Mladí světitelé soboty dychtí po zábavách. Viděla jsem, že ani jeden z dvacíti neví, co to je mít náboženskou zkušenost. Ustavičně sahají po něčem, co má uspokojit jejich přání po změně, po zábavě a dokud nejsou poučeni o lepším a jejich citlivost probuzena tak, aby mohli ze srdce říci: "Všechno pokládám za ztrátu pro vznešenost známosti Ježíše Krista, svého Pána" nejsou Ho hodni a pozbudou věčného života. Mladí se všeobecně strašlivě klamou a přece vyznávají zbožnost. Jejich neposvěcené životy jsou pohanou pro jméno křesťana, jejich příklad je osidlem pro druhé. Jsou na překážku hříšníkovi, neboť téměř v každém ohledu nejsou o nic lepší než nevěřící. Mají Slovo Boží, ale nedbají jeho výstrah, napomínání a výtek, nedbá se o nápravu, jakož i povzbuzování a zaslíbení poslušným a věrným. Boží zaslíbení jsou všechna podmíněna pokornou poslušností. Je jen jediný Vzor daný mládeži, ale jak se srovnává jejich život s Kristovým životem? Jsem zneklidněna, když všude jsem svědkem lehkovážnosti mladých mužů a žen, vyznávajících, že věří pravdě. Nezdá se, že by byl Bůh v jejich myšlení. Jejich mysl je naplněna nicotnostmi. Jejich rozmluva je pouhým prázdným, marným mluvením. ^{1T 497} Dychtivě naslouchají hudbě a satan ví, které orgány má vzrušit, aby oživil, zaměstnal a okouzlil mysl, tak že Kristus není žádoucím. Nedostává se duchovní touhy po Boží známosti, po růstu v milosti.

Bylo mně ukázáno, že mládež musí zaujmout vyšší stanovisko a učinit Boží Slovo svým rádcem a vůdcem. Na mládeži spočívá odpovědnost, kterou berou na lehkou váhu. Zavedení hudby do jejich domovů, místo aby se rozněcovali svatostí a duchovností, je prostředkem k odvádění jejich mysli od pravdy. Přihlouplé písně a populární odrhovačky zdají se odpovídat jejich vkusu. Hudební nástroje zabírají čas, který by měl být věnován modlitbám. Hudba, není-li ji zneužíváno, je velkým požehnáním, ale když je jí špatně užíváno, stává se strašlivou kletbou. Vzrušuje, ale nedává onu sílu a odvahu, které může křesťan jedině nalézt u trůnu milosti, když pokorně vyznává své nedostatky a s kvílením a pláčem žadoní o nebeskou sílu ku posile proti mocným pokušením onoho zlostníka. Satan přivádí mládež do zajetí. Ach, co bych jen mohla říci, abych je vytrhla z moci jeho poblouzení! On je dovedným obluzovatelem, lákajícím je do zkázy. Naslouchejte návodům vdechnutého Božího Slova! Viděla jsem, že satan zaslepil mysl mládeže, že nemohou chápat pravdy Božího Slova. Její citlivost je tak otupena, že nehledí na výzvu svatého apoštola:

"Děti poslouchejte rodičů v Pánu, neboť to je spravedlivé. Cti otce svého a matku svou /což je prvním přikázáním se zaslíbením/, aby se ti dobře vedlo a abys dlouho živ byl na /nové/ zemi." "Dítky, buďte ve všem poslušní svých rodičů, neboť to se líbí Pánu." Dítky, které nectí a neposlouchají rodičů a nedbají jejich rad a poučování, nemohou mít podílu na nově zřízené zemi. Očištěná nová země nebude místem pro vzpurné, ^{1T 498} neposlušné a nevděčné syny a dcery. Jestliže se tito nenaučí zde poslušnosti a pokoře, nenaučí se tomu nikdy, pokoj vykoupených nebude rušen neposlušnými, nezvedenými, nepoddajnými dětmi. Žádný rušitel přikázání nemůže být dědicem nebeského království. Uvolí se mládež, aby četla páté přikázání zákona, daného Hospodinem na Sinaji a napsaného Jeho vlastním prstem na dvě kamenné desky? "Cti otce svého i matku svou, ať se prodlouží dnové tvojí na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě."

Bylo mně poukázáno na mnoho textů v Písmu, které jasně ukazují mládeži Boží vůli týkající se jich. S těmito jasnými naučeními se musí setkat u soudu. A přece není ani jednoho mladého muže ani jedné mladé ženy z dvaceti, kteří vyznávají přítomnou pravdu a dbají těchto biblických naučení. Mládež nečte dosti Boží Slovo, aby znala Jeho nároky na sebe. A přece je budou tyto pravdy soudit v onom velkém Hospodinově dni, kdy budou mladí i staří odměněni podle skutků, konaných v těle.

