Při jednom shromáždění ve Vermountu r. 1870 cítila jsem se Božím Duchem puzena přivést jasné svědectví o povinnosti přestárlých a bohatých rodičů v otázce rozhodování o svém jmění. Bylo mi ukázáno, že někteří lidé, chytří, opatrní a rázní v otázkách obchodních smluv, všeobecně lidé, kteří se vyznačují pohotovostí a důsledností, projevují jistý nedostatek prozíravosti a ochoty v otázce vlastního rozhodování o jejich majetku ještě za jejich života. ^{3T 117} Nevědí, jak brzy doba jejich milosti může pro ně skončit. A přece jdou z roku na rok se svými nevyrovnanými obchodními záležitostmi a často nakonec uzavírají svůj život, aniž by uplatnili svůj rozum. Mohou také náhle zemřít bez nějakého okamžitého rozhodnutí a s jejich vlastnictvím může být naloženo takovým způsobem, jak by si to sami nepřáli. Jsou vinni nedbalostí, jsou nevěrnými šafáři.

Křesťané, kteří věří přítomné pravdě, měli by projevit moudrost a prozíravost. Neměli by opomenout rozhodnout o svém majetku v očekávání nějaké příznivější příležitosti na úrovní jejich obchodních záležitostí během dlouhé nemoci. Své hmotné záležitosti by měli mít v takovém stavu, že kdyby byli povoláni kdykoliv odejít a nemohli by už o tom ani slova promluvit, aby mohlo být s jejich majetkem naloženo, jak si to přáli za svého života. Mnoho rodin bylo nepoctivě oloupeno o všechen svůj majetek a dostalo se do bídy, protože to, co mělo být v určitou chvíli vykonáno, bylo zanedbáno. Ti, kteří sestavují svou poslední vůli, neměli by šetřit námahou nebo vydáním za odbornou radu, nutnou pro právoplatné rozhodování.

Viděla jsem, že ti, kteří vyznávají, že věří pravdě, měli by svoji víru dokázat svými skutky. Z mamonu nepravosti by si měli činit přátele, aby nakonec byli přijati do věčných příbytků. Bůh povolal lidi za šafáře prostředků. Vložil do jejich rukou peníze, jimiž mají šířit veliké dílo spasení duší, pro které Kristus opustil svůj domov, své bohatství, svou slávu a stal se chudým, aby svým ponížením a obětí mohl přivést mnoho synů a dcer Adamových k Bohu. Ve své prozřetelnosti Pán nařídil, aby dílo v jeho vinici bylo podporováno prostředky svěřeným do rukou jeho šafářů. Nedbalost z jejich strany vůči požadavkům Božího díla svědčí o nich jako o nevěrných, o líných služebnících.

^{3T 118} Byly mi ukázány některé věci týkající se díla ve Vermontu, v Bordoville a v okolí. Cituji ze svědectví pro církev číslo 20:

„Určité dílo má být vykonáno pro mnohé, kteří žijí v Bordoville. Viděla jsem, že nepřítel se usilovně snaží provést své plány. Lidé, jimž Bůh svěřil finanční hřivny, svalili zodpovědnost, svěřenou jim nebem, na své děti a nebyli Božími správci. Místo aby vrátili Bohu to, co mu patří, tvrdí, že všechno, co mají, je jejich vlastnictvím, jako by bylo výsledkem jen jejich úsilí, snažení a moudrosti“.

„Někteří dávají své prostředky tam, kde je nemohou kontrolovat, tím že je odevzdají svým dětem. Jejich tajným přáním je dostat se do takové situace, kde by necítili zodpovědnost a nemuseli přispívat na rozšíření pravdy. Takoví lidé milují slovem, ne však skutkem a pravdou. Neuvědomují si, že mají co činit s Pánovými prostředky, ne se svými vlastními“.

„Rodiče by měli cítit velikou bázeň, když svým dětem svěřují peníze, které Bůh vložil do jejich rukou, nemají-li ten nejjistější důkaz, že jejich děti mají veliký zájem i lásku a posvěcení k dílu Božímu a to ještě větší, než oni sami a že tyto děti budou opravdovější a horlivější při šíření díla Božího a štědřejší při provádění různých podniků, které nějakým způsobem nutno podporovat. Mnozí však své prostředky dávají dětem, čímž jim ukládají zodpovědnost za své vlastní hospodaření, protože je k tomu nabádá satan. Takovým způsobem skvěle podporují nepřítele. Satan těchto prostředků používá pro své záměry a zbavuje Boží dílo prostředků, které ono potřebuje pro svůj rozmach“.

