Některým vyznavačům pravdy se nedostává rozsuzování a nedovedou ocenit mravní hodnoty. Osoby, příliš se vychloubají svoji věrností pro Boží věc a mluvící, jakoby znali všecko, co je hodno vědění, nemají pokorné srdce. Mohou mít peníze a majetek, což je dostačující, aby získali na někoho vliv, ale to jím nepřidá ani o puntík Boží přízně. Peníze mají moc a dodávají mocného vlivu. Charakterové přednosti a morální hodnota jsou často přehlíženy, vlastní-li je chudý člověk. Ale stará se Bůh o peníze, o majetek? Dobytek na tisíci pahorcích je Jeho. Svět a všecko, co je na něm. Obyvatelé země jsou před Ním jako kobylky. Lidé a statky jsou jen slabým popraškem na váhách. Neohlíží se na osoby.

Zámožní lidé často pohlížejí na svůj majetek a říkají: "Svojí moudrostí jsme získali tyto statky." Ale kdo jim dal moc, aby získali majetek? Bůh jim daroval schopnosti, které mají, ale místo, aby ho oslavovali, přičítají to sami sobě. On je bude zkoušet a prubovat a uvrhne do prachu jejich vlastní oslavování. Odejme jejich sílu a rozpráší jejich bohatství. Místo požehnání, dostane se jim zlořečenství. Špatný čin nebo útisk, odklon od správné cesty nemá být více trpěn u člověka bohatého ^{1T 537} než u člověka nemajícího nic. Všechna bohatství, která vlastní ti nejzámožnější, nedostačují, aby zakryla před Bohem, byť i ten nejmenší hřích. Nebudou přijata jako výkupné za přestoupení. Pokání, pravá pokora, zlomené srdce a zkroušený duch budou jedině Bohem přijaty. A nikdo nemůže mít pravou pokoru před Bohem, pokud ji nemá před bližními. Nic menšího než pokání, vyznání a zanechání hříchu není Bohem přijatelné.

Mnozí bohatí lidé získali svůj majetek tajným obchodováním, ve svůj prospěch a na úkor svých chudších bližních nebo bratří. A právě tito mužové se radují ve své špatnosti a hrabivosti, ze zisku. Ale Boží zlořečenství spočine na každém dolaru takto vyzískaném a na jejich rozmnožení v jejich rukou. Když mně bylo toto ukázáno, mohla jsem vidět sílu ve slovech našeho Spasitele: "Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatec do království Božího." Ti, kteří mají schopnost získat majetek, musí být stále na stráži, sice obrátí svoji schopnost výdělku na špatnou cestu a nezůstanou přísně poctivými. Takto upadnou mnozí do pokušení, budou šidit, brát více za věc než má cenu a obětují velkodušně, dobročinné, ušlechtilé zásady svého lidství nízkému zisku.

Bylo mně ukázáno, že mnoho vyznavačů soboty tak miluje svět a věci, které jsou ve světě, že jsou zkaženi jeho duchem a vlivem, božské již se ztratilo z jejich povahy a vloudilo se do ní satanské, což je přeměnilo, že slouží účelům satanovým a jsou nástroji nespravedlnosti. Potom mně byl ukázán pravý opak těchto lidí v pilných, poctivých chudých lidech, kteří jsou vždy hotovi pomoci těm, kteří pomoci potřebují, kteří by raději utrpěli újmu nebo křivdu od svých zámožných bratří než by projevili tak chamtivého, výdělečného ducha jakého oni dávají najevo. ^{1T 538} Mužové vážící si čistého svědomí a práva i v malých věcech více než bohatství, jsou tak hotovi pomáhat druhým, tak ochotni konat ze všech svých sil dobro, že nemohou nahromadit bohatství. Jejich pozemský majetek se nezveličuje. Jedná-li se o dobročinnost, vyžadující prostředků a práce, jsou první, kteří jeví zájem a účastní se a často činí více nad svoji možnost a tak si odpírají něco potřebného, jen aby mohli provést svůj dobročinný úmysl.

Protože se tito lidé mohou jen málo chlubit pozemskými poklady, může být na ně pohlíženo jako na nedostatečné ve schopnostech, v úsudku a moudrosti. Může se mít za to, že nemají zvláštní hodnoty a jejich vlivu si nemusí lidé vážit. Avšak jak pohlíží Bůh na tyto chudé moudré lidi? Jsou v Jeho očích vzácní, a ačkoli nezvětšují své poklady na zemi, ukládají si nezničitelné poklady v nebesích, a tím projevují moudrost, stojící o tolik výše nad moudrosti chytrých, vypočítavých prospěchářských vyznavačů křesťanství, jako je povznesená božská moudrost nad pozemskou, tělesnou a satanskou. Bůh si cení mravní hodnoty. Křesťanský charakter, neposkvrněný lakomstvím, vlastnící pokoj, tichost a pokoru je vzácnější Jeho zraku než nejčistší zlato, než zlaté pruty z Ofíru.