Jan praví: "Psal jsem vám, mladí muži, poněvadž jste silní a Slovo Boží přebývá ve vás a přemohli jste onoho zlostníka. Nemilujte světa ani věcí, které v něm jsou. Miluje-li někdo svět, lásky Otcovy není v něm. Neboť vše co je ve světě, žádosti těla a žádosti oči a pýcha života, není od Otce, ale je ze světa. Svět pomine a žádosti v něm, ale kdo činí vůli Otce, zůstává na věky."

Toto napomenutí mladým lidem se také vztahuje na mladé ženy. Jejich mládí je neomlouvá z povinností na nich spočívajících. Jsou silné a nejsou utrmácené starostmi a tíhou let. Jejich náklonnosti jsou ohnivé, a jestliže je odejmou světu a věnují je Kristu a nebesům, konají Boží vůli, budou mít naději na lepší trvalý život. ^{1T 499} Zůstanou na věky korunováni slávou, ctí, nesmrtelností a věčným životem. Žije-li mládež jen pro ukájení těla, žádostí očí a pýše života, baží po věcech tohoto světa, dělají radost svému velkému protivníkovi a oddělují se od Otce. A když tyto vyhledávané věci pominou, je jejich naděje zmařená a jejich očekávání zhyne. Když budou odloučení od Boha, budou trpce želet své bláhovosti, že sloužili vlastnímu potěšení, uspokojovali vlastní přání a že pro několik málo lehkovážných radovánek prodali požehnání věčného života, ze kterého se mohli po celou věčnost radovat.

"Nemilujte světa, ani těch věcí, které jsou ve světě", praví inspirovaný apoštol. Potom ještě připojuje výstrahu: "Miluje -li kdo svět, lásky Otcovy v něm není." Je zneklidňující skutečností, že láska ke světu převládá v mysli mládeže. Se vší rozhodností milují svět a věci ve světě a právě z této příčiny nenalézá v jejich srdcích místo k Bohu. Nacházejí ve světě své potěšení i ve věcech světa a jsou cizinci Otci i milosti Ducha. Bůh je zneuctíván lehkomyslností a módou, prázdným a marnivým mluvením a smíchem, které všeobecně charakterizují život mládeže. Pavel napomíná mládež k střídmosti. "Napomínej taktéž mladé lidi k zdrženlivosti. Ve všech věcech buď vzorem dobrých skutků. Ve vyučování projevuj nezkaženost, vážnost, upřímnost, rozumnou mluvu, která nemůže být zavržena. Pak bude protivník zahanben, nemaje co by zlého o tobě pověděl."

Důtklivě prosím mládež, aby pro spásu své duše dbala napomenutí inspirovaného apoštola. Všechny tyto milostivé instrukce, výstrahy a výtky budou buď vůní života k životu, nebo vůní smrti k smrti. Mnozí z mladých jsou ve svých rozmluvách bezstarostní. Zapomínají, že budou ze svých slov bud ospravedlnění neb zatraceni. Všichni by měli dbát Spasitelových slov: "Dobrý člověk vynáší ^{1T 500} z dobrého pokladu srdce svého dobré věci a zlý člověk ze zlého pokladu zlé věci. Ale já pravím vám, že z každého marného slova budete klásti počet ve dni Soudu, neboť svými slovy budete buď ospravedlněni, nebo zatraceni." Jak malá pozornost je přes to věnována naučením nebeského Učitele! Mnozí buď Boží Slovo nestudují neb nedbají Jeho slavnostních pravd a tyto jasné pravdy povstanou při soudu a zatratí je.

Slova, skutky jasně dosvědčují, co je v srdci. Naplňuje -li srdce pýcha, sebeláska a láska k parádění, bude se rozmluva točit kolem módy, oděvu a celkového zjevu, ale ne kolem Krista, nebo nebeského království. Sídlí-li v srdci závist, projeví se to ve slovech a činech. Ti, kdo se řídí podle druhých, činí jako ti druzí, nemohou ničeho vyššího dosáhnout. Omlouvají se chybami a nedostatky druhých, živí se plevami a zůstanou trpaslíky tak dlouho, dokud budou uspokojovat satana poshovíváním vlastnímu neposvěcenému cítění. Někteří trvají u toho, co budou jíst a pít a čím se budou odívat. Tyto myšlenky vyvěrají z plnosti srdce, jakoby časné věci byly velkým cílem života, nejvyšší možností. Tyto osoby zapomínají na Kristova slova: "Hledejte nejprve Božího království a spravedlností jeho a toto vše vám bude přidáno."

