Strašný stav našeho národa volá po hluboké pokoře Božího lidu. Jediná nade vše důležitá otázka, která by měla nyní pevně zaměstnávat mysl každého jednotlivce, zní: Jsem připraven na den Hospodinův? Obstojím v nadcházející zkoušce?

Viděla jsem, že Bůh očisťuje a zkouší svůj lid. Přepálí jej jako zlato tak, až bude struska strávena a Jeho obraz se bude z nich odrážet. Všichni nemají takového ducha sebezapření a takovou ochotu snášet těžkosti a trpět pro pravdu, jakou Bůh očekává. Jejich vůle není poddána, nezasvětili se plně Bohu, nehledají většího potěšení, než činit Jeho vůli. Kazatelům a lidu se nedostává duchovnosti a pravé zbožnosti. Co má být tříbeno, musí být tříbeno - prosíváno. Boží lid bude co nejpřísněji zkušován a všichni musí být pevní, zakořeněni, pevně zakotveni v pravdě, nebo s určitostí uklouznou. Jestliže Bůh utěšuje, posiluje a povzbuzuje duši, svojí inspirující přítomností, mohou vytrvat, i kdyby snad cesta byla temná a trnitá. Neboť temnota brzy pomine, ale pravé světlo svítí věčně. Bylo mně poukázáno na Iz 59,1-15 a Jr l4,l0-12, jako na vylíčení přítomného stavu našeho národa. Lid toho národa se zřekl Boha, opustil Ho a zapomněl se na Něho. ^{1T 356} Vyvolili si jiné bohy a chodili po vlastních zvrácených cestách, až se Bůh od nich odvrátil. Obyvatelé země pošlapali Boží zákon a zrušili Jeho věčnou smlouvu.

Viděla jsem vzrušení vyvolané v našem lidu článkem v časopise "Review" nadepsaném "Národ". Jedni tomu rozuměli tak a druzí opět jinak. Jasná pojednání byla překroucena a napovídala, co pisatel nezamýšlel. Podával nejlepší světlo, které tehdy měl. Bylo nutno, aby něco bylo řečeno. Pozornost mnohých byla obrácena na světitele soboty, poněvadž neprojevovali většího zájmu o válku a dobrovolně se nehlásili. Na některých místech se na ně pohlíželo jako na lidi souhlasící - se vzpourou. Nadešla doba, kdy jsme měli projevit své pravé smýšlení k otroctví a vzpouře. Bylo nutností jednat s rozvahou a odvrátit tak podezření, které klíčilo proti světitelům Soboty. Měli jsme moudře postupovat. "Je-li možno a závisí-li to od vás, žijte v míru se všemi lidmi." My můžeme uposlechnout tohoto napomenutí a nemusíme obětovat ani jednu zásadu své víry. Satan a jeho družina bojují proti světitelům Soboty a snaží se, aby je přivedl do těžkostí. Neměli by se sami do nich přivádět pro nedostatek rozvahy.

Bylo mi ukázáno, že mnozí postupovali velmi nerozvážně stran zmíněného článku. Nesouhlasili ve všem, ale místo, aby s klidem věc uvážili a poznali v ní všechny jeho záměry, vzrušovali a rozčilovali se, někteří se chápali péra a ukvapili se v úsudcích. Někteří byli nedůslední a nerozumní. Činili to, k čemu je satan právě vždy ponoukal, totiž aby projevovali své vlastní odbojné cítění.

