Drazí bratří a sestry, Pán mně opět navštívil svojí velikou milostí. Byla jsem po několik minulých měsíců velmi sužována. Nemoc na mne těžce doléhala. Trpěla jsem po léta vodnatelností a srdeční chorobou, což přispívalo k podlamování mého ducha a zmalomyslňování mé víry a odvahy. Poselství Laodicejským nedokonalo horlivou kajícnost mezi lidem Božím, jak jsem očekávala a můj duševní neklid byl veliký. Zdálo se mi, že moje choroba se stále stupňuje a myslela jsem již, že kráčím pomalu ke hrobu. Nepřála jsem si žít a proto jsem se nemohla přidržovat víry a prosit za své uzdravení. Často jsem si uvědomovala, když jsem se ubírala večer na odpočinek, že jsem v nebezpečí, že do rána přestanu dýchat. V takovémto stavu jsem o půlnoci omdlela. Bylo posláno pro bratry Andewse a Loughborougha a vroucí prosby byly za mne vysílány. Únava, olověná tíha byla sňata z mého bolavého srdce a dostalo se mi vidění a byly mi ukázány věci, které vám nyní chci vyprávět.

Viděla jsem, že se satan snaží, aby mne strhl do malomyslností a zoufalství tak, abych si přála spíše zemřít než žít. Bylo mi ukázáno, že není vůlí Boží, abych přestala pracovat a ležela v hrobě, ^{1T 186} poněvadž tehdy by nepřátelé naší víry triumfovali a jásali a srdce dítek Božích by bylo zkormouceno. Viděla jsem, že ještě často pocítím úzkost ducha a budu velice trpět, avšak měla jsem zaslíbení, že moji spolubratři mne budou dodávat odvahy a pomáhat mně, aby má odvaha a síla neklesla v době, kdy ďábel tak zuřivě proti mně bojuje.

Bylo mi ukázáno, že svědectví Laodicejským je určeno lidu Božímu v přítomné době a že tvrdost jejich srdce je důvodem, proč nevykonalo větší dílo. Ale Bůh dal poselství čas, aby vykonalo své poslání. Srdce, které tak dlouho vylučovalo Ježíše, musí být očištěno od hříchů. Toto hrozné poselství vykoná své poslání. Když bylo nejprve hlásáno, vedlo k horlivému zkušování srdce. Hříchy byly vyznávány a lid Boží byl všude činným. Téměř všichni věřili, že toto poselství zakončí hlasitým voláním třetího anděla. Ale když se v krátké době dokonání mocného díla nedostavilo, přestalo poselství působit.

Viděla jsem, že toto poselství nedokončí svého poslání v několika málo krátkých měsících. Je předurčeno, aby pozvedlo lid Boží, aby mu odhalilo jeho odpadlictví a aby ho vedlo k horlivému pokání tak, aby mohl být poctěn přítomností Ježíšovou a byl způsobilý pro hlasité volání třetího anděla. Když se toto poselství dotkne srdce, povede k hluboké pokoře před Bohem. Andělé byli všemi směry vyslání, aby připravovali nevěřící srdce pro pravdu. Věc Boží počala stoupat a lid Boží byl obeznámen se svým stavem. Kdyby poselství pravého Svědka bývalo plně dbáno, byl by Bůh pracoval s větší mocí pro svůj lid. Přesto bylo Bohem požehnáno úsilí, činěné od vyhlášení tohoto poselství a mnohá duše byla obrácená z bludu a temnoty, aby se radovala v pravdě.

Bůh bude zkoušet svůj lid. Ježíš má s nimi trpělivost a nevyvrhne je okamžitě z úst svých. Anděl pravil: "Bůh váží svůj lid." Kdyby bývalo mělo poselství krátké trvání, jak se mnozí z nás domnívali, ^{1T 187} nebyli by tito měli dost času, aby rozvinuli svůj charakter. Mnozí se dali vést citem, nikoliv zásadou a vírou a toto vážné, hrozné poselství jimi pohnulo. Pracovalo na jejich citech a vzbudilo jejich obavy, ale nesplnilo onoho poslání, které mu Bůh předurčil. Bůh čte v srdcích. Aby Jeho lid nebyl sám sebou oklamán, dává mu čas, aby mohl vymýtit své vzrušení a potom jej zkouší, aby viděl, zda uposlechne rady věrného Svědka.

