Bylo mi ukázáno, jak vysoké a odpovědné postavení má Boží lid zaujímat. Je solí země a světlem světa a musí chodit tak, jak chodil Kristus. Musí projít velkým utrpením. Přítomná doba je dobou boje a zkušování. Náš Spasitel praví ve Zj 3,21: " Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem a sedím s Otcem na trůnu Jeho." Odměna není dána všem, kteří vyznávají, že jsou Kristovy následovníky, ale těm, kteří zvítězí, jako On zvítězil. Musíme studovat život Ježíše Krista a učit se, co to znamená vyznávat Ho před světem.

Abychom mohli vyznávat Krista, musíme Ho napřed sami vlastnit. Nikdo nemůže Krista vyznávat opravdově, dokud Kristovo smýšlení a duch Kristův nejsou v něm. Kdyby pouhá forma náboženství, nebo známost pravdy byly již vyznáváním Krista, mohli bychom říci: "Široká cesta vede do života a mnozí ji nacházejí." Musíme chápat, co to znamená vyznávat Krista a v čem Ho zapíráme. Je možným vyznávat Krista svými rty, ale svými skutky Ho zapírat. Teprve ovoce Ducha, zjevované v našem životě, je přiznáním se k Němu. Jestliže jsme se zřekli všeho pro Krista, bude náš život pokorný, naše rozmluvy nebeské, naše chování bezvadné. Mocný, očisťující vliv pravdy v duši ^{1T 304} a projevování Kristova charakteru v příkladném životě, to je vyznáváním Jeho. Jsou-li slova života věčného zaseta v naše srdce, je pak ovoce spravedlnost a pokoj. Můžeme zapírat Krista ve svém životě hověním svému pohodlí a sebeláskou, posmíváním se a vtipkováním a vyhledáváním poct světa. Můžeme Ho zapírat svým zevnějškem, přizpůsobováním se světu, pyšným chováním a drahocenným oděvem. Pouze neustálou bdělostí a vytrvalostí a téměř nepřestávajícími modlitbami budeme schopni jevit ve svém životě Kristovu povahu nebo posvěcující vliv pravdy. Mnozí vyhánějí Krista ze svých rodin netrpělivým a zlostným duchem. Takoví musí v tomto směru ještě mnohé přemáhat.

Byl mi ukázán přítomný zeslabený stav lidské rodiny. Každé nové pokolení je slabší a nemoci všech druhů sužují lidstvo. Tisícové ubohých smrtelníků se vlečou bídným životem se znetvořenými, nemocnými těly, otřesenými nervy, trudnomyslnými myšlenkami. Satanova moc nad lidstvem nabývá na síle. Kdyby Pán brzo nepřišel a nezlomil jeho moc, byla by země dávno dříve vylidněna.

Bylo mi ukázáno, že satan využívá své moci především proti Božímu lidu. Mnozí mně byli ukázáni ve stavu pochybnosti a zoufalství. Tělesná neduživost působí na ducha, lstivý a mocný nepřítel hlídá každý náš krok a používá vší své síly a dovednosti, aby nás odvrátil od správné cesty. A jelikož se často stává, že Boží lid není na stráži, nezná také jeho lstivé kličky. Pracuje prostředky a nástroji, za kterými se nejlépe může skrýt a tak velmi často dosahuje svého cíle.

