Drazí bratři, Pán mi ukázal ve vidění některé věci, týkající se východu a západu. Pokládám za svoji povinnost vám o tom promluvit. Viděla jsem, že Bůh otevřel cestu pro šíření pravdy na západ. Vyžaduje mnohem více moci pohnout lidem na východě, ^{1T 147} než na západě a v přítomné době může být jen málo na východě vykonáno. V přítomné době mělo by být vynaloženo zvláštní úsilí tam, kde vzejde nejvíc dobrého.

Lidé na východě slyšeli o druhém příchodu Kristově, viděli mnoho z rozmachu moci Boží a přesto klesli zpět do stavu lhostejností a bezpečí, kam nyní je téměř nemožné k nim proniknout. Na východě je vyvíjeno neobvyklé úsilí, sice s nejlepšími dary, ale s velmi malým výsledkem.

Viděla jsem, že lid na západě může být mnohem snadněji získán než lid na východě. Neměl dosud světlo pravdy, proto ji nezavrhl a jejich srdce jsou citlivější a vnímavější pro pravdu a Ducha Božího. Srdce mnohých lidí na západě jsou již připravena, aby lačně přijala pravdu a když služebníci Boží vycházejí, aby pracovali pro spásu drahocenných duší, mnohou je posilovat v jejich namáhavé práci. Jelikož lid je dychtiv slyšet pravdu a mnozí ji i přijímají, jsou dary dané Bohem Jeho služebníkům probouzeny a posilovány. Vidí takto, že jejich úsilí je korunováno úspěchem.

Viděla jsem, že s toutéž námahou je desetkrát více vykonáno na západě, než na východě a že cesta je otevřena ještě větším úspěchům. Viděla jsem, že mnoho může být v přítomné době vykonáno ve Wisconsinu a ještě více v Illinois a úsilí musí být vyvinuto pro šíření pravdy v Minnesota a Iowa. Setkáme se tam s odezvou v mnoha srdcích. Ve vidění bylo zde přede mnou rozprostřeno velké obsáhlé pole působnosti, na které dosud nikdo nevstoupil, ale zde nestačí pouze sebeobětavost, aby se zaplnila alespoň jen z poloviny místa, kde je lid ochoten slyšet pravdu a kde jsou mnozí ochotni ji i přijmout.

Nová pole práce, zcela nová, musí být navštívena, mnozí musí podniknout zápas na vlastní vrub, musí vstoupit na tato místa s vědomím, že ponesou sami všechny výlohy. Jak jsem viděla, je zde velká příležitost pro šafáře Boží, aby vyplnili svoji úlohu a podporovali ty, kteří ponesou pravdu v tato místa. ^{1T 148} Mělo by být těmto šafářům velkou předností, že mohou navrátit Bohu, co mu náleží. Usnadní tímto biblické povinnosti a osvobodí se od části pozemského pokladu, který je nyní břemenem mnohým, kteří žijí v nadbytku. Bude jim to také přičteno k jejich pokladu v nebesích.

Viděla jsem, že východní stanové shromáždění nemá být přenášeno s místa na místo. Musí-li to být, pak ti kdo stan doprovází, putují na vlastní pěst, nechť rozbijí stan tam, kde pravda dosud nebyla hlásána a stan takto zřízený, nechť je dobře vybaven pracovníky.

Viděla jsem, že putování po stejných starých místech, rok po roce, s téměř stejnými duchovními dary je velkou chybou. Je-li možno, mají být získány co nejžádoucnější talenty. Bylo by to lépe a vykonalo více dobra, kdyby bylo méně táborových shromáždění a silnější moc nebo společnost s rozdílnými dary pro práci. Pak má být delší pozdržení v místě, kde byl probuzen zájem. Příliš se vždy spěchalo s přenášením stanu. Některé duše počínají být příznivě ovlivňovány a tu je zapotřebí vytrvalého úsilí, dokud jejich přesvědčení není ustáleno a oni plně se neodevzdají pravdě. Na mnoha místech, kde byl stan postaven, zůstávají kazatelé, dokud předsudky nevymizí a teprve potom někteří naslouchají oproštěni předsudků, avšak stan se strhaná a přenáší na jiné místo. Po čase je po obchůzkách, čas i prostředky jsou utraceny a sluhové Boží vidí jen málo vykonaného za celé táborové období. Jen málo lidí bylo přivedeno k přijetí pravdy a služebníci Boží prožívají jen velmi málo potěšitelného a povzbuzujícího, což by vyvolávalo u nich duchovní dary. Místo aby získali, ztrácejí na síle, duchovnosti a moci.

Viděla jsem, že by na západě mělo být vyvíjeno zvláštní úsilí se stanovými shromážděními, neboť andělé Boží tam připravují srdce ku přijetí pravdy. ^{1T 149} Proto Bůh přiměl některé duše, aby přešly z východu na západ. Jejich dary mohou více vykonat na západě než na východě. Břímě díla se nachází na západě a je nanejvýš důležité, aby služebníci Boží kráčeli cestou Boží prozřetelnosti.

