Spasitel světa dal své církvi velkou moc. Určil jí, jak má postupovat v případě těžkostí s členy. Když dal jasné pokyny, jak by měla jednat, praví: „Amen pravím vám; Cožkoli svážete na zemi, budeť svázáno i na nebi, a cožkoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ Mt 18,18. Tedy i nebe schvaluje kázeňskou starostlivost církve o členy, aby se církev řídila biblickým pravidlem.

Boží Slovo nedovoluje, aby úsudek jednotlivce odporoval úsudku církve, ani nepřipouští, aby vlastní názory stavěl proti názorům církve. Kdyby nebylo žádné církevní kázně, církev by se rozpadla, její společenství a jednota by se nemohla udržet. Vždycky se vyskytovali nezávisle smýšlející jednotlivci, kteří tvrdili, že mají pravdu, že je Bůh obzvláště poučil, působil na ně. Každý z nich má svoji teorii, zvláštní nápady a každý tvrdí, že jeho názory se shodují se Slovem Božím. I když každý z nich má jiné názory a víru, přece každý tvrdí, že má zvláštní světlo od Boha. Tito jednotlivci se odtrhují od celku a každý z nich si tvoří svoji vlastní oddělenou církev. ^{3T 429} Všichni nemohou mít pravdu a přece každý najisto tvrdí, že ho Bůh vede. Boží Slovo není možná, nebo snad, ale ano a amen v Kristu Ježíši.

Náš Spasitel zakončuje své naučení příslibem, že kdyby se dva nebo tři rozhodli za něco prosit Boha, obdrželi by to. Kristus tu ukazuje, že je třeba se sjednotit s ostatními, chceme-li dosáhnout po čem toužíme. Velká důležitost se připisuje jednomyslnému předsevzetí a jednomyslné modlitbě. Bůh vyslýchá modlitby jednotlivců, avšak při této příležitosti Ježíš dával zvláštní a důležité naučení, které mají mít mimořádný význam pro Jeho organizovanou církev na zemi. Její členové se musí dohodnout o tom, co chtějí a o co budou prosit. Nemělo by se zde jednat o nápady a úsilí omylného jednotlivce, ale o prosbu, která by měla být zvláštním projevem více lidí, soustředěných na jedno jediné přání.

V obrácení Pavla pozorujeme zázračnou Boží moc. Obklopoval ho jas, překonávající slávu poledního slunce. Ježíš, jehož jméno nejvíce nenáviděl a jímž pohrdal, zjevil se Pavlovi sám, zastavil jeho šílenou, avšak přímou a rychlou jízdu, aby mohl učinit z tohoto nejméně slibného nástroje vyvolenou nádobu pro zvěst evangelia pohanům. Vědomě se protivil jménu Ježíše Nazaretského. Pro svou horlivost byl vytrvalým, obávaným pronásledovatelem církve Kristovy. Byl hluboce přesvědčen, že musí vymýtit všude se šířící rouhavé učení o tom, že Ježíš je Pánem života.

^{3T 430} Pavel vskutku věřil, že víra v Ježíše znehodnocuje Zákon Boží, obětní bohoslužbu a obřízku, kterou sám Bůh přece po celé věky schvaloval. Avšak zázračné zjevení Krista ozářilo temnotu jeho smýšlení. Ježíš Nazaretský, proti kterému bojoval, je vskutku Spasitelem světa.

Pavel poznává svou mylnou horlivost a volá: „Co chceš, Pane, abych činil?“ Sk 9,6. Ježíš mu hned na místě neodpověděl jaké dílo mu určil, ačkoliv tak mohl učinit. Pavel musel projít školou křesťanské víry a jednat rozvážně. Kristus ho posílá učit se od těch učedníků, které tak těžce pronásledoval. Jas nebeského světla Pavla oslepil, avšak Ježíš, ten velký Lékař slepých, nevyléčil ihned jeho slepotu. Na Pavlovu otázku odpovídá: „Vstaň a jdi do města a povědí ti, co máš činiti“. Ježíš nejen že mohl vyléčit Pavlovu slepotu, mohl mu též odpustit jeho hříchy a říci, co má činit, vylíčit i program jeho dalšího života. Od Krista měla vycházet všeliká moc a milost. Kristus však nedal Pavlovi ihned při obrácení k pravdě zkušenosti své pozemské, nedávno zorganizované církve.

