Bylo mi ukázáno přizpůsobování se světu některých vyznávajících světitelů soboty. Ach, viděla jsem, že to je zneuctění jejich vyznání, zlehčování věci Boží. Neboť přidávají lež k svému vyznání. Domnívají se, že nejsou jako ostatní svět, ale přece jsou mu tak blízcí oděvem, hovorem a jednáním, že zde není rozdílu. Viděla jsem jak zdobí svá ubohá a smrtelná těla, která jsou každým okamžikem vydána na milost doteku prstu Božího a uvržení na lože utrpení. A pak se blíží své poslední proměně, smrtelná úzkost mučí jejich tělesnou schránku a závažná je pro ně jen jedna otázka: "Jsem připraven zemřít? Jsem připraven objevit se před soudnou stolicí Boží a podrobit se velké zkoušce?" Tehdy se jich tažte, jak smýšlejí o zdobení svého těla a mají-li vůbec pojem, co to znamená být připraven objevit se před Bohem, odpověděli by vám, že kdyby mohli vzít zpět a znovu prožít svoji minulost, že by opravili svůj způsob života, vyhnuli se bláhovostem světa, jeho marnivosti a pýše a odívali svá těla skromným rouchem a dávali tak příklad všem kolem sebe. Žili by pro slávu Boží.

Proč je to tak těžké žit pokorný život sebezapření? Poněvadž vyznávající křesťané nejsou mrtvi pro tento svět. Jest snadné žít ještě než umřeme světu. Ale mnoho jich touží po česneku a cibuli Egypta. Mají sklon k odívání a jednání co nejvíce světskému, avšak přes to se domnívají, že jdou cestou do nebe. Takoví však šplhají nějakou jinou cestou. Nevcházejí těsnou branou a úzkou cestou.

Byli mi ukázáni přítomní na konferenci. ^{1T 132} Anděl pravil: "Někteří budou potravou pro červy, někteří budou účastni posledních sedmi ran, někteří pak zůstanou na živu na zemi, aby byli při příchodu Ježíšově vzati do nebe."

Byla to slavnostní slova, promluvená andělem. Tázala jsem se ho, proč tak málo jich projevuje zájem o věčné blaho a nepřipravuje se na poslední proměnu. Pravil: "Země je přitahuje, její poklady jsou jim drahocenné. Nalézají toho dost, čím svoji mysl zaměstnávají a nemají kdy, aby se připravovali pro nebe. Satan je vždy připraven, aby je ponořil co nejhlouběji do těžkostí, ale jakmile jedna nesnáz pomine, vzbudí v nich nečistou žádost po světských věcech. A takto jejich čas projde a když je již příliš pozdě vidí teprve, že nezískali ničeho podstatného. Honili se za stíny a ztratili život věčný. Takoví budou bez omluvy.

Mnozí se šatí jako svět, aby měli vliv. Ale zde činí smutnou a osudnou chybu. Mají-li opravdový a zachraňující vliv, nechť se vyžijí ve svém vyznání, nechť ukazují svoji víru spravedlivými skutky a ukazují tak velký rozdíl křesťanů od světa. Viděla jsem, že slova, oděv a skutky by měly mluvit o Bohu. Potom bude na všechny působit svatý vliv a všichni o nich zvědí, že bývali s Ježíšem. Nevěřící uvidí, že Pravda, kterou vyznáváme, má svatý vliv a že víra v Kristův příchod působí na charakter mužů a žen. Když si někteří přejí uplatnit svůj vliv ve prospěch pravdy, nechte je tak žít a napodobit pokorný vzor.

Viděla jsem, že Bůh nenávidí pýchu, a že všichni pyšní a páchající zlo budou strništěm a den, kteří přijde je sežehne. Viděla jsem, ^{1T 133} že poselství třetího anděla musí nyní působit jako kvas na mnohá srdce, vyznávající, že mu věří a vyčistit jejich pýchu, sobectví, žádostivost a lásku ke světu.

Ježíš přijde a nalezne lid přizpůsobující se světu! Přizná se k němu jako ke svému lidu, který sobě očistil? Ach, nikoli. Nikdo, než čistí a svatí budou uznáni za Jeho. Ti, kdož byli utrpením očištěni a zběleli, oddělili se, neposkvrněni jsouce světem, jedině ti budou Jeho vlastnictvím.

