Drazí bratří a milé sestry, budiž mojí omluvou, že opětně obracím vaši pozornost na odívání, že se zdá, jako by někteří z nás nechápali, co jsem již dříve napsala, a je vyvíjeno úsilí snad těmi, kdo si nepřejí, aby bylo uvěřeno tomu, co jsem napsala, aby byl vyvolán zmatek v našich sborech v tomto důležitém předmětu. Bylo mně posláno mnoho dopisů o různých těžkostech, na které nemám čas odpovědět a tak abych zodpověděla mnohé dotazy, podávám následující vysvětlení, které, jak doufám ukončí s tímto předmětem, alespoň co se týká mého svědectví.

Někteří tvrdí, že to co jsem napsala ve Svědectví pro církev č. 10, nesouhlasí se svědectvím v knize, nadepsané "Jak žít". Byla psána z téhož hlediska, proto zde nejsou dvě stanoviska, odporující jedno druhému, jak by se snad mohl někdo domnívat, je -li zde vůbec nějaký rozdíl, pak je to prostě forma vyjádření. Ve Svědectví pro církev č. 10 jsem prohlásila následující:

"Nevěřícím nesmí být dána příležitost, aby měli naší víře něco vytýkat. Mají nás za zvláštní a podivínské a nesmíme se chovat tak, aby nás pokládali za odlišnější, než naše víra na nás požaduje. Někteří vyznávající pravdu by se mohli domnívat, že by bylo zdraví sester mnohem prospěšnější, kdyby přijaly americký kroj. ^{1T 457} Když by však tento způsob odívání znemožnil náš vliv mezi nevěřícími tak, že bychom se jim nemohly tak snadno přiblížit, neměli bychom jej na žádný pád přijímat, i když budeme muset z té příčiny mnoho trpět. Ale někteří se klamou domněním, že by jim tento kroj přinesl mnoho užitku a výhod. Je-li pro někoho užitečným a výhodným, je pro druhé škodlivým."

Viděla jsem, že byl Boží příkaz převrácen a že nebylo dbáno jeho zvláštních ustanovení těmi, kdo přijímají americký kroj. Bylo mi poukázáno na text: Dt 22,5: Bůh si nepřeje, aby jeho lid přijímal takzvaný reformovaný oděv. Je to oděv neslušný, zcela nevhodný pro skromné, pokorné Kristovy následovníky.

Máme zde stoupající tendenci, aby se ženy co nejvíce svým oděvem i zjevem podobaly druhému pohlaví a aby jejich oděv se co nejvíce přiblížil mužskému oděvu, ale Bůh to má za ohavnost. 1Tm 2,9: "Takž také i ženy aby se oděvem slušným se stydlivostí a s středmostí ozdobovaly."

Ti, kteří se cítí povoláni, připojit se k hnutí za práva žen a za tzv. oděvní reformu, mohou se právě tak dobře zříci všeho spojení s poselstvím třetího anděla. Duch, dopřávající sluchu jednomu, nemůže být v souladu s druhým. Písma mluví jasnou řečí o vztazích a právech mužů a žen. Spiritisté přijali v jisté míře, tento zvláštní oděv. Adventisté s.d. věřící ve znovu získání darů, jsou často osočování jako spiritisté. Nechť jen přijmou tento ústroj; a jejich vliv je mrtev. Lid by je postavil na stejnou úroveň se spiritisty a odmítl by jim naslouchat.

S tzv. oděvní reformou jde ruku v ruce duch lehkomyslností a drzosti a nestoudnosti plně v souhlasu s oděvem. ^{1T 458} Zdá se, že skromnost a zdrženlivost opouští ty, kteří přijímají tento druh oděvu. Viděla jsem, že Bůh si přeje, abychom zachovávali pevný a odpovědný postoj. Dovolte jen sestrám přijmout americké oblékání a zničí tak svůj vlastní vliv i vliv svých manželů. Stanou se příslovečnými a budou pro posměch. Náš Spasitel praví: "Vy jste světlem světa. Nechť vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a chválili Otce, jenž je v nebesích." Máme ještě vykonat velké dílo ve světě a Bůh si nepřeje, abychom oslabovali nebo mařili svůj vliv na tento svět.

