Ve Svědectví č. 13 jsem podala krátký nástin naší práce a zkoušek v období od 19. prosince 1866 do 2l.října 1867. V těchto řádcích zaznamenávám méně bolestné a trapné zkušenosti z uplynulých pěti měsíců.

V této době jsem napsala mnoho osobních svědectví. A mnoha osobám, s nimiž jsem se v posledních pěti měsících setkala na našem pracovním poli, mám dosud svědectví napsat a učiním tak, jakmile jen budu mít chvilku času a dosti síly. Ale právě moje povinnost týkající se těchto osobních svědectví dělá mně již dlouho, nemalou starost. Až na několik málo výjimek zaslala jsem je těm, jichž se týkají, a přenechala jsem těmto osobám, aby s nimi naložili dle libosti. Výsledky byly různé:

l. Někteří přijali svědectví vděčně a odpověděli na ně v dobrém duchu a měli z nich užitek. Ochotně přivolili, aby bratři tato svědectví viděli a vyznali plně a svobodně své omyly.

2. Druzí opět přiznali, že svědectví pro ně byla pravdivá, ale po přečtení je odložili a nechali odpočívat, aniž by svůj život dosti málo pozměnili. Tato svědectví se týkala víceméně sborů, ke kterým tyto osoby náležely, kterým tudíž mohla být ku prospěchu. ^{1T 631} Ale vše bylo ztraceno, poněvadž tato svědectví byla chována v tajnosti.

3. Jiní opět se proti těmto svědectvím bouřili. Někteří z nich odpověděli v duchu kritiky. Někteří dávali najevo trpkost, hněv a nenávist, a v odvetu za mou práci a námahu spojenou s psaním svědectví obrátili se proti nám a škodili nám, kde jen mohli. Zatímco jiní mne po celé hodiny zdržovali osobními rozhovory, zahrnovali můj sluch a mé bolavé srdce svými nářky, reptáním a ospravedlňováním sama sebe, dovolávali se vlastního soucitu pláčem a ztráceli ze zřetele vlastní chyby a hříchy. Vliv toho všeho na mne byl strašlivý a doháněl mne takřka k zoufalství. Následky chování těchto neposvěcených, nevděčných osob mně způsobily mnohem více utrpení a připravovaly mne o odvahu a zdraví desetkrát více než všechna námaha s psaním svědectví.

A toto všechno jsem sama snášela a moji bratři a sestry vůbec ničeho o tom nevěděli. Neměli správné ponětí o množství unavující práce tohoto druhu, kterou jsem musela vykonávat, ani o břemenech a trápení nespravedlivě na mne uvalených. Podala jsem osobní zprávy v několika číslech svého svědectví a v některých případech byly osoby uraženy, poněvadž jsem neuveřejnila všechny takové zprávy. Pro jejich počet by to bylo stěží možné a bylo by to též nevhodné, protože se některé týkaly hříchů, které nepotřebovaly a také neměly být známy veřejností.

Ale konečně jsem se rozhodla, že mnohá z těchto svědectví by měla být uveřejněna, poněvadž všechna obsahovala víceméně výtku a poučení hodící se pro stovky a tisíce jiných v podobném postavení. Mělo se jim dostat světla, které Bůh uznal za vhodné dát a které odpovídalo jejich případům. Je křivdou je před nimi skrývat a posílat je jedné osobě nebo na jedno místo, ^{1T 632} kde je drženo jako světlo pod kbelcem. Přesvědčení o mé povinnosti v tomto bodě bylo následujícím snem velmi posíleno.

Byl mně ukázán lesík jehličnatých stromů. Několik lidí, mne v to počítaje, v něm pracovalo. Byla jsem požádána, abych důkladně a přesně prohlédla stromy, jsou-li ve stavu slibujícím rozkvět. Shledala jsem, že jsou některé ohnuté a deformované větrem a potřebují podpěry. Opatrně jsem odstraňovala bláto ze slabých a zmírajících stromů, abych zjistila příčinu jejich stavu. Na mnohých kořenech jsem našla červy. Jiné opět nebyly dostatečně zalévány a zmíraly suchem. Kořeny jiných opět byly ke své škodě spleteny. Mojí prací bylo vysvětlit dělníkům různé příčiny, proč tyto stromy neprospívají. Bylo toho zapotřebí z té příčiny, že stromy na druhých pozemcích, mohly být napadeny jako tyto a že musela být známá příčina, proč se jim nedaří, jak s nimi má být zacházeno a jak mají být pěstovány.

V tomto svědectví mluvím nesmlouvavě o případu sestry Hany Močové, nikoliv snad proto, abych zarmoutila církev v Battle Creeku, ale ze smyslu pro povinnost. Miluji tento sbor i přes jeho chyby. Neznám sbor, který by tak dobře vykonával všeobecné povinnosti a byl také dobrý jiným. Uvádím strašlivá fakta o tomto případě, abych vzbudila všude u našeho lidu smysl pro povinnost. Ani jeden z dvacíti těch, kteří stojí jako dobří Adventisté s. d., neprožívá zásady sebeobětování dle Božího Slova. Ale nepřipusťte, aby jejich nepřátelé, kteří nemají pravých zásad Kristova učení, měli prospěch z té skutečnosti, že jsou káráni. To právě je jasným důkazem, že jsou dítkami Páně. Ti, kteří jsou bez kárání, praví apoštol, ti jsou levobočkové a nikoli synové. Nepřipusťte, aby se tyto nezákonné dítky vychloubaly nad zákonnými syny a dcerami Všemohoucího.