Za mého pobytu v Rooseveltu, N.Y. byly mně 3. srpna 1861 představeny různé sbory a různé rodiny. Byly mi ukázány různé vlivy a jejich zmalomyslňující následky. Satan používal jako nástrojů bytostí, prohlašující, že vyznávající věří části přítomné pravdy a stavící se proti části druhé. Takových může užívat s větším úspěchem než těch, kteří bojují proti celé pravdě. Jeho zručný způsob jak uvést v omyl skrze částečné vyznavače pravdy, svedl a oklamal duše a zmátl a rozptýlil jejich víru. Toto je příčinou rozkolu v Severním Wisconsinu. Některé duše přijímají jednu část poselství a zavrhují část druhou. Někteří uznávají sobotu, ale zavrhují poselství třetího anděla, avšak proto, že přijímají sobotu, vyžadují společenství oněch věřících celé přítomné pravdě. A potom se namáhají, aby přivedli také ostatní do téhož temného postavení, v jakém se nacházejí sami. Necítí se odpovědným nikomu. Mají svojí vlastní neodvislou víru. A takovým je dovoleno působit svým vlivem, ačkoli by jim nemělo být dopřáno sluchu, přes to, že si činí nárok na poctivost.

Upřímné duše poznávají přímý řetěz přítomné pravdy. Poznávají jeho ladící spojitost, jak se článek s článkem pojí ve velký celek a přidržují se ho. Není nesnadným chápat přítomnou pravdu a lid, který je veden Bohem, bude jednotný na této široké pevné základně. Bůh nepoužije bytostí různé víry, různých mínění a náhledů, aby rozptylovali a rozdělovali. Nebesa a svatí andělé pracují na sjednocení, aby uvedli v jednotu víry a jednotu těla. Satan se staví proti tomu a je rozhodnut rozptylovat a rozdělovat a vyvolávat rozdílná smýšlení, aby Kristova modlitba nemohla být vyslyšena: "Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mně, aby všichni jedno byli, jako Ty Otče ve mně a já v Tobě, aby i oni v nás jedno byli, ^{1T 327} aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal." J 17,20.21 Ježíš určil, aby Jeho lid měl pouze jednu víru. Káže-li jeden jednu věc a druhý něco zcela jiného, jak mohou ti, kteří uvěřili být jedno skrze jejich slovo? Tak nastává rozdílnost smýšlení.

Viděla jsem, že má-li Boží lid prospívat, musí zaujmout rozhodné stanovisko k těmto věcem a tak potřít vliv těch, kteří způsobují rozptýlení a rozdělení, vyučují myšlenkám odporujícím církví. Takoví jsou bludnými hvězdami. Zdají se vyzařovat slabé světlo, vyznávají a nesou trochu pravdy a takto svádějí nezkušené. Satan je naplňuje svým duchem, ale Bůh s nimi není, Jeho Duch v nich nepřebývá. Ježíš se modlil, aby Jeho učedlníci jedno byli, jak On je s Otcem - "aby svět uvěřil, že jsi ty mne poslal." Jednota a jednomyslnost ostatků, věřících Boží pravdě, přináší mocné přesvědčení světu, že oni vlastní pravdu a že jsou zvláštním vyvoleným Božím lidem. Tato jednota a jednomyslnost mate satana a přivádí z míry a on je rozhodnut, že musí přestat existovat. Přítomná pravda, vyznávána srdcem a příkladem v životě doložená, činí Boží lid jedno a propůjčuje mu mocný vliv.

Kdyby vyznávající světitelé soboty ve Wisconsinu upřímně byli hledali jednotu a pro ni pracovali, aby byli jedno s Kristovou modlitbou, aby byli jedno, jako On je se svým Otcem, bylo by satanovo dílo zmařeno. Kdyby se všichni snažili být jedno s tělem, nebyl by nikdy mohl povstat fanatismus, který uvalil takovou velikou skvrnu a pohanu na věc přítomné pravdy v Severním Wisconsinu, neboť toto je výsledkem odtrhování se od těla a snahou získat originální, nezávislou víru, bez ohledu na víru církve.

