Drahý bratře D., vzpomínám si na Tvoji tvář mezi několika jinými, které mně byly 25. prosince 1865 v Rochesteru, N.Y., ve vidění ukázány. Bylo mně ukázáno, že jsi v pozadí. Jsi přesvědčen, že máme pravdu, ale dosud jsi nezakusil jejího posvěcujícího vlivu. Nešel jsi těsně ve šlépějích našeho Vykupitele, a proto nejsi připraven, abys chodil tak jak chodil On. Když nasloucháš slovům Pravdy, říká ti tvůj rozum, že to je správné, nemůže to být popřeno, ale ihned řekne neposvěcené srdce: "To je tvrdá řeč, kdo ji může snést?" Bylo by lépe, kdybys zanechal svého úsilí vyrovnávat krok s Božím lidem, neboť budou povstávat stálé nové, divné těžkosti, jednou budeš muset přestat a můžeš tak přestat nyní a lépe než jít dále."

Nemůžeš souhlasit s vyznáváním pravdy, aniž bys prožíval. Ty jsi vždy obdivoval život souhlasící s vyznáním. Byla mně ukázána kniha, ve které bylo napsáno tvé jméno s mnoha jinými. Proti tvému jménu byla černá skvrna. Ty ses na ni díval a pravil: "Nikdy nemůže být vymazána." Ježíš pozvedal své zraněné ruce a pravil: "Jedině má krev ji může vymazat. Zvolíš-li si od nynějška stezku pokorné poslušnosti a budeš-li se spoléhat jedině na zásluhy mé krve, ku přikrytí minulých přestupků, vymaži tvá přestoupení a přikryji tvé hříchy. Ale zvolíš-li stezku přestupníků, dostane se ti odměny přestupníků. Odplata za hřích je smrt."

Viděla jsem, jak tě zlí andělé obklopují a snaží se odvrátit tvé srdce od Krista, jak tě chtějí přimět, abys pohlížel na Boha jako na Boha soudu a abys ztratil se zřetele lásku, soucit a milosrdenství ukřižovaného Spasitele, který chce spasit všechny, kteří k Němu přicházejí. ^{1T 544} Anděl pravil: "Když některý člověk zhřeší, máme u otce zástupce, Ježíše Krista spravedlivého."

Když trpíš duševní úzkostí, když nasloucháš satanovu našeptávání, reptání a naříkání, je přisluhující anděl pověřen, aby ti poskytl potřebnou pomoc a aby zahanbil řeč tvé nevěřící mysli. Ty r:edůvěřuješ Bohu, ty nevěříš, že může až do krajnosti spasit. Zneuctíváš Boha touto hrubou nevěrou a způsobuješ si sám mnoho zbytečného utrpení. Viděla jsem nebeské anděly obklopovat tebe, odhánět zlé anděly a pohlížet se soucitem a starostí na tebe, ukazovat tobě k nebesům, ke koruně nesmrtelnosti a pravící: "Kdo chce zvítězit, musí bojovat."

Ačkoli jsi v pochybnostech a zmatku, neodvažuješ se zcela přetrhnout pásku mezi sebou a Božím lidem, zachovávajícím přikázání. Přece však ses nevzdal všeho pro pravdu, nepodrobil ses sám, nepodrobil jsi svoji vlastní vůli. Obáváš se položit sebe a vše co máš na Boží oltář, aby nemohlo být od tebe požadováno, slova a činy dokonce i naše myšlenky a úmysly srdce. Ty, milý bratře, se bojíš, že tě bude pravda stát příliš mnoho, ale to je jedno ze satanových našeptávání. Dovol, ať si vezme vše, co máš, a ještě to nebude stát příliš mnoho. Hodnota, kterou obdržíš, bude-li správně oceněna, je věčné břímě slávy. Jak málo je od nás požadováno. Jak malá je oběť, kterou můžeme přinést u porovnání s onou obětí, kterou za nás přinesl náš božský Pán. A přes to se tě zmocňuje duch reptání pro cenu věčného života. Ty, právě tak jak druzí tvoji bratři v --- jste měli vážné boje s velkým protivníkem duší. Častokráte jste téměř podlehli v zápase, ale vliv tvé manželky a tvé nejstarší dcery získal převahu. ^{1T 545} Tito členové tvé rodiny by byli celým srdcem poslušni pravdy, kdybys je jen ty svým vlivem podpíral.

Tvoje dcery hledají v tobě příklad, neboť se domnívají, že jejich otec musí mít pravdu. Jejich spása závisí velmi mnoho na tvém způsobu života. Ustaneš-li v boji o věčný život, strhneš s sebou i své děti, zlomíš ducha své věrné ženy, zničíš její naděje a vezmeš jí chuť k životu. Jak bys mohl na soudu dosvědčit, že tvoje nevěra zavinila jejich zkázu?

