Drazí bratří a sestry, Pán mě opět navštívil v milostí a to v době bolestné ztráty a smutku. Roku 1860, 23.prosince bylo mi dáno vidění a byly mi ukázány nepravostí jednotlivců, kteří měli vliv na Boží věc. Neodvažuji se zadržet církvi toto svědectví, abych snad šetřila pocity jednotlivců.

Byl mi ukázán nízký stav lidu Božího, že Bůh se od nich neodvrátil, ale že oni se odvracejí od Něho a stávají se vlažnými. Mají teorii pravdy, ale nedostává se jim spasitelné moci. Jelikož se blížíme konci časů, přichází satan s mocí velikou věda, že čas jeho je krátký. Zvláště pak bude svoji moc vybíjet na ostatcích. Bude proti nim bojovat a bude se snažit, aby je rozdělil a rozptýlil, aby zeslábli a mohli pak být poraženi. Lid Boží by měl jednat s rozumem a měl by se sjednotit ve svém úsilí. Měl by být stejné mysli, stejného mínění, tehdy nebude jeho úsilí rozptýleno, ale bude mocné v budování přítomné pravdy. Pořádek musí být zachováván, v udržování pořádku musí být jednotnost, jinak toho satan využije k svému prospěchu.

Viděla jsem, že satan použije všemožného způsobu, aby lid Boží propadl malomyslnosti, aby je zmátl a zneklidnil, ^{1T 211} ale že ten má postupovat s rozvahou a připravovat se na útoky satanovy. Záležitost církve nemají být ponechány v neuspořádaném stavu. Mají být podniknuty kroky k zajištění církevního majetku pro věci Boží, aby dílo nebylo ve svém postupu zdržováno, a aby prostředky, které chtějí lidé věci Boží věnovat, neunikaly do řad nepřítelových. Viděla jsem, že lid Boží má jednat moudře a že má ze své strany učinit vše, co by obchodní záležitostí církve přivedlo do zajištěného postavení. A až vše bude vykonáno, co vykonáno být mohlo, nechť důvěřují v Pána, že tyto věci za ně tak zařídí, aby satan nemohl ostatků lidu Božího využít. Nadešel čas pro satanovo dílo. Bouřlivá budoucnost je před námi a církev má být na stráži, aby jistě vykročila a mohla se pevně postavit proti jeho plánům. Je na čase, aby se něco podniklo. Bohu se nelíbí, že Jeho lid zanechává záležitost církve v nepořádku a že trpí, aby nepřítel měl všechen prospěch a nadvládu, jak si jeho srdce jen žádá.

Byl mi ukázán nesprávný náhled bratra B. v "Rewiew" o organizaci a rušivý vliv, který vyvíjí. Neuvážil dostatečně tuto záležitost. Jeho články byly dokonale vypočteny na rozptylující vliv, aby přiváděly mysl k nesprávným záměrům a aby posilovaly mnohé v jejich nedbalých myšlenkách o úpravě záležitostí věci Boží. Ti, kteří nepociťují váhy této věci sami na sobě, nepociťují také nutnost, aby bylo něco učiněno v ustavení pořádku v církvi. Ti, kteří dlouho nesli břímě, hledí do budoucnosti a uvažují. Jsou přesvědčení, že kroky musí být podniknuty, aby záležitost církve byly lépe zajištěny, tak aby satan nemohl přijít a mít z nich prospěch. Bratr B. způsobil, že ti, kteří se bojí pořádku, hledí s podezřením na ty, kteří vedení zvláštní Prozřetelností Boží, zakročují v důležitých věcech církve. ^{1T 212} A i když uviděl, že je jeho postavení neudržitelné, neuznal otevřeně svůj omyl a nepracoval, aby odčinil špatný dojem, který vyvolal.

Viděla jsem, že je v časných věcech bratr B. lehkomyslný a nedbalý. Nedostává se mu energie, pokládá za přednost a zdatnost, když přenechává Pánu i to, co Pán nechal jemu. Zatím však Pán řeší za nás jen nejnutnější a nejnaléhavější případy. My sami musíme vykonat práci, nést břímě a odpovědnost a takto získat zkušenosti. Bratr B. ukazuje tentýž charakter v duchovních věcech jako ve svých časných záležitostech. Nedostává se mu horlivosti, upřímnosti a vážnosti k vykonávání důkladného díla. Všichni by mohli jednat s větší obezřelostí a moudrostí ve věcech Božích, než jak činí ve věcech časných proto, aby si zajistili pozemské statky.