Mládež má srdce naplněno sebeláskou. To se projevuje v jejich přání, aby mohli vidět své obličeje zpodobněny umělcem. A nejsou spokojeni, když jsou jednou zpodobněni, ale sedí znovu a znovu, aby získali více svých obrázků, doufají pokaždé, že poslední vynikne nade všechny dřívější a bude skutečně krásnější než originál. Takto se plýtvá penězi Pána, a co se tím získá? Pouze jejich ubohý stín na papíru. Hodiny, které měly být věnovány modlitbě, používají pro své ubohé "já". ^{1T 501} Tak jsou promarňovány cenné hodiny zkoušky.

Satan je spokojen, když upoutal pozornost mládeže k něčemu, co odvrací jejich mysl od Boha. Tak si je může podvodník připravit, a poněvadž jsou na jeho útoky nepřipraveni, může je lapit do osidel. Nejsou si toho vědomi, že velký nebeský Umělec má vědomost o každém slovu, každém činu, a že jejich chování i jejich myšlenky a úmysly srdce jsou věrně vylíčeny. Každá chyba jejich mravního charakteru je odhalena zraku andělů a oni uzří věrný obraz ve vší jeho ohyzdnosti při vynášení soudu. Ona marnivá, lehkovážná slova jsou všechna zapsána v knihách. Ona falešná slova jsou též zanesena. Ony podvodné činy, jejichž podnět je skryt lidskému oku, ale rozeznán vševidoucím Hospodinovým okem, jsou všechny zapsány živými písmeny. Každý sobecký skutek je odhalen.

Mládež se všeobecně chová, jako by vzácné hodiny zkoušek byly jediným svátkem a jako by byli postaveni do tohoto světa pouze pro své vlastní potěšení, aby byli uspokojování neustálým rejem vzrušení, dokud čas milosrdenství čeká. Satan se zvláště namáhá, aby nalezli zalíbení ve světských radovánkách a aby se horlivě ospravedlňovali, že jsou tyto radovánky neškodné, nevinné a dokonce pro zdraví důležité. Někteří lékaři projevili názor, že duchovnost a oddanost Bohu jsou zdraví škodlivé. To se hodí nepříteli duší. Některé osoby mají chorobnou fantasii a nerepresentují správně Kristovo náboženství, takoví nemají čisté Biblické náboženství. Někteří se trápí po celý svůj život pro své hříchy a vše co mohou vidět je uražený Bůh spravedlnosti. Nemohou vidět Krista a Jeho vykupující moc pro zásluhy Jeho krve. Takoví nemají víry. Tato třída lidí jsou většinou ti, kteří nemají vyrovnanou mysl. Nedobrým zdravotním stavem, zděděným po rodičích a pochybnou výchovou v mládí, získali špatné návyky, ^{1T 502} které jsou ku škodě jejich tělesné soustavě a mozku, způsobují ochuravění morálních ústrojí a činí je neschopnými rozumně myslet a jednat. Nemají vyrovnanou mysl. Zbožnost a spravedlnost nejsou zdraví škodlivé a neničí je, ale jsou zdravím pro tělo a sílu duše. Petr praví: "Neboť kdož chce milovati život a viděti dny dobré. Uchyl se od zlého, a čiň dobré: hledej pokoje _a stihej jej. Neboť oči Páně na spravedlivé a uši Jeho k prosbám jejich, ale zuřivý obličej Páně na ty, kteříž činí zlé věci." "Ale kdybyste pak i trpěli pro spravedlnost, blahoslavení jste. Strachu pak jejich nebojte se, ani se kormuťte." 1Pt 3,10-12.14.

Vědomí správného jednání je nejlepším lékem pro chorá těla a mysli. Zvláštní Boží požehnání, spočívající na příjemci, je zdraví a síla. Osoba, jejíž mysl je klidná a spokojená v Bohu, je na cestě ku zdraví. Vědomí, že Boží oko je na nás upřeno, a že je Jeho ucho otevřeno našim modlitbám, je pro nás skutečným uspokojením. Vědomí, že máme Přítele, který nezklame, kterému můžeme svěřit všechna tajemství své duše, je výsadou, kterou nemůžeme ani slovy vyjádřit. Ti, jejichž mravní schopnosti jsou chorobou zastřeny, nejsou těmi, kteří by mohli správně představovat křesťanský život nebo krásu svatosti. Jsou příliš často v ohni fanatismu, nebo ve vodách studené lhostejnosti nebo bláhové temnotě. Kristova slova mají větší cenu než náhledy všech lékařů světa: "Hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti jeho a toto vše vám bude přidáno." To je první velký cíl nebeského království, spravedlnost Kristova. Získání všeho ostatního by mělo být druhořadým.