V posledním vidění, daném mně v Battle Creek bylo mi ukázáno, ^{1T 328} že bylo nemoudře postupováno v --- s ohledem na vidění v době organistce tamějšího sboru. Byli někteří v ---, kteří byli Božími dítkami a přece pochybovali o viděních. Jiní opět nebyli proti nim, ale neměli odvahu zaujmout k nim rozhodného stanoviska. Někteří byli skeptičtí a měli k tomu dostatečné důvody. Falešná vidění a fanatické působení a z toho povstávající ubohé ovoce, měly vliv na Boží věc ve Wisconsinu a vyvolávaly podezření proti všemu, co se jen viděním nazývalo. Na vše to měl být brán zřetel a mělo se uvážlivě postupovat. Ti, kteří nikdy neviděli bytosti mající vidění a kteří osobně nepoznali vlivu vidění, neměli by být potírání a násilně přesvědčování. Takoví by neměli být pozbavování dobrodiní a výsad církve, je-li jejich křesťanský život jinak správný a mají-li dobrý křesťanský charakter.

Bylo mi ukázáno, že někteří mohli přijmout uveřejněná vidění, posuzovat strom podle jeho ovoce. Jiní opět jsou jako nevěřící Tomáš, nemohou uvěřit vydaným svědectvím ani získat jistotu svědectvím jiných, ale musí sami vidět a mít hmatatelný důkaz. Takoví nesmějí být opomíjení, ale je zapotřebí dlouhé trpělivosti a bratrské lásky k nim, dokud se neustálí a nerozhodnou pro nebo proti. Církev musí vědět, že nemají pravdu, bojují-li proti viděním, o nichž nemají nižádných vědomostí, stupňují-li svůj odpor tak, že se staví proti něčemu, v čem nemají pražádných zkušeností, cítí se být obtěžování a mrzutými, když ti, kteří věří, že vidění jsou od Boha, mluví o nich ve shromážděních a posilují a utěšují se instrukcemi, danými jim ve viděních. Boží lid se nemá hrbit, ustupovat a vzdávat se své volnosti a svobodné vůle pro takové nespokojence. Bůh obdařil církev dary, aby měla z nich užitek. A když se vyznávající věřící staví proti těmto darům a bojují proti viděním, jsou duše jejich vlivem v nebezpečí a tehdy je na čase, ^{1T 329} aby byli zpracování, aby ti slabí nebyli jejich příkladem ovlivňování.

Boží služebníci měli velmi těžkou práci v ---, neboť tam byla třída lidí samospravedlivých, mnohomluvných a spurných, kteří stáli v cestě Božímu dílu. Kdyby byli přijati do církve, byli by ji roztrhali na kusy. Nikdy by se nepodrobili církvi a nikdy by nebyli spokojenými, dokud by otěže církevního vedení nebyly v jejich vlastních rukou.

Bratr G. se snažil postupovat s velkou obezřetností. Věděl, že skupina duší, odporující vidění nemá pravdu, že nevěří upřímně pravdě, a proto, aby setřásl tuto přítěž, navrhl, aby nikdo nebyl přijat do církve, kdo nevěří poselství třetího anděla a viděním. Toto však vypudilo několik málo vzácných duší, které proti viděním nebyly. Neodvážily se však spojit s církví z obavy, aby se nevydávaly něčemu, čeho nechápou a čemu plně nevěří. A byli opět takoví, kteří pohotově ovlivnili tyto svědomité a ukázali jim vše v tom nejhorším světle. Někteří se cítili dotčenými a uraženými těmito podmínkami členství a od doby organistce jejich nespokojenost se stupňovala. Silný předsudek je ovládl.

Byl mi ukázán případ s. H. Byla mi předvedena ve spojení s jednou věřící sestrou, která byla silně zaujata proti mému muži i proti mně a odporovala svědectvím. Tento duch ji vedl k tomu, aby s oblibou přijímala každou lživou zprávu o nás a o viděních a vše to donášela sestře H. Zarputile proti mně bojovala, ačkoli mně osobně neznala. Mé práce jí však byly známé a přes to živila ty nejhorší pocity předsudků proti mně a ovlivňovala sestru H. tak, že se obě spojily ve svých trpkých poznámkách a pomluvách. ^{1T 330} Osoba ukázána mně ve spojení se sestrou H. je ženou silné vůle, sangvinická a ve své domýšlivostí povýšená. Domýšlí si, že jsou její náhledy správné a že ti druzí se musí spoléhat na její slovo, i když své úmysly slovy jen maskuje a projevuje ducha drakova v boji proti těm, kteří jsou sjednoceni Božími přikázáními a Ježíšovým svědectvím.