Ale i když lid Boží je oprávněn zajišťovat zákonitým způsobem vlastnictví církve, měl by dbát pečlivě toho, aby podržel svůj zvláštní a svatý charakter. Viděla jsem, jak neposvěcené osoby využívaly postavení nedávno církví zaujaté tím, že překračovaly vymezené hranice, braly se některé věci až do krajnosti a tak poškozovaly věc Boží. Někteří budou postupovat bez moudrosti a zdravého rozumu, budou se zaplétat do soudních řízení, kterým má být přece všemožně zabráněno, budou se mísit se světem, budou se podílet na jeho duchu a budou tak ovlivňovat druhé, aby následovali jejich příkladu. Jeden jediný vyznávající křesťan, jednající nemoudře a nepředloženě, velice škodí přítomné pravdě. Zlo zapouští kořeny pohotověji než dobro a vzkvétá zvláště tehdy, když dobro a právo skomírá, není-li pečlivě živeno.

Bylo mi ukázáno zpět, že v každém důležitém počínání, v každém rozhodování nebo získaném stanovisku zaujatém lidem Božím povstali někteří, kteří hnali věc do krajnosti, počínali si tak výstředně, bláhově a přepjatě, že se to znechutilo a zošklivilo i nevěřícím, zarmucovalo lid Boží a přivádělo věc Boží do špatného světla. Lid, který Bůh v těchto posledních dnech vyvádí, bude právě takovýmito věcmi sužován. Ale mnohému zlu se předejde, budou-li Kristovi služebníci jedné mysli, ^{1T 213} sjednoceni ve svých plánech, počínání a jednotní v úsilí. Budou-li k sobě držeti, podpírat jeden druhého a budou-li věrně kárat a tepat nepravosti, brzy je vymýtí. Ale satan tyto věci velmi kontroluje. Laičtí členové a dokonce i kazatelé sympatizovali s nespokojenými a pokáranými za jejich nepravosti a výsledkem toho bylo rozdvojení mínění. Ten, kdo se toho odvážil a zhostil se své nepříjemné povinnosti stavě se věrně proti omylům a nepravostem, je zraněn a trápí se tím, že nemá plné sympatie ani svých spolubratří kazatelů. Ztrácí odvahu k vykonávání této své bolestné povinnosti, pokládá svůj kříž a zadržuje zjevené svědectví. Jeho duše je uvězněna v temnotách a církev trpí nedostatkem právě tohoto svědectví, které mu Bůh určil, aby žilo mezi Jeho lidem. Satanova věc získává, když je věrné svědectví potlačeno. Ti, kteří tak ochotně souhlasí s nepravostí, mají ji za ctnost, ale neuvědomují si, že působí rozptylujícím vlivem a že sami pomáhají satanovi, aby provedl své plány.

Viděla jsem, že bylo mnoho duší uvedeno do záhuby tím, že bratří s nimi nerozvážně souhlasili tehdy, kdy jejich jedinou nadějí ještě bylo, aby viděli a uznali své nedostatky. Ale přijímali chtivě souhlas nemoudrých bratří, domnívali se, že jsou zneužívání a jestliže se přece pokoušejí navrátit, nedělají to s celým svým srdcem.' Třídí věci tak, aby se hodily jejich přirozenému cítění, zlehčují kárajícího a záležitosti jen překrucují. Tyto nejsou prověřené do hloubky a nejsou očištěné a oni opět klesají do těchto nepravostí, poněvadž jim nebylo dopřáno, aby poznali rozsah své nepravdy, aby se pokořili před Bohem a dovolili Mu, aby je napravil. Nesprávně sympatizující bratří pracují v přímé oposici duchu Kristovu a přisluhujících andělů.

Služebníci Kristovi nechť povstanou a pustí se s celou svojí energií do služeb díla Božího. Boží služebníci nebudou omluveni, ^{1T 214} budou-li se vyhýbat danému svědectví. Mají kárat a trestat zlo a nemají trpět hříchu na svém bratru. Musím zde uvést část dopisu, adresovaného bratru C.

Byly mi ukázány některé věci, týkající se tebe. Viděla jsem, že živé, důrazné svědectví je v církví potlačeno. Nebyl jsi v souladu s přímým svědectvím. Vyhýbal jsi se tomu, abys rozhodně se vzepřel proti zlu a byl jsi poučován těmi, kteří se cítili povolání, aby tak činili. Nespokojenci měli tvé sympatie. To vše směřovalo k tomu, aby tě oslabilo. Nebyl jsi v souladu s daným, důrazným svědectvím, které bylo dáno jednotlivcům.