Mnohým, kteří honosně vyznávají pravdu, chybí dobré skutky. Kdyby svou víru projevili vlastními skutky, působili by mocným vlivem na straně pravdy. Nezužitkují však finanční hřivny, které jim propůjčil Bůh. ^{3T 119} Ti, kdo si myslí, že ulehčí svému svědomí odevzdáním svého vlastnictví svým dětem, anebo tím, že ho neodevzdají na Boží dílo a přenechají ho nevěřícím, lhostejným dětem, aby je promrhaly anebo hromadily je a uctívaly, budou za to muset vydat počet Bohu. Jsou to nevěrní šafáři špatně hospodařící s prostředky svého Pána. Dovolují satanovi, aby je chytře porazil prostřednictvím těchto dětí, jejichž mysl ovládá. Satanovy záměry se uskutečňují mnoha způsoby, zatímco Boží šafáři omráčeni a ochromeni a neuvědomují si svou velkou zodpovědnost a účtování, k němuž brzy dojde“.

Bylo mi ukázáno, že doba milosti některých v blízkosti --- brzy skončí a že je důležité, aby jejich dílo bylo ukončeno k Boží libosti, aby při konečném účtování mohli z úst Mistrových slyšet slova: „Dobře služebníče věrný“. Byla mi také ukázána nedůslednost těch, kteří vyznávají, že věří pravdě a své prostředky nevěnují na Boží dílo jen proto, aby je mohli přenechat svým dětem. Mnozí otcové a matky jsou chudí uprostřed hojnosti. Do jisté míry se zbavují svého vlastního pohodlí a často si nedopřávají ani těch nejnutnějších věcí pro radost ze života a zdraví, ačkoli mají mnoho prostředků k dispozici. Cítí jistou nesvobodu použít své prostředky pro své vlastní pohodlí anebo pro dobročinné účely. Mají na zřeteli jen jedno, to je zachovat majetek pro své děti. Tato představa tak převládá, tak je vetkána do všeho jejich konání, že jejich děti se nemohou již dočkat, kdy konečně se toto vlastnictví stane jejich. Jsou na něm závislí a tyto naděje mají důležitý nepříznivý vliv na jejich povahu. Někteří se stávají marnotratnými, jiní se stávají sobeckými a ještě jiní lenivými a nedbalými. Mnozí nepěstují šetrnost, nesnaží se být závislými na sobě, žijí bezplánovitě a jsou povahově nestálí. Dojmy, které obdrželi v dětství a v mladosti, jsou vetkány do charakteru, stávají se zásadou v novém životě.

^{3T 120} Ti, kteří se obeznámili se zásadami pravdy, měli by důsledně sledovat Boží slovo jako svého průvodce. Měli by dát Bohu to, což Božího jest. Bylo mi ukázáno, že někteří ve Vermontu se dopustili velikého omylu tím, že si přivlastňovali prostředky, které jim Bůh svěřil do správy. Přehlíželi Boží požadavky na vše, co měli. Jejich oči byly oslepeny nepřítelem spravedlnosti a oni šli směrem, který by skončil nebezpečně pro ně a pro jejich drahé děti.

Navíc ale i děti ovlivňovaly své rodiče, aby jim přenechali své vlastnictví, aby s ním mohly naložit podle vlastního úsudku. Ve světle tak zřejmého a jasného Božího slova v otázce peněz propůjčených k obhospodařování, jakož i pod vlivem varování a napomenutí, které Bůh dává skrze svědectví ohledně nakládání s prostředky - jestliže přes to všechno děti, ať už přímo nebo nepřímo ovlivňují své rodiče, aby ještě za života svůj majetek rozdělili, nebo ho odkázali hlavně dětem po své smrti, berou na sebe strašnou zodpovědnost. Děti přestárlých rodičů vyznávajících přítomnou pravdu, měly by v bázni Boží poradit svým rodičům, aby zůstali věrní svému vyznání viry a naložili se svými prostředky podle Boží vůle. Rodiče by si měli v nebesích zabezpečovat poklad tím, že by svými prostředky podpořili pokrok díla Božího. Neměli by se sami zbavovat nebeského pokladu tím, že své prostředky přenechají těm, kteří mají dostatek, neboť takovým způsobem se nejen zbavují převzácné přednosti složeného pokladu v nebesích, který nehyne, nýbrž olupuje Boží pokladnu.

