V dřívějších číslech Svědectví pro církev jsem mluvila o důležitosti toho, aby Adventisté s. d. zřídili ústav pro nemocné, zvláště pak pro trpící a nemocné mezi námi. Mluvila jsem o tom, že náš lid je schopen tak učinit, co se týče otázky prostředků k tomu potřebných. Naléhala jsem na to, protože jsem viděla důležitost tohoto odvětví, velkého díla přípravy na setkání se s Pánem s radostí v srdci. Náš lid se má cítit povolán, aby v důsledku své schopnosti vložil část svých prostředků do takového ústavu. Vypočítala jsem také, jak mně bylo ukázáno, některá nebezpečí, kterým by byli vystaveni lékaři, ředitelé a ostatní v provádění plánu takového podnikání. Věřila jsem, že je možno se vyhnout mně ukázaným nebezpečím. Tím jsem se však těšila po nějakou dobu jen proto, abych se dožila zklamání a zármutku.

Velmi jsem se zajímala o zdravotní reformu a chovala jsem velké naděje ke zdar Zdravotního ústavu. Cítila jsem jako žádný jiný odpovědnost za promlouvání k bratřím a sestrám ve Jménu našeho Pána o tomto ústavu a jejich povinnosti dodat potřebné prostředky a bděla jsem nad postupem díla s intensivním zájmem a úzkostí. Když jsem viděla, jak se vedoucí a ředitelé vrhali do mně ukázaných nebezpečí, před kterými jsem je veřejně i v soukromých rozhovorech a dopisech varovala, pocítila jsem přetěžké břímě. To, co mně bylo ukázáno jako místo, kde měly vládnout zásady oběti, pohostinství, víry a zbožnosti, kde mohlo být pomoženo trpícím nemocným mezi námi. Ale když byly nevhodně požadovány velké peněžité částky s poukazem, že by se z úvěru musela platit velká procenta, ^{1T 634} když bratří mající v ústavu jisté postavení, byli více než ochotni přijímat větší mzdu, než s jakou byli spokojeni ti, kteří zaujímali jiná a stejně důležitá místa ve velké věci pravdy a reformy. Když jsem s bolestí poznala, že aby učinili ústav oblíbeným u těch, kteří neměli naši víru a aby si zajistili jejich přízeň a protekci, dovolili, aby duch ústupků rychle získával v ústavu půdu, aby se projevoval v oslovování: pane, slečno a paní, místo bratře a sestro, a v oblíbených radovánkách, kterých se mohli všichni ve zdánlivě nevinném veselí účastnit, když jsem toto všechno pozorovala, řekla jsem si: To není to, co mně bylo ukázáno jako ústav pro nemocné, kteří by měli podíl na výjimečném Božím požehnání. To je něco zcela jiného.

A přesto byly činěny rozpočty pro rozlehlejší budovy a byly vynucovány stále velké částky peněz. A když bylo všechno zařízeno, nemohla jsem v celku pohlížet jinak na tento ústav než jako na kletbu. Ačkoliv přinesl některým užitek na zdraví, by1 jeho vliv na církev v Battle Creeku a na bratry a sestry, kteří ústav navštívili, tak špatný, že získal převahu nade vším dobrým, co bylo učiněno. A tento vliv zasahoval církev v tomto i v jiných Státech a působil strašlivě destruktivně na víru v Boha a přítomnou pravdu. Někteří, kteří přišli do Battle Creeku, jako pokorní, oddaní a důvěřující křesťané, odcházeli téměř jako nevěrci. Všeobecný vliv toho všeho, vyvolal zaujetí proti zdravotní reformě právě u mnohých nejpokornějších; nejoddanějších a nejlepších našich bratří a zničil víru v má Svědectví a v přítomnou pravdu.

Byl to tento stav věcí ve zdravotní reformě a ve Zdravotním ústavě, k čemuž se připojily ještě jiné věci, které mne přiměly, abych z povinnosti mluvila tak, jak jsem mluvila ve Svědectví č. 13. Dobře jsem věděla, že to vyvolá reakci a odpor u mnohých. Věděla jsem též, že reakce musí dříve nebo později přijít pro dobro ústavu a Boží věc všeobecně, ^{1T 635} čím dříve tím lépe. Kdyby se záležitosti vyvíjely špatným směrem ku škodě vzácných duší a pro věc vůbec, čím dříve by tomu mohlo být zabráněno a byly by správně vedeny, tím lépe. Čím větší postup, tím větší zhroucení, tím větší odpor a tím větší všeobecné zmalomyslnění. Špatně vedenému dílu musí být učiněné takováto přítrž. Musí nastat doba napravování omylů a opětného vykročení správným směrem.

