4. ledna 1862 byly mi ukázány některé věci, týkající se našeho národa. Moje pozornost byla upoutána povstáním na Jihu. Jih se připravoval na zuřivý boj, zatím co Sever neznal jejich pravé úmysly. Dřívější vláda Jihu měla v plánu a zařizovala vše, aby připravila Sever o všechny jeho bojové možnosti. To sledovalo dvojí účel. Za prvé: měli v úmyslu rázné a rozhodující povstání a museli se na ně připravit. Za druhé: při jejich vzpouře měl být Sever zcela nepřipraven. Tak chtěli získat čas, domnívali se, že svými prudkými hrozbami, nemilosrdným a ukrutným postupem tak zastraší Sever, že bude nucen ustoupit a nechat jim ve všem volnou ruku.

Sever nechápal trpkou a hroznou nenávist a nepřátelství Jihu proti sobě a byl nepřipraven na jejich dalekosáhlé spiknutí. Sever se vychloubal svojí silou a zesměšňoval úmysl Jihu opustit Unii. Pokládal to za výhrůžky umíněného dítěte a domníval se, že Jih přijde zase k rozumu, nabaží se myšlenky opustit Unii ^{1T 254} a navrátí se s pokornou omluvou ke své povinnosti věrných poddaných. Sever neměl pravého pojmu o síle zavrženíhodného systému otroctví. Považují za úplně v právu, zabývat se obchodem s lidmi, obchodovat otroky a dušemi lidí. Zlobí se a stávají se podrážděnými, nemohou-li získat veškerého požadovaného území. Vyvrátili by i pohraniční kameny a dopravili by své otroky na kterékoliv jim se hodící místo a prokleli by tak půdu otrockou dřinou. Řeč Jihu je pánovitá a Sever nepoužívá náležitých prostředků, aby ji umlčel.

Povstání bylo řízeno tak pečlivě a poznenáhlu, že mnozí,kdo na počátku se ho hrozili, byli pozvolna vzbouřenci ovlivněni, takže na ně počali pohlížet jako na správné a spravedlivé a tisíce svedených se připojilo k Jižní Konfederaci, kteří by tak nikdy nebyli učinili, kdyby byla naše vláda pohotově a rázně zakročila v samých počátcích vzpoury i když sama byla tak špatně připravena na válku. Nyní se Sever chystá na válku, ale povstání se ustavičně rozmáhá a není lepší vyhlídky na jeho potlačení než byla před měsíci. Tisíce ztratili své životy a mnozí se navrátili zmrzačeni pro celý svůj další život do svých domovů, ztratili zdraví a jejich pozemské vyhlídky jsou navždy zmařeny. A přece jak málo bylo získáno. Tisícové byli přemlouváni, aby kázali svému rozumu uvěřit, že tato válka se vede pro vymýcení otroctví, ale nyní, jsou již vázání, poznávají, že byli podvedeni, že účelem této války není odstranění otroctví, ale naopak jeho udržení v současném stavu.

Ti, kteří se toho odvážili, že opustili své domovy a obětovali své životy za odstranění otroctví, jsou neuspokojení. Nevidí, že by co dobrého bylo pošlo z této války, jedině zachování Unie. A pro toto muselo být tisíce životů obětováno a jejich domovy zpustošeny. Velký počet je nezvěstných nebo zemřelých v nemocnicích, ^{1T 255} jiní opět padli do zajetí vzbouřenců, což je obávanější osud než smrt. Vidím to vše, táží se: "Co bude získáno, podaří-li se nám vzpouru zdolat?" Může jim být pouze malomyslně odpověděno: Ničeho. Co zapříčinilo vzpouru, není odstraněno. Systém otroctví, který zničil náš národ, je zachován při životě, aby vyvolal vzpouru novou. Pocity tisíců vojínů jsou trpké. Trpí největší odříkání a i to by ještě ochotně snášeli, ale poznávají, že byli oklamání a pozbývají odvahy. Naši vedoucí mužové jsou zmateni, jejich srdce jsou plna obav a zmírají strachem. Obávají se vyhlásit svobodu otrokům povstalcům, neb tímto činem by podráždili onu část Jihu, která sice se nepřipojila k povstání, ale je silně otrokářská. A opět se obávají vlivu oněch silných protiotrokářských povah mužů, majících vedení a odpovědná místa ve svých rukou. Obávají se účinku smělého, odhodlaného tónu, neboť by rozdmýchal v oheň toužebné přání tisíců po odstranění příčiny tohoto strašlivého povstání, tj. propustit na svobodu utiskované a zlámat každé jho.