Bratři investovali své prostředky do podniku s patentovanými vynálezy a jinými právy přemluvili k účasti mnohé, kteří dobře nesnášejí starostí a nesnáze s takovými podniky. Jejich úzkostlivý a přetížený mozek vážně ohrožuje jejich již tak nemocná těla a oni pak propadají malomyslností, stupňující se v zoufalství. ^{1T 305} Ztrácejí všechnu sebedůvěru a myslí si, že je Bůh opustil a neodvažují se již ani věřit, že jim bude milostiv. Tyto ubohé duše nebudou však přenechány nadvládě satanově. Musí projít temnotou a opět povznést svoji otřesenou víru k zaslíbením Boží. On je vysvobodí a zamění jejich bolest a smutek v pokoj a veselí. Ale takoví musí, jak mně bylo ukázáno, skrze tato utrpení naučit se zanechat všech takových a podobných podnikání. Nesmí dovolit ani svým bratřím, aby je lichotkami přiměli k zapletení se do takových podniků. Neboť jejich očekávání se nesplní a budou vrženi na nepřátelské bojiště nevyzbrojeni pro takovýto zápas. Prostředky, které by byly vloženy do Boží pokladnice, aby tak sloužily šíření Božího díla, budou hůře než ztraceny, jestliže budou vloženy do některého z těchto moderních podnikání. Jestliže někdo, vyznávající pravdu, se cítí oprávněným a schopným pustit se do takovýchto podnikání, ať s tím nechodí mezi bratry, kteří si přejí zasvětit své prostředky Bohu. Ale jděte do světa, a nechť investuje své peníze ona třída lidí, která se nestará o šíření Boží věci.

Byla mi ukázána nutnost, abychom otevřeli dveře svých domů i svých srdcí Pánu. Když počínáme vážně pracovat pro sebe a své rodiny, budeme mít Boží pomoc. Bylo mi ukázáno, že pouhé svěcení soboty a modlení ráno a večer nejsou kladné důkazy, že jsme opravdovými křesťany. Tato zevnější forma může být přesně dodržována a přece to není pravá zbožnost. Titovi 2,14: "Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků." ^{1T 306} Všichni, kteří vyznávají Krista a chtějí být Jeho následovníky, mají ovládat svého vlastního ducha a nedovolit sobě mluvit mrzutě nebo netrpělivě. Manžel a otec má zadržet každé netrpělivé slovo, které by již chtěl pronést. Měl by přemýšlet o svých slovech, aby nezanechávala smutek a dech jedu.

Neduživost a nemoci ohrožují zvláště ženy. Štěstí celé rodiny je velmi závislé na ženě a matce. Je-li slabá a nervosní a trpí-li přílišným přetížením v práci, stává se její mysl sklíčenou, neboť tato odpovídá na únavu tělesnou a tu se často setkává s chladnou zdrženlivostí svého manžela. Jestliže se vše neděje s takovou přívětivostí, jak by si přál, kárá ženu a matku. Její péče a její břímě často vůbec nezná a často neví, jak jí projevit své porozumění. Ani si neuvědomuje, jak pomáhá velkému nepříteli v jeho díle zkázy. Měl by vírou v Boha vysoko zvednout korouhev proti satanovi, ale zdá se být slepý k svému vlastnímu i jejímu zájmu. Jedná s ní lhostejně. Neví, co dělá. Pracuje přímo proti svému štěstí a maří štěstí celé rodiny. Žena se stává zoufalou a ztrácí všechnu odvahu. Je po naději i radosti. Koná mechanicky své denní povinnosti, poněvadž vidí a ví, že její práce musí být vykonána. Její nedostatek veselosti a odvahy je pociťován v kruhu rodiny. Je mnoho takových nešťastných rodin mezi světiteli Soboty. Andělé přinášejí tyto smutné zprávy do nebe a zapisující anděl to vše přesně zanáší.

Manžel by měl jevit o svoji rodinu co největší zájem. Zvláště pak by měl být velmi něžný k citům své slabé ženy. Může zavřít dvéře mnoha nemocem. Laskavá, veselá a povzbuzující slova mají větší účinek než nejhojivější léky. Dodají odvahy srdci zoufajícímu a skleslému na mysli a štěstí a světlo sluneční, vnesené tak do rodiny laskavými činy ^{1T 307} a povzbudivými slovy vyplatí se desateronásobně. Manžel si má uvědomit, že velké břímě výchovy dětí spočívá na matce, že jí dá mnoho námahy, má-li zjemnit jejich povahy. To by mělo vyvolat jeho nejjemnější city a s velkou péčí by měl ulehčovat jejím břemenům. Měl by ji povzbuzovat, aby se opírala o jeho velkou náklonnost, měl by její mysl odvádět k nebi, kde je síla a pokoj a konečný odpočinek pro všechny znavené. Neměl by přicházet domů zamračený, ale měl by svojí přítomností přinášet do rodiny sluneční světlo a měl by povzbuzovat svoji ženu, aby hleděla vzhůru a věřila v Boha. Společně si mohou činit nároky na Boží zaslíbení a přivolávat i Jeho bohaté požehnání do své rodiny. Nelaskavost, nářek a hněv vyhánějí Ježíše z obydlí. Viděl jsem, že Boží andělé prchají z domů, kde jsou nelaskavé slova, podrážděnost a hádky.