Při stanovém shromáždění jsem konstatovala, že když je celý majetek odkázán dětem a nic z toho neslouží k podpoře. Božího díla, nebo jestliže pouze maličkost, nezasluhující si zmínky, je odkázána na Boží dílo, že tento majetek stává se často kletbou dětem, kterého zdědily. ^{3T 121} Bude zdrojem pokušení a otevře možnosti upadnutí do nebezpečných a škodlivých žádosti.

Rodiče by měli podržet právo, které jim dal Bůh. Svěřil jim hřivny, které mají podle jeho vůle použít k Jeho slávě. Děti nebyly povolány k zodpovědnosti za hřivny svého otce. Když ještě mají zdravou mysl a dobrý úsudek, rodiče by měli na modlitebním uvážení a za pomoci šlechetných a v pravdě zkušených rádců, znajících Boží vůli, učinit rozhodnutí o svém vlastnictví. Mají-li děti nějak trpící, nebo žijí-li tyto v chudobě a dovedou těchto prostředků moudře používat, na takové by mělo být pamatováno. Mají-li nevěřící děti, které žijí v hojnosti a které slouží světu, dopouštějí se hříchu proti Mistru, který je učinil svými šafáři tím, že do jejich rukou vkládají prostředky jen proto, že jsou to jejich děti. Boží nároky nelze lehkovážně přehlížet.

Měli bychom jasně pochopit, že když rodiče rozhodli o své vůli, tato vůle nemá jim bránit obětovat na dílo Boží ještě za jejich života a měli by se k tomu rozhodnout. Odměnu obdrží pak podle toho, jak naložili za svého života s přebytkem svých prostředků. Měli by obětovat na pokrok Božího díla. Prostředky, které jim Mistr propůjčil, měli by použít na rozšíření díla, které musí být vykonáno na jeho vinici.

Milování peněz je kořenem téměř všech zločinů, spáchaných na světě. Otcové, kteří sobecky drží své prostředky, aby obohatili své děti, a kteří nevidí potřeby Božího díla a zkracují je, dopouštějí se strašného omylu. Děti, jimž chtějí být svými prostředky k požehnání, jsou k zlořečení.

Peníze, přenechané dětem, se často stávají kořenem hořkosti. Často dochází k hádkám o zděděný majetek a v případě poslední vůle zřídka kdy jsou všichni spokojeni s otcovým rozhodnutím. ^{3T 122} A místo, aby ponechané prostředky vyvolaly vděčnost a úctu na jejich památku, způsobují nespokojenost, reptání a neúctu. Bratři a sestry, kteří žili v pokoji jeden s druhým, dostávají se někdy do rozporů a častým důsledkem zděděných prostředků jsou rodinné sváry. Bohatství je žádoucí pouze jako prostředek k získání přítomných potřeb a na to, abychom činili dobře jiným. Zděděné bohatství se však častěji dědici stává osidlem, než požehnáním. Rodiče by neměli usilovat o to, aby své děti vystavovali pokušení tím, že jim přenechávají prostředky, na jejichž získání nemají žádných zásluh.

Bylo mi ukázáno, že některé děti, vyznávající, že věří pravdě, chtěly nepřímým způsobem ovlivnit otce, aby prostředky přenechal svým dětem, místo aby je za svého života použil pro pokrok díla Božího. Ti, kteří ovlivnili svého otce, aby jim přenechal šafaření, nevědí, co činí. Berou na sebe dvojitou zodpovědnost. Ovlivňují otce, aby neplnil vůli Boží a nedisponoval prostředky, které mu byly Bohem svěřené k jeho slávě. Berou na sebe i další zodpovědnost, že hospodaří s prostředky, které měl otec dát penězoměncům, aby je Mistr mohl převzít i s úroky.