Od té doby, co byla sestra H. v ---, zavrhuje vidění, roznáší zprávy, kterých se doslechla, jako by byla přesvědčená, že jim věří a že jsou pravdivé. Neodolá žádnému vlivu, který je vypočten na to, aby mne zranil. Neví ani, že vidění jsou od Boha, nezná osobně pokorný nástroj a přece se spojila s neposvěcenými v ---, aby uplatňovala svůj vliv proti mně. Posilují jedna druhou v oblibě a roznášení nepravdivých historek, pocházejících z různých pramenů a takto živí své předsudky. Nemůže být jednoty mezi duchem jejich a duchem poselství, které Bůh uznává za vhodné pro dobro svého pokorného lidu. Duch sídlící v jejich srdci, nemůže být v souladu se světlem, daným Bohem.

Mnoho ubohých duší neví, co činí. Spojují svůj vliv se satanovou mocí a pomáhají mu v jeho díle. Projevují velkou horlivost a vážnost ve svém zaslepeném odporu, jakoby skutečně sloužili Bohu bojováním proti viděním. Všichni, kdo by si přáli, mohou se seznámit s ovocem těchto vidění. Po sedmnácte let jim Bůh dával žít a sílit proti satanovým silám a působení lidských nástrojů pomáhalo satanovi v jeho díle.

Byly mi ukázány ještě jiné ženy v ---, bojující proti pravdě. Byla mi ukázána jedna, která přijala několik málo bodů pravdy a pak již dále nepokračovala s ostatky Božího lidu. Cítila se povýšenou a domýšlela si, že již rozumí všemu. ^{1T 331} Domnívala se být moudrou a byla mi ukázána, jako neustále patřící zpět a poukazující na nějakou starou zkušenost, poněvadž v minulosti přijala určitý stupeň světla, stala se povýšenou a myslela, že má dostatek světla a znalostí, aby mohla vyučovat celou církev. Její víra je rozptýlená a nesoustředěná. Mnohá její představa pravdy je bludná, avšak přesto, že je sobecká, má se za spravedlivou. Je horlivou ve vyučování, ale sama nechce být učena. Zavrhla vyučování, odhodila od sebe poučování od Boha skrze Jeho služebníky. Viděla jsem ji poukazovat na její spravedlnost, na její oddanost a zbožný život. Jako ten farizej vypočítává své dobré skutky. "Bože děkují Ti, že nejsem takový jako druzí lidé, lichváři, nespravedliví, smilníci nebo dokonce jako tento publikán. Postím se dvakrát týdně, dávám desátky ze všeho, co mám." Farizeova modlitba nebyla vyslyšena, ale ubohý publikán, který mohl pouze říci: "Bože, buď milostiv mně hříšnému", - pohnul Božím milosrdenstvím. Jeho modlitba byla vyslyšena, zatím co modlitba vychloubačného farizea byla zavržena. "Neboť každým kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Zjevení 3,17: "Nebo pravíš: Bohatý jsem a zbohatl jsem a žádného nepotřebují a nevíš, že jsi bídný, mizerný, chudý a slepý i nahý." "Radímť tobě, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý a v roucho bílé abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý a v roucho bílé abys oblečen byl a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyriem, abys viděl."

Bylo mi řečeno, že tato osoba, jejíž podobu jsem poznala, jakmile jsem ji spatřila, je paní I. Viděla jsem, že její život se nevyznačoval onou pokorou, která má vždy charakterizovat Kristovy následovníky! Když se ubozí smrtelníci, byť sebe více věřili, stávají ve svých očích spravedlivými, tu Ježíš opouští, aby sami sebe klamali. ^{1T 332} Viděla jsem, že tato žena uplatňovala svůj vliv na druhé a někteří se s ní spojili, aby vidění zesměšňovali. Za to vše se musí odpovídat Bohu, neboť každé slovo výsměchu proti světlu, které Bůh uznal za vhodné udělit svým vlastním zvoleným způsobem, je zaznamenáno.