V Iowě tuto záležitost tak rozváděli, až zabředli do fanatismu. Zaměňovali horlivost a fanatismus za svědomitost. Místo, aby se dali vést rozumem a zdravým úsudkem, ^{1T 357} dovolili svým citům, aby je vedly. Byli hotovi stát se pro svoji víru i mučedníky. Ale vedly je tyto city k Bohu? K větší pokoře před Ním? Vedly je k takové důvěře, že je Jeho moc vysvobodí ze zkoušek, do kterých mohli přijít? Ach nikoli. Místo, aby vysílali své prosby k nebeskému Otci a spoléhali jedině na Jeho moc, doprošovali se vlády a byli odmítnutí! Projevovali tak svoji slabost a veřejně ukazovali na nedostatek víry. To vše pouze upozorňovalo na onu zvláštní třídu lidí - na světitele soboty - a vystavělo je možnosti, že mohli být vháněni do těžkosti těmi, kdo s nimi nesympatizovali.

Někteří rádi činili výtky a stěžovali si při jakémkoli daném pokynu. Ale málokteří měli v této těžké době zkoušky tolik moudrosti, aby přemýšleli bez předsudků a poctivě a otevřeně řekli, co a jak má být konáno. Viděla jsem, že ti, kteří se vší rozhodností ukvapeně odmítají uposlechnout nějakého pokynu, ani nevědí, co činí. Kdyby skutečně byli k něčemu vyzváni a po odmítnutí poslušnosti by jim hrozilo vězení, mučení nebo i smrt, zalekli by se a jistě by couvli, poněvadž by shledali, že nejsou dostatečně na takové těžkosti připraveni. Neobstáli by ve zkoušce víry. Co pokládali za víru, byla pouze fanatická domýšlivost.

Ti, kteří jsou nejlépe připraveni obětovat i život, byl-li by požadován, spíše než by se připravili na tuto situaci, v níž by nemohli být poslušni svého Boha, takoví mluví co nejméně. Nevychloubají se. Hluboce cítí a přemýšlejí mnoho a jejich upřímné prosby o moudrost k jednání a o milost k vytrvání stoupají k nebesům. Ti, kteří cítí, že v Boží bázni se nemohou účastnit této války, jsou velmi klidní a jsou dotazování, ohlásí prostě to, co musí tazateli zodpovědět, ale jinak dají na srozuměnou, že nesympatizují s touto vzpourou. ^{1T 358}

Několik málo duší v řadách světitelů soboty sympatizuje s otrokáři. Když přijali pravdu, nezanechali všech svých chyb, kterých měli zanechat. Potřebují důkladnější proud z očisťujícího zdroje pravdy. Někteří podrželi své staré politické předsudky, které se nesrovnávají se zásadami pravdy. Trvají na názoru, že je otrok majetkem svého pána a že mu nemá být odmítán. Kladou tyto otroky na roveň dobytku a tvrdí, že je stejným bezprávím proti majiteli zbavovat ho otroků, jako brát mu jeho dobytek. Viděla jsem, že na tom nezáleží, kolik pán za lidské maso a za duši člověka zaplatil, Bůh mu nedává právo na lidské duše a on není oprávněn držet je jako své vlastnictví. Kristus zemřel pro celou lidskou rodinu, ať bílou nebo černou. Bůh stvořil člověka jako svobodný morální nástroj, ať je bílý nebo černý. Zřízení otroctví toho však neuznává a dovoluje člověku vykonávat na svých bližních moc, kterou mu Bůh nikdy nepřiznal a která přináleží jedině Bohu. Otrokář se odvážil neprávem zmocnit Boží odpovědnosti nad svým otrokem a dle toho bude také činěn zodpovědným za hříchy, nevědomost a chyby otrokovy. Bude povinen skládat počet z moci, kterou vykonával nad otroky. Barevná rasa je Božím vlastnictvím. Jedině jejich Stvořitel je jejich Pánem a ti, kdo se opovážili spoutat tělo i duši otroka, kdo ho udržují v ponížení jako zvíře, budou míst svoji odplatu. Boží hněv zdříml, ale procitne a bude vylit bez milosrdenství.