Když jsem viděla strašlivou skutečnost, že se lid Boží přizpůsobuje světu, že vyjímaje pojmenování, není rozdílu mezi mnohými vyznávajícími učedníky něžného a líbezného Ježíše a nevěřícími, má duše krutě trpěla. Viděla jsem, že Ježíš je raněn a vydán veřejnému pohanění. Anděl pravil, když patřil na vyznávající lid Boží, milující svět, beroucí podíl na jeho duchu a řídící se jeho zvyky a mravy: "Zadržte, zadržte, aby váš díl nebyl s pokrytci a nevěřícími vně města. Vaše vyznání vám zapříčiní. ještě větší muka a váš trest bude větší, poněvadž jste znali Jeho vůli, ale neplnili jste ji."

Ti, kteří věří poselství třetího anděla, často urážejí věc Boží lehkomyslností, žertováním a vtipkováním. Bylo mi ukázáno, že tímto zlem jsou naše řady prostoupeny. Před Pánem by mělo být více pokory. Izrael Boží by měl roztrhnout své srdce a ne pouze své roucho. Je zřídka vidět dětskou prostotu. Souhlas lidí má větší význam než nelibost Boží. Anděl pravil: "Očistěte srdce svá, aby vás nenavštívil soudem, aby slabá nit života vašeho nebyla přetržena a nebyli jste uloženi do hrobu nezachráněni, nepřipraveni na soud. Neboť připravujete-li se do hrobu, aniž byste se co nejdříve smířili s Bohem a odtrhli se od světa, vaše srdce budou stále tvrdší a budete se opírat o nepravou oporu, ^{1T 134} domnělou připravenost a přijdete na svoji chybu příliš pozdě, abyste si mohli zajistit odůvodněnou nadějí.

Viděla jsem, že někteří vyznavači soboty tráví dlouhé hodiny hůře, než kdyby je odhodili, přemýšlením o tom neb onom způsobu, jak okrášlit ubohé smrtelné tělo. Když se snažíte vyhlížet jako svět co nejnádherněji, pamatujte, že totéž tělo může být v málo dnech potravou pro červy. A zatím co je zdobíte dle svého vkusu, pro potěchu oka, zmíráte duchovně. Bůh nenávidí vaši marnivost, zlou pýchu a hledí na vás jako na obílené hroby, plné zkaženosti a nečistoty uvnitř.

Matky dávají příklad pýchy svým dětem a takto činí, zasévají setbu, která vzroste a ponese ovoce. Žeň bude bohatá a jistá. Co zasejí, to sklidí. Nebude mýlky v ovoci. Viděla jsem rodičové, že je snazší pro vás učit své děti pýše, než pokoře. Satan a jeho andělé stojí po vašem boku a pracují s vámi, neb slova, která ke svým dítkám promlouváte, působí povzbudivě na jejich parádivost, aby se ve své pýše smísily se společností, která není svatá. Ó rodičové, vrážíte si do vlastní hrudi osten, který často v trýzni pocítíte. Chcete-li zmařit tuto smutnou lekci, které jste učili své dítky, poznáte, že je to těžká věc. Můžete jim odpírat věci, které by uspokojovaly jejich pýchu, avšak ona stále žije v srdci a touží, aby byla ukojena a nic nemůže zabít tuto pýchu, než rychlý a mocný zásah Ducha Božího. Když ten nalezne cestu k srdci, pracuje tam jako kvas a vytrhne ji ze srdce.

Viděla jsem, že mladí i staří lidé zanedbávají Bibli. Nečiní tuto knihu předmětem svých studií a svým životním pravidlem, jak by měli. Zvláště mládež se proviňuje tímto zanedbáváním. Většina jich je pohotová a nalézá dost času ke čtení téměř každé jiné knihy. Ale Slovo, které ukazuje cestu do života, do života věčného, není čtena a denně studována. ^{1T 135} Tato vzácná, důležitá kniha, která je bude v posledním dni soudit, není téměř vůbec čtena. Jalové romány jsou přímo hltány, zatím co Bible je přehlížena a zanedbávána. Přijde však den, den mraků a hluboké temnoty, kdy si všichni budou přát, aby byli důkladně obeznámení s čistou, prostou pravdou Slova Božího, aby mohli skromně, ale rozhodně podat důvod své naděje. Jak jsem viděla, musí mít důvod pro svou naději, aby posílili své vlastní duše pro strašlivý boj. Bez něho jsou nedokonalí a nemohou mít ani pevnosti ani rozhodnosti.

