Bůh obzvlášťě varoval svůj lid, aby se nesměšoval s okolními modloslužebnými národy, aby nebyl sveden půvabnými svatyněmi, skvostnými chrámy a oltáři, které měly co nejsvůdněji okouzlovat smysly, aby lid zapomněl na Hospodina.

^{3T 264} Jericho holdovalo nejvýstředněji modloslužbě. Obyvatelé byli velice bohatí. Ale všechno bohatství, které jim Bůh dal, pokládali za dary svých bohů. Měli hojnost zlata a stříbra, ale jako předpotopní lidé byli hříšní, rouhali se, uráželi a svými bezbožnými skutky podněcovali nebeského Boha. Na Jericho měly dopadnout Boží soudy. Byla to pevnost. Ale vůdce Hospodinových zástupů sám sestoupil z nebe, aby vedl nebeské armády útokem na toto město. Boží andělé se zmocnili mohutných hradeb a zbořili je. Bůh řekl, že město Jericho má být zlořečeno a kromě Raab a její domácnosti všechno má zahynout. Tato domácnost měla být zachráněna, protože Raab projevila laskavost vůči Božím poslům. Slovo Hospodinovo znělo: „Avšak vy vystříhejte se od proklatého, abyste nebyli proklati, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je.“ „Toho času vydal klatbu Jozue, řka: Zlořečený buď před Hospodinem muž ten, kterýž by povstal, aby stavěl město toto Jericho. V prvorozeném svém založí je a v nejmenším svém postaví brány jeho.“ Joz 6,18.26.

V případě Jericha Bůh velice dbal o to, aby jeho lid nebyl okouzlen tím, co uctívali obyvatelé tohoto města a aby jejich srdce nebylo odvráceno od Boha. Varoval svůj lid nejvzácnějšími příkazy. A přece přes všechna vznešená napomenutí daná od Boha ústy Jozue, Achan se je odvážil přestoupit. Svedla ho lakota a on vzal z pokladu, jehož se Bůh zakázal dotknout. Pro zlořečenství Boží, které na těch věcech spočívalo a pro hřích tohoto člověka byl Boží lid Izraelský slabý před svými nepřáteli jako voda.

Jozue a starší Izraele byli velice zarmoucení, leželi před Boží archou v největší pokoře, protože Hospodin se rozhněval na svůj lid. Modlili se a plakali před Bohem. ^{3T 265} Hospodin oslovil Jozueho: „Vstaň. Proč jsi padl na tvář svou? Zhřešil Izrael, takže i smlouvu mou přestoupili, kterouž jsem jim přikázal, nebo jsou i vzali z věcí proklatých, k tomu i ukradli, také i sklamali, nad to i odložili mezi nádobí svá. Protož nebudou mocí synové Izraelští ostáti před nepřátely svými, nebo poskvrnili se věcí proklatou. Nebuduť více s vámi, leč vyhladíte prokletí to z prostředků svého.“ Joz 7,10-12.