Bůh vede krok za krokem svůj lid. Přivádí je do různých postavení, vypočtených na to, aby ukázali, co mají v srdci. Někteří obstojí v jednom bodě, ale propadnou v následujícím. V každém dalším bodu je srdce pokoušeno a zkoušeno o něco přísněji, jestliže vyznávající lid Boží shledá, že jeho srdce je proti tomuto přímému dílu, mělo by ho to přesvědčit, že má ještě co přemáhat, nechce-li být vyvržen z úst Páně. Anděl pravil: "Bůh bude stále stupňovat přísnost svého díla, aby vyzkoušel a osvědčil každého jedince svého lidu." Někteří ochotně přijímají jeden bod, ale když je Bůh dovede do jiného zkušebního bodu, ucuknou a stáhnou se zpět, poněvadž shledají, že se to přímo dotýká některé jejich hýčkané modly. Zde mají příležitost, aby poznali, co je v jejich srdcích, z nichž vylučují Ježíše. Cení si něčeho více než pravdy a jejich srdce nejsou připravena ku přijetí Ježíše. Jednotlivci jsou po určitou dobu zkušování a osvědčování, aby bylo zjevno, zda chtějí obětovat své modly a dbát rady pravého Svědka. Nechtějí-li být někteří očištěni uposlechnutím pravdy, nechtějí-li přemáhat svoji sobeckost, svoji pýchu a zlé vášně, andělé Boží je opustí: "Jsou připoutáni ku svým modlám, zanechte jich!" a jdou dále za svou práci, přenechávají je s jejich nezkrocenými hříšnými povahami nadvládě padlých andělů. Ti, kteří zmohou každý bod, obstojí v každé zkoušce a zvítězí, nechť je cena jakákoliv, dbalí svědectví pravého Svědka obdrží pozdní déšť a budou takto způsobilí k proměnění. ^{1T 188}

Bůh zkouší svůj lid na tomto světě. Toto je vhodné místo pro objevení se v Jeho přítomnosti. Zde, na tomto světě, v těchto posledních dnech, ukáží lidé, jaká moc působí na jejich srdce a ovládá jejich skutky. Je-li to moc Boží pravdy, povede k dobrým skutkům. Pozvedne příjemce, stvoří mu srdce ušlechtilé a velkomyslné, učiní ho podobna Jeho Božskému Pánu. Ale vládnou-li srdcem padlí andělé, zjeví se to různým způsobem. Ovocem bude sobeckost, chtivost, chamtivost, pýcha a zlé vášně.

Srdce je nade vše lstivé a zoufanlivé zlé. Vyznavači náboženství nejsou ochotní přísně sama sebe zkoušet, aby poznali, zda jsou ve víře, a je strašlivou zkušeností, že se mnozí opírají o falešnou nadějí. Někteří se opírají o nějakou starou zkušenost, kterou měli již před léty, ale když jsou postaveni v této době, která zkušuje srdce, kdy všichni mají mít každodenní zkušenost, nemají co říci. Zdá se, že se domnívají, že je spasí pouhé vyznání pravdy. Když potlačí ony hříchy, které Bůh nenávidí, přijde Ježíš a bude s nimi večeřet a oni s Ním. Tehdy načerpají Božskou sílu z Ježíše a porostou v Něm a budou moci říci se svatým zápalem: "Bud dík vzdán Bohu, jenž nám dal vítězství skrze Pána našeho Ježíše Krista!" Bohu by bylo příjemnějším, kdyby vlažní vyznavači náboženství nikdy nevyslovovali Jeho Jméno. Jsou stálou přítěží pro ty, kteří by byli věrnými následovníky Kristovými. Jsou stálou překážkou pro nevěřící a padlí andělé nad nimi jásají a posmívají se andělům Božím pro jejich pokřivené jednání. Takoví jsou kletbou díla doma i venku. Ústy vyznávají Boha, zatím co srdce je toho daleko vzdáleno.