Někteří byli a jsou tak nepředložení, že mluví otevřeně o svých prootrokářských zásadách - zásadách, které nejsou zrozeny v nebi, ale pocházejí z panství satanova. Tito nestálí a odbojní duchové mluví a jednají tak, že uvádějí v pohanění Boží věc. ^{1T 359} Překládám opis dopisu bratru A. z Oswego Co., N. Y.

Byly mi ukázány některé věci, týkající se tebe. Viděla jsem, že sám sebe klameš. Dal jsi příležitost k rouhání nepřátelům naší víry a k tupení světitelů soboty. Svým nepředloženým jednáním jsi uzavřel sluch některým duším, které by byly naslouchaly pravdě. Viděla jsem, že máme být moudří jako hadové a sprostní jako holubice. Ty jsi neprojevil ani chytrost hadů, ani prostotu holubice.

"Satan byl prvním velkým vůdcem vzpoury. Bůh trestá sever, že tak dlouho držel a trpěl zavrženíhodný hřích - otroctví, neboť v Božích očích je to ten nejčernější hřích. Bůh také není s jihem a nakonec jej strašlivě potrestá. Satan je strůjcem každé vzpoury. Viděla jsem, že ty bratře A. jsi dovolil svým politickým zásadám, aby zmařily tvůj úsudek a tvoji lásku k pravdě. Vyžírají pravou zbožnost z tvého srdce. Nikdy jsi nepohlížel na otroctví v pravém světle a tvé náhledy na ně vrhly tě na stranu vzpoury, která byla rozpoutána satanem a jeho družinou. Tvé názory na otroctví nemohou se srovnávat se svatými důležitými pravdami přítomné doby. Musíš zanechat buď svých názorů, nebo pravdy. Obojí nemůže být živeno v témže srdci, nacházejí se spolu ve válečném stavu.

Satan tě podněcuje. Nedopřeje ti klidu, dokud se nevyjádříš pro stranu moci temna a takto neposílíš ruce bezbožníků, které Bůh zatratil. Plýtval jsi svým vlivem na nesprávném místě, na takových duších, jichž životním cílem je zasévat trní a bodláčí do cesty svých bližních. Viděla jsem, že se zahazuješ s nehodnou společností - společností Boha se odříkající a Boží andělé prchají před tebou s odporem. Viděla jsem, že jsi do krajnosti oklamáván. Kdybys byl následoval světla, ^{1T 360} které ti Bůh dal, kdybys byl dbal návodu svých bratří, kdybys byl dbal jejich napomínání, byl bys zachránil sebe i drahocennou věc pravdy před pohaněním. Ale přes všechno dané světlo, dal jsi volný průchod svému cítění. Dokud neodčiníš, co jsi nepáchal, bude povinností Božího lidu veřejně ti odejmout své sympatie i své přátelství, aby byl zachráněn dojem, kterým můžeme působit jako lid. Musíme oznámit, že takových netrpíme v našem společenství, nejdeme s nimi spolu jako církev.

"Ztratil jsi posvěcující vliv pravdy. Ztratil jsi své spojení s nebeskými zástupy. Spolčil ses s prvním největším rebelem a Boží hněv spočívá na tobě, neboť Jeho svatá věc je pohaněná a pravda je nevěřícím zošklivena. Zarmoutil jsi Boží lid a zavrhl jsi radu Jeho vyslanců na této zemi, kteří s Ním pracují a prosí a vyzývají na Kristově místě duše, aby se smířily s Bohem."

"Bylo mi ukázáno, že jako lid nemůžeme být dost opatrní na vliv, který šíříme, máme hlídat každé slovo. Postavíme-li se slovy nebo činy na bojiště nepřítelovo, odháníme od sebe svaté anděly a povzbuzujeme a přitahujeme zlé anděly v zástupech kol sebe." A to jsi, bratře A., činil a svým ukvapeným, svévolným jednáním jsi způsobil, že nevěřící pohlíží na všechny světitele soboty kol tebe s podezřením. Bylo mi ukázáno, že tato slova se vztahují na Boží služebníky "Kdo slyší vás, slyší mne, kdo zavrhuje vás, zavrhuje mne, a kdo zavrhuje mne, zavrhuje Toho, který mne poslal." Kéž ti Bůh pomůže, oklamaný bratře, abys poznal sebe takovým, jakým jsi a abys získal opět společenství s církví.