Viděla jsem, že nabude-li poselství moci, tehdy prozřetelnost Boží otevře a připraví cestu na východ, aby tam mohlo být mnohem více vykonáno, než tomu je v přítomné době. Bůh pošle v moci a síle některé ze svých služebníků, aby navštívili místa, kde nyní může být vykonáno pouze málo nebo vůbec nic a mnozí, kteří jsou nyní lhostejní, se probudí a uchopí se pravdy.

Viděla jsem, že Bůh varuje ty, kdož se stěhují z východu na západ. Ukázal jim, že nesmí být předmětem jejich tužby stát se bohatými, nýbrž že musí prokazovat dobro duším, prožívat svoji víru a vyprávět všem kolem sebe, že tento svět není jejich domovem.

Toto varování bylo dostatečné, jen kdyby ho bývalo bylo dbáno. Ale mnozí opomenuli mít v úctě, co jim Bůh ukázal. Hnali se stále ku předu a opíjeli se duchem světa. "Pohleď zpět," pravil anděl, "a uvaž vše, co ti Bůh zjevil a porovnej to s těmi, kteří putují z východu na západ." Zda jste uposlechli? Viděla jsem, že jednáte právě opačně, než jak Bůh učil a vaše skutky, místo aby vyprávěly všem kolem vás, že hledáte lepší domov, dokazují jasně, že váš domov a váš poklad jsou zde. Vaše skutky popírají vaši víru.

Ale to ještě není vše. Nedostává se lásky, která má být mezi bratry. Postoj "Jsem-li strážným bratra svého?" projevuje se všude. Sobecký a chtivý duch je v srdcích bratří. Místo, aby přihlíželi k zájmům svých bratří a pečovali o ně, ukazuje se z části sobecký a uzavřený duch, který má Bůh v ošklivosti. ^{1T 150} Ti, kteří mají tak vysoké postavení, a kteří se počítají mezi zvláštní lid Boží, říkají svým vyznáním, že jsou horliví v dobrých skutcích, měli by být šlechetní a velkomyslní a měli by spíše projevovat sklon k favorizování svých bratří, místo sama sebe a měli by dávat svým bratřím ty nejlepší možnosti. Velkomyslnost budí velkomyslnost, sobectví budí sobectví.

Viděla jsem, že v uplynulém létě převládal duch lakomství po statcích tohoto světa. Přikázání Boží nebylo zachovávána. Sloužíme duchem zákonu Božímu, ale duch tak mnohých sloužil světu. Zatím co jejich mysl byla cele zaujata všemi pozemskými, sloužila sama sobě a nemohla sloužit zákonu Božímu. Sobota nebyla svěcena. U mnohých byla práce šesti dnů přenášena i do dne sedmého. Hodina a často i více bylo ukrojeno od začátku a ukončení soboty.

Někteří světitelé soboty a věřící říkají světu, že očekávají na Pána a říkají, že jsme obdrželi poslední poselství milosti, povolují svým přirozeným pudům a směňují a obchodují a stávají se příslovím mezi nevěřícími pro svoji horlivost a obchodování, pro svoji břitkost a pro získávání co největšího užitku z každého obchodu. Takoví by učinili lépe, kdyby něco ztratili, měli by tak lepší vliv ve světě, šťastnější vliv na bratry a tak dokázali, že tento svět není jejich bohem.

Viděla jsem, že by měli bratři jevit o sebe větší zájem. Zvláště by měli ti, kteří jsou požehnáni zdravím, pohlížet laskavě na ty, kteří se dobrému zdraví netěší a pečovat o ně. Měli by jim dávat přednost. Měli by být pamětlivi lekce udělené Ježíšem o milosrdném Samaritánu.

Ježíš pravil: "Milujte se vespolek tak, jak jsem já miloval vás." Jak velice? Jeho láska je nevýslovná. Opustil slávu, kterou měl u Otce, dříve než svět byl. ^{1T 151} „Byl raněn za naše přestoupení, byl trápen za naše hříchy, kázeň pokoje našeho lpěla na něm. Jeho ranami jsme uzdraveni.“ Trpělivě snášel každou pohanu a potupu. Pohleď na Jeho trýzeň v zahradě, kdy prosil Otce, aby tento kalich byl od Něho odňat. Pohleď jen na Jeho utrpení na Kalvárii. Vše to pro provinilého, ztraceného člověka. A ježíš praví: "Milujte se vespolek, tak jak já jsem miloval vás." Jak velice? Tak, že byste i život položili za bratra svého. Což to již došlo tak daleko, že Já musí být uspokojeno a Slovo Boží zanedbáváno? Svět je jejich bohem. Slouží mu, miluji ho a láska Boží odchází. Milujete-li svět, lásky Otcovy není ve vás.

Slovo Boží je zanedbáváno. V tom je varování lidu Božímu, které mu ukazuje na jeho nebezpečí. Ale oni mají tolik pečování a zmatků, že stěží si dovolují našetřit čas k modlitbě. Jsou pouhou prázdnou nádobou bez moci. Ježíš se modlil a ach, jak vroucí byly Jeho modlitby. A přece byl milovaným Synem Božím.