Bylo mi ukázáno, že by lid Boží neměl napodobovat módu tohoto světa. Někteří tak činili a témě ztratili čistý, svatý a zvláštní charakter, který je má odlišovat jako lid Boží. ^{1T 189} Bylo mi ukázáno zpět, na dřívější pokolení lidu Božího a musela jsem porovnávat jejich oděv s módou odívání v těchto posledních dnech. Jaký to rozdíl, jaká změna. Tehdy nebyly ženy tak opovážlivé jako dnes. Když vycházely na veřejnost, přikrývaly svůj obličej závojem. V těchto posledních dnech je móda nemravná a neskromná. Je o tom zmínka v proroctví. Nejprve byla zavedena třídou, kterou plně ovládal satan, která "ztratila všechen cit /obviňování Duchem svatým/, cele se podrobila smilství, aby činili všechnu nečistotu s lakomství." Kdyby se byl lid Boží tak od Něho nebyl oddělil, byl by nyní jasně viditelný rozdíl mezi oděvem jeho a světským. Malé čepičky, vystavující obličej a hlavu, prozrazují nedostatek skromnosti. Krinolíny jsou vůbec hanbou. Obyvatelé země se stávají stále zkaženějšími a linie mezi nimi a Izraelem Božím musí být zjevnější, sice spočine kletba, která postihne nevěřící, i na vyznávajícím lidu Božím.

Bylo mi ukázáno na následující místo v Bibli. Anděl pravil: "Mají vyučovat lid Boží." 1Tim 2,9.10 „Tak také i ženy, aby se oděvem slušným a stydlivostí a středmostí ozdobovaly, ne strojením a křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem aneb perlami, nebo drahým rouchem tak, jak sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti dobrými skutky." 1Pt 3,3-5. "Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, v splétání vlasů a províjení jich zlatem, anebo v odívání plášťů, ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelností krotkého a pokorného ducha, kterýžto před obličejem Božím velmi drahým jest. Tak jsou zajisté někdy i ony svaté ženy, kteréž naději měly v Boha, ozdobovaly se."

Vy mladí i staří, Bůh vás nyní zkušuje. Rozhodujete o svém vlastním věčném životě. Vaše pýcha, vaše láska k následování světské mody, vaše marnivé a prázdné rozhovory, vaše sobeckost, vše je vloženo na váhy a váha zla je hrozivě proti vám. ^{1T 190} Jste chudí, mizerní, slepí a nazí. Zatím však zlo vzrůstá a zapouští hluboké kořeny, dusí dobrou setbu, která byla zaseta do srdcí a brzy bude k andělům Božím proneseno slovo, vyslovené o domě Eliho a to slovo se bude týkat vás. Vaše hříchy nebudou na věky očištěny obětí ani obětováním. Jak jsem viděla, lichotí si mnozí, že jsou dobrými křesťany a přece nemají jediného paprsku světla Ježíšova. Nevědí, co to znamená být znovuzrozen milostí Boží. Nemají živých zkušeností ve věcech Božích. A já jsem viděla, že Pán připravuje v nebesích svůj meč, aby je zahladil. Ach, kdyby si jen každý vlažný vyznavač mohl představit tu čistou práci, kterou Bůh hodlá mezi svým vyznávajícím lidem vykonat. Drazí přátelé, neklamte se o svém stavu. Boha nemůžete oklamat. Pravý Svědek praví: "Znám tvé skutky." Třetí anděl vede lid vzhůru, krok za krokem, výš a výš. Budou však zkušování na každém kroku.