Viděla jsem, že jsi několikráte podlehl satanovým našeptáváním, abys přestal žít podle pravdy, neboť pokušitel ti řekl, že neuspěješ ani s nejlepší snahou, že se vší svojí slabostí a vším nezdarem ti bude nemožné žít životem odevzdaným. Bylo mi ukázáno, že tvoje manželka a nejstarší dcera jsou tvými dobrými anděly, že se nad tebou trápí, že tě povzbuzují k odporu proti mocným satanovým svodům. A tvoje veliká láska k nim tě přiměla, abys opět upjal svoji chvějící se víru k Božím zaslíbením. Satan čeká, aby tě mohl strhnout a jásat nad tvým pádem. Ti, kteří šlapou po Božím zákoně, jsou tebou ve své vzpouře posilováni. Nemohou nabýt síly, dokud ty nezaujmeš rozhodný postoj k pravdě.

Systematická dobročinnost se zdá pro tebe nepotřebnou. Přehlížíš skutečnost, že má svůj původ u Boha, jehož moudrost je neomylná. Tento plán je nařízen, aby zabránil zmatku, aby napravil chtivost, lakotu, sobectví a modloslužbu. Tento systém měl způsobit, aby břemena spočívala lehčeji, ale přesto s náležitou váhou na všech. Spása lidstva stojí drahou cenu, dokonce život Pána Slávy, který se dobrovolně obětoval, aby pozvedl člověka z ponížení, aby se mohl stát dědicem světa. Bůh tak ustanovil, aby člověk pomáhal svému bližnímu ve velkém díle vykoupení. ^{1T 546} Ten, kdo se této povinnosti chce zprostit, kdo je neochoten zapřít sám sebe, aby se i druzí mohli s ním stát účastníky nebeské výsady, dokazuje, že je nehoden života, který má přijít, nehoden nebeského pokladu, který stojí tak velikou oběť. Bůh si nepřeje neochotného daru, žádné vynucené oběti. Ti, kteří jsou skutečně obrácení a cení si Boží dílo, budou radostně dávat to málo, které je od nich požadováno, pokládají to za udělenou výsadu.

Anděl pravil: "Odříkej se tělesných rozkoší, které vedou boj proti duši." Zdravotní reforma je ti kamenem úrazu. Zdá se ti být zbytečným přívěškem pravdy. Není tomu tak, je části pravdy. Stojí před tebou dílo, které se ti přiblíží těsněji a bude těžší, než cokoli ti bylo dosud snášet. Zatím co váháš a stojíš stranou, nechápeš se požehnání, které obdržet je tvojí výsadou, utrpíš ztrátu. Pociťuješ pohoršení právě nad tím požehnáním, které ti nebesa dala do cesty, aby ti usnadnila pokrok. Satan ti to předvádí v co nejpokáraníhodnějším světle, abys potíral, co by bylo pro tebe tím největším ziskem, co by bylo pro tvé tělesné i duchovní zdraví. Ty jsi jedním z lidí, který by měl zisk ze zdravotní reformy. Pravda přijatá v každém bodě této reformy bude největším ziskem a předností. Ty jsi člověk, kterému by bezmasá dieta jen posloužila. Byl jsi v nebezpečí, že budeš v jediném okamžiku raněn paralysou, že bude polovina tvého těla mrtva. Odpírání chuti je pro tebe záchranou, ale ty na to pohlížíš jako na velké odříkání.

Příčina, proč není mládež dnešní doby náboženství nakloněna, spočívá v chybném vychování. To není pravá láska k dětem, která shovívavě přihlíží k jejich vášním nebo připouští, aby neposlušnost rodičovských příkazů zůstala nepotrestána. ^{1T 547} "Právě tak jak je ohýbán proutek, ohýbá se i strom." Matka by měla vždy spolupracovat s otcem v úsilí dát svým dětem dobrý křesťanský charakter. Do svých dětí zamilovaný otec by neměl zavírat oči nad jejich chybami, poněvadž není příjemným zjednávat nápravu. Vy oba se musíte vzchopit a s pevností nikoli hrubě, ale rozhodně dát svým dětem znát, že vás musí poslouchat.

