Ti bratři světící sobotu, kteří kladou odpovědnost za své šafářství do rukou svých manželek, i když by sami byli schopni vyřídit totéž, jsou nemoudří a toto jejich předávání se Bohu nelíbí. Manželovo šafářství nemůže být převedeno na manželku. Přece však je někdy činěn pokus, k velké škodě obou. Věřící manžel předal svůj majetek své nevěřící družce a doufal, že ji tím uspokojí, že odzbrojí její oposici a že jí nakonec přiměje, aby uvěřila pravdě. Ale toto není nic méně a nic více než zakoupit si mír nebo podplatit ženu, aby uvěřila pravdě. Prostředky, které Bůh propůjčil k šíření pravdy, jsou předávány někomu, kdo není pravdě nakloněn. Jaký počet podá takový šafář, až bude Mistr požadovat jeho vlastnictví i s úroky?

Věřící rodiče často předali svůj majetek nevěřícím dětem, a tak se zbavili možnosti i moci dát Bohu, co je Jeho. Tímto počínáním odložili odpovědnost, kterou Bůh na ně vložil. Dali do nepřítelových řad prostředky, svěřené jim Bohem, aby Mu byly navráceny investováním do Jeho věci, až toho bude od nich požadovat. Není Božím příkazem, aby se rodiče vzdali vlády nad svým majetkem, když jsou schopni své záležitosti sami vyřizovat, ani ne dětem, které jsou téže víry. ^{1T 529} Tito málokdy pociťují tolik oddanosti Boží věci. Nebyly dosud vyškoleny v protivenstvích a bídě, aby kladly větší váhu na nebeský poklad a menší na poklady zemské. Prostředky v rukou takových se stávají největším zlem. Je to pro ně pokušením, aby si oblíbily vše pozemské, kladly svoji důvěru v majetek a měly pocit, že mimo toto potřebují jen málo. Když dostanou do rukou prostředky, kterých nezískaly vlastní námahou, použijí jich velmi zřídka moudře.

Když předá manžel majetek své ženě, otevírá jí široce dveře pro pokušení, ať již je věřící nebo nevěřící. Je-li věřící a od přírody lakomá, má-li sklon k sobectví a přisvojování si, bude pro ni boj s manželovým šafářstvím a jejím vlastním hospodařením mnohem tvrdší. Aby mohla být spasena, musí přemoci všechny tyto zvláštní, špatné rysy a musí napodobovat charakter svého božského Pána. Musí hledat příležitost, kde by mohla činit jiným dobře, milujíc druhé tak, jako Kristus miloval nás. Měla by pěstovat vzácný dar lásky, který tak mohutně vlastnil náš Spasitel. Jeho život byl charakterizován ušlechtilou nesobeckou dobrotou. Jeho celý život nebyl poskvrněn ani jediným sobeckým činem.

Nechť je manželův důvod jakýkoliv, položil své ženě do cesty velký kámen úrazu, který jí brání, aby přemohla zlo. A je-li předání učiněno dětem, může dojít k témuž zlému následku. Bůh čte jeho pohnutky. Je-li sobecký a učiní-li předání, aby zakryl svoji lakotu a omluvil se tak, že neučinil ničeho pro šíření Božího díla, postihne ho určitě kletba nebes. Bůh čte úmysly a předsevzetí srdce a zkouší úmysly lidských dítek. Jeho znamení, viditelná nelibost, nemusí se vždy jevit jako v případě Ananiáše a Zafíry. Avšak konečné potrestání nebude na žádný pád lehčí než jejich. Pokusem oklamat lidi, ^{1T 530} lhali Bohu. "Duše, která hřeší, zemře."

Takoví neobstojí na soudu lépe, než onen muž, který obdržel jednu hřivnu a skryl ji v zemi. Když byl povolán, aby skládal počet, obvinil Boha z nespravedlnosti: "Věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna kde jsi nerozsíval a sbíraje, kde jsi nerozsypal. I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi /kde tím Boží věc ničeho nezískala/, aj, teď máš, což tvého jest." Bůh pravil: "Nu vezmětež od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven… a toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tam bude pláč a skřípení zubů." Tento člověk se obával, že by jeho pán vyzískal upotřebením jeho hřivny.

Viděla jsem, že mnozí zabalili své hřivny do ubrousků a skryli je v zemi. Zdálo se, že se domnívají, že každý haléř investovaný do Boží věci je pro ně ztracen a nad to i vykoupení. Je tomu tak u těch, kteří tak myslí. Neobdrží odměnu. Dávají s odporem, proti své vůli, jedině proto, že se cítí zavázáni něco dělat. Bůh miluje radostného dárce. Ti, kteří se oddávají falešné naději, že mohou svoji odpovědnost přesunout na manželku nebo děti, jsou klamáni nepřítelem. Převod majetku nezmenší jejich odpovědnost. Jsou odpovědni za prostředky, které nebesa svěřila jejich péči, a žádným způsobem se nemohou z této odpovědnosti vymluvit, dokud jí nebudou zproštěni tím, že dají Bohu, co jim byl svěřil.Láska ke světu odděluje od Boha. "Miluje-li kdo svět, lásky Otcovy není v něm." Nikomu není možno rozpoznat pravdu, dokud má jeho lásku svět. Svět se staví mezi něho a Boha. Zastírá zrak a zastiňuje schopnosti takovou měrou, že je pro ně nemožné rozlišovat posvěcené věci. ^{1T 531} Bůh volá k takovým: "Umejte ruce hříšníci a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli. Ssouženi buďte a kvělte a plačte, smích váš obrátiž se v kvílení a radost v zármutek." Ti, kteří poskvrnili své ruce nečistotou svět, jsou vyzýváni, aby se očistili od těchto skvrn. Ti, kteří se domnívají, že mohou sloužit světu a přesto milovat Boha, jsou dvojité mysli. Nemohou sloužit Bohu a mamoně. Jsou to lidé dvojité mysli, milující svět a ztrácející všechen pojem závaznosti vůči Bohu a přesto vyznávající, že jsou Kristovými následovníky. Nejsou ani jedním ani druhým. Ztratí oba světy, jestliže neumyjí svých rukou a neočistí svých srdcí poslušností čistých zásad pravdy. "Kdo praví, že v Něm přebývá, má tak choditi jak On chodil." "V tom je dokonalá láska naše, že můžeme směle přistoupiti v den soudu, nebo jaký On je, takovými jsme my v tomto světě." "Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech." 2Pt 1,4.

Žádosti světa maří pravou zbožnost. Láska ke světu a k věcem, které jsou ve světě, dělí nás od Otce. Vášeň po zemském zisku se množí mezi těmi, kteří vyznávají, že očekávají na brzký příchod našeho Spasitele. Žádosti těla, žádosti očí a pýcha života, vládne i nad vyznávajícími křesťany. Pachtí se za věcmi tohoto světa s chamtivou žádostí a mnozí zaprodají věčný život za nesvatý zisk.