Drazí bratři a sestry, chci vám podat zprávu o tom, co Pán mi ukázal ve vidění o církvi v jejím přítomném vlažném stavu. Ve vidění mi byla ukázána církev. Anděl ji pravil: "Ježíš ti praví: Buď horlivá a čiň pokání!" Jak jsem viděla, má to být smrtelně vážně. Máme se z čeho kát. Světácké sklony, sobectví a lakomství vyprázdnily duchovnost a život lidu Božího.

Nebezpečím pro lid Boží v několika málo posledních letech byla láska ke světu. Z toho povstaly hříchy sobectví a lakomství. Čím více se lidé sbližují se světem, tím větší lásku k němu pociťují a ještě po něm více touží. Anděl pravil: "Snáze projde velbloud uchem jehly, než boháč do království Božího." A přece mnozí, kteří vyznávají, že věří, že máme poslední varovné pro tento svět, snaží se vší svojí silou dosáhnout postavení, kterým snáze projde velbloud uchem jehly, než oni do království nebeského.

Tyto zemské poklady jsou požehnáním, jsou-li správně použity, ti, kdo je vlastní, mají si uvědomit, že jsou jim zapůjčeny Bohem a mají radostně poskytovat prostředky pro šíření Jeho díla. Svoji odměnu neztratí. ^{1T 142} Boží andělé budou na ně laskavě pohlížet a budou si takovým způsobem ukládat poklad v nebesích.

Viděla jsem, že satan zvláště hlídá sobeckou a ziskuchtivou povahu některých vyznavačů pravdy a bude je pokoušet tím, že jim bude klást do cesty úspěchy nabízením bohatství země. Ví, že nepřemohou-li svoji přirozenou povahu klaněti se své modle, zakopnou a padnou z lásky k mamonu. Tak je často dosaženo satanova účelu. Silná láska ke světu nabývá převahy a pohlcuje lásku k pravdě. Království tohoto světa jsou jim nabízená a oni chtivě sáhnou po jejich pokladech domnívají se, že báječně prospívají. Satan triumfuje, neboť jeho plán měl úspěch. Pro lásku ke světu opustili lásku k Bohu.

Viděla jsem, že ti kdo takto prospívají, tento úmysl satanův mohou zmařit tím, že přemohou své sobecké lakomství a položí všechen svůj majetek na oltář Boží. A když vidí, že je někde peněžitých prostředků zapotřebí k šíření pravdy a ku pomoci vdovám a sirotkům a trpícím, mají dát radostně a takto si ukládat poklad v nebesích.

Dbej moudrosti a rady pravého Svědka. Kup si zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatým, bílé roucho, abys byl oděn a mast na oči, abys viděl. Přičiň se. Tyto vzácné poklady nám nepadnou do klína bez určité námahy s naší strany. Musíme být bdělí, abychom viděli své špatnosti, musíme zpytovat své hříchy a upřímně se z nich kát.

Viděla jsem, že bratří, kteří vlastní majetky, mají se odpoutat od těchto pozemských pokladů a přemoci svou lásku ke světu. Mnozí z nich milují tento svět, milují jeho poklady, ale nechtějí se k tomu přiznat. Musí se rozhorlit a činit pokání ze svého sobeckého lakomství, aby láska k pravdě mohla vše ostatní pohltit. ^{1T 143} Viděla jsem, že mnozí, kteří mají bohatství, nekoupí si zlato, bílého roucho a mast na oči. Jejich horlivost nedosahuje intenzitu a upřímnost odpovídající ceně předmětu, po kterém sahají.

Viděla jsem tyto muže snažící se dosáhnout bohatství na zemi, jak horlivě pracovali, jak pečlivě, jakou energii vyvíjeli, aby získali pozemského pokladu, který musí přece brzy pominout. Jak chladné výpočty dělali. Plánují a lopotí se od rána do večera, obětují pozemským pokladům své pohodlí a svůj klid. Táž horlivost, vynaložena z jejich strany na získání zlata, bílého roucha a masti na oči, vynesla by jim vytoužené poklady a život věčný, život v království Božím. Viděla jsem, že potřebuje-li kdo mast na oči, jsou to ti, kteří vlastní pozemské statky. Mnozí z nich jsou slepí ke svému vlastnímu stavu, slepí ke svému pevnému přimknutí k tomuto světu. Ach, kéž by prohlédli!

"Hle, stojím u dveří a tluku, kdo uslyší můj hlas a otevře dvéře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." Viděla jsem, že mnozí mají nahromaděno tolik rumu přede dveřmi svého srdce. že nemohou tyto dvéře otevřít. Někteří opět musí odstranit nesrovnalostí mezi sebou a svými bratry. Jiní zase musí nejdříve přemoci svou zlou povahu, ziskuchtivost, než mohou dvéře otevřít. Jiní mají nahromaděný svět přede dveřmi svého srdce, který uzavírá tyto dveře. Všechen tento rum musí odstranit a potom teprve mohou dveře otevřít a uvítat ve svém srdci Spasitele.

Ach, jak vzácné je toto zaslíbení, jež mně bylo u vidění ukázáno: "Vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." Ach, ta láska, podivuhodná láska Boží. U vší naší vlažnosti a všech našich hříších, praví: "Navrať se ke mně a já se vrátím k tobě a uzdravím všechnu tvoji nevěru." To opakoval anděl několikrát: "Navrať se ke mně a já se navrátím k tobě a uzdravím všechnu tvoji nevěru." Oz.14,4 ^{1T 144}

Jak jsem viděla, někteří se rádi vrací, jiní nechtějí uznat závažnost tohoto poselství církvi Laodicejské. Budou tak živořit dále, stále dle svého dřívějšího způsobu, až budou vyvrženi z úst Páně. Jen ti, kteří horlivě činí pokání, naleznou milost u Boha.