Mnozí z těch, kteří zaujímají vysoká vedoucí a odpovědná postavení, mají pouze málo svědomí nebo duševní ušlechtilostí. Mohou vykonávat svoji moc, dokonce i ku zničení svých podřízených a oko se nad tím přimhouří. Tito velitelé mohou nadužívat moci jim dané a způsobit, aby jim poddaní zaujali nebezpečná postavení, kde jsou vystaveni strašlivým střetnutím a bojům, bez nejmenší naděje na vítězství. Takto mohou disponovat nebojácnými, odvážnými muži, jak disponoval David Uriášem. 2Sam.11,14-15

Vážení a vlivní mužové byli obětování, aby se takto zbavili jejich silného protiotrokářského vlivu. Není již některých mužů, kterých by Sever nejvíce potřeboval v tomto kritickém čase, jejichž služby by měly tu nejvyšší cenu. Byli svévolně a lstivě obětováni. Vyhlídky našeho národa jsou zmalomyslňující, ^{1T 256} někteří zaujímají odpovědná místa a jsou ve svých srdcích vzbouřenci. Velí důstojníkům, sympatizujícím s rebely. Přejí si mít Unii zachovánu, ale současně zavrhují protiotrokáře. Některé armády jsou složeny převážně z takového materiálu, jedni jsou proti druhým, takže není pravého spojenectví mezi mnohými pluky.

Když mi byla tato válka ukázána, vypadala jako nejpodivnější a nejneurčitější, které kdy byly vedeny. Bylo zapsáno velké množství dobrovolníků, plně věřících, že účelem války je zrušení otroctví. Jiní opět zamýšlejí velmi opatrně a pečlivě udržet otroctví ve starém stavu, ale potlačit povstání a zachovat Unii. A aby záležitost byla ještě zmatenější a nejistější, jsou mnozí velicí důstojníci silně pro otroctví, jejich sympatie náleží Jihu, ale jsou pro rozdělení vlády. Zdá se být nemožným, aby válka byla vedena s úspěchem, neboť mnozí v našich vlastních řadách neustále pracují ve prospěch Jihu a naše vojska jsou porážena a nemilosrdně vražděna a to právě z nařízení těchto prootrokářských mužů. Někteří naši vedoucí mužové pracují v Kongresu též neustále pro Jih. A za tohoto stavu věcí se vyhlašují proklamace pro celonárodní půsty, aby Bůh tuto válku rychle a příznivě ukončil. Bylo mi ukázáno na Iz 58,5-7 "Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibují a den v němž by trápil člověk duši svou? Zdali aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral sobě žíní a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu? Není-liž raději toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti, roztrhnouti snopky obtěžující a potřené propustit svobodné a všelijaké jho abyste tak roztrhli? Není-liž i toto: Abys lámal lačnému chléb svůj a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, ^{1T 257} a před tělem svým aby ses neskrýval."

Viděla jsem, že tyto národní půsty jsou urážkou Hospodinu. Nepřijímá takových půstů. Zapisující anděl píše o nich: Postíte se pro hádavost a svár a abyste bili pěstí bezbožníka. Viděla jsem, jak naši vedoucí mužové zacházejí s ubohými otroky, kteří k nim přišli hledat ochrany. Andělé to zapsali. Místo, aby zlámali jejich jho a darovali utiskovaným svobodu, učinili jim tito mužové jho ještě strašlivějším, než když byli ve službách svých tyranských pánů. Láska ku svobodě nutí tyto ubohé otroky, aby opustili své pány a dali své životy v sázku za svobodu. Nikdy by se neodvážili opustit svých pánů a nevystavili by se těžkostem a hrůzám, čekajících jich při dopadení, kdyby neměli právě tak silnou lásku ku svobodě, jako kdokoliv z nás. Uprchlí otroci podstoupili nevýslovná utrpení a nebezpečí, aby získali svobodu a utíkají se v poslední nadějí pod ochranu naší vlády s láskou planoucí ve své hrudi, ale s jejich důvěrou bylo nakládáno s krajním pohrdáním. S mnohými bylo ukrutně zacházeno, poněvadž se přece dopustili tak hrozného zločinu svým úsilím o dosažení svobody. Mocní mužové, prohlašující, že mají lidská srdce, viděli tyto otroky téměř nahé a hladové, využili jich však a poslali je zpět k jejich krutým pánům a beznadějnému nevolnictví, aby dále snášeli nelidské ukrutnosti za to, že se odvážili hledat svobodu. Někteří z těchto bezbožníků je uvrhli do nezdravých děr a nestarali se, zda žijí, či zemřeli. Oloupili je o svobodu a čerstvý vzduch, což jim nebesa nikdy neodpírala a pak je opustili hladové a nahé. A za těchto okolností je vyhlášen všenárodní půst. Jaká to urážka Hospodina. Pán pravil ústy Izaiáše proroka: "Nyní mě denně hledají a mají rozkoš ve známosti mých cest, jako národ, který činí spravedlnost a neodříká se přikázání Boha svého. ^{1T 258}