Uvedené mi bylo dáno jako výtka těm, kteří jsou nakloněni k přijetí způsobu oděvu, podobajícího se mužskému oděvu. Ale současně mně bylo ukázáno špatnost neslušného odívání, a abych to napravila, uvedla jsem následující svědectví pro církev č. 10:

"Nemyslíme, že by bylo v souladu s naší vírou, abychom nosily americký kroj, krinolíny nebo abychom zacházely do extrému a nosily dlouhý šat /oděv/ zametající cesty a silnice. Kdyby nosily ženy šaty až tři couly nad zemí, aby se uchránily bláta a vší nečistoty, byl by jejich oděv skromný, mohl by být snadněji udržován v pořádku a déle by vydržel. Takový oděv by odpovídal naší víře."

A nyní bych chtěla dát krátký výňatek z toho, co jsem kdykoli o tomto předmětu řekla:

"Křesťané by se měli snažit ze sebe nedělat výkladní skříň, tím, že by se odívali jinak než ostatní svět. Ale budou-li si připadat nemoderní proto, že se budou odívat dle svého přesvědčení skromně a zdravě, neměli by tento svůj oděv měnit jen proto, aby byli podobni světu, ale měli by projevovat ušlechtilou neodvislost a mravní odvahu setrvat na správné cestě, i když je celý svět odlišný. Zavede-li svět skromnou, slušnou a zdravou módu v odívání, která by byla v souladu s Biblí, ^{1T 459} nezmění nikterak náš vztah k Bohu a ke světu, přijmeme-li takový způsob odívání. Křesťané mají následovat Krista a přizpůsobit svůj oděv Božímu Slovu. Mají se vyvarovat extrému. Nechť jen pokorně následují přímou cestu, nechť nedbají výtek ani chvály, nechť se přidržují správného způsobu, pro jeho vlastní hodnoty."

Ženy mají odívat své údy s ohledem na zdraví a pohodlí. Jejich nohy a celé tělo má potřebu být odíváno právě tak teple jako tělo mužovo. Délka módního oděvu zasluhuje výtky a to z mnohých důvodů:

l. Je výstřední a zbytečné nosit šaty tak dlouhé, že zametají cesty a silnice.

2. Takto dlouhé šaty sbírají rosu z trávy a bláto z ulic a jsou proto nečistotné.

3. V promáčeném stavu přicházejí do styku s citlivými kotníky, které nejsou dostatečně chráněny, náhle je ochlazují a takto jsou nebezpečné zdraví ba dokonce i životu. Je to jedna z hlavních příčin katarů a zánětlivých otoků.

4. Zbytečná délka zatěžuje kyčle a vnitřností.

5. Zabraňuje v chůzi a často překáží i druhým lidem.

Existuje však ještě jeden druh odívání, přijímaný jistou třídou tzv. oděvních reformátorů. Napodobují druhé pohlaví až do krajnosti. Nosí čepice, kalhoty, vesty, kabáty a boty, které jsou nerozumné módní části tohoto oděvu. Ti, kteří přijímají a obhajují tento způsob oděvu, šíří tzv. oděvní reformu do nemožných a pokárání hodných rozměrů. Výsledek bude všeobecný zmatek. Někteří, kteří přijímají tento oděv, mohou snad mít správné základní náhledy na zdravotní reformu, ale přispěli by mnohem více, kdyby nešli ve věci odívání do takových extrémů.

Ve způsobů odívání byl Boží příkaz převrácen a nebylo dbáno jeho zvláštních návodů. Dt 22,5: ^{1T 460} "Žena nebude nosit oděvu mužského, aniž se obláčet bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to." Bůh si nepřeje, aby jeho lid takto se šatil. Není skromný oděv a vůbec není vhodný pro skromné a pokorné ženy, které chtějí být Kristovými následovnicemi. Boží zákaz berou na lehkou váhu všichni, kteří si přejí odstranit rozdíl mezi mužským a ženským oděvem. Výstřední postoj, který zaujímají někteří oděvní reformátoři, maří jejich vliv.