Naše království není z tohoto světa. My očekáváme na svého nebeského Pána, že přijde na tuto zemi a potlačí všechnu moc a sílu a zřídí své věčné království. ^{1T 361} Světské moci jsou otřeseny. Nepotřebujeme a také nesmíme očekávat jednotu mezi národy země. Naše postavení je v obraze Nabuchodonozorově představeno prsty v rozděleném stavu a z drobivého materiálu, který nebude nikdy držet pohromadě. Proroctví nám ukazuje, že velké Hospodinův den je přímo před námi. Rychle se přibližuje.

Viděla jsem, že je naší povinností být poslušnými zákonů své země za všech okolností, dokud nejsou v rozporu s vyšším zákonem, který vyhlásil Bůh hlasem daleko slyšitelným ze Sinaje a potom vryl vlastním prstem do kamene. "Vložím zákony své v mysl jejich a vepíši je v srdce jejich a budu jim Bohem a oni budou mým lidem." Kdo má Boží zákon vepsán ve svém srdci, bude spíše poslušen Boha než lidí a spíše neuposlechne všechny lidi, než by se i v nejmenším odklonil od Božích přikázání. Boží lid, vyučen inspiraci pravdy a veden dobrým svědomím, že žije každým Božím Slovem, bude mít Boží zákon vepsaný do svých srdcí za jedinou autoritu, kterou uznává a kterou chce poslouchat. Moudrost a moc Božího Zákona jsou vrcholné.

Bylo mi ukázáno, že Boží lid, který je Jeho zvláštním pokladem, nemůže se pouštět do této spletité války, která je proti každé zásadě jeho víry. Na vojně nemohou být poslušni pravdy a současně požadavků svých důstojníků. Bylo by to neustálé zraňování svědomí. Lidé ze světa jsou vedeni světskými zásadami. Jiných si ani nemohou vážit. Světská politika a veřejné mínění zahrnují zásady jednání, které je ovládají a vedou je k tomu, aby zachovávali formu správnosti. Ale Boží lid nemůže být ovládán těmi motivy. Boží Slovo a Jeho přikázání vepsána do duše jsou duchem i životem a je v nich moc, která si podrobuje a vynucuje poslušnost. Oněch deset Hospodinových příkazů je základem všech spravedlivých a dobrých zákonů. Všichni, kdo milují Boží přikázání, podřídí se každému dobrému zákonu své země. ^{1T 362} Ale jsou-li požadavky vládců v rozporu s Božími zákony, je nutno si předložit tuto jedinou otázku: Máme být poslušni Boha, nebo člověka?

V důsledku dlouhotrvající a stále se rozšiřující vzpoury proti vyššímu zemskému zřízení a zákonům, celá země je zahalena chmurným pláštěm temnoty a smrti. Země úpí pod břemenem nahromaděného provinění a všude musí umírající smrtelníci zakoušet bídu, která je mzdou za nepravost. Bylo mi ukázáno, že lidé provádění lstí a podvodem úmysly satanovy a teprve nedávno dopadla strašlivá rána. Může být po pravdě řečeno: Spravedlnost je daleko vzdálena, neboť pravda klesla na ulici a spravedlnost nemůže vejít, a kdo se oddělí od zlého, v loupež bývá vydán. V některých svobodných státech klesá úroveň morálky stále níž. Lidé zvracených chutí a zkažených životů mají nyní možnost triumfovat. Zvolili si za vládce lidi ponižujících zásad, kteří se nepostaví proti zlu, ani nekrotí zvrácené chutě lidí, ale dávají jim plnou zvůli. Kdyby byli tito lidé, kteří se chtějí podobat zvířatům, kteří pijí jed jedinými trpiteli, kdyby pouze oni sami sklízeli ovoce svého jednání, nebylo by zlo tak veliké, ale mnozí, přemnozí, musí procházet neuvěřitelným utrpením za hříchy druhých. Ženy a děti, ačkoliv nevinné, musí vyprázdnit hořký kalich až do dna.