Otec nesmí být jako dítě a jednat pouze pudově. Je spojen se svojí posvátnou rodinou svatou páskou. Otec je středem celé rodiny. Jeho pojmenování "domácí páska" (angl. husband) je pravou definicí manžela. Je zákonodárcem, zjevující ve svém vlastním mužném chování přísné ctnosti, sílu, poctivost, čestnost a praktickou užitečnost. Otec je v jednom smyslu knězem domácnosti, přinášejícím na Boží oltář ranní a večerní oběť, zatím co se žena a děti sjednocují na modlitbách a chvalořečeních. S takovou domácností bude Ježíš zůstávat a skrze Jeho občerstvující vliv má být slyšet radostné volání rodičů: "Aj, já a dítky, které mně Pán dal." Spaseni, spaseni, spaseni na věky spaseni! Osvobozeni od zkázy, která vládne světem v žádostech a skrze Kristovy zásluhy učiněni dědici nesmrtelnosti. Viděla jsem však jen málo otců takto si uvědomovat svoji odpovědnost. Nenaučili se ovládat sami sebe, a dokud se tomu nenaučí, budou hrát jen ubohou úlohu ve vedení svých dětí. Dokonalé sebeovládání působí na rodinu jako kouzlo. Když je toho dosaženo, je získáno velikého vítězství. Tehdy mohou vychovávat své dítky v sebeovládání.

Mé srdce bolí a touží po sboru v ---, neboť tam čeká na vykonání velké dílo. Božím úmyslem je, mít v tomto místě svůj lid. Je tam pro dobrý sbor materiál, ale musí tam být vykonána důležitá práce, aby byly odstraněny ostré hrany a aby byli připraveni na řádnou práci, aby všichni pracovali jednotně a táhli za jeden provaz. Dosud tomu bylo tak, ^{1T 548} že když pociťoval jeden nebo dva potřebu vzchopit se, stát jednotně a pevněji na vyvýšené základně pravdy, druzí se vzchopit nesnažili. Satan jim vnukl ducha vzpoury a zmalomyslněl ty, kteří chtěli postupovat. Spolčovat se, když bylo naléháno, aby se drželi díla, zmocnil se jich duch zatvrzelosti, a když měli pomoci, brzdili. Někteří se nechtěli podrobit přitesávajícímu Božímu noži. Když po nich přejíždí a shlazuje nerovný povrch, naříkají na příliš krušnou a přísnou práci. Přejí si dostat se z Boží dílny, kde by jejich nedostatky zůstaly nerušeny. Zdá se, že nevidí svůj stav. Ale jejich jedinou nadějí je, aby zůstali tam, kde budou nedostatky v jejich křesťanském charakteru viděny a napravovány.

Někteří hoví žádostem v chuti, které bojují proti duši a jsou neustálou překážkou jejich duchovnímu pokroku. Cítí se stále obviňováni, a když se mluví bez výhrad o pravdách, urážejí se. Pociťují sebeobviňování a domnívají se, že je látka úmyslně vybírána, aby se dotkla jejich případu. Cítí se dotčeni a ukřivděni a vyhýbají se shromážděním svatých. Opouštějí i shromaždování mezi sebou, neboť tehdy není jejich svědomí tak zneklidňováno. Brzy ztratí veškeren zájem o shromáždění a lásku k pravdě, a jestliže se zcela nenapraví, odejdou a přidají se k vzbouřenému zástupu, stojícímu pod černou satanovou korouhví. Jestliže tito ukřižují tělesné žádosti, které bojují proti duši, ustoupí z cesty, kde šípy pravdy beze škody je minou. Ale hověním žádostem a takto hýčkáním svých model, činí sebe terčem pro šípy pravdy, a když je pravda promlouvána ke všem, musí být zraněni. Někteří si myslí, že se nemohou napravit, že by obětovali své zdraví, kdyby se pokusili odříci si čaj, tabák a masité pokrmy. To je satanovo našeptávání. ^{1T 549} Jsou to škodlivá dráždidla, která jistotně podryjí tělesnou soustavu a způsobí zažívacímu ústrojí akutní chorobu poškozováním jemného přírodního stroje a ničením jejich pevností, zřízených proti nemocem a předčasnému skonu.

Ti, kteří se změní a opustí tato nepřirozená dráždidla, budou po nějakou dobu pociťovat újmu a budou bez nich značně trpět, tak jako piják, který je oddán alkoholu. Vezměte mu omamující nápoje a trpí strašlivě. Ale jestliže vytrvá, brzo přemůže tento hrozný nedostatek. Příroda mu přijde na pomoc a zůstane na svém místě, dokud opět nevsune na její místo nepravou oporu. Někteří tak ochromili jemnou citlivost přírody, že si může vyžádat trochu času, než se opět vzpamatuje ze zneužití, které musela vytrpět pro hříšné návyky lidí, trpění získaných zkažených převrácených chutí, které snížily a oslabily její moc. Dejte jen přírodě příležitost a ona zesílí a opět bude dobře konat svoji povinnost. Užívání nepřirozených dráždidel škodí zdraví a zatemňuje mozek a činí ho neschopným oceňování věčných věcí. Ti, kteří holdují těmto modlám, nemohou správně ocenit spasení, které Kristus pro ně vydobyl životem plným sebezapření, neustálým utrpením a pohanou a konečným položením vlastního bezhříšného života, aby zachránil hynoucího člověka před smrtí.