Bůh ustanovil, aby byl jasný rozdíl mezi mužským oděvem a ženským oděvem a měl tuto věc za dosti důležitou, aby dal pro ni výslovné a zřetelné směrnice, neboť kdyby byl tentýž oděv nošen oběma pohlavími, nastal by zmatek a velký vzestup zločinnosti. Kdyby byl živ apoštol Pavel a viděl ženy, vyznávající zbožnost nosit tento oděv, udělil by jim jistě důtku. "Takž také i ženy aby se oděvem slušným se stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem aneb perlami, aneb drahým rouchem, ale tak, jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožností, dobrými skutky." 1Tm 2,9.10. Masa křesťanstva zcela nedbá učení apoštolů a nosí zlato, perly a drahocenné šatstvo.

Boží věrný lid je světlem světa a solí země a má být vždy pamětlivý toho, že jeho vliv má svoji hodnotu. Kdyby změnili výstředně dlouhý oděv za výstředně krátký, odstranili by ve velké míře všechen vliv. Nevěřící, jimž mají být k užitku a jež se mají snažit přivést k Božímu Beránku, by byli znechuceni. Může být provedeno mnohé zlepšení v oděvu žen, ze zdravotních důvodů, aniž by musela být prováděna taková změna, která by odradila pozorovatele.

Postava nemá být tísněna ani v nejmenším šněrovačkami a kosticemi. Oděv má být dokonale pohodlný, aby srdce i plíce mohly snadno pracovat. ^{1T 461} Šat má sahat trochu pod svrchní okraj boty, ale má být dosti krátký, aby nezametal bláto ulic, aniž by musel být zvedán rukou. Kratší šaty než tyto by byly vhodné a zdravé pro ženy, které vykonávají domácí práce, a zvláště pro ty, které musí vykonávat více méně práce venkovní. Takový druh oděvu, jedna lehká sukně nebo dvě, je vše co je zapotřebí a měly by být připnuty v pase na knoflíky nebo přidržované pásem. Kyčle nebyly vytvořeny k nošení těžké váhy. Těžké sukně, jaké nosí některé ženy a které spadají dolů po bocích, jsou příčinou mnohých chorob, které se nesnadno léčí. Zdá se, že postižené ženy ani neznají příčinu svého trápení a pokračují přestupováním zákona svého bytí, stahováním pasu a nošením těžkých sukní tak dlouho, až se stanou doživotními invalidy. Když se mluví o jejich chybách, mnohé pohotově zvolají: "Ale takový oděv by byl staromódní." A co když jím je? Přála bych si, abychom byly staromódní ženy minulé generace, jak by to bylo žádoucí. Nemluvím nepředloženě, řeknu -li, že způsob jakým se ženy odívají, spolu s jejich holdováním chutím, že je největší příčinou jejich nynější slabostí a churavění. Je snad jen jediná žena mezi tisíci odívající své údy tak, jak by měla. Nechť je již délka oděvu jakákoli, nohy měly by být oděny tak pečlivě jako nohy mužů. Toho můžeme dosáhnout nošením lněných kalhot, sřasených a stažených kol kotníků, nebo rozšířených klínovitě na dolním konci a sahajících až k botám. Nohy a kotníky takto oděné jsou dobře chráněny proti průvanu. Jsou-li nohy chráněné teplým oděvem, je oběh-krevní stejnoměrný, krev zůstává čistou a zdravou, poněvadž není promrzlá a není bráněno přirozenému jejímu oběhu.

Hlavní mezi mnohými nesnázemi je správná délka oděvu. Někdo trvá na tom, že "horním koncem boty" je míněno zakončení takových bot, jaké nosí obvykle muži a které sahají téměř ke kolenům. Kdyby bylo zvykem, aby ženy nosily takové boty, nemohly by být ty osoby kárány, že takto věc chápou. Ale jelikož ženy obvykle takové boty nenosí, nemají tyto osoby práva předstírat, že mně rozumí svým způsobem.