Jestliže Ježíš projevoval takovou vroucnost, takové úsilí a smrtelnou úzkost, oč více je toho zapotřebí těm, které povolal, aby byli dědicové spasení závislí na Bohu všemi svými silami, aby se jejich duše snažily zápolit s Bohem a aby volaly: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" Ale viděla jsem vše, srdce jsou přeplněna pečováním o tento svět a život, a že Bůh a Jeho Slovo jsou zanedbávány.

Viděla jsem, že je velbloudu snazší projít uchem jehly, než boháči vstoupit do království nebeského. "Neukládej sobě pokladů na zemi, kde je mol a rez kazí a kde je zloděj krade, ale ukládej sobě pokladů v nebesích, kde je nezkazí ani mol ani rez, a kde je ani zloději neukradnou. Neboť kde je tvůj poklad, tam je i tvoje srdce." ^{1T 152}

Viděla jsem, že když je pravda přinášena, má to být činěno v moci a síle Ducha. Přimějte 1id k rozhodnutí. Ukažte jim důležitost pravdy - je to život nebo smrt. Svou rostoucí horlivostí vychvacuj duše z ohně. Ale žel, toho ztraceného vlivu, který byl zmařen lidmi, co vyznávají, že čekají na Pána a přece vlastní rozsáhlé a přitažlivé pozemky. Jejich statky jsou nejhlasitějším kázáním, o mnoho mocnějším než slova, že tento svět je jejich domovem. Zlý den, to je jen výmluva, panuje mír a bezpečí. Ach, jaká škoda zmařeného, ztraceného vlivu. Bůh nenávidí takovou příchylnost ke světu. "Zbavte se toho, odstraňte to!", byla slova andělova.

Viděla jsem, že všichni mají mít zrak upřený pouze na slávu Boží. Ti, kteří vlastní majetek, velice rádi se vymlouvají na svou ženu anebo své děti. Viděla jsem ale, že Bůh nedopustí, aby byl brán na lehkou váhu. Promluví-li musí Ho být uposlechnuto. Je-li ti žena nebo děti v cestě a brzdí-li tě, máš říci jako Ježíš řekl Petrovi: "Ustup, satane!" Proč mne pokoušíš, abych zdržoval Bohu, co mu právem přináleží a abych mařil svoji vlastní duší? Dívej se pouze na slávu Boží.

Viděla jsem, že mnozí by se měli učit, co to znamená být křesťanem - že to není pouze jméno, ale to znamená mít Kristovu mysl, poddávající se vůli Boží ve všech věcech. Zvláště mládež, která nikdy nepoznala, co to je odříkání a těžkosti, která má svoji vlastní vůli, kterou neskloní před slávou Boží, tuto mládež čeká ještě velká práce. Tato mládež kráčí bez velkých obtíží dokud jejich vůle není zkřížená a tehdy se nedovede ovládnout. Neboť dosud nepoznala vůli Boží. Nebádá, jak by nejlépe oslavila Boha nebo prospěla Jeho věci nebo činila dobro bližním. Ale "Já, Já“, jak jen je uspokojit? Takové náboženství je bezcenné. Ti, kteří je mají, budou vážení na váhách a nalezeni lehkými.

Pravý křesťan rád čeká na poučení Boží, dbá jich a dá se vést Jeho Duchem. ^{1T 153} Ale u mnohých je náboženství pouhou formou. Životní zbožností se nedostává. Mnozí se odvažují říci: "Udělám to nebo ono, nebo neudělám to" a sotva při tom pomyslí, že tím urážejí Boha. Viděla jsem, že takoví nemohou vstoupit do nebe takoví, jací jsou. Mohou si lichotit, že budou spasení, ale Bůh v nich nemá zalíbení. Jejich život se mu nelíbí. Jejich modlitby jsou pro něho urážkou.

Kristus je nyní volá: "Buďte horliví a čiňte pokání!" Laskavě a upřímně je nyní napomíná, aby sobě koupili zlata, bílého roucha a masti na oči. Mohou si zvolit být buď horlivými a brát podíl na spasení nebo být vyvrženi z úst Páně, jako odporní, a být od něho zavrženi. Bůh nebude stále pln ohledů. Má něžný soucit, ale Jeho Duch bude v poslední době zarmoucen odcházet. Sladký hlas milosrdenství nebude více slyšen. Jeho poslední vzácné zvuky odumrou a oni budou ponecháni svým vlastním cestám, aby byly naplněny jejich vlastními skutky.

Viděla jsem, že lid očekávající Pána nesmí mít uzavřeného ubohého ducha. Někteří z těch, kteří byli povolání, aby hlásali pravdu a bděli nad dušemi jako ti, kteří z nich musí klást počet, promarnili mnoho vzácného času zachraňováním maličkosti tam, kde jejich čas měl mnohem větší cenu, než to co získali. To se Bohu nelíbí. Šetrnost je správná, ale u některých byla dohnána až k lakomství jen z toho důvodů, aby přidali ke svým pokladům, které za krátko zachvátí jejich těla jako oheň, pokud jako věrni šafáři nenaloží správně se statky svého Pána.