Bez Boží milosti libují si lidé v činění zla. Chodí v temnotách a nemají síly k sebeovládání. Povolují uzdu vášním a chutím až pozbudou všeho jemnějšího cítění a projevují pouze zvířecí vášně. Takoví lidé potřebují vyšší, dohlížející moc, která by je přinutila k poslušnosti. Nepoužijí-li vládcové moci, aby zastrašili pachatele zla, klesne tento na úroveň zvířete. Země se stává stále zkaženější. ^{1T 363}

Mnozí byli v posledních volbách zaslepeni a hrubě podvedeni a jejich vlivem se dostali k moci mužové, kteří zavírají oči před zlem, mužové, kteří byť by byli i očitými svědky přemíry utrpení, zůstanou strašlivou bídou neotřeseni, mužové, jejichž zásady jsou špatné, kteří sympatizují s Jihem a rádi by zachovali otroctví v takovém stavu, v jakém se nachází.

V severní armádě požívají důvěry mužové, kteří jsou ve svém srdci vzbouřenci, kteří si necení vojákova života více, než života psa. Mohou je vidět rozedrané, zmrzačené a umírající po tisících a zůstávají tím nedotčeni. Důstojníci Jižní armády dostávají neustále informace o plánech severní armády. Důstojníkům Severní armády byly podávány správné informace o pohybech a blížení se povstalců, ale těchto zpráv nebylo dbáno a byly podceňovány, poněvadž zpravodaj byl černoch. A zanedbáním příprav na útok byly síly Unie překvapeny a téměř na kusy rozsekány, nebo je právě tak zlé, mnoho ubohých vojínů bylo zajato, aby jejich utrpení bylo horší než smrt.

Kdyby byla v armádě Severu jednota, byla by tato vzpoura brzy potlačena. Povstalci dobře vědí, že celá armáda Severu je prostoupena jejich zastánci. Stránky historie se stávají stále temnějšími. Nestranní mužové, kteří se nepřikláněli k povstání nebo k otroctví, které je vyvolalo, byli oklamáni. Jejich vliv dopomohl k moci mužům, s jejichž zásadami nesouhlasili.

Vše se připravuje na veliký Hospodinův den. Čas ještě trochu prodlí, dokud obyvatelé země nenaplní kalich svými nepravostmi a potom procitne Boží hněv, který tak dlouho dřímal a tato země světla bude pít kalich Jeho nesmíšeného hněvu. Zničující Boží moc spočine na zemi, aby ji zpustošila. Obyvatelé země jsou odsouzeni k meči, hladu a moru.

Mnoho mocných mužů, generálů a důstojníků ^{1T 364} pracuje dle návodů démonů. Ďábelští duchové předstírající, že jsou mrtvými bojovníky a zkušenými generály, navazují spojení s muži u moci a ovládají jejich pohyby. Jistý generál obdržel instrukce od démonů, aby učinil určité opatření, a jsou v nich povzbuzovány naděje na úspěch. Jiný opět obdržel direktivy, podstatně se lišící od oněch, daných onomu prvnímu. Někdy dobudou vítězství, když se řídí těmito návody, ale mnohem častěji se setkají s neúspěchem.

Někdy dávají démoni vedoucím mužům zprávy o bitvách, které chtějí právě zahájit, i o jednotlivcích, kteří mají v těchto bitvách padnout. Někdy to opravdu dopadne tak, jak to duchové předpovídali a to pak posiluje víru těchto lidí v projevy duchů. A opět se shledává, že dané informace nebyly správné, ale podvodní duchové již podají nějaké vysvětlení, které je ochotně přijímáno. Tyto podvody jsou tak nehorázné, že mnozí neprohlédnou tyto prolhané duchy, kteří je vedou do jisté zkázy.