Abych ukázala, co mám na mysli a že je soulad se svědectvím v této věci, podávám zde výtah ze svých rukopisů, napsaných asi před dvěma roky:

"Od oné doby, kdy vyšel článek o odívání v "Jak žít"(How to Live) panuje u jistých lidí pochopení myšlenky, kterou jsem si jim přála sdělit. Chápali krajně výstředně, co jsem napsala o délce šatů a zřejmě si s tím dělali velké starosti. Ve svých převrácených náhledech na tuto věc, diskutovali tak dlouho o otázce zkrácení oděvu až se pomátli na rozumu tak, že mohou pouze vidět lidi, chodící jako stromy." Domnívali se, že si odporuji ve svých článcích o oděvu nedávno uveřejněných v časopise "Jak žít" a v článku o témže předmětu ve Svědectví pro církev č. 10. Mohu však tvrdit, že mohu nejlépe posoudit věci, které mně byly ukázány ve vidění. A nikdo se nemusí obávat, že bych odporovala svému vlastnímu svědectví, nebo že bych opomněla zaznamenat nějaký skutečný rozpor ve vidění mně daném.

Ve svém článku o odívání v listě "Jak žít" pokusila jsem se předvést zdravý, slušný, úsporný avšak slušivý vzor odívání pro křesťanské ženy, pakli by se pro něj rozhodly. Pokusila jsem se snad nedokonale popsat takový šat: "Šat má sahat asi kousek pod horní okraj boty, ale má být dostatečně krátký, aby nezametal bláto ulice, aniž by musel být přidržován rukou. ^{1T 463} Někteří tvrdili, že horním okrajem boty jsem mínila okraj takových bot, jaké nosí obvykle muži. Ale "horním okrajem boty" jsem rozuměla okraj bot nebo kamaší, obvykle nošených ženami. Kdyby byla věděla, že mně bude nesprávně rozuměno, byla bych psala ještě přesněji. Kdyby bylo zvykem žen, nosit vysoké boty jako muži, mohla bych nalézt dostatečnou omluvu pro to nesprávné pojetí. Myslím, že je následující řeč dosti jasná a že nikdo nemusí být uveden ve zmatek. Prosím čtěte znovu: "Šat má sahat trochu pod okraj boty." A nyní pohleďte dále: "Ale má být dosti krátký, aby nezametal bláto ulice, aniž by musel být přidržován rukou. Kratší oděv než tento, by byl vhodný, odpovídající a zdravý pro ženy pracující v domácnosti a zvláště pro takové, které musí vykonávat více méně práce venkovní."

Nenalézám omluvy pro rozumné osobě špatně chápající a překrucující mé myšlenky. Kdybych byla poukazovala ve své řeči o délce šatu na vysoké boty, sahající téměř ke kolenům, proč bych byla dodávala: "Ale oděv musí být dosti krátký, aby nezametal bláto a prach ulice, aniž by při tom musel být zvedán rukou?" Kdyby byly míněny vysoké boty, byl by šat zajisté dosti krátký, aby nezametal prach ulice a byl též dostatečně krátký pro každou práci. Byly roznášeny zprávy že: "sestra Whitová nosí americký úbor" a že je tento druh oděvu všeobecně přijímán a nošen sestrami v Battle Creeku. Vzpomínám si zde na rčení, že "lež obejde dřív celý svět, než si pravda obuje jen boty." Jistá sestra mi řekla, že slyšela, že by měl americký úbor být přijat sestrami zachovávajícími Sobotu a že kdyby měl být takovýto úbor vnucován, že by se tomu nepodvolila, neboť by se nemohla rozhodnout pro nošení takových šatů. ^{1T 464}