Dobré dílo, konané pro církev v Battle Creeku trvá. Důkladná reforma a obrácení se k Bohu lékařů, pomocníků a vedoucích ve Zdravotním ústavě a všeobecná jednota bratří a sester ve všech částech pole v záležitosti velkého účelu a cíle Zdravotního ústavu, ve způsobu jeho vedení spojeného s různými zkušenostmi více než jednoho roku, nejen ve špatném, ale i v dobrém směru, dává mně více důvěry, že zdravotní reforma i Zdravotní ústav bude mít větší úspěch, než kdy měla. Stále doufám, že bude Zdravotní ústav v Battle Creeku dobře prosperovat a že bude v každém ohledu ústavem, jaký mně byl ukázán. Ale zabere ještě něco času, než se plně napraví a vykoření omyly z minulosti. S Božím požehnáním se to může vykonat a také se to dokáže.

Bratří, kteří stáli v čele tohoto díla, apelovali na náš lid o prostředky z tohoto důvodů, že je zdravotní reforma části velkého díla spojeného s poselstvím třetího anděla. V tom měli pravdu. Je to odvětví velkého, milosrdného, velkodušného, posvěcujícího, dobročinného Božího díla. Proč by měli tedy tito bratři říkat: "Půjčka ve Zdravotním ústavu ponese velká procenta." "Je to dobrá investice." "Výnosná věc?" Proč se nemluví též, že půjčka ve Vydavatelském sdružení nese velká procenta? Jsou-li to dvě odvětví téhož velkého závěrečného díla přípravy na příchod Syna člověka, proč ne? ^{1T 636} Proč nemá obé být věcí štědrosti? Péro a hlas volající k přátelům pravdy o přispění do vydavatelského fondu, nedával žádných takových vyhlídek. Proč tedy líčit zámožným, lakotným světitelům soboty, že mohou vykonat velké dobro investováním svých peněz do Zdravotního ústavu a současně, podržet hlavní kapitál a ještě obdržet velká procenta za pouhé jeho používání? Bratři byli vyzváni, aby darovali na Vydavatelské sdružení a oni šlechetně a radostně obětovali Pánu, následovali příkladu vyzývajícího a Boží požehnání spočinulo na tomto odvětví velkého díla. Ale je nutno se obávat, že Jeho nelibost spočívá na způsobu, kterým byly vybudovány fondy pro Zdravotní ústav a že Jeho nelibost spočívá na způsobu, kterým byly vybudovány fondy pro Zdravotní ústav a že Jeho požehnání nebude plně s tímto ústavem, dokud nebude toto zlo napraveno. Ve svém provolání k bratřím o tomto ústavu pravila jsem ve Svědectví č. 11, str. 492:

"Bylo mně ukázáno, že sobotu zachovávající Adventisté nemají nedostatek peněz. V přítomné době je jejich hromadění majetku, největším nebezpečím. Někteří neustále zvyšují své pečování a jsou přetíženi práci. Následek toho je, že Bůh a potřeby Jeho věcí jsou téměř zapomínány. Jsou duchovně mrtví. Požaduje se od nich, aby přinesli Bohu oběť. A ta oběť se nezvyšuje, ale zmenšuje a stravuje."

Můj náhled na tuto peněžní záležitost byl, že by měla být přinesena "oběť Bohu, obětina." A nikdy jsem nesmýšlela jinak. Ale má-li hlavní kapitál být držen akcionáři a mají-li pobírat jistá procenta, kde je ponížení nebo stravující oběť? A jak je zmenšeno nebezpečí světitelů soboty, hromadících majetek, přítomným plánem mít podíly na ústavu? Jejich nebezpečí ještě více vzrostlo. A zde je vrchol omluvy pro jejich hrabivost. Tím, že investují kapitál do ústavu, ^{1T 637} obchodují s ním jako s každým jiným majetkem, nepřinášeli oběti. Jelikož to činí proto, že mají vyhlídku na velký úrok, vede je duch ziskuchtivosti a nikoli oběť, aby investovali do ústavu tolik, že jim zbývá pouze málo nebo dokonce i nic, co by mohli věnovat ku podpoře jiných a ještě důležitějších odvětví díla. Bůh požaduje od těchto skoupých, hrabivých, světských osob oběť pro trpící lidstvo. Vyzývá je, aby svůj světský majetek zmenšili ve prospěch trpících věřících v Krista a v přítomnou pravdu. Mají takto příležitost jednat s plnou částkou na rozhodnutí konečného Soudu, jenž je popisován v následujících plamenných Slovech Krále Králů: Mt 25,34-36:

"Tedy dí Král těm, kteříž na pravici Jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl a dali jste mi jísti, žíznil jsem a dali jsme mi píti, hostem jsem byl a přijímali jste mne, nah a přioděli jste mne, nemocen jsem byl a navštívili jste mne, v žaláři jsem seděl a přicházeli jste ke mně. Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce:"Pane, kdy jsme tě vídali lačného a krmili jsme, nebo žíznivého a dávaliť jsme píti? ^{1T 638} Aneb kdy jsme tě viděli hostě a přijali jsme, nebo nahého a přioděli jsme? Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři a přicházeli jsme k tobě? Odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili."

"Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. Neboť jsem lačněl a nedali jste mi jísti, žíznil jsem a nedali jste mi píti, hostem jsem byl a nepřijali jste mne, nah a neodívali jste mne, nemocen a v žaláři a nenavštívili jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, nebo žíznivého, neb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři a neposloužili jsme tobě? Tedy odpoví jim řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného."

A opět na stránce 494 ve Svědectví č. 11 jsem pravila: "Mezi naším lidem je dost volných peněžitých prostředků a jestliže budou všichni pociťovat důležitost díla, bude moci toto velké podnikání pokračovat bez peněžité tísně. Všichni by měli mít zvláštní zájem na jeho podpoře. Zvláště ti, kteří mají peněžité prostředky, by měli do něho investovat. Vhodný domov by měl být dobře vybaven pro přijetí churavých, aby mohli být použitím správných prostředků a Božím požehnáním pozbaveni svých nemocí a aby se naučili, jak mají o sebe pečovat a tak nemocem předcházet."

Mnoho těch, kteří vyznávají pravdu, se stává skoupými a chamtivými. Musí být vyburcováni, aby se lekli sami sebe. Mají tolik ze svých pokladů na zemi a jejich srdce je s těmi poklady. Mnohem větší částka jejich pokladů se nachází na tomto světě a jen malá v nebesích. Proto také milují pozemský majetek více než nebeské dědictví. Nyní se jim naskýtá dobrá příležitost použít svých prostředků pro trpící lidstvo a též pro šíření pravdy. Tento podnik by neměl nikdy být ponechán zápolení s chudobou. Šafáři, kterým Bůh svěřil prostředky, měli by se nyní uchopit díla a použít svých prostředků k Jeho slávě. Těm, kteří pro skoupost zadržují své peněženky, stanou se tyto spíše zlořečenstvím než požehnáním.

Z toho, co mně bylo ukázáno a co jsem řekla, nemám jiného dojmu a nezamýšlím také jiný podávat, než že zvýšení fondu pro toto odvětví díla je věcí štědrosti, právě tak jako vydržování jiných odvětví našeho velkého díla. I když je změna přítomného plánu v plán jiný, ^{1T 639} který může být plně uznán Pánem, provázena těžkostmi a vyžaduje času a práce, přece věřím, že může být provedena jen s malou ztrátou již získaného kapitálu a že bude mít za následek rozhodný v:yestup kapitálu věnovaného k správnému použití pro úlevu trpícího lidstva.

Mnozí, kteří učinili vklad, nejsou s to jej darovat. Některé z těchto osob, trpí právě pro ty peníze, které do půjčky investovali. Na svých cestách, ze Státu do Státu, setkávala jsem se s trpícími, stojícími na samém pokraji hrobu, kteří by byli potřebovali na nějakou chvíli do ústavu, ale nemohli pro nedostatek prostředků, které zapůjčili ústavu. Takoví tam neměli investovat ani dolar. Chci se zde zmínit o případu z Vermontu. Již od r. 1850, kdy se stal tento bratr světitelem soboty, přispíval štědře na několik podniků pro šíření pravdy, až se jeho majetek scvrkl. Přesto však, když došla naléhavá a neoprávněná výzva ve prospěch ústavu, učinil vklad ve výši jednoho sta dolarů. Ve shromáždění ve ---, uvedl případ své manželky, která byla velmi slabá a které by mohlo být pomoženo, ale musí být pomoženo brzy, je-li to možné. Uvedl též okolnosti a pravil, kdyby mohl volně nakládat oněmi sty dolary, které má nyní v ústavu, mohl by tam poslat svou manželku na léčení. Ale za těchto okolností, že to učinit nemůže. Odpověděli jsme mu, že neměl vůbec investovat do ústavu ani dolar, že se dopustil omylu, kterému nemůže být odpomoženo. A tím byla celá záležitost odbyta. Neváhám říci, že by tato sestra měla být alespoň několik týdnů zdarma v ústavu léčena. Její manžel nemůže učinit nic více než zaplatit cestovné do Battle Creeku a zpět.