Velký vedoucí odbojný generál satan je obeznámen s vedením této války a přikazuje svým andělům, aby přijali podobu mrtvých generálů, aby napodobovali jejich způsoby a aby jevili zvláštní rysy jejich charakterů. A vůdcové armády skutečně věří, že je vedou duchové mrtvých přátel a válečníků, otců to revolučních válek. Kdyby se nenacházeli pod vlivem omamujících klamů, počali by přemýšlet o tom, že bojovníci v nebi neprojevují své dobré a úspěšné řemeslo válečné nebo že zapomněli své vlastní pozemské zkušenosti.

Místo, aby vedoucí mužové této války důvěřovali v Izraelského Boha a vedli také své armády k důvěře v Toho Jediného, kdo je může zbavit nepřátel, dotazuje se většina "knížete ďáblů" a jemu důvěřuje. Dt 32,16-22 Anděl pravil: "Jak jen může Bůh prospěti takovému lidu? ^{1T 365} Kdyby jen k Němu vzhlíželi a Jemu důvěřovali, Tomu kdo jim může pomoci, pro svoji vlastní slávu by tak učinil."

Viděla jsem, že Bůh nedá Severní armádu zcela do rukou vzbouřenců, aby byla nepřítelem úplně vyhlazena. Bylo mně poukázáno na Dt 32,26-30. "Ano řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jich. Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinil jest Hospodin ničeho z těch věcí. Neboť národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti. Ó by moudří byli rozuměli tomu, prohlédali by na poslední věci své. Jak by jich jeden honiti mohl tisíc a dva pryč zahnati deset tisíců? Jedině, že Bůh Skála jejich prodal je a Hospodin vydal je."

V armádě jsou generálové, kteří jsou věrní a snaží se ze všech svých sil zastavit tuto strašlivou vzpouru a nepřirozenou válku. Ale většina důstojníků a vůdců sleduje své vlastní sobecké cíle. Každý hledí co nejvíce vyzískat ze svého oddílu a mnoho poctivých upřímných vojáků zmalomyslní a ztrácí odvahu. Ti velkodušní konají před nepřítelem svoji povinnost, ale vlastní důstojníci s nimi zacházejí víc než brutálně. Mezi vojáky se nacházejí mužové jemného cítění a neodvislého ducha. Nebyli zvyklí být pospolu s tak nízkou třídou lidí, jak je válka svádí dohromady a nebyli zvyklí na tyranizování a využívání a zacházení jako se zvířaty. Snášejí toto vše velmi těžce. Mnoho důstojníků má brutální vášně, a jelikož jsou nadřízení, mají dobrou příležitost tyto vášně vybíjet. Tyranizují své podřízené, tak jako Jižní páni Tyranizují své otroky. ^{1T 366} Toto vše nesmírně ztěžuje získávání mužů pro armádu.

V některých případech, kdy se generálové nacházeli v nejprudších bitvách, kdy jejich vojáci padali jako pokoseni, byli by mohli ještě získat vítězství, kdyby byla posila přišla v pravý čas. Ale druzí generálové se málo o. to starali, kolik životů bude ztraceno a místo, aby přispěchali bojujícím ku pomoci, jak byl jejich zájem vyžadoval, zadržovali potřebnou pomoc z obavy, že by se jejich kamarádu generálovi dostalo cti vítězného odražení nepřítele. Pro samou závist a žárlivost byli by dokonce i jásali, kdyby zvítězil nepřítel a zahnal vojáky Unie. Duch Jižních je v této vzpouře ďábelský, ale Seveřané též nejsou bez poskvrny. Mnozí jsou sobecky žárliví, obávají se, že druzí získají pocty a budou nad ně vyvýšeni. Ach, jak mnoho tisíc životů bylo z těchto příčin obětováno. Vojáci jiných národů vedoucích válku, mají pouze jeden zájem. Bojují s nezaujatou horlivostí, a buď zvítězí, nebo zmírají. Vedoucí mužové v Revoluci postupovali svorně, horlivě a tak získali svoji nezávislost. Nyní však mužové jednají jako démoni a ne jako lidské bytosti.