Byla mi ukázána ještě jiná žena, která není zajedno s lidem, který Bůh vede. V jejím srdci nesídlí duch Pravdy, ale je velmi čilá v díle, ve kterém si libuje nepřítel všeho dobra, zneklidňování, rozptylování a matení mysli. Poznala jsem tuto ženu posledního dne v našem shromáždění, které opustila ještě před ukončením. Je z ní velká mluvka a vždy pohotově k slyšení a rozšiřování nějaké novinky, zdůrazňuje vše, čemu říká nepravosti druhých a nazývá své zlo tušeným podezřením. Klade světlo za tmu a temnotu za světlo a předstírá dlouhé modlení. Je ráda uznávána a pokládána za spravedlivou a svedla mnohé. Přeje si poučovat druhých a domýšlí se, že Bůh vyučuje ji přede všemi. Ale pravda nemá místa v jejím srdci.

Bylo mi ukázáno, že několik málo jiných působí s těmi, o kterých jsem se zmínila, a společně podnikají vše, co je v jejich silách, aby se odtrhli od těla a způsobili zmatek, a jejich chování přivádí Boží pravdu do špatné pověsti. Ježíš a svatí andělé přivádějí a slučují Boží lid v jedné víře, aby všichni byli jedné mysli a jednoho mínění. A zatím, co jsou uvádění do jednoty víry, aby pohlíželi přímo v tvář vážným a důležitým pravdám pro tento čas, pracuje satan, aby zabránil jejich zdokonalení. Ježíš pracuje skrze své nástroje, aby shromažďoval a spojoval. Satan pracuje taktéž skrze své nástroje, aby rozptyloval a rozděloval. "Nebo aj, já rozkáži a tříbiti budu dům Izraelský mezi všemi národy, jako zrno je prosíváno na sítě, aby ani to nejmenší zrnéčko nepadlo na zem."

Bůh nyní zkoumá a zkušuje svůj lid. Charakter se projevuje. Andělé odvažují morální hodnotu ^{1T 333} a věrně zanášejí všechny činy lidských dítek. Mezi vyznávajícím Božím lidem jsou zkažená srdce, ale Bůh je bude zkoušet a ověřovat. Ten Bůh, který čte v srdci každého člověka, přivede na světlo skryté věci temnoty, kde jsou nejméně podezírány, ony kameny úrazu, které brání šíření pravdy, musí být odstraněny, aby Bůh měl čistý a svatý lid, kterému by oznámil své zákony a soudy.

Vůdce našeho spasení vede svůj lid krok za krokem, očisťuje a přizpůsobuje jej pro přeměnu a zanechává stranou ty, kteří mají sklony k odtržení se od církve, kteří nejsou povolni a ochotni dát se vést a jsou spokojeni vlastní spravedlností. "Je-li tedy světlo, které jest v tobě temnotou, jak veliká musí být tato temnota." Není většího omylu, který by mohl podvést lidskou mysl než ten, který vede člověka k shovívání si a sebedůvěře k víře, že má pravdu a že má světlo, když se odtrhuje od Božího lidu a když je jeho milovaným světlem temnota.

Skupina duší v ---, která se odtrhla od církve, je zatrpklá proti těm, kterých Bůh používá jako svých nástrojů, aby pozvedli Jeho lid, sjednocený na jediné správné základně. Jejich duch se vzpírá proti Božímu dílu, jejich působením přichází pohanění na Boží věc a vyvolává odpor nevěřících proti naší víře a dovoluje satanovi jásat. Ti, kteří mají v církvi právo a snaží se opravdu sloužit Bohu, mohou být po nějaký čas zneklidněni, znaveni těmi, kteří v jejich středu jsou v nepravdě a kteří byli ukázání jako samospravedliví a farizejští, ale budou-li trpěliví a budou -li pokorně kráčet před Bohem, modlit se v upřímnosti duše za Jeho sílu a Ducha, budou činit pokroky a ti, kteří nemají zdravou víru, budou zanechání.