Satan chce představovat stezku spravedlnosti nesnadnou, zatím co jsou stezky světských radovánek posypány květinami. Falešnými a lichotivými barvami chce vám pokušitel vyzdobit svět v jeho radovánkách. ^{1T 503} Ješitnost je jedním z nejsilnějších rysů naší zkažené povahy a on ví, že se jí může s úspěchem dovolávat. Bude vám skrze své nástroje lichotit. Možná, že získáte čest a slávu, která bude uspokojovat vaši marnivost a živit ve vás pýchu a sebeúctu. Budete si možná myslet, že s takovými přednostmi a s takovou přitažlivostí je skutečně škoda pro vás vyjít z tohoto světa a stát se křesťanem, vzdát se svých druhů a být jako mrtvým k jejich chvále nebo haně. Satan vám našeptává, že s přednostmi, které vlastníte, mohli byste ve vysoké míře užívat radostí tohoto světa. Ale uvažte, že zemské radovánky se skončí a že to, co sejete, musíte též žíti. Je osobní přitažlivost, schopnosti nebo nadání příliš cenným, aby byly věnovány Bohu? Tvůrci našeho bytí, který každým okamžikem nad námi bdí? Je vaše kvalifikace příliš cenná, abyste ji mohli oddat Bohu?

Mladí trvají na tom, že potřebují něco, aby povzbudili, oživili a rozptýlili svoji mysl. Viděla jsem, že se nachází potěšení v píli, uspokojení z užitečného života. Někteří dosud tvrdí, že musí mít něco, aby zaujali mysl, po skončené práci, nějaké duševní zaměstnání a zábavu pro oddech a občerstvení myslí uprostřed pečování a vysilující práce. Naděje křesťana je právě tím, čeho je zapotřebí. Náboženství se stane věřícím utěšitelem, jistým vůdcem k Prameni pravého štěstí. Mladí by měli studovat Boží Slovo, oddat se přemýšlení a modlitbě a shledají, že jejich řídké okamžiky nemohou být lépe využity. Mladí přátelé, měli byste si dát čas, abyste vyzkoušeli sama sebe, zda jste skutečně v Boží lásce. Buďte bedliví, abyste si zajistili své povolání a vyvolení. Záleží na vašem vlastním jednání, zda si pro sebe zajistíte lepší život.

"Cesty moudrosti jsou cesty příjemné a všechny její stezky znamenají pokoj." ^{1T 504} Budoucnost čeká na spravedlivé a jejich věčná odplata je zušlechťujícím a vysokým tématem, cílem pro mládež. Setrvávejte na zázračném plánu spasení, velké oběti přinesené Králem Slávy, abyste mohli být vyvýšeni pro zásluhy Jeho krve a abyste pro svoji poslušnost mohli konečně být vyneseni až k trůnu Kristovu. Tento předmět by měl zaměstnávat nejušlechtilejší uvažování vaši mysli. Těšit se Boží přízni - jaká to přednost. Co nás může více povznášet, zušlechťovat a vyvyšovat nad povrchní a malicherné radovánky světa, než společenství s Ním? Aby naše zkažené povahy byly obnoveny milostí, aby se podmanily naše chtivé chutě a naše zvířecí sklony, abychom vystupovali s ušlechtilou mravní nezávislostí, abychom každého dne získávali vítězství. To nám dá pokoj svědomí, který může jedině být výslednicí konání dobra.

Mladí přátelé, viděla jsem, že můžete být šťastní v takovéto činnosti. Ale důvod pro vaši nestálost a vzpurnost je v tom, že nehledáte jedině správný pramen štěstí. Stále se pokoušíte nalézt radost a požitek mimo Krista, který však může být nalezen jedině v Něm. V Něm není zklamaných nadějí. Modlitba - ach, jak je tato vzácná výsada zanedbávána. Čtení Božího Slova připravuje mysl na modlitbu. Jeden z největších důvodů, proč máte tak malou schopnost přiblížit se blíž k svému Bohu na modlitbě je, že jste se sami učinili nezpůsobilými pro toto posvěcené dílo čtením poutavých historek, které probouzejí vaši fantasii a vzrušují nesvaté vášně. Boží Slovo se stává odporné, hodina modlitby je zapomenuta. Modlitba je silou křesťanovou. Když jsi sám, nejsi sám, cítíš přítomnost Toho, jenž řekl: "Aj, já s vámi jsem po všechny dny."