Bůh má zalíbení v systematické dobročinnosti. Bylo mi ukázáno zpět do dnů apoštolů a tu jsem viděla, že Bůh založil svůj plán při sestoupení svého Ducha svatého a že darem proroctví radil svému lidu, co se týká soustavné dobročinnosti. Všichni se museli podílet na díle věnováním svých tělesných, pozemských věcí těm, již jim sloužili ve věcech duchovních. Byli také poučeni, že vdovy a sirotci mají nárok na jejich dobročinnost. Čisté a neposkvrněné náboženství záleží v navštěvování vdov a sirotků v jejich soužení a v zachovávání se neposkvrněných od světa. Viděla jsem, že to nemá být pouhý soucit s nimi, vyjádřený utěšováním v jejich trápení, ale že jim máme pomáhat, je-li toho zapotřebí, i vlastními prostředky. Mladí mužové a mladé ženy, jimž daroval Bůh zdraví, mohou obdržet velké požehnání, budou-li pomáhat vdovám a sirotkům v jejich bídě. Viděla jsem, že Bůh požaduje od mladých mužů, aby více obětovali pro dobro druhých. ^{1T 191} Bůh si činí nárok na více než jsou ochotni dát. Zachovají-li se neposkvrněnými od světa, přestanou-li se řídit jeho návyky, uloží-li stranou to, co utrácejí milovníci zábav za zbytečné předměty pro ukojení své pýchy a věnují to trpícím, kteří jsou toho hodni a podporují-li dílo Boží, dostane se jim uznání Toho, jenž praví: "Znám skutky tvé."

V nebi panuje pořádek a Bůh má zalíbení v úsilí svého lidu kráčet účelně a disciplinovaně v Jeho díle na zemi. Viděla jsem, že by měl být pořádek také v církvi Boží a že soustavnost je nutná pro úspěšné šíření posledního poselství milosti světu. Bůh vede svůj lid v plánu systematické štědrosti. A to je právě jeden z bodů, kterým Bůh přivádí svůj lid, ale tento chce některé z těchto bodů si krátce odbýt. Jedněm to utne pravou paži a vyloupne pravé oko, ale druhým je velkou úlevou a předností. Ušlechtilým, velkomyslným duším se zdají požadavky na ně kladené velmi malými a necítí se spokojenými, že mohou učinit jen tak málo. Někteří mají rozsáhlé statky a když odloží něco málo stranou na dobré účely, tak jak jim Bůh požehnal, zdá se jim toto věnování být velkou částkou. Sobecké srdce visí na malé oběti tak jako na větší a má i malou oběť za velkou.

Bylo mi ukázáno zpět na počátky tohoto posledního díla. Tehdy mohli někteří, kteří milovali pravdu, neustále mluvit o obětech. Neboť oni skutečně mnoho věnovali na věc Boží, aby sdělovali pravdu druhým. Odeslali své poklady předem do nebes. Bratří, vy kteří jste v pozdější době přijali pravdu a kteří vlastníte velké statky. Bůh vás povolal do pole, ne abyste se pouze z pravdy radovali, ale abyste pomáhali svými prostředky šířit toto velké dílo. A máte-li zájem na tomto díle, vyjděte odhodlaně a věnujte na ně také něco, aby jiní mohli být vaším úsilím zachráněni a abyste s nimi sklízeli konečnou odměnu. Byly přineseny velké oběti a vytrpěna odříkání, ^{1T 192} aby pravda byla před vás postavena do jasného světla. Nyní Bůh volá vás, abyste svým úsilím a obětováním postavili pravdu před ty, kteří ještě jsou v temnotách. Bůh si toho žádá. Vyznáváte, že věříte pravdě, nechť to tedy vaše skutky dokazují. Nepracuje-li vaše víra, je mrtvá. Nic než živá víra vás však nezachrání ve strašlivých událostech, které jsou právě před vámi.

