6. června 1863 mně byla ukázána některá nebezpečí hrozící mládeži. Satan hlídá mladou mysl, vede a přivádí nezkušenou mládež na scestí. Mladí neznají jeho lest a nástrahy a proto by měli rodiče v této nebezpečné době bdít a pracovat vytrvale a pečlivě, aby zabránili prvnímu přiblížení se nepřítele. Měli by poučovat své děti, když vycházejí, vcházejí i léhají, měli by dávat řádek k řádku, naučení za naučením, trochu odtud, trochu odjinud.

Matčina práce začíná již u malého dítěte. Má si podřizovat vůli i temperament svého dítěte, má je učit podvolování se a poslušností. Když dítě začne odrůstat, nemají se mu povolovat otěže. Každá matka by si měla udělat čas pro rozumný pohovor se svými dětmi, měla by opravovat jejich omyly a trpělivě je učit kráčet správnou cestou. Křesťanští rodiče by si měli uvědomit, že učí své děti a činí je způsobilými, aby se mohly stát Božími dítkami. Všechna náboženská zkušenost dětí je ovlivňována tím, čemu byly učeny a jaký charakter nabyly v dětství. Není-li tehdy jejich vůle podrobená vůli rodičů, je přenesnadné naučit je této lekci v letech pozdějších. Jak vážné a těžké boje, jaké konflikty, má-li se poddat požadavkům Boží vůle, která se dosud nikdy nikomu nepodřídila. Rodiče, kteří zanedbávají tuto důležitou povinnost, ^{1T 391} dopouštějí se velkého omylu a prohřešují se nejen vůči svým ubohým dětem, ale i proti samému Bohu.

Děti, které jsou velmi přísně vedeny, bývají někdy nepokojné a mrzuté. Stávají se netrpělivými a přejí si žít po svém způsobu, odcházet a přicházet, jak se jim líbí. Zvláště ve věku od desíti do osmnácti let často se domnívají, že na tom přece nic není, půjdou-li s kamarády na společný výlet, spojený s přesnídávkou v přírodě, nebo na nějakou tu schůzku. Zkušení rodiče však v tom vidí již nebezpečí. Znají zvláštní povahu svých dětí a znají též vliv těchto zábav na jejich myšlení a z touhy po jejich spasení je zdržují od takových vzrušujících zábav. Když se tyto dětí samy od sebe rozhodnou opustit světské radovánky a stát se Kristovými učedníky, jaké břímě je tu sňato z beder pečlivých a věrných rodičů. Ale ani tehdy nesmí rodiče ve své práci ustat. Děti nesmějí být ponechány samy sobě, aby si šly svoji vlastní cestou, aby samy o sobě rozhodovaly. Vždyť teprve začaly bojovat se vší vážností proti hříchu, pýše, vášním, závisti, žárlivosti, nenávisti a všem těm špatnostem přirozeného srdce. A rodiče musí bdít nad svými dětmi, radit jim, rozhodovat za ně a ukazovat jim, že nebudou-li radostně a ochotně poslouchat rodiče, nebudou moci ani Boha ochotně poslouchat a nebudou moci být křesťany.

Rodiče mají povzbuzovat své dítky, aby jim důvěřovaly, aby jim otevřely své srdce a složily u nich všechny své těžkosti, své malé denní nepříjemnosti. Takto se rodiče naučí chápat své dítky a mohou se pak modlit s nimi za ně, aby je Bůh ochránil a vedl. Nemají opomíjet poukazovat jim na Přítele a Rádce, který nikdy nezklame, který je dojat jejich slabostmi, který byl pokoušen ve všem jako my, ačkoli byl bez hříchu.

Satan svádí děti, aby byly nesdílné vůči svým rodičům, a aby si vyhledávaly za své důvěrníky mladé a nezkušené kamarády. ^{1T 392} Tito jim sice nemohou pomoci, ale za to jim dají špatné rady. Dívky a chlapci se sejdou, rozprávějí, smějí se, žertují, vypuzují Krista ze svých srdcí, anděly ze své přítomností a to vše pro pouhý bláhový nesmysl. Neužitečný rozhovor o jednání druhých, vyprávění 0 onom mladém muži nebo dívce ničí všechny ušlechtilé myšlenky a city a vyhání ze srdcí dobrá a svatá přání, činí je studenými a prostými pravé Boží lásky a Jeho pravdy.