Zázračné světlo, které Pavla při této příležitosti obklopilo, ho ochromilo a zmátlo. Byl cele přemožen. Tuto část práce nemohl pro Pavla vykonat žádný člověk, avšak zůstávalo stále ještě něco, co bylo třeba vykonat a co Kristovi služebníci učinit mohli. Ježíš posílá Pavla k svým do církve, aby se dozvěděl, co má činit. Takto dává moc a právo své organizované církvi. Kristus se Pavlovi zjevil a přesvědčil ho, a Pavel se nyní měl učit od těch, které Bůh pověřil hlásáním pravdy. Kristus posílá Pavla k svým vyvoleným služebníkům. Tím ho uvádí do své církve.

Právě ti lidé, kteří měli být Pavlem zničeni, ti se stali jeho učiteli toho náboženství, které nenáviděl a pronásledoval. Tři dny nejedl a neviděl, pokud se nedostal k mužům, které ve své slepé horlivosti hodlal zničit. Ježíš tu seznamuje Pavla se svými pozemskými zástupci. Ve vidění Pán rozkázal Ananiášovi, aby šel do jistého domu v Damašku a vyhledal Saula Tarsenského: „nebo hle, modlí se!“

^{3T 431} Pavla do Damašku provázeli muži, kteří mu měli pomoci dovést do Jeruzaléma spoutané apoštoly. Ti tam měli být mučeni a usmrceni. V Damašku zůstal Saul s Judou, postil se a modlil. Saulova víra zde procházela zkouškou. Pro zatemněnost mysli 3 dny nevěděl, co se s ním děje a 3 dny neviděl. Měl jít do Damašku, neboť tam mu měli říci, co má činit. Pavel je v nejistotě a vroucně volá k Bohu. K Ananiášovi přišel anděl a poslal ho do toho domu, kde se Pavel modlil a kde ho měl poučit, co má dále činit. Saulova pýcha opadla. Krátce předtím byl ještě plný sebedůvěry, myslel, že koná dobré dílo, za které smí očekávat pochvalnou odměnu. Avšak nyní se všechno změnilo. Kajícně a zahanbeně, v hluboké pokoře, vroucně prosil o odpuštění. Pán skrze svého anděla mluví k Ananiášovi: „Hle, modlí se!“ Anděl oznámil Božímu služebníku, že Saulovi zjevil ve vidění, jak k němu Ananiáš přichází a klade na něho ruce, aby zase viděl. Ananiáš sotva může věřit slovům anděla a opakuje, co slyšel o Pavlově krutém pronásledování svatých v Jeruzalémě. Rozkaz však je naléhavý: „Jdi, neboť on je má nádoba vyvolená, aby nesl jméno mé před pohany, i krále, i před syny izraelské.“ Sk.9,15.

Ananiáš poslechl andělův příkaz. Položil své ruce na muže, který nedávno byl hnán duchem nejhlubší nenávisti a hrozby proti všem, kteří věřili v Kristovo jméno. Ananiáš pravil Saulovi: „Sauli, bratře, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobě na cestě, po níž jsi šel, abys prohlédl, a naplněn byl Duchem svatým.''A hned spadly z očí jeho lupiny, i prohlédl pojednou a vstav, pokřtěn jest.“ Sk.9,17.18.

^{3T 432} Toto všechno mohl vykonat Ježíš s Pavlem i sám. On to však neučinil. Pavel musel předně se vyznat těm, které se rozhodl zničit. Bůh zde měl ustanovené lidi, kteří měli za něho vykonat zodpovědné dílo. Pavel musel učinit určité nutné kroky na cestě obrácení. Měl se připojit k těm lidem, které pro jejich víru pronásledoval. Kristus zde dává všemu svému lidu příklad, jak sám se ztotožnil s úřadem a autoritou své organizované církve. Jeho požehnání měli šířit ti, které k tomu ustanoví. Tím spojil člověka s vedením, kterým protéká Jeho požehnání. Pavlova přísná svědomitost v pronásledování svatých ho nezbavila viny, když ho Boží Duch uvědomil o jeho krutém díle. Musí se stát žákem učedníků.

Pavel se učí, že Ježíš, kterého ve své slepotě pokládal za podvodníka, je vskutku původcem a základem všeho náboženství vyvoleného lidu od Adama až i dokonavatelem víry nyní, tak jasně ukázané jeho zraku. Viděl Krista jako zjev pravdy a splnění všech proroctví. Kristus byl jím pokládán za znehodnocovatele Božího zákona. Když se však jeho duchovního zraku dotkl Boží prst, naučil se od učedníků, že Kristus byl původcem celého židovského obětního systému, že se v Kristově smrti předobraz setkává se skutečností a že Kristus přišel na svět právě proto, aby obhájil zákon svého Otce.