Mnozí rodiče se dopouštějí velké chyby tím, že svůj, majetek ukládají do rukou svých dětí, zatímco sami jsou zodpovědní za užívání nebo zneužívání Bohem jim propůjčených hřiven. Ani rodiče, ani děti nejsou šťastnější převodem tohoto vlastnictví. A rodiče, žijí-li ještě několik let, všeobecně litují tohoto svého činu. Takovým počínáním rodičovská láska k dětem nevzrůstá. Děti necítí větší vděčnost a závaznost k svým rodičům za jejich štědrost. Zlořečenství jakoby spočívalo u kořene všeho, což se odzrcadlí v sobectví dětí, v nešťastných a smutných pocitech závislosti ze strany rodičů.

Kdyby rodiče, pokud jsou živí, pomáhali svým dětem v tom smyslu, že by je poučili, jak si mají sami počínat, bylo by to lepší, než přenechat jim velké bohatství před smrtí. ^{3T 123} Děti odkázány samy na sebe jsou lepšími muži a ženami a lépe jsou připraveni pro praktický život, než děti závislé na majetku svých rodičů. Děti, odkázané na své vlastní zdroje, jsou všeobecně dovednější, zužitkovávají své přednosti a usměrňují své schopnosti k dosažení určitého životního cíle. Častokrát rozvinou pilné a plodné charaktery a mravně hodnotné povahy, což bývá základem úspěchu také v křesťanském životě. Děti, pro něž rodiče nejvíce vykonají, častokrát necítí tu nejmenší vděčnost vůči nim. Tyto chyby, o nichž jsme mluvili, existovaly ve -- . Rodiče přesunuli svou šafářskou zodpovědnost na své děti.

Při stanovém shromáždění ve --- r. 1870 jsem apelovala na ty, kteří mají prostředky k disposici, to jest k službě v díle Božím jako věrní šafáři a ne pro to, aby toto dílo přenechávali svým dětem. Tuto práci jim svěřil Bůh a když je Mistr povolá k účtování, mohou jeho věrní šafáři mu odevzdat to i s úroky, co jim propůjčil.

Byli mi představeni bratři X,Y a Z. Tito lidé se dopustili omylu, pokud šlo o jejich vlastní prostředky. Některé z jejich dětí je ovlivnily a převzaly na sebe zodpovědnosti, pro něž byly špatně připraveny. Otevřely dveře a k vlastní škodě a zkáze pozvaly nepřítele s jeho pokušeními. Dva mladší synové bratra X byli ve velkém nebezpečí. Sdružovali se s jednotlivci takového charakteru, který je nepovznášel, nýbrž snižoval. Neblahý vliv těchto společníků nepozorovaně zasáhl tyto mladé lidi. Rozhovory a chování zlých přátel je odváděly od vlivu sester a manželů jejich sester. Hluboce jsem to pociťovala, když jsem o těchto otázkách mluvila ve stanovém shromáždění. Poznala jsem osoby, které jsem viděla ve vidění. Zdůrazňovala jsem těmto posluchačům nutnost důkladného posvěcení Bohu. ^{3T 124} Neuváděla jsem žádná jména, protože mi to nebylo dovoleno. Musela jsem zůstávat na zásadách, apelovat na srdce a svědomí a dát těm, kteří vyznávají lásku k Bohu a zachovávají jeho přikázání, příležitost rozvinout charakter. Bůh jim chtěl poslat varování a napomenutí a jestliže skutečně toužili konat jeho vůli, měli příležitost. Světlo přišlo a pak jsme museli čekat a pozorovat, přijdou-li tito lidé k tomuto světlu.

Opustila jsem toto stanové shromáždění se starostí v duši o tyto osoby, jejichž nebezpečí mi bylo ukázáno. V několika málo měsících jsem se doslechla o smrti bratra Y. Své vlastnictví přenechal svým dětem. Posledního prosince jsme měli dohodnuto shromáždění ve Vermontu. Můj manžel se necítil dobře a nemohl přijít. Abych si ušetřila velké zklamání, souhlasila jsem jít do Vermontu v průvodu sestry Hallové. Volně jsem promluvila k lidu, avšak naše konferenční shromáždění nebyla volná. Věděla jsem, že Duch Páně neměl volný průchod, dokud nebyla učiněna vyznání a srdce nebyla před Ním pokořena. Nemohla jsem mlčet. Zmocnil se mne Duch Páně a já jsem stručně řekla obsah napsaného. Jmenovitě jsem vyzvala několik přítomných osob, které stály v cestě dílu Božímu.