Děti by byly uchráněny mnohého zla, kdyby měly více důvěry ke svým rodičům. Rodiče by měli povzbuzovat dítky, aby byly otevřenějšími, aby k nim přicházely se všemi svými potížemi, když jsou zmateny a nevědí co je správné a co nikoliv, aby vše předložily rodičům a tázaly se jich na radu. Kdo je způsobilejší, aby viděl a vystihl hrozící jim nebezpečí než bohabojní rodiče? Kdo rozumí tak dobře jako oni zvláštním povahám svých dítek? Matka, která bděla nad každou jejich myšlenkou již od jejich dětství, která zná všechny jejich sklony, je nejlépe připravena poradit svým dětem. Kdo může lépe říci, které rysy charakteru se mají potlačovat, než matka s otcovou pomocí?

Děti, které jsou opravdovými křesťany, dají přednost lásce a schválení svých bohabojných rodičů, přede vším časným požehnáním. Budou milovat a ctít své rodiče. Jejich hlavním úkolem bude, aby učinili rodiče šťastnými. V tomto vzpurném věku děti, které neobdržely správnou výchovu a disciplínu, mají jen málo smyslu pro to, čím jsou rodičům povinovány. Často se stává, že čím více pro ně rodiče udělali, tím jsou nevděčnější a tím méně si jich váží. Děti, které byly příliš opatrovány a hýčkány, stále to vyžadují a neplní-li se jejich očekávání, jsou zklamané a ztrácejí odvahu. A s tím se pak setkáváme v celém jejich životě. Budou bezmocné, opírající se o druhé, očekávající od nich, že jim budou pomáhat, ^{1T 393} dávat přednost a ustupovat. A když se tak nestane, budou se domnívat, že jim je křivděno, i když již jsou dospělými muži a ženami. Tak se plahočí celým svým životem, jsou stěží schopni nést své vlastní břímě, často reptají a hněvají se, protože se vše neřídí jejich vůlí.

Chybující rodiče dávají dětem lekci, která je zničí a sami si připravují trní, po kterém budou jednou chodit. Domnívají se, že uspokojováním přání svých dětí a dovolováním, aby jednaly podle svých náklonností, získají si jejich lásku. Jaký omyl. Děti, kterým se takto shovívá, vyrůstají nebrzděny ve svých touhách, stávají se nepovolnými, sobeckými, náročnými, panovačnými a vzdorovitými - kletbou všem kolem sebe i sobě samým. Z větší části drží rodiče ve vlastních rukou budoucí štěstí svých dětí. Na nich spočívá důležitý úkol vytvářet charakter svých dítek. Naučení z mládí je bude provázet celým jejich životem. Rodiče zasévají símě, které vzklíčí a ponese buď dobré, nebo špatné ovoce. Mohou učinit své děti způsobilými pro štěstí nebo neštěstí.

Děti mají být již od raného mládí učeny, aby byly užitečnými, pomáhaly si vzájemně a pomáhaly i druhým. Mnoho dcer tohoto století může bez výčitek svědomí vidět svou matku dřít, vařit, prát nebo žehlit, zatím co samy sedí v pokoji a čtou romány, pletou, háčkují nebo vyšívají. Jejich srdce jsou bezcitná jako kámen. Ale kde má toto zlo svůj původ? Kdo by měl v tomto případě být nejvíce pokárán? Ubozí a oklamaní rodiče. Přehlížejí budoucí dobro svých dítek a ve své špatně chápané lásce nechají je sedět v nečinnosti, anebo dělat málo potřebného a důležitého co nevyžaduje ani duševní ani tělesnou námahu a pak omlouvají své lenivé dcerky, že jsou slabé. Co z nich však udělalo slabochy? V mnoha případech špatné jednání rodičů. ^{1T 394} Správné množství zaměstnání v domově by pomohlo duši i tělu. Ale děti jsou o to připravovány falešnými náhledy, až se znenáhla od vší práce odvrátí. Je jim nepříjemná a nesouhlasí s jejich pojetím vznešenosti. Umývání nádobí, žehlení, praní je pokládáno za nevhodné pro dámu, ba dokonce sprosté. Taková je moderní výchova dětí v tomto nešťastném století.