Satan se spojil pomocí svých andělů s chladnými a vypočítavými muži, kteří se vzdali svého vlastního úsudku a dali se vést těmito prolhanými duchy do tak nesnadných posic, kde byli na hlavu poraženi. Jeho satanské veličenstvo rádo vidí vraždění na zemi. Rádo vidí ubohé vojáky posečené jako trávu. Viděla jsem, že vzbouřenci byli často v takovém postavení, kdy mohli být bez velké námahy poraženi. Ale zlí duchové vedli generály Severu, zaslepovali jejich zrak, dokud vzbouřenci nebyli z jejich dosahu. A někteří generálové by byli spíše dovolili vzbouřencům uniknout, než by je porazili. Myslí spíše namilované zřízení otroctví, ^{1T 367} než na prospěch národa. A to je jedna z příčin, proč je tato válka tak protahována.

Zprávy týkající se pohybu našich vojsk, zasílané našimi generály do Washingtonu, mohly by být právě tak dobře přímo telegrafovány vzbouřencům. Máme muže sympatizující se vzbouřenci přímo mezi vedoucími Unie. Tato válka se nepodobá žádné druhé válce. Velký nedostatek svornosti v cítění a jednání činí ji temnou a nepovzbudivou. Mnoho vojáků již odložilo všechnu zdrženlivost a propadlo stavu obavu vzbuzující lhostejností. Jak by mohl Bůh být s takovou zkaženou armádou? Jak by mohl pro svoji slávu zničit jejich nepřítele a dovést je k vítězství? Na jedné straně je nesvornost a závodění o pocty, na druhé straně pak zmírají ubozí vojáci na bojištích po celých tisících, nebo podléhají svým zraněním a přílišným námahám. Tato válka je tím nejzvláštnějším a současně nejbolestnějším konfliktem. Jiné národy se dívají s odporem na transakce jak Severu, tak Jihu. Vidí rozhodnou snahu o prodloužení války za nesmírných obětí jak životů, tak i peněz, vidí, že ničeho není ve skutečnosti získáno, tak že to vypadá jako závodění, kdo umí zabít více mužů. A tím jsou znechuceni.

Viděla jsem, že vzpoura ustavičně vzrůstá a že nikdy nebyla tak rozhodnou, jako v přítomné době. Mnozí mužové přiznávají se k Unii a zaujímajíce důležité postavení, jsou zrádného srdce. Jejich jediný důvod, proč se uchopili zbraní, byl, aby zachovali Unii takovou, jakou byla, a s ní i otroctví. Ze srdce rádi by přikovali otroky doživotně k té nejtěžší robotě, jen kdyby z toho měli své výhody. Takoví chovají veliké sympatie k Jihu. Krev je prolévána jako voda a pro nic. Všechna města a vesnice jsou ve smutku. Manželky oplakávají muže, matky syny, sestry bratry. Ale přes všechna tato utrpení neobracejí se k Bohu. ^{1T 368}

Viděla jsem, že jak Jih, tak i Sever budou potrestáni. O Jihu mně bylo poukázáno na Dt 32, 35-37: "Máť jest pomsta a odplata, časem svým klesne noha jejich, neboť blízko jest den zahynutí jejich a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně. Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla a že jakož zajatý, tak i zanechaný s nic býti nemůže. I dí: Kde jsou bohové jejich? Skála, v níž naději měli?"