Bylo mi však také ukázáno, že často bývá chyba na straně ženy. Nenamáhá se dosti, aby se sama ovládala a učinili domov šťastným. Bývá často podrážděná a zbytečně si naříká. Manžel se vrací domů z namáhavé práce unaven a nalézá zamračenou ženu místo laskavých, povzbudivých slov. Je pouze člověkem, odcizuje se své ženě, přestává i svůj domov milovat, jeho životní stezka je zatemnělá a jeho odvaha poklesla. Ztrácí sebeúctu a onu důstojnost, kterou Bůh od něho požaduje. Manžel je hlava rodiny jako Kristus je hlavou církve, a každý způsob, kterého žena použije, aby jeho vliv oslabila a připravila ho o jeho důstojnost a odpovědnost, nelíbí se Bohu. Je povinností ženy, aby ustoupila ve svých přáních a ve své vůli svému muži. Oba mají ustoupit, ale Boží Slovo dává přednost úsudku mužově. A neubere na důstojnosti ženy, když ustoupí tomu, koho si vyvolila, aby byl jejím rádcem a ochráncem. ^{1T 308} Manžel má udržovat své postavení v rodině mírně, ale se vší rozhodností. Někdo mi položil otázku: "Musím být neustále na stráži a přemáhat se? Bylo mi ukázáno, že máme před sebou veliké dílo ve zpytování svého srdce a že musíme nad sebou bdít žárlivou péči. Máme se naučit rozeznávat, v čem chybujeme a v tom ohledu být stále na stráži. Musíme mít dokonalou nadvládu nad sebou samými. Neklesá-li člověk v slovu, je dokonalým člověkem a je schopným řídit své tělo. Světlo, svítící na naši stezku, pravda, která se doporučuje našemu svědomí, buď zatratí a zmaří duši nebo ji posvětí a přetvoří. Žijeme příliš blízko konce doby zkoušek, než abychom se spokojili povrchním dílem. Milost, kterou jsme až doposud pokládali za dostačující, nás nyní již nebude podpírat. Naše víra musí se sílit a musíme být více podobni Kristu v chování a náklonnostech, abychom obstáli a úspěšně odolávali svodům satanovým. Boží milost je dostatečná pro každého Kristova následovníka.

Naše úsilí, odolávat útokům satanovým, musí být upřímné a vytrvalé. Používá své síly a dovednosti ve všemožných pokusech odvrátit nás od správné cesty. Hlídá naše vcházení i vycházení, jen aby nalezl příležitost nás zranit a zničit. Pracuje s největším úspěchem v temnotách a zraňuje a poškozuje ty, kteří neznají jeho úskoky. Nemohl by získat převahu, kdyby jeho metody byly známé. Nástroje, kterých používá, aby uskutečnil své úmysly a vrhl svůj ohnivý šíp, jsou často členové našich vlastních rodin.

Ti, které milujeme, mohou sice mluvit nebo jednat přenáhleně, ale nás to může hluboce ranit. Nebylo to jejich úmyslem, ale satan tak zveličuje jejich slova a to činí před námi a tím mrští oštěpem ze svého toulce, aby nás probodl. My se namáháme, abychom odolali tomu, o kom se domníváme, že nás napadl a tím ještě satana v jeho svodech podporujeme. Místo, abychom prosili Boha o sílu potřebnou k odporování satanu, ^{1T 309} dovolujeme, aby naše štěstí bylo mařeno, a pokoušíme se zastávat toto, čemu říkáme naše právo. Tak dáváme satanu dvojí možnost. Odhalujeme své zraněné city a satan nás používá jako svých nástrojů, abychom ranili a učinili nešťastnými ty, kteří se nás nemínili nikterak dotknout. Požadavky mužovy se mohou někdy ženě zdát nerozumné, ale když s klidem a rozvahou bude přemýšlet o té věci z jeho hlediska a v co světle nejpříznivějším pro něj, pozná, že ustoupení a podvolení se jeho náhledu, i když se neshoduje s náhledy jejími, zachrání oba před neštěstím a dá tím velká vítězství nad svody satanovými