Boží lid by měl být veden vyššími zásadami, než lidé ze světa, kteří chtějí všechno své konání podřídit módě. Bohabojní rodiče mají vychovávat děti pro užitečný život. Neměli by připustit, aby jejich výchovné zásady byly poskvrněny výstředním názorem převládajícím v tomto věku, že se musí přizpůsobit módě a být ovládáni míněním lidí ze světa. Neměli by dovolovat dětem, aby si sami volili kamarády. Poučte je, že je vaší povinností za ně volit. Připravujte je na nošení břemen, dokud jsou mladé. Nebyly-li vaše děti zvyklé na práci, brzy se unaví. Budou si ztěžovat na bolesti ve slabinách, v ramenou a na unavené údy a vy budete v nebezpečí, že ze soucitu uděláte práci raději sami, než abyste je nechali trochu trpět. Dávejte dětem nejprve břemena lehká, velmi lehká a potom denně přidávejte tak, až budou moci vykonat pořádný kus práce, aniž by se unavily. Nečinnost je hlavní příčinou bolesti ve slabinách a v lopatkách u dětí.

Máme též třídu mladých žen, které jsou tvory zcela zbytečnými, neužitečnými, dobré pouze proto, aby dýchaly, jedly, ukazovaly se, tlachaly a hovořily nesmysly, držely při tom v rukou kousek nějakého vyšívání anebo háčkování, ale jen velmi malá část mládeže má správný úsudek a zdravý rozum. Vedou život motýla bez velkého rozhledu. Když se tato třída světských přátel sejde, vše co můžeš od nich slyšet je několik hloupých poznámek o šatech, ^{1T 395} nebo nějakých hloupostech a pak se smějí svým vlastním poznámkám, které pokládají za velmi obveselující. To se často děje v přítomnosti starších lidí, kteří mohou jedině pociťovat smutek nad takovým nedostatkem úcty ke svému stáří. Zdá se, že tato mládež ztratila všechen smysl pro skromnost a dobré mravy. Naopak, způsob, ve kterém byli vychováni, je vede k domněnce, že to je vrcholem vznešenosti.

Tento duch je jako nakažlivá nemoc. Boží lid by si měl vybírat společnost pro své děti a učit je, aby se vyhýbaly společnosti takových marnivých světáků. Matky by měly brát své dcery do kuchyně a trpělivě je vychovávat! Jejich dívkám tělesná soustava takovouto práci pouze získá. Svaly jim zesílí a jejich myšlení bude zdravější a povznešené na konci dne. Snad je to unaví, ale jak sladký je odpočinek po vykonaném kusu práce. Spánek - sladký obnovovatel přírody, dodá nových sil znavenému tělu a připraví je na povinnosti příštího dne. Nenaznačujte dětem, že na tom nezáleží, jestli pracují, nebo ne. Poučujte je, že jejich pomoc potřebujete, že jejich čas je cenný a že závisíte na jejich práci.

Bylo mi ukázáno, že mnohý hřích je výsledkem lenivosti. Pracovité ruce a hlavy nemají kdy, aby dopřávaly sluchu každému pokušení, kterému je nepřítel vystavuje. Ale lenivé ruce a mozky jsou vždy hotovy přijímat satanovy rozkazy. Není-li mysl vhodně a dostatečně zaměstnána, prodlévá u nečistých věcí. Rodiče by měli učit dítky, že lenivost je hříchem. Bylo mi ukázáno na Ezechiele 16,49: "Aj, tatoť byla nepravost Sodomy sestry tvé: Pýcha, sytost chleba a hojnost pokoje. To ona majíc i dcery její, ruky však chudého a nuzného neposilňovala."