Mohli pozorovat důsledek toho, že přenechali majetek dětem ještě za svého života a tím se chtěli zbavit zodpovědnosti za své šafářování. Lakomství vedlo syny bratra Y na nesprávnou cestu. To obzvlášť platilo o jednom z jeho synů. Věrně jsem se snažila splnit svoji povinnost a vystihnout všechno, co jsem viděla, ohledně sboru, obzvláště o synech bratra Y. Jeden z těchto bratří, který již sám byl otcem, měl porušené srdce a život, byl urážkou vzácnému dílu přítomné pravdy; jeho mravní nízkost působila pohoršujícím vlivem na mládež.

Duch Páně byl přítomen ve shromáždění. Někteří učinili pokorná vyznání doprovázená slzami. Po shromáždění jsem měla rozhovor s mladšími syny bratra X. ^{3T 125} Prosila jsem je a žádala v zájmu jejich duší, aby změnili směr, skoncovali se společností těch, kteří je vedli do zkázy a hledali to, co by jim sloužilo ku pokoji. Za rozmluvy s těmito mladými muži jsem ze soucitu k nim toužila vidět je odevzdané Bohu. Modlila jsem se za ně a vyzývala je, aby se také sami modlili. Obdrželi jsme vítězství. Svolili. Hlas každého z nich bylo slyšet v pokorné, kající modlitbě a já jsem cítila, že na nás skutečně spočinul Boží pokoj. Zdálo se, že andělé jsou všude kolem nás a já jsem dostala vidění Boží slávy. Stav díla ve --- mi byl opět ukázán. Viděla jsem, že někteří odešli daleko od Boha. Mládež byla ve stavu odpadnutí.

Bylo mi ukázáno, že dva mladší synové bratra X byli přirozeně dobrosrdeční, svědomití mladíci, že však satan oslepil jejich duchovní zrak. Ne všichni jejich přátelé byli povzbuzením a posilou po mravní stránce, a ne všichni byli vyznavači pravdy a nebeských věcí hledajícími lidmi. „Jeden hříšník zničí mnoho dobrého“ Posměšné a nešlechetné řeči těchto společníků kazily vážné náboženské dojmy.

Není bezpečné, když se křesťané spolčují s lidmi mravně lhostejnými. Vzájemné každodenní úzké obecenství, které zabírá čas, aniž by nějak přispívalo k posílení intelektu nebo mravního života, je nebezpečné. Jestliže mravní ovzduší obklopující lidi není čisté a posvěcující, nýbrž je poskvrněno, pak ti, kteří ho dýchají, zjistí, že působí téměř nepostřehnutelně na rozum a srdce, otravuje je a ničí. Je nebezpečné rozmlouvat s těmi, jejichž mysl od přirozenosti tíhne k zemi. Postupně a nepozorovatelně i čistotu milující a přirozeně svědomití lidé dostanou se na tutéž úroveň, budou se spolčovat a sympatizovat s nízkostí a mravní porušeností, s níž ustavičně přicházejí do styku.

Bylo by důležité, aby tito mladí lidé změnili své společníky. „Zlé zvyky kazí dobré mravy“ Prostřednictvím těchto nástrojů satan připravoval těmto mladým lidem zkázu. ^{3T 126} Nic nemůže účinněji zabránit nebo zapudit vážné dojmy a ušlechtilé touhy, než společenství marnomyslných, lhostejných a porušených lidí. Ať tito lidé svými vtipy, posměchem a žertováním, mohou být sebepůvabnější, skutečnost, že se k náboženství chovají lehkovážně a lhostejně, je postačujícím důvodem, abychom je opustili. Čím jsou pilnější v ostatních směrech, tím nebezpečnější jsou jako přátelé, protože svým nenáboženským životem šíří kolem sebe ovzduší nebezpečných svodů.

Tito mladí lidé by si měli volit takové společníky, kteří milují čistou pravdu, jejichž mravy jsou bezúhonné a zvyky čisté. Musí se podřídit podmínkám Božího slova, chtějí-li skutečně být syny Božími, členy královské rodiny, dítkami nebeského Krále. „Vyjděte z prostředku jejich, oddělte se, praví Hospodin a nedotýkejte se nečistého a já vás přijmu“. Bůh miluje tyto mladé lidí a budou-li sledovat usměrnění ducha, a půjdou-li podle jeho rady, bude jejich silou.