Byl mi představen bratr J. a bylo mi ukázáno, že jeho jednání se Bohu nelíbí. Byl nestálý. Byl zmaten "Časem, který má přijíti"(Age-to-Come) ^{1T 334} a jelikož není toho nejmenšího souladu mezi teorii "Času, který má přijíti" a poselstvím třetího anděla, ztratil svou lásku a víru v toto poselství a byl podrážděným, jelikož se tolik o tom mluvilo. Třetí anděl přináší nejvážnější poselství všem obyvatelům země a Boží lid má být k němu lhostejný a nespojit svého hlasu s hlásáním tohoto slavnostního varování? Bratr J. je sveden a svádí i druhé. Jeho téma bylo posvěcení tehdy, kdy jeho srdce nebylo pravdivé. Jeho mysl je rozdvojena. Neměl kotvu, která by ho držela, a volně poletoval, aniž by měl pevnou, ustálenou víru. Mnoho času trávil vypravováním novinek kdekomu, historek to vypočtených na rozptylování a zneklidňování mysli. Měl mnoho řeči o mém muži a o mně a proti viděním. Jeho postoj byl: Vypravuj a my to povíme dál. Ale Bůh ho neposlal na takovouto misijní cestu. Nevěděl, komu slouží. Satan jej používal, aby uváděl mysli ve zmatek. Byť měl i malý vliv, používal jej, aby vyvolal předsudek proti poselství třetího anděla. Nepravdivými údaji stavěl do křivého světla vidění a slabé duše, které nebyly ustaveny v celé přítomné pravdě, hodovaly na těchto zprávách, místo na čisté potravě, pečlivě tříbené. Klamal se o posvěcení. Jestliže nyní nezmění svůj způsob života, nebude-li ochoten dát se poučit a nebude-li mít libosti v daném světle, bude Bohem zanechán, aby šel svou vlastní cestou a sledoval své vlastní nedokonalé soudy, až ve víře úplně ztroskotá a stane se svým nemoudrým jednáním varovným signálem těm, kdo si zvolili být nezávislými na církvi. Bůh otevře oči upřímným duším, aby poznaly kruté dílo těch, kdož rozptylují a rozdělují. Poznamená ty, kdo způsobují rozdvojení, aby každá upřímná duše mohla satanovým nástrahám uniknout.

Bratr J. přijal od bratra K. nesprávné učení o posvěcení, které je mimo poselství třetího anděla a všude, ^{1T 335} kde je přijato, zmaří lásku k poselství. Bylo mi ukázáno, že bratr K. se nachází na nebezpečné půdě. Nemá společenství s třetím andělem. Kdysi se těšil Božímu požehnání, ale nyní již nikoli, poněvadž si nevážil a neživil světlo pravdy, které svítilo na jeho cestu. Přinesl si od Metodistů nauku o posvěcení, dává ji přednost a nejvyšší důležitost. A svaté pravdy pro tuto dobu mají pro něho jen malý význam. Následoval své vlastní světlo, jeho temnota houstla, vzdaloval se stále více od pravdy, jež měla na něho pouze malý vliv. Satan ovládl jeho ducha a on velmi ublížil věci pravdy v severním Wisconsinu.

Byla to tato nauka o posvěcení, kterou sestra G. přijala od bratra K., kterou se snažila následovat a která ji přivedla k tomuto strašlivého fanatismu. Bratr K. zmátl a svedl mnoho duší touto naukou o posvěcení. Všichni, kteří ji přijímají, ztrácí ve velké míře svoji lásku a svůj zájem o poselství třetího anděla. Tento náhled na posvěcení je velmi krásně vyhlížející naukou. Očisťuje ubohé duše nalézající se v temnotě bludu a pýše. Dává jim zdání dobrých křesťanů a svatosti, i když jsou jejich srdce zkažená. Je to nauka míru a jistoty, nevynášející na světlo zlo a nenapomínající a nekárající nepravost. Špatně uzdravuje rány dcery Božího lidu, volajíc: Pokoj, pokoj, kde není pokoje. Mužové a ženy zkažených srdcí se halí v roucho posvěcení, je na ně pohlíženo jako na vzor celému stádci, zatím co jsou nástroji satanovými, používanými jim k lákání a svádění upřímných duší na scestí, aby nemohly pocítit sílu a důležitost vážných pravd, hlásaných třetím andělem.