Rodiče by učinili nejlépe, kdyby spálili bezcenné běžné povídky a romány, jakmile jim přijdou do domu. Bylo by to činem milosrdenství pro jejich dítky. Povzbuzovávání je ku čtení těchto povídek, je to jako očarování. Svádí a otravují mysl i ducha. Rodiče, viděla jsem, že nevzbudíte-li zájem svých dítek pro věčnost, budou určitě ztraceni a to vaším zanedbáním. A možnost, že nevěrní rodiče budou sami zachránění, je velmi malá. Rodiče mají jít příkladem napřed, měli by působit svatým vlivem ve svých rodinách. Měli by být skromní ve svém oblékání, rozdílní od lidí kolem sebe. Cení-li si věčný život svých dětí, měli by kárat jejich pýchu, upřímně kárat a nepovzbuzovat k ní slovem ni činem. Ach ta pýcha, vyznávajícího lidu Božího, která mi byla ukázána. Vzrůstá každým rokem, tak že je dnes nemožné rozeznat vyznávající lid adventní ve světě kolem něho. Viděla jsem, že tato pýcha musí být vyrvána z našich rodin.

Mnoho peněz bylo již vydáno za stuhy a krajky čepců, za límečky a jiné zbytečné předměty na ozdobu těla, (Často mně byla položena otázka, zda mám za špatné nošení hladkých prostých límečků. Moje odpověď zněla: "Nikoli" Někteří brali doslovně, co jsem napsala a tvrdili, že je špatné nosit vůbec límečky jakéhokoliv druhu. Bylo mi však pouze ukázáno nošení nákladných, drahých límců a zbytečných stuh, které někteří světitelé soboty nosili a dosud nosí z okázalosti a módy. Zmínila jsem se o límcích, nemínila jsem, aby bylo chápáno, že nesmí být nic límci podobného nošeno a když jsem se zmínila o stuhách, že nemají být nošeny vůbec žádné stuhy.) ^{1T 136} zatím co Ježíš, král Slávy, jenž položil svůj život, aby nás vykoupil, nesl korunu trnovou. Takto byla ozdobena svatá hlava našeho Pána. Byl mužem bolesti a obeznámen se starostí. Byl raněn za naše přestoupení, byl trápen pro naše hříchy, trest za náš klid spočíval na Něm a Jeho ranami jsme uzdraveni. A právě ti, kteří vyznávají, že jsou obmyti krví Ježíšovou za ně prolitou, šatí a zdobí svá ubohá smrtelná těla a odvažují se prohlašovat, že jsou následovníky Svatého, sebe zapírajícího, pokorného Vzoru. Kéž by jen všichni mohli vidět, jak to vidí Bůh a jak mně to ukázal. Cítila jsem takovou úzkost u srdce, když jsem to viděla, že to bylo pro mne téměř neúnosné. Anděl pravil: "Lid Boží je opravdu zvláštní a takový sobě očistil!" Viděla jsem, že zevnější vzhled je zrcadlem srdce. Je-li zevnějšek ověšen stuhami, límečky a zbytečnými věcmi, ukazuje to jasně, že láska k tomu všemu je v srdci. Dokud takoví lidé nebudou očištěni od této zkaženosti, nikdy neuzří Boha, neboť jedině lid čistého srdce Jej spatří.

Viděla jsem, že sekera musí být přiložena ke kořeni stromu. Taková pýcha by neměla být trpěna v církvi. Jsou to tyto věci, které oddělují Boha od Jeho lidu, co před ním uzavírá truhlu smlouvy. Izrael usnul v pýše, zvyklostech a přizpůsobování se světu v jejich samém středu. Jejich zpupnost, žádostivost a láska ke světu vzrůstá každým měsícem. Když však jsou jejich srdce dotčena pravdou, působí to smrt světu a oni odloží stuhy, krajky a límečky a jsou-li mrtvi, nepohne jimi posměch, vtipkování a pohrdání nevěřících. Budou pociťovat úzkostlivou touhu být odděleni od světa, ^{1T 137} tak jako jejich Mistr. Nebudou napodobovat pýchu, zvyky a způsoby světa. Budou mít stále před očima vznešený cíl, oslavování Boha a získání nesmrtelného dědictví. Tato vyhlídka pohltí vše i zemskou dočasnou povahu. Bůh bude mít lid oddělený a rozdílný od světa. A jakmile někteří projeví přání napodobovat zvyklosti světa, které ihned nepotlačí, Bůh přestane se k nim přiznávat jako ke svým dítkám. Jsou dětmi světa a temnoty. Touží po Egyptském česneku a cibuli, to znamená, že si přejí podobat se co nejvíce světu. Ti; kteří toto činí a vyznávají, že přijali Krista, zříkají se Ho tím a dokazují, že jsou cizinci pro něžného a líbezného Ježíše, cizinci též pro Jeho milost. Kdyby se s Ním byli seznámili, chodili by tak, aby Ho byli hodni.