Děti mají pociťovat, že jsou zavázány svým rodičům, kteří nad nimi v dětství bděli, v nemoci je ošetřovali. Mají si uvědomovat, že rodiče pro ně vytrpěli mnohou úzkost. ^{1T 396} Svědomití a zbožní rodiče měli vždy nejvyšší zájem o to, aby jejich dítky kráčely správnou cestou. Jak jim je těžko u srdce, vidí-li chyby na svých dětech. Kdyby děti mohly vidět bolest, kterou způsobují milujícím srdcím rodičů, jistě by se daly obměkčit, kdyby mohly vidět slzy matčiny a slyšet modlitby, které za ně vysílá k Bohu, kdyby mohly slyšet její těžké - srdcervoucí, potlačované vzdechy, jistě by to promluvilo k jejich srdci a rychle by se pozbyly svých špatností a prosily o opuštění. Zde musí pracovat staří s mladými. Rodiče by měli v prvé řadě zdokonalit sama sebe, aby se mohli zhostit dobře svých povinností vůči dětem. Někteří rodiče dětem nerozumějí a ve skutečnosti je neznají. Často je veliká propast mezi rodiči a dětmi. Kdyby se rodiče lépe vžili do cítění svých dítek a snažili se dopídit, co chovají v srdci, měli by na ně blahodárný vliv.

Rodiče by měli věrně a upřímně zacházet s dušemi svěřenými jejich péči. Neměli by podporovat u svých dětí pýchu, výstřednost a okázalost. Neměli by trpět, aby se učily drobným nezbednostem a šibalství, které jsou u malých dítek tak povedené a zábavné, ale kterým se budou muset odnaučovat a pro které musí být kárány, když jsou pak starší. Čemu se člověk jednou naučil, tomu těžko odvyká. Rodiče, měli byste začínat učit své děti kázni, dokud jsou ještě malé, aby se jednou staly opravdovými křesťany. Vynakládejte všechny své síly na jejich spasení. Jednejte tak, jako by byly svěřeny vaší péči jen proto, aby s vaší pomoci zářily jednou jako vzácné klenoty v Božím království. Chraňte se je ukolébávat před propastí zkázy v chybném domnění, že nejsou dost staré, aby byly odpovědny za své hříchy, aby svých hříchů litovaly a vyznávaly Kristu.

Bylo mně ukázáno na mnoho vzácných zaslíbení těm, kdo hledají Spasitele v mladosti: Kaz 12,1: "A pamatuj na Stvořitele svého ve dnech mladosti své, prve než nastanou dnové zlí ^{1T 397} a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich žádného zalíbení. Př 8,17: Já milující mne milují a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne." Veliký Pastýř Izraele dosud praví: "Nechte maličkých přijíti ke mně a nezbraňujte jim, neboť takových je království nebeské." Učte své dítky, že mládí je nejlepší dobou pro hledání Pána. Pak neponesou těžce břímě života, jejich mladá mysl nebude vyčerpávaná a znavovaná pečováním a jsouce takto volni, budou moci věnovat své nejlepší síly Bohu.

Žijeme v nešťastné době pro děti. Prudký proud strhuje do zkázy a je zapotřebí více než dětské zkušenosti a síly, abychom se vzepřeli onomu proudu a nebyli jím strženi. Zdá se, že jsou mladí obvykle satanovými zajatci a on a jeho andělé je vedou do jisté záhuby. Satan a jeho zástupy bojují proti Boží vládě a ty, kdož mají touhu jej vpustit do svého srdce a uposlechnout jeho požadavků se satan snaží zmást a přemoci svými pokušeními, že nakonec mohou ztratit odvahu a vzdát se boje.

Rodiče, pomáhejte dětem. Procitněte ze spánku, který vás přemohl. Bděte ustavičně, abyste mohli zadržet ten proud a brzdit tíhu zla, kterou satan vnucuje vašim dětem. Děti to samy nemohou dokázat, ale rodiče mohou mnoho učinit. Vážnou, upřímnou modlitbou a živou vírou mohou být získána velká vítězství. Mnozí rodiče si dosud neuvědomili velkou odpovědnost spočívající na nich a zanedbávali náboženskou výchovu svých dítek. Každého jitra má platit první křesťanova myšlenka Bohu. Světská práce a vlastní zájmy mají být druhořadé. Děti mají být učeny respektovat a vážit si hodiny modlitby. Před odchodem do zaměstnání by měla být celá rodina svolána a otec, nebo v otcově nepřítomnosti matka, by měli snažně prosit Boha, aby po celý den byl s nimi. Přicházejte v pokoře se srdcem plným něžnosti ^{1T 398} a s porozuměním pro pokušení a nebezpečí sami i před své dítky, vírou je upněte k oltáři, vyprošujte si pro ně Hospodinovu péči. Sloužící andělé budou ochraňovat děti, které jsou takto doporučovány Bohu. Je povinností křesťanských rodičů, aby když vstávají a léhají, upřímnou modlitbou a vytrvalou vírou budovali ochranný val kolem svých dětí. Měli by je trpělivě poučovat, laskavě a neúnavně jim svědčit jak žít, aby se líbily Bohu.