Mladí potřebují právě to, co nemají, totiž náboženství. Nic nemůže zaujmout jeho místo. Pouhé vyznávání není ničím. Jména jsou zaznamenávána do církevních knih zde na zemi, ale nikoli do knihy života. Viděla jsem, že není ani jediného z dvaceti v mládeži, kteří by věděli, co to je náboženství ze zkušenosti. ^{1T 505} Slouží sami sobě a přece vyznávají, že jsou Kristovými služebníky. Ale bude-li zlomeno kouzlo, které na nich spočívá, brzy pochopí, že nesou podíl přestupníka. Protože co se týká sebezapření nebo oběti pro pravdu, nalezli nade vše snadnou cestu. A co se týká upřímné prosby se slzami a kvílením k Bohu o Jeho odpouštějící milost a o sílu od Něho, aby mohli odolávat satanovým pokušením, shledávají zbytečným, aby byli tak opravdoví a horliví. Mohou se zcela dobře obejít i bez toho. Kristus Slávy, chodíval často sám na hory a opuštěná místa, aby vylil Otci prosby své duše, ale hříšný člověk, ve kterém není síly, myslí, že může žít bez tak mnohých modliteb.

Kristus je naším Vzorem. Jeho život byl příkladem dobrých skutků. Byl mužem bolesti a obeznámen s utrpením. Plakal nad Jeruzalémem, poněvadž nechtěli být zachráněni přijetím vykoupení, které jim nabízel. Nechtěli k Němu přijít, aby mohli žít. Porovnej svůj život se životem svého Mistra, jenž přinesl tak velkou oběť, abyste vy mohli být zachráněni. Často strávil celou noc na vlhké zemi, bojuje na modlitbách. Vy hledáte vlastní potěšení. Nasloucháte marnivým, malicherným, lehkomyslným hovorům, nasloucháte smíchu, žertování a vtipkování. Je to snad napodobování Vzoru? Tiše naslouchejte - je zde zmínka o Ježíši? Je pravda tématem rozhovoru? Plesají mluvící nad Kristovým křížem? Je to móda, tato čepice, tento oděv, co řekl tento mladý muž nebo co řekla tato mladá žena a zábavy, které plánují. Jaká radost! Jsou andělé přitahováni a tísní se kol nich, aby bránili temnotám, kterými je satan obklopuje? Ach., nikoli. Hleďte, odvracejí se starostlivě. Viděla jsem slzy na obličejích andělů. Může to být, aby byli Boží andělé rozplakáni? Je tomu právě tak.

Věčné věci mají malou váhu u mládeže. ^{1T 506} Boží andělé slzí, když zapisují slova a činy vyznávajících křesťanů. Boží andělé se vznášejí nad oněmi obydlími. Mládež je tam shromážděna, je tam slyšet zpět a hudební nástroje. Jsou tam shromážděni křesťané, ale co tam slyšíte? Je to píseň bezcenná, lehkovážná písnička, hodící se tak do taneční síně. Pohleďte jen, jak čistí andělé stahují své světlo kol sebe a temnota zahaluje ty, kteří se nacházejí v místnosti. Andělé odcházejí z hlediště. Na jejich tvářích je smutek. Pohleďte jen, oni pláčí. To jsem viděla nesčíslněkrát se opakovat i v řadách světitelů Soboty, zvláště v -- . Hudba zabírala hodiny, které měly být věnovány modlitbě. Hudba je modlou, kterou mnozí vyznavači Soboty - křesťané uctívají. Satan nic nenamítá proti hudbě, může-li skrze ni získat přístup k mysli mládeže. Vše slouží jeho účelům, co odvrací mysl od Boha a zabírá čas, který by měl být věnován Jeho službě. Pracuje prostředky, které silně působí a udržují velký počet duší v příjemném okouzlení a zaslepení, zatím co jsou ve skutečnosti ochromeni jeho mocí. Hudba je požehnáním, je-li jí dobře použito, ale často je satanovým nejpřitažlivějším nástrojem k oklamání duší. Je-li jí zneužito, přivádí neposvěcené k pýše, marnivosti a bláhovosti. Je-li jí dovoleno, aby zaujala místo zbožnosti a modlitby, pak je strašlivou kletbou. Mladí lidé se scházejí ke zpěvu, a ačkoli jsou vyznavači křesťanství, často zneuctívají Boha a svoji víru svým lehkovážným hovorem a volbo hudby. Posvátná hudba neodpovídá jejich chuti. Bylo mně poukázáno na jasné učení Božího Slova, kol kterého se chodí nevšímavě. Na soudu odsoudí všechna tato vnuknutá slova ty, kteří jich nedbali.