Viděla jsem, že je na čase pro ty, kteří vlastní velké majetky, aby započali rychle pracovat. Je na čase, aby je neskládali pouze na hromadu tak, jak jim je Bůh přízniv nyní, ale tak, jak jim byl i dříve příznivý. Za dnů apoštolů bylo obzvláště dbáno toho, aby některým nebylo ulevováno a jiní, aby nebyli zatěžování. Bylo to zařízeno tak, aby se všichni stejně podíleli na břemenech církve Boží dle svých různých schopností. Anděl pravil: "Sekera musí být přiložena na kořen stromu." Ti, kteří jako Jidáš upjali svá srdce k pozemským pokladům, budou naříkat tak, jak on naříkal. Jeho srdce bažilo po drahocenné masti, vylité na Ježíše a myslel, že skryje svoji sobeckost pod zbožným, svědomitým ohledem na chudé: "Proč nebyla tato mast prodána za 300 peněz a rozdáno chudým?" Přál si sám mít tuto mast, tak aby nebyla promarněna na Spasiteli. Chtěl jí použít sám pro sebe, chtěl ji prodat za peníze. Cenil a vážil si svého Pána na tolik, zač Ho prodal zlotřilým mužům za pár stříbrňáků. Jako Jidáš použil chudých na omluvu pro svoji sobeckost, tak se budou i vyznávající křesťané, jejichž srdce jsou chamtivá, pokoušet skrýt své sobectví pod pláštíkem svědomitosti. Ach, obávají se, že přijímajíce soustavnou štědrost, stali bychom se podobnými pouhým tak zvaným církvím. "Nechť nezví levice, do dává pravice." Zdá se, že mají svědomité přání řídit se přesně podle Bible, jak tomu v tomto případě rozumějí, ale úplně opomíjejí jasné napomenutí Kristovo: "Prodej co máš a rozdej chudým!" ^{1T 193}

"Pilně se varuj, abys nedával almužny před lidmi, abys byl jimi viděn." Někteří se domnívají, že tento text učí, aby potají konali své dílo milosrdenství. A činí jen velmi málo, vymlouvají se, že nevědí, jak mají správně dávat. Ale Ježíš to vysvětlil svým učedníkům následovně: "Protož, kdykoliv dáváš almužny, nevytrubuj to, jak činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby získali slávu lidí. V pravdě pravím vám, mají odměnu svoji." Dávají proto, aby byli lidmi pokládáni za velkomyslné a štědré. Obdrží chválu lidí a Ježíš učí, že to také je všechna odměna, kterou budou mít. U mnohých neví levice, co činí pravice, poněvadž pravice nečiní nic pozoruhodného pro levici. Toto poučení Ježíšovo učedníkům má pokárat a napomenout ty, kteří si žádají slávy lidí. Udílí své almužny při jakékoliv veřejné sbírce a než je udělí, vyhlašují veřejně svoji velkomyslnost všemu lidu. A mnozí dávají velké částky jen proto, aby jejich jména byla vyvyšována lidmi. A prostředky dávané tímto způsobem byly často vyždímány z druhých, zkracováním mzdy dělníků a rozdíráním obličejů vráskami starosti - chudých.

Bylo mi ukázáno, že se toto místo v Bibli nevztahuje na ty, kdo mají věc Boží v srdci a používají svých peněz pokorně, aby ji šířili. Bylo mi ukázáno na tyto texty: "Ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali Otce vašeho, který jest v nebesích." "Po ovoci jejich poznáte je." Bylo mi ukázáno, že svědectví Písma souhlasí, je-li správně chápáno. Dobré skutky dítek Božích jsou nejmocnějším a nejpůsobivějším kázáním pro nevěřícího. Ten se domýšlí, že to musí být silné motivy, které ovlivňují a nutí křesťana, aby zapřel své "já" a používal svých prostředků pro pokus záchrany svého bližního. Toto se nepodobá duchu tohoto světa. ^{1T 194} Takové ovoce dosvědčuje, že ti, kteří je přinášejí, jsou pravými křesťany. Zdají se neustále stoupat vzhůru k pokladu, jenž je nepomíjející.