Bůh dal bratru A, Y skvělé schopnosti, bystrost postřehu a dobré chápání jeho slova. Kdyby jeho srdce bylo posvěceno, mohl by šířit blahodárný vliv mezi svými bratry, jakož i sousedy a těmi, s nimiž se stýká. Milování peněz se však tak zmocnilo jeho duše a tak proniklo veškerou jeho životní činnost, že se přizpůsobil světu, místo aby usiloval o změnu svého smýšlení. Ziskuchtivost však tak oslabila a ponížila jeho schopnosti, že se stal sobeckým, lakomým a nesnášenlivým. Kdyby své schopnosti aktivně použil v Mistrově službě a nesloužil jen vlastnímu sobeckému zájmu, jestliže by si byl předsevzal dobročinnou službu a oslavu Boha, pak by duchovní schopnosti, které mu dal Pán, posílily jeho charakter, vedly ho k pokoře a účinné službě, která by si jistě získala úctu a byl by vlivně působil na všechny své společníky.

^{3T 127} Bylo mí ukázáno, že majetek, zanechaný otcem byl kořenem hořkostí jeho dětem. Jejich mír a štěstí jakož i vzájemná důvěra byla tímto dědictvím velice otřesena. Bratr A, Y nepotřeboval majetek svého otce. Sám od Boha dostal dost hřiven, aby s nimi moudře a užitečně zacházel. Kdyby byl uvážlivě naložil s tím, co měl, byl by nakonec mezi těmi, kdo byli věrní v mále. Přírůstek zodpovědnosti za šafaření s majetkem svého otce, po němž tak nezřízeně toužil, byl těžší, než mohl snést.

Za několik let láska k penězům vykořenila lásku k lidem a lásku k Bohu. A protože měl po ruce otcovy prostředky, toužil si ponechat všecko ve svých rukou. Sobecky se zachoval ke svým bratřím, protože byl ve výhodě a mohl se celého majetku zmocnit. Jeho bratři o něm nesmýšleli dobře, byli proti němu rozhořčeni. Obohatil se k jejich škodě, takže jeho jednání bylo urážkou pro dílo Boží. Ztratil vládu nad sebou. Nejpřednějším jeho cílem byl zisk, sobecký zisk. Milování peněz v jeho srdci bylo kořenem všeho tohoto zla. Bylo mi ukázáno, že kdyby své síly uplatnil na vinicí Páně, byl by udělal mnoho dobrého; avšak zneužití těchto schopností může způsobit mnoho zla.

^{3T 128} Bratři B nedostali pomoc, kterou dostat měli. Bratr A B pracoval velice neúspěšně. Vzal na sebe tolik zodpovědnosti, že ochromila jeho úsilí natolik, že nerostl patřičně na duchu a síle. Církev, která měla světlo pravdy a měla být silná v Bohu ke chtění i činění a obětování když by toho bylo pro pravdu potřebí, byla slabá jako dítě. Členové sboru často žádali pomoc od bratra A B na urovnání těžkostí, které neměly nikdy existovat. A když pro sobectví a neposvěcenost srdce se tyto těžkosti vynořily, mohly být odstraněny, kdyby tu byla pokora a duch vyznání.

Bratři B udělali chybu, že zůstali ve ---. Měli změnit své bydliště a toto místo navštívit jen několikrát v roce. Velmi dobře by byli mohli svědčit. Tito bratři necítili jistotu při hlásání pravdy a nevystihli správně skutečnost, jak se udály. V jiném místě by byli méně zatížení starostmi a při návštěvě tohoto sboru by jejich svědectví mělo desateronásobnou váhu. Zatímco bratr A B byl zatížen malichernými sborovými spory, když zůstal ve ---, mohl lépe pracovat jinde. Sloužil sboru, dokud jeho mysl nebyla zatemněna, takže už nepostihoval sílu a moc pravdy. Neuvědomoval si skutečné potřeby díla Božího. Ztrácel duchovnost a odvahu. Dílo trvalého systematického podporování bylo zanedbáno. Někteří z bratří, jejichž veškeré zájmy byly kdysi soustředěny na pokrok díla Božího, stali se sobečtější a lakotnější, místo aby byli sebeobětavější a aby se jejich láska pro pravdu a posvěcení rozrůstala. Ubývalo jim duchovnosti a více se podobali světu. Bratr C je jedním z nich. Potřebuje nové obrácení. Bratru C se přednostně dostalo vynikajících příležitostí a nebudou-li zužitkovány, pak přijde odsouzení a temnota úměrná světlu, které měl, protože zanedbal Bohem mu propůjčené hřivny.