Apoštol Pavel napomíná "přikázání Boha našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista: "Protož chtěl bych, ^{1T 507} aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti. Takž také i ženy, aby se oděvem slušným se stydlivostí a se středmostí ozdobovaly, ne křtaltováním sobě vlasů, nebo zlatem aneb perlami, aneb drahým rouchem. Ale tak, jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti dobrými skutky." 1Tm 2,8-10.

Petr píše církvi: "Protož přepašíce bedra mysli své a střízliví jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista, jakožto synové poslušní, nepřirovnávající se prvním neznámostem své žádostem. Ale jak ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte, jakož napsáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem." 1Pt 1,13-16.

Inspirovaný Pavel nařizuje Titovi, aby dával zvláštní naučení Kristově církvi, "aby oslavovali učení Boží našeho Spasitele ve všech věcech." Praví: "Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě a spravedlivě a pobožně živi byli na tomto světě, očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista, kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků." Tt 2,12-14.

Petr napomíná církve, aby byly "střízlivé a bdělé protože váš protivník, ďábel, jako lev řvoucí obchází, hledaje koho by sežral." "Konec všech věcí je ve dveřích, buďte proto střízliví a bděte na modlitbách." A opět praví: "Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, když by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest ve vás, a to s tichostí a bázní, majíce dobré svědomí, aby za to, že utrhají vám jako zločincům, zahanbeni byli ti, kteříž hanějí vaše ctné v Kristu obcování. Lépeť zajisté, abyste dobře činíce, líbilo-li by se tak vůli Boží, trpěli, nežli zle činíce." 1Pt 3,15-17.

Je mládež schopna, aby s pokorou a bázní dala každému odpověď, ^{1T 508} kdo by se tázal důvodu jejich naděje? Viděla jsem, že mládež často nechápe naše postavení. Strašlivé události jsou právě před nimi, doba soužení; která osvědčí cenu charakteru. Ti, v nichž pravda přebývá, budou se rozvíjet. Ti, kteří uhýbali, kteří zanedbali Slovo života a zbožňovali jen své ubohé "já", budou nalezeni lehkými. Jsou zapleteni do satanových osidel a příliš pozdě poznají, že se dopustili strašlivého omylu. Radovánky, za kterými se honili, ukáží se nakonec hořkými. Anděl praví: "Obětuj vše pro Boha." "Já" musí zemřít. Přirozené touhy a sklony neobnoveného srdce musí být podřízeny. Uteč se k zanedbané Bibli, slova inspirace jsou promlouvána k tobě, nepřecházej je lehkomyslně. Setkáš se opět s každým slovem, abys složil počet, zda jsi byl činitelem díla, zda jsi utvářel svůj život dle svatých naučení Božího Slova. Svatost srdce a života jsou nutné. Všichni, kdo přijali Kristovo Jméno, a kteří se zapsali do Jeho služby, měli by být dobrými vojíny kříže. Měli by ukazovat, že jsou mrtví světu a že jejich život je skryt s Kristem v Bohu.

Pavel píše svým kolossenským bratřím: "Protož povstali -li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. O svrchní věci pečujte, ne o zemské. Nebo zemřeli jste a život váš skryt jest s Kristem v Bohu. Když se pak ukáže Kristus život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v slávě." "Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti. A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povolání jste v jedno tělo, a buďtež vděčni. Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy, a zpěvy a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu. A všecko, cožkoli činíte v slovu neb v skutku, ^{1T 509} všecko čiňte ve Jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho." Kl 3,1-4. 14-17.

Efezským pak píše: "Ale upřímně se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista, z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého oudu, vzrůst, jakž na tělo přísluší, béře k vzdělání svému v lásce. A protož totoť pravím a osvědčuji skrze Pána, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, zatemnění v rozumu, odcizení jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. Kteříž zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí. Ale vy ne tak jste se vyučili od Krista. Ef 4,15-20.

Bůh je oslavován chvalozpěvy čistého srdce, naplněného láskou a oddaností k Němu. Když se shromáždí, posvěcení věřící nehovoří o nedokonalosti druhých neb nenacházejí zalíbení v reptání neb stýskání, milosrdenství neb láska, svazky dokonalosti je svazují. Láska k Bohu a bližním vyzařuje zcela přirozeně ze slov lásky, sympatie a úcty k bratřím a sestrám. Boží pokoj panuje v jejich srdcích, jejich slova nejsou marnivá, prázdná a lehkovážná, ale slouží vzájemnému posílení a povzbuzení. Kdyby křesťané byli poslušni příkazů daných jim Kristem a Jeho inspirovanými apoštoly, oslavovali by Biblické náboženství. Uchránili by se těžkých zkoušek a mnohých těžkostí, které připisují svému neštěstí, že uvěřili neoblíbené pravdě. To je však smutný omyl. Velmi mnoho svých zkoušek si způsobují sami, poněvadž se odvracejí od Božího Slova. Odstupují od Slova, sami se staví na satanovo bojiště a vyzývají satana, aby je pokoušel. Ti, kteří se přesně drží napomínání, výstrah a příkazu Božího Slova, snaží se na modlitbách poznat a konat Jeho spravedlivou vůli, nepociťují drobné nesnáze, jež denně přicházejí. Vděčnost, kterou cítí a Boží pokoj panující v nich způsobuje, že jejich srdce Pánu zpívají a slovy vyjadřují, ^{1T 510} co dluží drahému Spasiteli - lásku a vděčnost - který je tolik miloval, že zemřel, aby oni mohli žít. Nikdo, v němž přebývá Spasitel, nezneuctí Ho před druhými vyluzováním melodií z hudebních nástrojů, které odvádějí mysl od Boha a nebes k povrchním a bezcenným věcem.