Netrpělivost rodičů vzbuzuje netrpělivost i u dětí. Zlost, projevená rodiči, vyvolává zlost u dětí v jejich povaze. Někteří rodiče trestají děti s přísnou netrpělivostí, často dokonce v rozčilení. Takový trest nemívá dobrých výsledků. Ve snaze napravit zlo jedno, vytvářejí zlo dvojnásobné. Neustálé hlídání a bití zatvrzuje děti a odcizuje rodičům. Rodiče se musí nejprve naučit sebeovládání, potom budou úspěšněji ovládat své dětí. Pokaždé, když ztrácejí vládu nad sebou, nebo mluví a jednají s netrpělivostí, hřeší proti Bohu. Nejprve by měli uvažovat se svými dětmi, jasně jim ukázat jejich chyby, jejich hříchy a vštípit jim v paměť, že nehřešily pouze proti rodičům, ale proti Bohu. Se srdcem podrobeným a naplněným soucitem a starostmi o své chybující dítky, pomodlete se s nimi dříve, než je trestáte. Tehdy vaše trestání nevyvolá u vašich dítek nenávist vůči vám. Naopak, budou vás milovat. Uvidí, že je netrestáte proto, že vám způsobily nepříjemnost, nebo že jste si chtěli na nich vylít zlost, ale že tak činíte ze smyslu pro povinnost, pro jejich dobro, aby nevyrůstaly v hříchu.

Někteří rodiče opomněli dát dětem náboženské vychování a takto zanedbali i výchovu školní. Ale ani jedno, ani druhé nemělo by být zanedbáno. Dětská mysl potřebuje a hledá činnost a není -li zaměstnána prací tělesnou ani duševní, bývá vystavena špatným vlivům. ^{1T 399} Je hříchem rodičů, připustí-li aby jejich děti vyrůstaly v nevědomosti. Měli by je zaopatřovat užitečnými a zajímavými knížkami, učit je práci, určit jim hodiny pro práci tělesnou a hodiny kdy by se měli věnovat učení a čtení. Rodiče by se měli snažit pozvedat mysl svých dětí a upravovat jejich duševní schopností. Je-li mysl ponechána sama sobě, nevzdělávána, stává se obvykle nízkou, smyslnou a zkaženou. Satan využívá dobře každé příležitosti a vychovává si nečinnou mysl.

Rodiče, zapisující anděl zaznamenává každé netrpělivé, zlostné a mrzuté slovo, které pronesete vůči svým dětem. Každé opomenutí z vaší strany, aby se dětem dostalo jasného poučení a vysvětlení o velikosti hříchu a o konečném výsledku hříšného života, je poznamenáno proti vašemu jménu. Každé nepředložené slovo pronesené před nimi ať lehkomyslně nebo v žertu, každé slovo, které není čisté a povznešené zapisuje anděl jako skvrnu na vašem křesťanském charakteru. Všechny vaše skutky jsou zanášeny, ať již dobré, nebo zlé.

Rodiče nemohou docílit dobrého výsledku v ovládání svých dětí, dokud se sami dokonale neovládají. Nejprve se musí naučit přemáhat sama sebe, hlídat svá slova, ba i pouhý výraz obličeje. Nemají dopustit, aby jejich hlas byl rozčilený, nebo vzrušený vášní. Pak teprve mohou mít rozhodující vliv na své dítky. Děti snad chtějí jednat správně, mohou si předsevzít v srdci, že budou poslušnými a laskavými ke svým rodičům, nebo pěstounům, ale potřebují jejich pomoci a povzbuzení. Mohou mít dobré úmysly, ale dokud nejsou jejich zásady posíleny náboženstvím a jejich životy ovlivněny obnovující Boží milostí, minou se cíle.

