Viděla jsem, že nemáme příchod Páně pouštět se zřetele. Anděl pravil: "Připravte se, připravte se na to, co přijde na svět. Nechť vaše skutky jsou v souladu s vaší vírou!" Viděla jsem, že mysl se musí upínat k Bohu, a že máme působit svým vlivem pro Boha a Jeho pravdu. Nemůžeme uctívat Boha a sami být nepořádní a lhostejní. Nemůžeme Ho oslavovat jsme-li malomyslní. Musíme vážně pomýšlet na zajištění spasení svých duší a zachraňovat druhé. Musíme tomu přikládat všechnu důležitost, vše ostatní je až na druhém místě.

Viděla jsem nádheru nebes. Slyšela jsem anděly zpívat uchvacující písně, opěvující chválu, čest a slávu Ježíšovu. Tehdy jsem si alespoň částečně uvědomila divuplnou lásku Syna Božího. Opustil všechnu slávu, kterou byl zahrnut v nebi a měl takový zájem na našem spasení, že snášel trpělivě a pokorně všechnu hanu a všechen posměch, který jen mohl člověk na Něj uvalit. Byl zraněn a zbičován, byl přibit na kříž Golgoty ^{1T 124} a vytrpěl nejstrašlivější smrt, aby nás před smrtí zachránil, abychom my mohli být obmyti Jeho krví a pozvednuti k životu s Ním ve stáncích, které pro nás připravil, abychom se radovali ze světla a slávy nebes, abychom slyšeli anděly zpívat a zpívali s nimi.

Viděla jsem, že celá nebesa mají účast na našem spasení a my bychom měli být neteční? Máme být nedbalí, jako by bylo tak malou záležitostí, budeme-li ztraceni nebo spaseni? Budeme takto podceňovat oběť, která byla za nás přinesena? Někteří tak činí. Posmívají se nabízené milosti a hněv Boží je na nich. Duch Boží nebude stále zarmucován. Odstoupí, bude-li to jen ještě o něco déle trvat. Ukazují-li svými životy po všem tom, co Bůh učinil, aby zachránil lidstvo, že podceňují nabízenou milost Ježíšovu, bude smrt jejich údělem a bude draho zaplacena. Bude to hrozná smrt, neboť budou muset prožít onu trýzeň, kterou prodělával Kristus na kříži, jen proto, aby i pro ně dosáhl spasení, které zamítli. A tehdy si uvědomí, co ztratili - život věčný a nesmrtelné dědictví. Velká oběť, která byla přinesena pro záchranu duší, ukazuje nám jejich cenu. Je-li drahocenná duše jednou ztracena, je ztracena navždy.

Viděla jsem, anděla stojícího a v rukou měl váhy, vážil myšlenky a zájmy lidu Božího, zvláště pak mladých lidí. Na jedné misce byly myšlenky a zájmy, směřující k nebesům, na druhé pak myšlenky a zájmy, tíhnoucí k zemi. A na tyto váhy byla hozena všechna četba povídek, myšlenky týkající se oděvu a okázalosti, marnivosti, pýchy atd. Ach, jak vážný okamžik! Andělé Boží stojící s váhami a vážící myšlenky dítek, které Ho vyznávají, které si činí nárok, že jsou mrtvými pro tento svět a osobují si právo na znovuoživení v Bohu. Miska, naplněná pozemskými myšlenkami, marnivostí a pýchou, rychle klesala přesto, že závaží po závaží z vah padalo. Miska s myšlenkami a zájmy nebeskými rychle stoupala, ^{1T 125} tak jak druhá klesala a ach jak byla lehká. Mohu to vyprávět jen tak, jak jsem to viděla, ale nikdy nebudu moci vylíčit vážný a živý dojem, který byl vtisknut mé duši, když jsem viděla anděla vážícího na váhách myšlenky a zájmy lidu Božího. Anděl pravil: "Mohou takoví vstoupit do nebes? Nikoli, nikoli, nikdy. Řekni jim, že naděje, kterou nyní chovají, je marná a jestliže se spěšně nebudou kát a nezískají spasení, musí zahynout!"