Od mládeže se požaduje, ať cokoli činí slovem i činem, aby vše konala ve Jménu Pána Ježíše a vzdávala skrze Něho díky Bohu a Otci. Viděla jsem, že jen málokteří z mládeže chápou, co to znamená být křesťanem, být podoben Kristu. Musí nejprve poznat pravdu z Božího Slova, než budou moci přizpůsobit své životy Vzoru. Není ani jednoho v dvacíti letech, který by byl zakusil ve svém životě odloučení se od světa, kterého Pán požaduje ode všech, kdo se chtějí stát členy Jeho rodiny, dítkami nebeského Krále. "A protož vyjdětež z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte a já přijmu vás. 2K 6,17.18.

Jaké zaslíbení zde máme pod podmínkou poslušnosti! Musíte se odpoutat od přátel a příbuzných, když jste se byli rozhodli být poslušni vznešených pravd Božího Slova? Vzmužte se, Bůh učinil pro vás opatření. Jeho rámě je otevřeno, aby vás přijalo. Vyjděte z prostředku jich a oddělte se a nečistého se nedotýkejte a On vás přijme. Zaslibuje, že vám bude Otcem. Ach, jaké je to příbuzenství, vyšší a světější než jakékoli světské pouto. Učiníte -li tu oběť, musíte-li opustit otce, matku, sestry, bratry, ženu pro Krista, nezůstanete bez přátel. Bůh vás přijme do své rodiny. Stanete se členy královského domu, syny a dcerami Krále, který vládne v Nebesích nebes. Můžete si přát vznešenějšího postavení, než je zde zaslíbeno? Není to snad dosti? Anděl pravil: "Co může Bůh více učinit pro syny člověka, než již učinil? Nenachází -li ocenění taková láska, ^{1T 511} taková vznešená zaslíbení, může si vymyslit něco vyššího, něco vznešenějšího? Vše, co Bůh mohl učinit pro spásu člověka, bylo vykonáno, a přece se srdce synů lidských zatvrdila. Pro množství požehnání, kterými je Bůh zahrnuje, přijímají je jako všední věci a zapomínají na milostivého Dobrodince."

Viděla jsem, že satan je bdělým nepřítelem, pamětliv svého úmyslu, přivádět mládež na takovou cestu, která by byla pravým opakem toho, co Bůh schvaluje. On dobře ví, že není jiné třídy lidí, která by mohla učinit tolik dobrého, jako mladí mužové a mladé ženy, kteří jsou posvěceni Bohu. Je-li mládež správná, může působit mocným vlivem. Kazatelé nebo laičtí pracovníci, pokročilí v létech, nemohou mít ani polovinu vlivu na mládež, který může mít opět jen mládež posvěcená Bohu na své vrstevníky. Měli by pociťovat na sobě spočívající odpovědnost, že musí učinit vše co je v jejich silách, aby zachránili své spolusmrtelníky, i za cenu obětování zábav a přirozených tužeb. Čas a jiné prostředky měly by být posvěceny Bohu, je-li toto zapotřebí.

Všichni, kdo se znají ke zbožnosti, měli by cítit nebezpečí těch, kteří žijí bez Krista. Brzy skončí se doba jejich zkoušky. Ti, kteří mohli působit svým vlivem na záchranu duší, kdyby stáli v Boží radě a přece zameškali plnit svoji povinnost pro svoje sobectví, lhostejnost, nebo proto, že se styděli za Kristův kříž, takoví neztratí pouze svoji vlastní duši, ale budou mít krev ubohých hříšníků na svém rouchu. Od takových bude požadováno, aby složili počet z dobra, které mohli učinit, kdyby byli posvěceni Bohu, ale pro svoji nevěru je nečinili. Ti, kteří skutečně okusili sladkost Vykupitelské lásky, neustanou a nemohou ustat, dokud všichni, s kterými se stýkají, nejsou obeznámeni s plánem vykoupení. Mladí se mají tázat: "Pane, co chceš, abych činil? Jak mohu uctívat a oslavovat tvé Jméno na zemi?" Všude kolem nás hynou duše, ^{1T 512} a přesto jaké břímě nese mládež, aby získala duše pro Krista? Ti, kteří navštěvují školu, mohli by svým vlivem působit pro Spasitele, ale kdo vyslovuje Kristovo Jméno? Koho je vidět, že by s něžnou upřímností prosil své druhy, aby opustili cesty hříchu a vyvolili sobě stezku svatosti?