Bratři ve Vermontu zarmoutili Ducha Božího tím, že dovolili, aby vychladla jejich láska k pravdě a ochabl jejich zájem o dílo Boží.

Bratr D B přetěžoval svou sílu v minulém období, když pracoval v nových polích bez patřičné pomoci. Bůh nežádá, aby tento bratr, nebo kdokoli z Božích služebníků poškozoval své zdraví přepínáním svých sil. Bratři ve --- měli cítit určitý zájem, který by se byl projevil v jejich skutcích. Mohli opatřit pomoc, kdyby byli probudili zájem o Boží dílo a uvědomovali si hodnotu duší. Zatímco bratr D B si hluboce uvědomoval význam Božího díla a cenu duší, které vyžadovaly ustavičné úsilí, početný sbor ve --- svými malichernými těžkostmi zdržoval bratra A B, aby nepomáhal jeho bratru. ^{3T 129} Tito bratři měli přijít s novou odvahou, setřást se sebe všechny těžkosti a znechucení, jichž se jim dostalo ve -- a co ochromovalo jejich svědectví, a měli žádat sílu od Nejvyššího. Měli nést jasné, svobodné svědectví bratru X a Y, zvýraznit pravdu a učinit vše co mohli, aby tito lidé náležitě rozdělili své vlastnictví. Bratr A B svým mnohonásobným vypětím oslabuje svou duševní i tělesnou sílu.

Kdyby bratr C byl kráčel ve světle jen několik let v minulosti, byl by si uvědomil cenu duší. Kdyby byl pěstoval lásku k pravdě, mohl být přípraven zvěstovat jiným tuto pravdu. Mohl pomoci bratru D B v jeho přípravě stanu. Konečně se mohl podílet na starostech domácího sboru. Kdyby byl miloval své bratry a byl posvěcen pravdou, mohl být činitelem pokoje a ne podněcovatelem sváru, který znepřátelil A B od jeho bratra v nejdůležitější době; a vedl k tomu, že bratr D B pracoval nad své síly. A přece, třebaže bratr D B učinil vše, co mohl, nebyla vykonána všechna práce, která vykonána být mohla, kdyby byl patřičný zájem ve --přiložit ruku k dílu tam, kde toho bylo tolik potřebí. Velká zodpovědnost spočívá na onom sboru, že zanedbali jejich povinnosti.

Bylo mi ukázáno, že počínání bratra X při rozdělování majetku mezi své děti je přesouváním zodpovědnosti na ně. Nyní bratr X vidí, že toto jednání nezvýšilo lásku jeho dětí k němu. Děti necítily žádnou povinnost vůči svým rodičům za to, co tito pro ně vykonali. Tyto děti byly mladé a nezkušené. Nebyly připraveny k zodpovědnostem, které na nich spočinuly. Jejich srdce nebylo posvěceno a skutečné přátele pokládaly za své úhlavní nepřátele, zatímco rozkolníci byli jimi vítání. Rozkolníci byli satanskými nástroji a ustavičně našeptávali falešné myšlenky těmto mladým lidem. Tím srdce bratří a sester, otce a matky, byla rozdělena.

^{3T 130} Otec X se dopustil omylu. Kdyby byl více důvěřoval svému zeti, který pravdu upřímně miloval, a kdyby byl ochotněji přijímal pomocnou radu zkušených lidí, mohl předejit velikým omylům. Toto je však všeobecně úspěšná cesta nepřítelova, když náležitě uplatňuje své prostředky.

Pán chtěl, aby všechny tyto zmíněné případy byly ve svých důsledcích svědectvím o svůdném vlivu bohatství na srdce lidská. Důsledek těchto případů, zjevný všem, by měl být varovným signálem otcům a matkám, jakož i ctižádostivým dětem. Boží slovo definuje lakomství jako modloslužbu. Není možné, aby mužové a ženy zachovávali Boží zákon a při tom milovali peníze. Jen nebeské věci zasluhují nerozdělenou lásku našeho srdce. Měli bychom si připravovat poklad v nebi, tam totiž, kde je náš poklad, bude i naše srdce.