Při každém daru má být vhodný objekt před dárcem, ne aby někoho podporoval v lenivosti, ne aby byl viděn lidmi nebo aby získal slavné jméno, ale aby oslavoval Boha podporováním Jeho díla. Někteří dávají honosné dary pro věci Boží, zatím co jejich chudý bratr trpí zcela blízko nich a oni nečiní ničeho, aby mu pomohli. Malé skutky laskavosti, prokázané bratru potají spoutají jejich srdce a budou zaznamenány v nebesích. Viděla jsem, že bohatý má činit rozdíl v cenách a mzdách ve prospěch nešťastných, zarmoucených, vdov a sirotků a jiných chudých, kteří jsou toho hodni. Ale velmi často se stává, že bohatý má prospěch z chudého, shrabuje všemožný zisk a vymáhá poslední haléř za každou ochotu. V nebesích je zapsáno tak: "Znám skutky tvé!"

Největší hřích, který má církev nyní, je chamtivost a hrabivost. Bůh se hněvá na svůj lid pro jeho sobectví. Jeho služebníci obětují všechen svůj čas a svoji sílu, aby jim nesli slovo života a tak mnozí ukazují svými skutky, že si toho pramálo váží. Mohou-li pomoci služebníku Božímu právě tak dobře jako nepomoci, někdy to učiní, ale často ho pominou a udělají jen málo pro něho. Zaměstnávají-li dělníka na den, musí mu vyplatit náležitou plnou mzdu. Ale ne tak obětavému služebníku Božímu. Vyučuje je, pracuje pro ně slovem i písmem, nese těžké břímě díla ve své duši, trpělivě ukazuje na slova Božího na nebezpečné omyly, které jsou pro duši zkázonosné. Zdůrazňuje nutnost okamžitého vytrhání plevele, který dusí zaseté dobré símě. Vynáší ze zásobnice Slova Božího nové i staré věci, aby nasytil stádce Boží. Všichni uznávají, že jim to přináší užitek, ale jedovatý plevel, chamtivost, je tak hluboce zakořeněna, ^{1T 195} že nechají odejít služebníka Božího, aniž by mu poskytli pomoci ze svých časných věcí. Cení si jeho vysilující práce právě tak, jak jejich skutky ukazují. Pravý Svědek praví: "Znám skutky tvé!"

Viděla jsem, že služebníci Boží nejsou mimo dosah pokušení satanových. Jsou často hrozně svým nepřítelem vháněni do úzkých a musí bojovat tvrdý boj. Kdyby mohli být oproštěni od svého poslání, rádi by pracovali rukama. Jejich námaha je však vyžadována bratřími, když vidí, že je tak málo ceněna, jsou sklíčeni. Je sice pravdou, že očekávají konečné rozhodnutí své odměny a to je vzpružuje, ale jejich rodiny musí také jíst a se šatit. Jejich čas náleží církvi Boží, není k jejich vlastnímu užívání. Obětují společnost svých rodin, aby přinesli prospěch druhým. A přece někteří, kteří mají z jejich práce prospěch, jsou lhostejní k jejich potřebám. Viděla jsem, že je k nim nespravedlivé, opomíjet a klamat je. Myslí, že jsou uznání Bohem, zatím co On nenávidí jejich sobectví. Nejen, že budou tito sobci muset skládat počet před Bohem z upotřebení peněz svého Pána, ale také všechna úzkost a bolest srdce, kterou způsobili vyvoleným služebníkům Božím a kterou ochromili jejich úsilí, vše to bude napsáno na účet nevěrných šafářů.

Pravý Svědek prohlašuje: "Znám skutky tvé!" Sobecké chamtivé srdce bude zkoušeno. Někteří nejsou ochotni věnovat Bohu malou částku příjmu svých světských pokladů. Se zděšením by ustoupili, kdybyste mluvili o těch hlavních. Co obětovali Bohu? Nic. Vyznávají, že věří, že Ježíš přijde, ale jejich skutky jejich víru popírají. Každý člověk vyžije tu celou víru, kterou má. Vyznavači neupřímného srdce, "Ježíš zná vaše skutky." Nenávidí vaše skoupé dary, vaše chromé oběti.