Přátelé lidskosti, pravdy a svatosti měli by jednat pro ústav v duchu oběti a štědrosti. Mám pět set dolarů jako půjčku v ústavu a přála bych si je darovat a bude-li mít můj manžel úspěch se svou zamýšlenou knihou, přidá k tomu ještě 500 dolarů. Prosím ty, kteří schvalují tento plán, nechť nám napíši do Greenville, Montcalm County, Michigan, ^{1T 640} a udají částku, kterou chtějí darovat nebo investovat jako půjčku do Vydavatelské společnosti. Když tak učiníte, posílejte dary dle potřeby. Posílejte částky malé i velké. Vydávejte peněžité prostředky rozumně a s uvážením. Nechť jsou výlohy pro pacienty co nejrozumnější. Nechť bratři částečně hradí vydání za trpící a zasluhující toho chudé mezi sebou. Dejte slabým, pokud to mohou snášet, začít s obděláváním nádherně položených pozemků, náležejících ústavu. Zařiďte to, aby to nekonali jen s nízkým pomyšlením na placení, ale s nepředpojatým pomyšlením, že vydání na jejich zakoupení je úmyslem pro jejich dobro. Ať je jejich práce částí lékařského předpisu, právě tak jako koupele. Nechť je dobročinnost, milosrdenství, lidskost, oběť pro dobro druhých vládnoucí myšlenkou lékařů, ředitelů, pomocníků, pacientů všech Ježíšových přátel, blízkých i vzdálených místo platu, dobrého investování, vyplácející se věcí, půjčkou, která se vyplatí. Nechť láska ke Kristu, láska k duším, soucit s trpícím lidstvem řídí všechny, kteří pracují pro ústav.

Proč by měl křesťanský lékař, který věří, doufá, uvažuje, očekává a touží po Kristu a Jeho království, kde nemoc a smrt nebudou již mít moci nad svatými, očekávat větší plat za své služby než křesťanský vydavatel nebo křesťanský kazatel? Mohl by snad říci, že jeho práce je namáhavější. To by však muselo být dokázáno. - Pak nechť pracuje, tak jak vydrží a unese, a nenarušuje zákon života, který učí své nemocné poznávat. Není zde žádných důvodů, proč by měl pracovat nad své síly a dostávat za to velký plat, více než vydavatel a kazatel. Nechť všichni, kteří hrají nějakou úlohu v ústavu a dostávají za své služby plat, jednají z téže velkodušné zásady. Nikdo by neměl být trpěn jako pomocník v ústavu, kde tak činí jenom za plat. Jsou schopní lidé, kteří z lásky ke Kristu, k Jeho věci a trpícím následovníkům svého Mistra, ^{1T 641} vyplní místo v tomto ústavu věrně a radostně a v duchu oběti. Nemající toho ducha by měli ustoupit a uvolnit místo těm, kteří ho mají.

Tak dalece jak mohu posoudit, polovina chudých mezi naším lidem, kteří by měli strávit týdny nebo měsíce v ústavu, nemůže zaplatit celé vydání za cestu a pobyt. Má snad chudoba těchto přátel našeho Pána být na překážku požehnání, které On v takové míře připravil? Mají být zanechání, aby zápasili s dvojím břemenem slabosti i chudoby? Oni zámožní nemocní mající všecko pohodlí a příjemnosti života, kteří mohou dobře prodat svou vykonanou těžkou práci, při péči a odpočinku, když se byli dobře informovali a podstoupili domácí léčbu, mohou se těšit dobrému zdraví, aniž by šli do ústavu. Ale co mohou dělat naši slabí bratři nebo sestry, aby nabyli zdraví? Něco mohou učinit, ale chudoba je dohání k větší práci, než jsou ve skutečnosti s to vykonat. Nemají ani všechnu životní pohodu. A co se týče pohodlí v domácnosti, zařízení, koupání, dobré větrání zařízení, toho všeho postrádají. Možná že i v jejich jediné místnosti jsou kuchyňská kamna, v létě v zimě a může také být, že všechny knihy, které mají v domě, vyjímaje Bibli, vešly by se mezi palec a ukazováček. Nemají peněz, aby si zakoupili knihy, aby mohli číst a naučit se, jak žít. Tito drazí bratři jsou právě ti, kteří potřebují pomoci. Mnozí z nich jsou pokorní křesťané. Mohou mít chyby a mnohé z nich mohou nastat daleko zpět a být příčinou jejich přítomné chudoby a bídy. A přece mohou lépe žít svým povinnostem než my, kteří máme prostředky ku zlepšení svého vlastního stavu a stavu druhých. Tito musí být s trpělivostí poučováni a musí jim být radostně pomáháno.