Na bratra K. bylo pohlíženo jako na vzor, zatím co byl urážkou Boží věcí. Jeho život nebyl bez poskvrny. Jeho způsob života nebyl v souladu se svatým Zákonem Božím ^{1T 336} nebo s neposkvrněným Kristovým životem. Jeho zkažená povaha není podmaněna a přece velmi trvá na posvěcení a tím klame mnohé. Bylo mně poukázáno na jeho minulé práce. Zanedbal přivést duše k pravdě a utvrdit je v poselství třetího anděla. Představuje nauku o posvěcení jako záležitost vrcholné důležitosti, zatím co přikládá malou důležitost cestě, po které přichází Boží požehnání. "Posvěť je v pravdě své, Tvé Slovo pravda jest." Přítomné pravdy, která je touto cestou, není dbáno, ale je pošlapána. Lidé volají: "Svatost, svatost, posvěcení, posvěcení, odevzdání, odevzdání a neznají více ze zkušenosti, o čem mluví, než hříšník se svými zkaženými sklony. Bůh brzy strhne toto zbělené roucho vyznávaného posvěcení, kterým se zahalili někteří tělesně smýšlející, aby zakryli znetvoření své duše.

Je veden věrný zápis o skutcích lidských dítek. Nic nemůže zůstat skryto před očima Nejvyššího, Svatého Boha. Někdo jde cestou, protivící se přímo Božímu zákonu potom, aby zakryl svůj hříšný způsob, a vyznává, že je posvěcen Bohu. Tato vyznávána svatost se nikterak neprojevuje v jeho denním životě. Nesměřuje k pozdvižení jejich mysli a "nevede k zdržování se všeho zdání zla." My jsme učiněni divadlem světu, andělům i lidem. Naše víra je tupena pro pokřivený život tělesně smýšlejících. Vyznávají část pravdy, která posiluje jejich vliv, ale nemají společenství s těmi, kteří jsou spojeni celou vírou. Jakým vlivem působil bratr K.? Jaké bylo ovoce jeho práce? Kolik duší vyvedeno a zakotveno v přítomné pravdě? Kolik jich přivedl do jednoty víry? Neshromažďoval s Kristem. Jeho vliv rozptyloval. ^{1T 337} Jeho kázání jeví nedostatek a jeho obráceným se nedostává toho, co má být jejich skálou a ochranou ve dni Božího hněvu. Jeho kázání se nedostává soli a vůně. Nevyvádí duše pečlivě na víru obrácené, oddělené od světa a sjednocené s Božím zvláštním lidem. Jeho obrácení nemají kotvu, která by je držela, jsou pohánění sem i tam, až mnozí z nich zmateni a ztraceni ve světě zůstanou.

Bratr K. neví, jakého je ducha. Spojuje svou činnost s drakem, aby se tak stavěl proti těm, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví. Má tvrdý boj před sebou. Co se týče Soboty, zaujímá totéž postavení jako Baptisté sedmého dne. Oddělte sobotu od poselství a ztratí svou moc, ale když je spojena s poselství třetího anděla, doprovází ji moc, přesvědčující nevěřící a nevěrce a vyvádí je mocí a silou, aby stáli, žili a rostli a vzkvétali v Pánu. Je na čase pro Boží lid ve Wisconsinu, aby nalezl své místo. Kdo chce být na straně Páně? To má být hlásáno věrnými a zkušenými v každém místě. Bůh žádá, aby vyšli a skoncovali s různými vlivy, které by je od sebe oddělovaly, a od velké základny pravdy, ku které Bůh přivádí svůj lid.

Byl mi ukázán případ pana L. Ví mnoho o posvěcení, ale klame sám sebe a druzí jsou oklamávání v něm. Se svým posvěcením může vystačit tak po dobu shromáždění, ale zkoušku nesnese. Svatost Bible očisťuje život, ale srdce L. není očištěno. Zlo trvá v srdci a je vynášeno do života a nepřátelé naši víry mají příležitost hanobit světitele soboty. Posuzuji strom dle jeho ovoce.

2Kor 4,2: " Ale odmítáme ukrývání nešlechetností, nechodíme v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce Slovem Božím, ^{1T 338} ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím."

Mnozí se chovají právě opačně k shora uvedenému Písmu. Chodí v chytrosti a obírají se Slovem Božím lstivě. Nepotvrzují pravdu svým životem. Mají své zvláštní učení o posvěcení, ale Boží Slovo od sebe odvrhují. Modlí se o posvěcení, zpívají o posvěcení a vyhlašují posvěcení. Lidé zkaženého srdce přijímají naoko nevinnost a vyznávají, že jsou posvěcení, ale to není důkazem, že mají pravdu. Jejich skutky svědčí proti nim. Jejich svědomí je vyprahlé, ale den Božího navštívení přichází a dílo každého člověka bude zjeveno, jakého je druhu. A každý člověk obdrží odplatu dle svých skutků.