Viděla jsem, že satan bude zápasit jak o prospěšnost, tak i o život bohabojných, a že se bude pokoušet, aby zmařil jejich pokoj tak dlouho, dokud budou žít na světě. Ale jeho moc má své meze. Může pec ohnivou zapálit, ale Ježíš a andělé budou hlídat důvěřující křesťany, aby byla strávena pouze nečistota. Oheň, založený satanem nemůže mít sílu, aby zničil nebo poškodil pravý kov. Je důležité, aby se zavřely všechny dvéře před satanem. Je výsadou každé rodiny žít tak, aby satan nemohl z ničeho těžit, co mluví nebo činí, aby nemohl nikoho k sobě strhnout. Každý člen rodiny má jít ve svoji mysli vryto, že každý má právě tolik, kolik potřebuje, aby odolal svému lstivému nepříteli, každý se musí na upřímných modlitbách a nezvratnou vírou dovolávat zásluh Kristovy krve a Jeho zachraňující moci.

Moci temnoty se shromažďují okolo duší a zabraňují jim pohlížet na Ježíše a můžeme pouze čas od času očekávat se starostí a předěšením, až se mrákoty rozejdou. Tato údobí jsou někdy strašlivé. Naděje se zdá ztrácet a zmocňuje se nás zoufalství. V těchto strašlivých hodinách se musíme naučit důvěřovat, záviset jedině na zásluhách smírčí oběti a ve vší své bezmocné nehodnosti utíkat se jedině k zásluhám ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Vykupitele. ^{1T 310} Pokud toto budeme činit, nikdy nezahyneme - nikdy! Svítí-li světlo na naši stezku, není to velkou věcí být silným silou milosti. Ale trpělivě čekat v plné nadějí, když nás mraky zahalují a vše je v temnotě, to vyžaduje víry a poddání se, což napomáhá naší vůli, aby splynula s Boží vůlí. Malomyslníme příliš rychle a vroucně prosíme, aby zkoušky byly od nás odňaty tehdy, když bychom měli prosit o trpělivost k vytrvání a o milost ku vítězství.

Bez víry nemožno je líbit se Bohu. Můžeme mít Boží spasení ve svých rodinách, ale musíme v ně věřit, musíme pro ně žít a musíme mít neustálou, trvalou víru a důvěru v Boha. Musíme potlačovat prudkou povahu a ovládat svá slova a v tom dobudeme velkého vítězství. Jestliže neovládneme svá slova a svou náladu, jsme satanovými otroky. Jsme jeho poddaní. Drží nás v zajetí. Všechny hádky a nepřívětivá, netrpělivá a podrážděná slova jsou obětí, přinášenou jeho satanskému veličenstvu. A je to drahá oběť, dražší než jakákoliv oběť, kterou můžeme přinést Bohu, neboť maří pokoj a štěstí celých rodin, ničí zdraví a je případně i příčinou promarnění věčného života a štěstí. Zdrženlivost, kterou nám ukládá Slovo Boží, je v našem vlastním zájmu. Zvyšuje štěstí našich rodin a všech kolem nás. Zjemňuje náš vkus, posvěcuje naší schopnost úsudku a přináší pokoj duše a nakonec věčný život. Pod touto svatou zdrženlivostí porosteme v milosti a v pokoře a bude nám snadným mluvit správně. Přirozená prudká povaha je porobena. V nás přebývající Spasitel bude nás každé hodiny posilovat. Přisluhující andělé budou přebývat v našich obydlích a ponesou s radostí do nebes zprávy o našem pokroku v božském životě a zapisující anděl zapíše radostnou a šťastnou zprávu.