Ale musí být povolní a dychtiví poučení. Musí živit ducha vděčnosti Bohu a svým bratřím za pomoc, které se jim dostává. ^{1T 642} Takové osoby nemají povšechně správný pojem o skutečných výlohách za ošetřování, stravování, ubytování, otop atd. v ústavu. Neuvědomují si velikou důležitost velkého díla přítomné pravdy a reformy a mnohé výzvy k štědrosti našeho lidu. Snad ani nevědí, že počet našich chudých je mnohem větší než počet našich bohatých. A snad ani nepociťují sílu oné strašlivé skutečnosti, že většina těch majetných lpí na svém bohatství a je na jisté cestě do záhuby.

Tito chudí nemocní by měli být poučeni, že se dopouštějí velkého hříchu v očích Nebes, když žehrají na svůj osud a reptají proti zámožným pro jejich lakotu. Měli by v prvé řadě chápat, že jejich neštěstí je z největší části zaviněno jejich vlastními hříchy, bláhovostí a omyly. A když Pán vkládá do srdce a mysli svého lidu, aby jim pomohli, mělo by jim to vnuknout pocit pokorné vděčnosti Bohu a Jeho lidu. Měli by napnout všechny své síly, aby si sami pomohli. Kdyby měli příbuzné, kteří by mohli uhradit výlohy v ústavu, měli by přednost.

S ohledem na mnoho chudých a nemocných, kteří musí více nebo méně být odkázáni na milosrdenství ústavu, musí být jejich pobyt v ústavu jen krátký, protože ústav má nedostatek fondu a vybavení v přítomném čase:. Měli by tam jít již s tou myšlenkou, aby získali co nejdříve a co nejvíce praktických znalostí o tom, co nesmějí dělat, aby znovu nabyli zdraví a žili zdravě. Přednášky, které slyší v ústavu a dobré knihy, ze kterých se mohou naučit jak žít doma, musí takovýmto pacientům postačit. Mohou doznat určité úlevy po několikanedělním pobytu v ústavu. Ale docílí více doma, budou-li žít dle těchto zásad. Nesmějí se spoléhat na lékaře, že je v několika málo týdnech uzdraví, ale musí se naučit tak žít, aby dali přírodě příležitost léčbu propracovat. ^{1T 643} To může započít v onom několika týdenním pobytu v ústavu a přece může vyžadovat léta k dokončení tohoto díla správnými návyky doma.

Člověk může utratit v ústavě všecko, co má na tomto světě, může doznat velké úlevy a může se navrátit ke své rodině a k svému starému způsobu života a v několika málo týdnech nebo měsících je na tom zdravotně hůře než kdy před tím. Nezískal ničeho. Utratil své omezené prostředky za nic. Účel zdravotní reformy a Zdravotního ústavu, není jako pilulka proti bolesti (Painkiller) nebo na okamžitou úlevu (Instant Relief), aby utišila momentální bolest. Nikoli. Jejím účelem je naučit lidi, jak žít, aby dali přírodě příležitost odolávat chorobám a zbavovat se jich.

Našim nemocným bych si Přála říci, aby neztráceli odvahu. Bůh neopustil svůj lid ani svou věc. Udejte lékaři svůj zdravotní stav a schopnost úhrady výloh za pobyt v ústavu a zašlete na adresu: Zdravotní ústav, Batole Creek, Mich. Jste-li churaví, sešlí, slabí, pak nečekejte, až bude váš stav beznadějný. Pište ihned! Ale musím opakovat chudým, že v přítomné době jim může být jen málo pomoženo, protože již získaný kapitál je investován do materiálu a budov. Učiňte, co můžete sami a druzí vám také: trochu pomohou.