nedůvěřovat a ztratí jistotu, že může něco konat. Nic tak neoslabí jeho odvahu a vědomí Božího poslání, jako pocit vlastních omylů v díle, které mu svěřil Pán, a které miluje více než svůj život. ^{3T 93} Jak je to tedy nespravedlivé, když jeho bratři, kteří odhalují jeho chyby, zarážejí trn hlouběji a hlouběji do jeho srdce, aby to co nejbolestněji pocítil. Tímto utrpením oslabují jeho víru, odvahu a důvěru.

Často je třeba pravdu a určité skutečnosti jasně vytknout chybujícím, aby poznali, uvědomili si svůj omyl a usilovali o nápravu. Toto by se však vždy mělo dít se soucitem, něžně a ne s přílišnou přísností. Všichni si mají uvědomit svoji slabost, aby neupadli do pokušení. Když chybující pozná a uzná svoji chybu, potom ho nemáme zarmucovat a ještě hlouběji ranit, ale podat mu pomocnou ruku. V kázání na hoře Kristus řekl: „Nesuďtež, abyste nebyli souzeni. Nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno.“ (Mt 7,1.2.) Spasitel odsuzoval unáhlené souzení. „Kterak vidíš mrvu v oku bratra svého a v oku svém břevna neznamenáš?“ (Mt 7,3.4.) Často se stává, že jednotlivec nedočkavě odhaluje chyby svých bratrů, ale sám se dopouští větších a přitom svých nevidí.

Všichni následovníci Krista měli by mezi sebou jednat tak, jak chceme, aby Pán jednal s naším poblouděním a chybami, protože všichni jsme omylní a potřebujeme Jeho smilování a odpuštění. Ježíš cítil potřebu vzít na sebe lidskou přirozenost, aby mohl poznat, jak se smilovat a jak prosit svého Otce za hříšné bloudící smrtelníky. Dobrovolně se rozhodl stát se obhájcem člověka, proto se ponížil, aby se obeznámil s pokušením, které napadají člověka, aby mohl pomáhat pokoušeným a být jejich soucitným a vlídným Veleknězem.

Často je třeba jasně odsoudit hřích a vytknout zlo. Avšak kazatelé, kteří pracují pro spásu svých spolubližních, neměli by být nesoucitní k chybám jiných a neměli by jejich nedostatky zvláště vyzdvihovat. ^{3T 94} Neměli by vynášet a na obdiv vystavovat, anebo přetřásat, jejich slabosti. Měli by se ptát, zda by sami souhlasili, kdyby někdo takto postupoval vůči nim, zda by to přineslo žádoucí účinek, zvětšilo lásku a důvěru k tomu a v toho, kdo takto zveličil jejich chyby? Obzvláště nedostatky kazatelů, kteří jsou v Božím díle, měly by se probírat v co nejužším kruhu, protože je mnoho slabých jednotlivců, kteří se chytí příležitosti, když se dozví, že služebníci Slova mají ty samé slabosti jako jiní lidé. A je to nejkrutější, když se chyby kazatelů dostávají před nevěřící, když je kazatel nucen i nadále pracovat pro spasení duší. Nic dobrého, jen škoda z toho může vzrůst. Pánu se nelíbí takové jednání, protože podkopává důvěru lidu a těch, kteří vzali na sebe břemeno Jeho díla. Charakter každého spolupracovníka měli by bratři kazatelé žárlivě střežit. Hospodin hovoří: „Nedotýkejte se pomazaných mých a prorokům mým nečiňte nic zlého.“ (1Par 16, 22. Ž 105,15.) Je třeba pěstovat lásku a důvěru. Když některému z kazatelů chybí láska a důvěra k jinému spolupracovníku, nijak nebude šťastnější, neboť když svého bratra činí nešťastným, sám je nešťastný. Láska si najde cestu i přes překážky, i když odsouzení uzavírá každý přístup k duši.

Můj manžel potřebuje změnu. V nakladatelství může dojít ke ztrátám, bude-li chybět jeho dlouholetá zkušenost, avšak tyto finanční ztráty nemohou se srovnávat se zdravím a životem Božího služebníka. Příjem prostředků snad nebude tak velký pro nedostatek hospodárného vedení. Kdyby však můj manžel měl pod tíhou znovu padnout, znechutilo by to jeho bratry a oslabilo, jejich ruce. Peněžní prostředky nelze zde uvádět do souvislosti.

Je třeba mnoho vykonat. V poli by měli být misionáři, kteří, bude-li toho potřebí, jsou ochotní jít do cizích zemí zvěstovat pravdu těm, kteří jsou v temnotě. Mezi mladými lidmi je však málo ochoty posvětit se Bohu a odevzdat své hřivny do Jeho služby. ^{3T 95} Velice ochotně svalují odpovědnost a břemeno na jiné. Nezískávají zkušenost, jakou lze získat nošením břemen ani známost Písma, kterou by měli mít a která by je připravila pro dílo, které by Bůh přijal z jejich rukou. Je povinností všech poznat, kolik mohou pro Mistra udělat, který pro ně zemřel. Mnozí se však snaží vykonat co možno nejméně a utěšují se vybledlou nadějí, že nakonec přece jen se dostanou do nebe. Přednostně by mohli mít ve svých korunách hvězdy jako znamení odměny za jejich prostřednictvím zachráněné duše. Žel však, všude převládá lenost a duchovní netečnost. Sobectví a pýcha zaujímají důležité místo v jejich srdcích a pro nebeské věci tu zůstává jen nepatrný zbytek.

V modlitbě, které Kristus učil své učedníky, byla prosba: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkům našim.“ Nemůžeme opakovat tuto prosbu celým srdcem a přitom sami neodpouštět; neboť žádáme Pána, aby nám odpustil naše provinění proti němu týmž způsobem, jakož i my odpouštíme přestoupení, jichž se lidé dopouštějí proti nám. Jen málo je těch, kteří si uvědomují skutečný význam této prosby. Kdyby ti, kteří neodpouštějí, pochopili hluboký význam této prosby, neodvážili by se ji opakovat a žádat Boha, aby s nimi jednal, jak oni jednají se svými smrtelnými spolubratřími. A přece tento duch tvrdosti a neochoty odpouštět existuje i mezi bratřími a to do veliké míry. Bratr se hádá s bratrem.