Co se týče mého nošení krátkých šatů, řekla bych ráda pouze, že mám jen jedny krátké šaty, které nejsou více než o prst kratší než šaty, které nosím obvykle. Nosím tyto krátké šaty jen při jistých příležitostech. V zimě vstávám časně, obléknu si krátké šaty, které nemusím držet v ruce, abych je nevláčela sněhem, a procházím se tak spěšně jednu až dvě míle před snídaní. Několikráte jsem je též měla na sobě při bohoslužbě, když jsem musela jít sněhem nebo když bylo příliš mokro a blátivo. Čtyři neb pět sester v Battle-Creekského sboru si pořídily krátké šaty k prádlu a úklidu. Krátké šaty nebyly nikdy nošeny v Battle -Creeckých ulicích a nikdy do shromáždění. Moje názory chtěly pouze napravit přítomnou módu, tj. výstředně dlouhé šaty, vlečené po zemi, jakož i výstředně krátké šaty sahající po kolena, nošeny jistou třídou lidí. Bylo mi ukázáno, že se máme vystříhat obou extrémů. Nošením oděvu sahajícího k vrchnímu okraji dámských bot máme se vyhnout zlu výstředně dlouhých šatů a máme se vystříhat neblahé notoritě výstředních šatů.

Ráda bych poradila těm, kdo si připravují krátké šaty do práce, aby dokázali vkus a spořádanost. Upravte si je tak, aby vám dobře padly. I když je to pouze pracovní oděv, má být slušivý a střižen dle střihu. Když jsou sestry za svojí prací, neměly by se odívat tak, aby vypadaly jako strašáci do zelí. Manželé i děti uvítají s radostí, uvidí-li je ve slušivém dobře padnoucím úboru při práci a ne pouze při návštěvách cizích lidí. Některé matky i ženy se domnívají, že na tom nezáleží, jak vyhlíží při práci, když je vidí jen muž a děti, ale velmi pečlivě se odívají pro oko těch, kteří nemají na ně zvláštních nároků. ^{1T 465} Což není cennější úcta a láska manžela a dětí než úcta cizích a přátel? Štěstí manžela a dítek by mělo být každé ženě a matce světější než pozornost druhých. Křesťanské ženy by se neměly nikdy oblékat výstředně, ale měly by se oblékat tak úhledně, skromně a zdravě, jak to jejich práce dovolí.

Věřím, že shora popsaný oděv důstojně nese název reformovaného krátkého oděvu. Byl přijat Západním ústavem zdravotní reformy a některými sestrami v Battle Creeku a v jiných místech, kde byla celá záležitost jasně lidu vysvětlena. Tento skromný šat je velkým kontrastem tzv. amerického oděvu, podobajícímu se téměř mužskému oděvu. Sestává se s vesty, kalhot a šatu podobajícímu se kabátu sahajícímu do polovice stehen nebo kolen. Postavila jsem se proti takovému oděvu, jak mi bylo ukázáno v souladu s Božím Slovem a druhý jsem doporučovala jako skromný, pohodlný a zdraví prospěšný.

Jiný důvod, který udávám jako omluvu, že opět obracím pozornost na téma oblékání, je ten, že jedna z dvacíti sester, které se přiznají, že věří svědectví, neučinila prvního kroku v oděvní reformě. Mohlo by se říci, že sestra Whitová, obvykle nosí na veřejnosti delší šaty, než takové, které jiným doporučuje. Na toto odpovídám: "Když přicházím na místo, kde mám mluvit lidem, kterým tento předmět je novým a kde jsou vůči němu předsudky, považuji za správné, abych byla opatrná a neuzavřela vše lidem tím, že bych nosila oděv, který je jim odporný. Ale když jsem jim vyložila svoji věc a jasně vysvětlila svůj postoj k ní, stojím před nimi v reformovaném oděvu, který dokazuje moje učení.

Co se týče nošení "krinolín" oděvní reforma je již předem vylučuje. Nemůže jich používat. A vůbec je příliš pozdě mluvit o nošení krinolín velkých i malých. ^{1T 466} Můj postoj k této otázce je přesně takový, jaký byl vždy, a doufám, že nebudu činěna zodpovědnou, za to, co by snad jiní o tomto předmětu mluvili, nebo za to, jak by se zachovali k nošení krinolín. Protestuji proti překrucování mých soukromých rozhovorů o této věci a vyžaduji, aby to co jsem napsala a uveřejnila, bylo považováno za můj rozhodný a nesmlouvavý postoj.