"Tomu, kdo zvítězí, dovolím sedět na svém trůnu tak, jako já jsem zvítězil a sedím na trůnu se svým Otcem." I my můžeme zvítězit. Ano, můžeme dokonale zvítězit. Ježíš zemřel, aby nám otevřel cestu k úniku a to tak, že můžeme přemoci každou zlou vlastnost, každý hřích, každé pokušení a na konec zasednout s Ním.

Je naší výsadou, že máme víru a spasení. Moc Boží se nezmenšila. Viděla jsem, že Jeho moc je právě tak svobodně udílena nyní, jako dříve. Je to církev Boží, která ztratila svoji víru v činění si nároků, která ztratila energii pro zápolení Jákobovo, když volal: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." Vytrvalá víra odumírá. Musí být znovu oživena v srdcích lidu Božího. Musí si činit nároky na Boží požehnání. Víra, živá víra vede vždy k Bohu a ke slávě, nevěra pak dolů do temnoty a smrti.

Viděla jsem, že myšlení některých členů církve se neubírá správnou cestou. Jsou zde někteří zvláštní povahy, mající své vlastní představy, kterými měří své bratry. A jestliže kdo s nimi přesně nesouhlasí, je ihned neklid v táboře. Někteří cedí komáry a polknou velblouda.

Tyto vlastní představy byly příliš dlouho trpěny a nebyly posuzovány tak přísně, jak měly být. Je to jako píchání do slámy. A když opravdových potíží v církvi není, jsou potíže uměle vytvářeny. Smýšlení církve a služebníků Páně jsou odváděny od Boha, od pravdy a od nebe, aby prodlévalo v temnotách. Satan si libuje, že věci takto pokračují, naplňuje ho to rozkoší. Ale toto nejsou zkoušky, ^{1T 145} které mají očistit církev a které po svém ukončení zvyšují sílu lidu Božího.

Viděla jsem, že někteří duchovně usychají. Žili po nějakou dobu jen proto, aby hlídali poctivost a počestnost svých bratří, dávají bedlivě pozor na každou jejich chybu jen proto, aby s nimi vyvolávali mrzutosti. A takto činíce, neměli myšlenky u Boha, ani v nebesích u pravdy, ale právě tam, kde je satan chce mít…. u čehokoliv jiného. Jejich duše jsou zanedbávané, zřídka vidí nebo cítí své vlastní chyby, jelikož jsou plně zaneprázdnění hlídáním chyb svých bližních a nemohou se proto tolik starat o své vlastní duše nebo zkoumat svá vlastní srdce. Jejich pozornost upoutává něčí šaty, čepec nebo zástěrka. Musí o tom mluvit s tím neb oním a to jim stačí na celé týdny. Viděla jsem, že celé náboženství, které má několik málo ubohých duší se skládá z pozorování oděvů a činů jiných lidí a z nalézání chyb na nich. Dokud se nepolepší, nebude pro ně v nebi místa, jelikož by nalezli chyby i na samotném Pánu.

Anděl pravil: "Je to osobní záležitost být v souladu s Bohem." Toto dílo je mezi Bohem a naší duší. Ale starají-li se lidé příliš o chyby druhých, nestarají se o sebe vůbec. Tito domýšliví hledatelé chyb na svých bližních, by se často vyléčili z tohoto sklonu, kdyby se obrátili přímo na toho člověka, o kterém se domýšlejí, že nejedná správně. To by byla taková překážka, že by raději upustili od svých náhledů, než by šli. Je velmi snadné, popustit uzdu svému jazyku a mluvit o tom nebo o onom, když nařčený není přítomen.

Někteří se domnívají, že je špatným snažit se o zachovávání pořádku v uctívání Boha. Ale já jsem viděla, že není životu nebezpečno, zachováváme-li církevní pořádek. Viděla jsem, že zmatek znamená znelíbit se Bohu, a že by měl být pořádek v modlitbách a také ve zpěvu. Nemáme přicházet do domu Božího, abychom se modlili za své rodiny, výjimkou jestliže mají cit a jsou-li obviňování Duchem Božím. Vhodné místo pro modlitby za naše rodiny je zpravidla u domácího oltáře. ^{1T 146} Je-li předmět našich modliteb vzdálen, je náš pokojík nejpříhodnějším místem pro naše vroucí prosby k Bohu. Nacházíme-li se v domě Božím, máme se modlit za přítomné požehnání a očekávat od Boha, že uslyší naše modlitby a na ně odpoví. Taková shromáždění budou živá a poutavá.

Viděla jsem, že všichni mají zpívat v Duchu a také s porozuměním. Bůh nemá zalíbení v hantýrce a disharmonii. Správné se Mu vždycky více líbí než špatné. A čím více se lid Boží přiblíží ke správnému a harmonickému zpěvu, tím více je On oslavován, tím více užitku to přináší církvi a nevěřící jsou příznivě ovlivňování.

Byl mi ukázán pořádek, dokonalý pořádek nebes a byla jsem unesena, když jsem naslouchala tamější dokonalé hudbě. Když vidění pominulo, zněly mně naše zpěvy drsně a nesouzvučně. Viděla jsem sbory andělské, stojící do čtverce a každý anděl měl zlatou harfu. Na konci každé harfy byl přístroj na ladění harfy nebo změnu tóniny. Jejich prsty neklouzaly nepozorně po strunách, ale dotýkaly se různých strun, aby vyluzovaly různé zvuky. Jeden anděl vždy dirigoval, první se dotkl harfy a udal tón, potom se všichni přidali v bohaté, dokonalé hudbě nebes. To nemůže být popsáno. Je to nebeská, božská melodie a s každé tváře září obraz Ježíšův, vyzařující nevyslovitelnou slávu.