Ve světle zákona se viděl Pavel jako hříšnik. Poznal, že přestupoval ten zákon, o němž myslel, že ho tak horlivě plní. Kaje se a umírá hříchu. Poslušně se podrobuje požadavkům Božího zákona a věří v Krista, jako svého Spasitele. Je pokřtěn a od té chvíle zvěstuje Ježíše tak horlivě a nadšeně, jako ho předtím nenáviděl. V Pavlově obráceni jsme dostali důležité poučení, na něž bychom měli neustále pamatovat . Vykupitel světa neschvaluje jednání v náboženských věcech nezávisle na jeho organizované a uznávané církvi tam, kde nějaký církevní sbor má.

^{3T 433} Mnozí si myslí, že za své světlo a zkušenost jsou odpovědni jen Kristu, bez ohledu na Jeho povolané následovníky na světě. Ježíš však toto odsoudil skutečnostmi a svým příkladem. Byl tu Pavel, jehož chtěl Kristus uzpůsobit pro nejdůležitější dílo. Měl být Jeho vyvolenou nádobou, jehož Kristova zjevená přítomnost zasáhla přímo, a přece ho Pán sám pravdě nevyučuje. Zastavuje ho na cestě a přesvědčuje. Na otázku: „Co chceš, Pane, abych činil?“ Spasitel mu neodpovídá přímo, ale uvádí ho do své církve. Její členové ti povědi, co budeš činit. Ježíš je přítel hříšníků, Jeho srdce je vždy otevřeno, On cítí lidskou bídu. On má všechnu moc na nebi i na zemi, váží si však prostředků, které si vyvolil k osvícení a spasení lidí. Pavla přivádí do církve, ukazuje mu moc, kterou jej pověřil být zdrojem světla pro svět. Jde o Kristův organizovaný celek na zemi a nařízení tohoto společenství třeba dbát. V Saulově případě Ananiáš zastupuje Krista a zastupuje na zemi též Kristovy následovníky určené konat Kristovo dílo.

Saul byl vzdělaný učitel v Izraeli. Byl však zaslepený a plný předsudků. Nyní se mu zjevuje sám Kristus a uvádí ho do své církve, která je světlem světa. Jejich členové mají poučit tohoto vzdělaného, populárního řečníka o křesťanském náboženství. Ananiáš se místo Krista dotýká jeho očí, aby přijal světlo, místo Krista vkládá na něho ruce, prosí ve jménu Krista a Saul přijímá Ducha Svatého. Všechno se děje ve jménu a moci Kristově. Kristus je zdrojem. Církev koná zprostředkovatelskou službu. Ti, kdo si zakládají na osobní nezávislosti, musí přijít do užšího společenství s Kristem právě prostřednictvím Jeho pozemské církve.

^{3T 434} Bratře A, Bůh tě miluje a chce tě zachránit a přivést do díla. Budeš-li pokorný a učenlivý, a necháš-li se formovat jeho Duchem, On bude tvou sílou, tvou spravedlností a přenesmírnou odměnou. Můžeš mnoho vykonat pro své bratry, budeš-li skryt v Bohu a dovolíš-li, aby tvůj duch byl pod vlivem Jeho Ducha. Budeš se potýkat s lidmi tvrdé šíje. Mají mnoho hořkých předsudků, ale ne jinak to bylo se Saulem. Bůh může udělat mocné divy pro tvé bratry, nedopustíš-li, abys jim byl sám překážkou na cestě. Kéž ve tvém srdci přebývá a provází tě v práci láska, soucit a něha. Budeš-li se přidržovat Krista a dáš-li si ochotně poradit od svých zkušenějších bratří, zdoláš železné hradby předsudků.

Jako Boží služebník nesmíš se dát snadno znechutit těžkostmi, ani největším protivenstvím. Jdi vpřed, ne ve jménu svém, ale v moci a síle Boha Izraelského. Snášej protivenství jako dobrý vojín Kristova kříže. Ježíš snášel protivenství hříšníků. Přemýšlej o Kristově životě a vzmuž se, jdi vpřed u víře, v odvaze a naději.