Rodiče by měli zdvojnásobit svoje úsilí o spasení svých dítek. Měli by je upřímně poučovat a nepřenechávat je sobě samým. Mladým by nemělo být trpěno, ^{1T 400} aby poznávali dobro a zlo beze všeho rozlišování s tím přesvědčením, že jednou v budoucnosti bude dobro převládat a zlo ztratí všechen svůj vliv. Zlo se bude rychleji vzmáhat než dobro. Je možné, že zlo, kterému se naučily, bude snad po mnoha létech úplně vykořeněno, ale kdo by to riskoval? Čas je krátký. Je snazší a bezpečnější zasévat čisté a dobré símě do dětských srdcí, než později vytrhávat plevel. Je povinností rodičů bdít, aby vlivy obklopující jejich dětí jim neuškodily. Je jejich povinností, aby vyhledávali sami pro ně společnost a aby nestrpěli, aby si ji děti volily samy. Kdo má na to dbát, ne -li rodiče? Může snad mít někdo jiný takový zájem o vaše děti jako právě vy? Může jim někdo věnovat tak stálou péči a hlubokou lásku jako vlastní rodiče?

Děti zachovávající sobotu snad těžko snáší naléhání, nátlak a myslí, že jsou jejich rodiče příliš přísní. V jejich srdcích mohou se i zrodit trpké pocity a mohou se obírat nespokojenými a nešťastnými myšlenkami o těch, kteří pracují pro jejich přítomné, budoucí i věčné blaho a dobro. Ale bude-li jim dopřáno několika málo let, budou žehnat svým rodičům za jejich přísné vedení a věrnou bdělost v létech jejich nezkušenosti. Rodiče mají vysvětlit a zpřístupnit svým dětem plán vykoupení tak, aby jejich mladý rozum jej mohl pochopit. Osmi - desíti či dvanáctileté děti jsou dost staré, aby mohly být poučeny o osobním náboženství. Nevyučujte dítky pro nějaké pozdější období, až by snad byly dost staré pro to, aby se mohly kát a věřit pravdě. Jsou-li správně učeny, mohou mít již velmi malé dítky jasný pojem o své hříšnosti a o cestě spásy skrze Pána Ježíše. Kazatelé jsou všeobecně příliš lhostejní ke spáse dětí a nejsou tak osobní jak by měli být. Zlatá příležitost pro působení na dětskou mysl často mine zcela nevyužita.

Špatný vliv kolem našich dětí je téměř převládající, kazí jejich mysl a přivádí je do zkázy. ^{1T 401} Mysl mladých je přirozeně bláhová a v raném mládí než je jejich charakter utvářen a jejich úsudek zralý, dávají často přednost druhům majícím na ně vliv. Někteří projevují náklonnost k druhému pohlaví proti přání a naléhavým prosbám rodičů a přestupují tak páté přikázání, neprojevují jim patřičnou úctu. Je povinností rodičů, aby bděli nad odcházením a přicházením svých dítek. Měli by je povzbuzovat a činit jim domov přitažlivým a dát jim pociťovat, že rodiče mají o ně zájem. Měli by učinit domov milým a veselým.

Otcové a matky, promlouvejte laskavě ke svým dětem. Pomyslete, jak jste sami citliví, jak málo můžete snést pokárání, uvažujte o tom a vězte, že jsou takovými jako vy. Co sami nesnášíte, nevkládejte na ně. Nemůžete-li snést výtky a pokárání, nemohou tak ani vaše děti, které jsou slabší než vy a nemohou tolik vydržet. Nechť jsou vaše přívětivá, radostná slova vždy jako sluneční paprsky ve vaší rodině. Ovoce vašeho sebeovládání, vaší rozvahy a starostlivostí bude stonásobné. Rodiče nemají práva zastiňovat temnými mračny štěstí svých dětí vyhledáváním chyb neb přísnými výtkami pro bezvýznamné chyby. Současně však skutečné zlo musí být představeno tak hříšným, jakým ve skutečnosti je a má být zaujat pevný postoj, aby se předešlo jeho opakování nebo utíkání se k němu. Dětem má být vštěpován smysl pro jejich chyby, avšak nemají být ponechány v beznaději, ale mají být povzbuzovány k nápravě a k získání vaší důvěry a vašeho schválení.

