Drahý br. F., můj duch byl značně poučen v jednom nebo dvou bodech. Když noc co noc ve spánku píši tobě dopisy, myslím, že je na čase, abych vykonala svoji povinnost vůči svému přesvědčení. Když mně bylo ukázáno, že Dr. E. se v některých instrukcích pacientům mýlí, viděla jsem, že jsi v mnohém došel k témuž přesvědčení a že nadejde čas, že budeš o tom správně usuzovat. Týká se to práce a zábavy. Viděla jsem, že by více prospělo většině nemocných, kdyby se jim dovolila lehká práce, aby se na nich i vyžadovala, místo aby byli nuceni setrvávat v nečinnosti a lenosti. ^{1T 568} Bude-li síla vůle udržována v činnosti, aby probudila dřímající schopnosti, bude největší pomocí k nabytí zdraví. Vezmi všechnu práci těm, kteří byli po celý svůj život prací přetíženi, a v devíti případech z desíti bude tato změna znamenat škodu. To se ukázalo být pravdou v případě mého manžela. Bylo mně ukázáno, že musí být dávána přednost práci venku, před práci v uzavřených místnostech. Ale nemůže-li toho být docíleno, zaměstnalo a rozptýlilo by mysl lehké zaměstnání v místnosti a předešlo by pozorování symptomů a lehkých bolestí a též stesku po domově.

Viděla jsem, že tento systém "ničeho nedělání" byl největší kletbou jak pro tvoji manželku, tak i pro mého manžela Bůh dal prvnímu páru v Edenu práci, poněvadž věděl, že budou šťastnější, když budou pracovat. Z toho, co mně bylo ukázáno, jsem viděla, že tento systém je neštěstí pro tělo i duši. Lehké zaměstnání nevzruší ducha ani sílu více než zábavy. Nemocní se často považují za zcela neschopné něco dělat, ale kdyby se vzchopili a poručili své vůli, aby vykonali určité množství tělesné práce každý den, byli by mnohem šťastnější a mnohem rychleji by se uzdravovali. Později napíši o tom podrobněji.