Bylo mně ukázáno, že toto je cesta, kterou by se měla ubírat věřící mládež, ale že tak nečiní. Lépe jim vyhovuje spolčování s hříšníky ve sportu a radovánkách. Mládež má rozsáhlé pole působnosti, ale nevidí je. Ach, kdyby jen rozvinuli všechny síly ducha v hledání cest, přiblížení se hynoucím hříšníků, aby je mohli seznámit s cestou svatosti a modlitbou a prosbami získat alespoň jednu duši pro Krista. Jak ušlechtilé to podnikání. Aby jedna duše chválila Boha po celou věčnost! Aby se jedna duše radovala ze štěstí a z věčného života! Aby jeden drahokam zářil v jejich koruně jako hvězda po celou věčnost! Ale více než jedna duše může být přivedena k opuštění bludu a k přijetí pravdy, od hříchu k svatosti. Pán praví skrze proroka: "A ti, kteří obrátí mnohé ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věky věků." Tehdy budou bohatě odměněni v nebeském království ti, kteří se zapojí s Kristem a anděly do díla záchrany hynoucích duší.

Viděla jsem, že by mnoho duší mohlo být zachráněno, kdyby byli mladí tam, kde mají být, oddáni Bohu a pravdě. Ale obvykle zastávají postavení, kde jim musí být nakládána neustále práce, nebo jinak se sami stanou světáky. Jsou pramenem neustálé úzkosti a starosti. Tekou pro ně slzy a zoufalé modlitby jsou vysílané za ně jejich rodiči. A přece pokračují, nedbají žalu, který vyvolává jejich jednání, zarážejí trny do prsou těch, kteří by zemřeli jen, aby mohli zachránit je a udělali je tím, čím je Bůh určil, aby byli pro zásluhy Kristovy krve.

Mládež využívá svých schopností, aby vytvořila ten nebo onen krásný umělecký předmět, ^{1T 513} ale necítí, že Bůh od nich požaduje, aby obrátili své vlohy k něčemu lepšímu. Aby oslavovali své vyznání a snažili se zachránit duše, za které Kristus zemřel. Jedna taková zachráněna duše má větší cenu než celý svět. Zemské zlato a poklady nesnesou srovnání se spásou i jen jediné ubohé duše.
Mladí mužové a mladé ženy, viděla jsem, že Bůh má pro vás práci. Zvedněte svůj kříž a následujte Krista, jinak jste Ho nehodni. Když setrváváte v bezstarostné lhostejnosti, jak jen můžete říci, jaká je Boží vůle s vámi a jak můžete očekávat, že budete spaseni, dokud nebudete jako věrní služebníci konat vůli Páně? Ti, kteří mají věčný život, všichni dělali dobře. Král slávy vyvýší je po své pravici a řekne jim: "Dobře jste pracovali, dobří a věrní služebníci." Jak můžete říci, kolik duší jste mohli zachránit od záhuby, kdybyste místo svých vlastních radovánek se snažili poznat, jakou práci byste mohli konat na vinici svého Mistra? Kolika duším jste pomohli na těchto besedách a hudebních večírcích ke spasení? Nemůžete-li poukázat alespoň na jednu duši takto zachráněnou, obraťte se, ach, obraťte se na novou cestu. Počněte se za duše modlit, přibližte se Kristu, těsně k Jeho krvácejícímu boku. Nechť tichý a klidný duch zdobí vaše životy a nechť stoupají k Němu vaše upřímné, zkroušené a pokorné prosby o moudrost, abyste měli úspěch ne pouze při záchraně vlastní duše, ale též duši jiných. Modlete se více, než zpíváte. Což nemáte větší potřebu modlitby než zpěvu? Mladí mužové a ženy. Bůh vás volá k práci, k práci pro Něho. Změňte od základu svůj způsob jednání. Můžete vykonat dílo, které nemohou vykonat ti, kteří slouží Slovem a učením. Vy můžete zapůsobit na třídu lidí, kterých kazatelé nemohou ovlivnit.