Někteří rodiče chybují, když dávají dětem velkou volnost. Často v ně skládají takovou důvěru, že ani nevidí jejich chyby. Je špatné dovolovat dětem, aby konaly samy návštěvy bez doprovodu rodičů nebo opatrovníků. Má to na děti špatný vliv. ^{1T 402} Přikládají si pak velikou důležitost a domnívají se, že jim přináleží jisté výsady a není-li jim to pak povolováno, domnívají se, že jim je křivděno. Poukazují na děti, které chodí kdykoliv se jim zlíbí a mají mnoho volnosti, kdežto ony mají jen tak málo.

A matka, obává se, aby ji děti nepokládaly za nespravedlivou, povoluje jejich přáním, které jim nakonec škodí. Mladí návštěvníci, nad kterými nebdí oko rodičů a nespravuje jejich chyby, získávají často dojmy, které někdy není možno i po celé měsíce odstranit. Bylo mi poukázáno na případy rodičů majících hodné, poslušné děti, kterým dovolili, mají plnou důvěru k jistým rodinám a důvěřují též svým dětem, aby šli samy navštívit tyto přátelé. Od té doby nastala úplná změna v chování a povaze dětí. Byly dříve spokojené a šťastné ve svém domově a neměly nikdy zvláštní přání, aby byly často ve společnosti jiných mladých lidí. Když se však nevrátily k rodičům, zdálo se jim omezování nespravedlivým a domov se jim stal vězením. Takovéto nemoudré chování rodičů rozhoduje často o charakteru dětí.

Takovýmito návštěvami získají děti často náklonnosti a svazky, které se nakonec projeví být jejich zkázou. Rodiče, udržte své děti u sebe, můžete-li a bděte nad nimi s největší starostlivostí. Necháte-li je samostatně konat návštěvy vzdálené od vás, mají brzy pocit, že jsou dosti staré, aby se o sebe staraly a samy za sebe volily. Jsou-li mladí takto přenecháni sami sobě, rozmlouvají často o předmětech, které je nezušlechťují a nepovznášejí, nebo nestupňují jejich lásku pro náboženské věci. Čím více jim bude dovolováno chodit na návštěvy, tím se bude jejich touha po nich stupňovat a tím méně přitažlivým se jim bude zdát vlastní domov.

Děti, Bůh uznal správným svěřit vás péči rodičů, aby vás vyučovali a naučili kázni a tak vykonali svůj díl výchovou vašeho charakteru pro nebesa. A nyní záleží na vás, zda chcete rozvinout dobrý křesťanský charakter tím, že využijete co nejlépe výhod poskytovaných vám zbožnými, ^{1T 403} věrnými a modlícími se rodiči. Přes všechnu svoji úzkost a věrnost nemohou rodiče sami svých dítek zachránit. I děti samy zde mají svůj úkol. Každé dítě má svůj vlastní způsob, jakým s ním musí být zacházeno. Věřící rodičové, máte před sebou odpovědný úkol, abyste vedli kroky svých dítek i v náboženských zkušenostech. Milují-li Boha opravdově, budou vám žehnat a ctít vás pro péči jim projevovanou a pro vaši věrnost v usměrňování jejich tužeb a v podřizování jejich vůle.

Ve světě převládá názor, že mládež má být přenechána svému přirozenému smýšlení a své vlastní vůli. A jsou-li v mládí příliš divocí, říkají rodiče, že se zakrátko umoudří a až jim bude šestnáct nebo osmnáct let opustí své špatné návyky a stanou se nakonec užitečnými muži a ženami. Jaký omyl. Po celá léta dovolují nepříteli, aby oséval zahradu srdce, podporují vzrůst špatných zásad a v mnoha případech je pozdější namáhavá práce na takovéto půdě bezvýsledná. Satan je zkušený vytrvalý pracovník a smrtelný nepřítel. Kdykoli je pronášeno neprozřetelné slovo ke zkáze mládeže, ať již lichotkou, nebo aby pohlíželi na některý hřích s menším odporem, satan toho ihned využívá a živí zlé símě, aby zapustilo hluboké kořeny a vydalo bohatou žeň. Někteří rodiče připustili, aby si jejich děti osvojily špatné návyky, jejich stopy možno pozorovat v celém příštím jejich životě. Na rodičích však spočívá tento hřích. Tyto děti mohou vyznávat, že jsou křesťany, avšak bez zvláštních známek díla milosti na svém srdci a bez skutečné nápravy ve svém životě, jejichž dřívější zvyklosti je možno pozorovat ve všech jejich zkušenostech a budou projevovat právě takový charakter, jaký jim rodiče dovolili získat.