Služebníkům Božím nebude prominuto, vyhýbají-li se danému svědectví. Musí kárat a to ostře kárat zlo a nesmí strpět hříchu na bratru svém. Ty jsi často bral pod svoji ochranu před pokáráním osoby, které pokárání zasluhovaly a zabránil jsi tak nápravě, kterou si Pán přál. Nepolepší-li se tito lidé, bude to přičteno tobě. Místo, abys bděl nad jejich bezpečím a varoval je před nebezpečím, použil jsi svého vlivu proti těm, kteří plnili svoji povinnost a kárali a varovali chybujících.

Toto jsou nebezpečí časové pro církev Boží a největší nebezpečí přítomného času je sebeklam. Jedinci, vyznávající pravdu jsou slepí ke svým vlastním nepravostem a nebezpečí. Dosahují míry pobožnosti, stanovené jejich přáteli a jimi samými, jsou ve společenství se svými bratry a jsou spokojeni, zatím co vůbec nedosáhli stanoviska evangelia, stanoveného naším Božským Pánem. Cení-li si však špatnosti svých srdcí, neuslyší je Pán. Ale někteří si jich váží ne pouze ve svém srdci, ale otevřeně ve svém životě, a přece neobdrží přestupníci v mnoha případech žádné výtky.

Bylo mi ukázáno zpět na ----. Tvé city zde byly nesprávné. Měl jsi stát bok po boku bratra D., ^{1T 215} měl jsi spravedlivě vše uspořádat a rozhodnout se a pokárat zlo. Břímě, které jsi vložil na bratra D. jsi zasloužil nést sám, pro svůj nedostatek morální odvahy vložit ruku na zlo. Ovlivnil jsi druhé. Dobré dílo, které Bůh chtěl mít u jistých lidí dokonáno, nebylo vykonáno a tito byli smeteni ďáblem. Kdybys byl tehdy činil podle Boží rady, byl by působil vliv, který by dal vyniknout Boží věci. Duch Boží je zarmucován. A tento nedostatek jednotnosti bere odvahu těm, na které Bůh vkládá břímě výtek.

Bylo mi ukázáno, že jsi nečinil správně, dávaje za pravdu E. Směr, kterým jsi se dal, poškodil tvůj vliv a velmi poškodil věc Boží. Je nemožným pro E., aby byl ve spolku s Boží církví. Postavil se tam, kde mu nemůže být církví pomáháno, kde s ní nemůže mít ani společenství, ani v ní nemůže mít hlasu. Postavil se tam proti světlu a pravdě. Umíněně si zvolil svoji vlastní cestu a zamítl napomenutí. Následoval sklony svého zkaženého srdce, přestoupil a znesvětil svatý Boží zákon a pošpinil přítomnou pravdu. Bude-li se kdy i ze srdce kát, církev musí zanechat jeho záležitost osamocenu. Půjde-li do nebes, musí jít sám, bez společenství církve. Stálá výtka Boží i církve musí navždy na něm spočívat, aby základy morálky nebyly sníženy až do samého prachu. Bůh má v nelibosti tvoji cestu v těchto věcech.

Ty jsi zneuctil Boží věc, tvé svévolné jednání kormoutilo srdce Božího lidu. Tvůj vliv podporuje nedbalost ve věcech církve. Máš vydávat živé, výrazné svědectví. Jdi s cesty Božímu dílu, nestav se mezi Boha a Jeho lid. Příliš dlouho jsi zakrýval příkré svědectví a stavěl se proti přísnému pokárání a výstrahám, které Bůh vyslovuje proti jednotlivým přestupkům. ^{1T 216} Bůh napravuje, zkouší a očisťuje svůj lid. Nestůj v cestě, aby Jeho dílo nebylo zdržováno. On nepřijme lichotivé svědectví. Kazatelé musí volat hlasitě a nesmí nikoho šetřit. Bůh ti dal mocné svědectví ku posílení církve a pro burcování nevěřících. Ale věci, ve kterých chybuješ, musí být napraveny, neboť se stane tvé svědectví bezmocným a tvůj vliv zneuctí Boží věc. Lid od tebe očekává, že mu budeš příkladem. Neuváděj je do omylu. Nechť tvé vliv napraví zlo ve tvé rodině i v církvi.

Bylo mi ukázáno, že Pán oživuje živé, přesné svědectví, které zušlechťuje charakter a očisťuje církev. Ale i když nám je přikázáno, abychom se oddělili od světa, není potřeba, abychom své poznámky pronášeli co nejhrubším způsobem. Pravda má příjemce pozvedat, má zušlechťovat jeho vkus a posvěcovat jeho úsudek. Máme se neustále snažit, abychom napodobili společnost, ku které se hodláme brzy přidružit, totiž Boží anděly, kteří nikdy neklesli do hříchu. Máme mít svatý charakter, způsoby krásné a milé, slova beze lsti a takto krok za krokem pokračovat, až budeme schopni proměny.