Anděl pravil, ukazuje na L.. Jak se můžeš opovážit hlásat mé zákony nebo brát moji smlouvu do svých úst? Neboť hle ty nenávidíš poučování a zavrhuješ mé Slovo. Když zachraňuješ zloděje, tedy s ním souhlasíš a jsi účastníkem cizoložství. Propůjčuješ svá ústa zlu a tvůj jazyk pronáší lest. Bůh rozptýlí a setřese tyto rozdělující vlivy a osvobodí svůj lid, když ti, kteří vyznávají celou pravdu, přijdou k Pánu o pomoc.

Není posvěcení Bible pro ty, kteří zavrhují část pravdy. Je dosti světla ve Slově Božím, aby nikdo nemusel bloudit. Pravda je tak vznešená, že může být obdivována těmi největšími lidmi a přece je tak prostá, že to nejpokornější, nejslabší dítko Boží ji může rozumět a být jí poučeno. Ti, kteří nevidí krásy v pravdě, kteří nepřikládají důležitosti poselství třetího anděla, budou bez omluvy, protože pravda je jasná.

2Kor 4,3-4: "Pakli zakryté jest evangelium naše před těmi, kteříž hynou, zakryté jest. V nichžto bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, ^{1T 339} aby jim nesvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží."

Jan 17,17.19: "Posvětiž jich v pravdě své, Slovo tvé pravda jest. Aj, já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě."

1Pt 1,22: "Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha Svatého, k milování neošemetnému bratrstva, z čistého srdce tedy jedni druhé milujte snažně."

2K 7,1: "Taková tedy majíce zaslíbení nejmilejší, očisťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží."

F 2,12-15: "A tak moji nejmilejší, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když vzdálen jsem od vás s bázní a s třesením…. Bůh zajisté jest, kterýž působí ve vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své. Všecko pak čiňte bez reptání a pochybování, abyste byli bez úhony a upřímní synové Boží, bez obvinění národu zlého a převráceného, mezi kterýmžto svěťte jako světla na světě."

J 15,3: "Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám."

Ef 5,25-27: "Muži milujte ženy své, jakož i Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil, očistil ji obmytím vody v slovu, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky nebo cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony."

Toto je biblické posvěcení. Není to pouze podívaná nebo vnější dílo. Je to posvěcení přijaté prostřednictvím pravdy. Je to pravda přijata srdcem a prakticky prožitá životem.

Ježíš jako člověk byl dokonalým, přece však rostl v milosti. L 2,52: "A Ježíš prospíval moudrostí ^{1T 340} a věkem a milostí u Boha i u lidí." I ten nejdokonalejší křesťan musí neustále růst ve známosti a Boží lásce.

2Pt 3,14.18: "Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažteš se, abyste bez poskvrny a bez vrásky před Ním nalezeni byli v pokoji. Ale rozmáhajíce se v milosti a v známosti Pána našeho a Spasitele Jezukrista, Jemuž sláva i nyní i na časy věčné. Amen."

Posvěcení není dílem okamžiku, hodiny nebo dne. Je to ustavičný vzrůst v milosti. Nevíme jednoho dne, jak těžký bude náš boj druhého dne. Satan žije a je činný a každého dne musíme upřímně volat k Bohu o pomoc a sílu v boji proti němu. Pokud satan vládne, musíme své "Já" křižovat, navyklé hříchy přemáhat, zde není ustání, zde není bodu, o kterém bychom mohli říci, že jsme jej dosáhli.

Fp 3,12: "Ne, že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím, zda bych i dosáhnouti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše."

Život křesťana je neustálým pochodem vpřed. Ježíš zjemňuje a očisťuje svůj lid, a když se Jeho obraz v nich dokonale odráží, teprve tehdy jsou dokonalí a svatí a připravení ku proměně. Od křesťana je požadována velká práce. Jsme napomínání, abychom se očistili ode vší nečistoty těla i ducha, zdokonalovali svatost v Boží bázni. Zde vidíme, v čem tato velká námaha spočívá. Zde je neustálá práce pro křesťana. Každá ratolest vinného kmene musí čerpat život a sílu z toho kmene tak, aby nesla ovoce.