Úroveň zbožnosti mezi vyznavači křesťanství je všeobecně tak nízký, že ti, kteří chtějí upřímně následovat Krista, nalézají Boží dílo těžším a namáhavějším než cokoli jiného. Vliv světských vyznavačů je mládeži škodlivý. ^{1T 404} Masa takzvaných křesťanů odstranila rozeznávající čáru mezi křesťany a světem a tak vyznávajíc, že žije pro Krista, žije světu. Jejich víra je jim pouze malou překážkou pro jejich radovánky. Zatím co prohlašují, že jsou synové světla, chodí ve tmě a jsou dítkami noci a tmy. Duše chodící v temnotě nemohou Boha milovat a nepřejí si upřímně Ho oslavovat. Nejsou osvíceni, aby mohli rozeznávat slávu a přednosti nebeských věcí a proto je též nemohou upřímně milovat. Přiznávají se ku křesťanství, poněvadž je to považováno za úctyhodné a poněvadž zde není kříže, kterého by museli nést. Jejich motivy jsou často sobecké. Někteří vyznavači mohou vstoupit do tanečního sálu a účastnit se všech radovánek, které poskytuje. Někteří opět nejdou tak daleko jako tito, avšak účastní se různých jiných zábav jako společných výletů, hraní v loterii a představení. A sebebystřejší oko by nenalezlo u takovýchto křesťanů jediné: známky křesťanství. V jejich vystupování a v celém jejich zjevu není možno spatřit nijakého rozdílu mezi nimi a největšími nevěrci. Všichni se mísí v jedno: tzv. křesťan, bezbožník, nezakrytý posměvač všeho náboženství a vyslovený světák. A Bůh na ně pohlíží jako na navzájem si rovné v duchu i činu.

Vyznávání křesťanství bez odpovídající víry a skutků, nemá ceny. Nikdo nemůže dvěma pánům sloužit. Dítky toho zlostníka jsou služebníky svého pána, komu se ve službu podrobily, toho jsou také služebníky a nemohou být Božími služebníky, dokud se neodřeknou ďábla a všech jeho skutků. Služebníci nebeského Krále nemohou beze škody brát účast na zábavách a radovánkách pořádaných satanovými služebníky, i když často opakují, že takové radovánky jsou neškodné. Bůh odhalil posvěcené a svaté pravdy, aby tak oddělil svůj lid od bezbožných a sobě jej očistil. Adventisté mají svoji víru prožívat. ^{1T 405} Ti, kdo jsou poslušni Desatera, vidí stav světa a náboženských věcí ve zcela jiném světle než vyznavači milující radovánky, vyhýbající se kříži a nešetřící čtvrtého přikázání. Ve stávající lidské společnosti není snadným úkolem pro rodiče usměrňovat své dítky a vyučovat je právu a spravedlnosti dle zásad Bible. Vyznavači náboženství se tak odvrátili od Slova Božího, že když se Jeho lid navrací k Jeho Svatému Slovu a chce vychovávat své dítky v souladu s Jeho předpisy a řídit své domácnosti dle nich, tak, jako kdysi Abraham, pokládají ubohé děti, ovlivňované svým okolím, že jsou jejich rodiče zbytečně přesní a přemrštěně opatrní vůči jejich přátelům. Samozřejmě si přejí následovat světáckých příkladů, zábavymilovných vyznavačů.

V těchto dnech je pronásledování a hanobení pro Kristovo jméno téměř neznámé. Je zapotřebí velmi málo sebezapření a obětí ku přijetí formy pobožnosti a pro zapsání do knih církevních. Ale vyžaduje bdělosti, modlitby, sebezapření a oběti z naší strany, abychom žili takovým způsobem, který by se líbil Bohu a aby naše jména mohla být zapsána v Knize života. Takzvaní křesťané nejsou dobrým příkladem pro naši mládež. Spravedlivé skutky jsou zjevné ovoce pravé pobožnosti a zbožnosti. Soudce vší země odplatí každému podle jeho skutků. Dítky následující Krista mají před sebou boj, musí nést svůj denní kříž oddělováním se od světa a být tak skutečně oddělenými a napodobovat Kristův život.