Uprchlým otrokům pak je jejich pány řečeno, že mužové ze Severu je chtějí uchvátit pro sebe, aby jich krutě využili, říkají jim, že by protivníci otroctví s nimi hůře nakládali, než s nimi bylo zacházeno v otroctví. Vyprávějí jim hrůzostrašné historky, jen aby jim Sever zošklivili a oni přesto stále ještě mají zmatenou domněnku, že některá srdce na Severu s nimi cítí a usilují o to, aby jim pomohli. Toto je jejich jediná hvězda, vrhající trochu světla na jejich zoufalé a pochmurné nevolnictví. Ale způsob, jakým bylo s ubohými otroky nakládáno, dovoluje jim uvěřit, že jim jejich staří pánové mluvili pravdu. Ale národní půst je vyhlášen. Pán pravil: "Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti, roztrhnouti snopky obtěžující a potřené, propustiti svobodné a tak všelijaké jho abyste roztrhli?" Bude-li náš národ zachovávat půst, který si Bůh oblibuje, potom vyslyší jejich modlitby, týkající se války. Ale takto nedocházejí k Jeho sluchu. Odvrací se od nich, jsou mu odporné. Je to tak zařízeno, že ti, kdo by sňali těžké břímě a zlomili každé jho,jsou pod dohledem odstraněni z odpovědných míst, nebo jsou jejich životy utraceny těmi, kteří se postí pro svár a rozbroj a aby bili pěstí bezbožníka.

Bylo mi ukázáno, že je-li opravdu předmětem této války vykořenění otroctví, pomůže Anglie, bude-li si toho Sever přát. Ale Anglie plně rozumí stanovisku vlády, že se neválčí proto, aby bylo odstraněno otroctví, ale jedině pro zachování Unie, a v jejím zájmu zachování Unie není. Naše vláda je velmi hrdá a nezávislá. Lid tohoto národa se vynáší do nebe a zhlíží na monarchistické vlády z patra, pyšní se svojí svobodou, zatím co je trpěno a schvalováno otroctví, ^{1T 259} tisíckrát horší než tyranie monarchistických vlád. V této zemi světla si libují v zařízení, dovolujícímu jedné části lidské rodiny zotročovat část druhou, snižujíc milióny lidských bytostí na úroveň zvířete. Obdobu tohoto hříchu není možno nalézt ani v pohanských zemích.

Anděl pravil: "Slyšte nebesa křik utiskovaných a odplaťte utiskovatelům dvojnásob za jejich činy." Tento národ bude nyní pokořen do prachu. Anglie přemýšlí jak by nejlépe využila slabého postavení našeho národa a odvážila se války proti němu. Odvažuje okolnosti a pokouší se sondovat u jiných národů. Obává se, že by byla slabá doma, kdyby započala válku za mořem a že jiné národy by její slabosti využily. Ostatní národy činí tiché, ale účinné přípravy na válku, doufá, že Anglie započne válku s naším národem, čekají, aby se chopily příležitosti k odvetě za odňaté výhody v minulostí a za učiněné jim bezpráví. Jedna část královniných poddaných čeká jen na příznivou příležitost, aby shodila své jho. Kdyby Anglie v tom spatřovala svoji výhodu, nebude váhat ani na okamžik a využije příležitosti, aby ukázala svoji moc a pokořila náš národ. Vyhlásí-li Anglie válku, budou všechny národy chtít hájit své zájmy a povstane všeobecná válka, všeobecný zmatek. Anglie je dobře obeznámena s různými zájmy těch, kteří se snaží potlačit povstání. Ona dobře zná zmatený stav naší vlády, dívá se s údivem na vedení této války - na pomalé, bezúčelné pohyby, na nečinnost našich armád a na krkolomná vydání našeho národa. Slabost naší vlády je jasná všem národům a z toho vyvozují, že tomu je tak proto, že nemáme monarchistickou vládu a obdivují svojí vlastní vládu a pohlížejí z patra, někteří se soucitem, ^{1T 260} jiní pak dokonce i s opovržením na náš národ, který považovali za nejmocnější. Kdyby náš národ zůstal jednotným, byl by také silný, ale rozdvojen musí padnout.