Pouhá forma zbožnosti nikoho nespasí. Všichni musí mít hlubokou a živou zkušenost. Jedině to je zachrání v době těžkostí. Potom bude jejich dílo zkoušeno jakého je druhu, a je-li ze zlata, stříbra a drahokamů budou ukryti jako ve skrýši stánku Páně. Ale je-li jejich dílo pouhé dřevo, seno a strniště, nic je nemůže uchránit před prudkostí hněvu Hospodinova.

Mladí, právě tak jako ti starší, budou požádáni, aby uvedli důvod své naděje. Ale mysl, předurčena Bohem pro lepší věci, stvořena k Jeho dokonalé službě, trvá na věcech bláhových, místo na věčných zájmech. Duše, která jest ponechána, aby putovala kamkoliv se jí zachce, má právě takovou možnost porozumět pravdě, viditelnému důkazu Slova Božího pro zachovávání soboty a pravému základu křesťanské naděje - jako studovat vzhled, způsoby, oděvy atd. Ti, kteří ponechají svoji mysl, aby se těšila a bavila bláhovými historkami a jalovými povídkami, živí svoji fantasii a zář Slova Božího je pro ně zatemněna. Jejich mysl je přímo odváděna od Boha. Zájem na Jeho drahocenném Slově je mařen.

Byla nám dána kniha, aby nás vedla přes nebezpečí tohoto temného světa k nebesům. Říká nám, jak můžeme uniknout hněvu Božímu a také nám vypráví o utrpení Syna Božího za nás, o velké oběti, která byla přinesena, abychom mohli být spaseni a radovat se na věky z přítomnosti Boží. A jestliže někteří promeškají slyšet pravdu zde na této zemi, bude to jejich vlastní chyba, budou bez omluvy. ^{1T 126} Slovo Boží nám praví, jak se můžeme stát dokonalými křesťany a ujít sedmi posledním ranám. Ale oni nejeví zájem, aby se o to pokusili. Jiné věci potěšují jejich ducha, modly jsou jimi hýčkány a svaté Slovo Boží je zanedbáváno a podceňováno. Tak zvaní křesťané si zahrávají s Bohem a až je bude Jeho svaté Slovo v posledním dni soudit, budou nalezeni lehkými. Slovo, které zanedbávali pro bláhové romány, podrobuje zkoušce jejich životy. Toto je měřítkem, jejich motivy, slova, skutky a způsob jakým užívají svého času, vše je porovnáváno se psaným Slovem Božím, a jestliže v tom neobstojí, je jejich případ pro vždy rozhodnut.

Viděla jsem, že mnozí se měří mezi sebou a porovnávají své životy se životy druhých. To nemá být. Nikdo jiný než Kristus nám není dán za vzor. On je naším pravým vzorem a každý by se měl snažit, aby vynikl v Jeho napodobení. Jsme buď spolupracovníky Kristovými nebo spolupracovníky nepřítelovými. Buď shromažďujeme s Kristem nebo rozptylujeme. Buď jsme celým svým srdcem přesvědčenými křesťany, nebo vůbec žádnými. Kristus praví: "Kéž bys byl studený nebo horký. A tak, že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě z úst svých."

Viděla jsem, že někteří sotva vědí, co to je sebezapření a oběť, nebo co to je trpět pro víru. Ale nikdo nevkročí do nebes, kdo nepřinese nějaké oběti. Duch oběti a sebezapření by měl být pěstován. Někteří neobětovali sebe; svá vlastní těla na oltář Boží. Libují si v proměnlivých prudkých a rozmarných náladách, uspokojují své chutě a dbají pouze svých vlastních sobeckých zájmů, bez ohledu na věc Boží. Ti, kdož jsou ochotni podstoupit jakoukoliv oběť pro život věčný, obdrží jej a bude za to stát pro něj trpět sebe sama křižovat a obětovat každou modlu. Daleko převyšující a věčná váha slávy pohltí vše a zatemní každé pozemské potěšení.