Bohatí lidé budou přesněji zkušováni, než byli kdy dosud. Obstojí-li ve zkoušce a přemohou chyby a nedostatky své povahy a dají-li Bohu jako Kristovi věrní šafáři, co je Božího, bude jim řečeno: "To dobře, služebníče dobrý a věrný, byl jsi věrný v mále, nad mnohým tebe ustanovím, vejdi v radost Pána svého."

Potom mně bylo poukázáno na podobenství o nespravedlivém šafáři: "A jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby když byste zhynuli, přijali vás do oněch stanů. Kdo je věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, ^{1T 539} i ve mnozeť nepravý jest. Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří? A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?"

Jestliže lidé nedostojí Božím požadavkům, aby Mu dali, co jim propůjčil k užívání pro Jeho slávu a takto Ho loupí, zcela selžou. Propůjčil jim prostředky, kterými mohou vyzískat, neztratí -li žádnou příležitost k činění dobra a takto si mohou neustále ukládat poklady v nebesích. Ale jestli-že jako onen muž, který měl jen jednu hřivnu, ji zakopají ze strachu, aby Bůh nedostal, co jejich hřivna vyzískala, neztratí pouze zisk, který bude na konec přiznán věrnému šafáři, ale také kapitál, který jim Bůh dal, aby s ním pracovali. Poněvadž oloupili Boha, nebudou mít uloženy poklady v nebesích a ještě k tomu přijdou o své poklady časné. Nemají sídlo na zemi a žádného Přítele v nebesích, aby je přijal do věčného sídla spravedlivých.

Kristus prohlašuje: "Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Neb zajisté jednoho nenáviděti bude a druhého milovati, nebo jednoho přidržeti se bude a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužit i mamoně." Mt 6,24 Nemůžete sloužit Bohu a též svému bohatství. Farizeové, kteří byli také žádostiví, slyšeli to a posmívali se Mu. Povšimněte si Kristových slov k nim: "Vy se ospravedlňujete před lidmi, ale Bůh zná vaše srdce, neboť to čeho si lidé vysoce váží /to je bohatství získaného útiskem, podvodem, klamem nebo nějakým jiným podvodným způsobem/, je ohavností před zrakem Božím." Potom Kristus představuje dva charaktery, bohatého muže, oděného v purpur a jemné plátno a který každého dne bohatě hodoval a Lazara, který žil bídně a byl na pohledění odporný a prosil o několik málo drobtů, které boháč odhodil. Náš Spasitel nám ukazuje ohodnocení těchto dvou. ^{1T 540} Ačkoliv byl Lazar v tak politování hodném a ubohém postavení, měl pravou víru, pravou mravní hodnotu, kterou Bůh viděl a kterou měl za tak vzácnou, že vzal chudého, opovrhovaného trpitele a postavil ho na nejvyvýšenější místo, zatímco ctěný a pohodlí milovný boháč byl vyvržen z Boží přítomnosti a uvržen do bídy a nevýslovného utrpení. Bůh si necenil statků tohoto boháče, poněvadž neměl mravní hodnoty. Jeho charakter byl bezcenný. Jeho bohatství ho Bohu nedoporučovalo, ani nemělo vliv, aby mu zajistilo Jeho přízeň.

Tímto podobenstvím chtěl Kristus naučit své učedníky, aby nesoudili nebo necenili člověka dle jeho majetku, nebo dle poct, kterých se mu dostávalo od druhých. Tak se chovali Farizeové, kteří ačkoli vlastnili obé, bohatství i světskou poctu, byli bezcennými před Božím zrakem. A více než to, byli Jím opovrhováni a zavrženi - vyvrženi od Něho jako odporní Jemu, poněvadž v nich nebylo mravní hodnoty ani poctivosti. Byli v Jeho očích zkažení, hříšní a odporní. Chudý člověk, opovrhovaný svými bližními a odporný v jejich očích, byl cenný v Božích očích, poněvadž byl mravně zdravý a hodnotný, což ho kvalifikovalo, aby mohl být uveden do společnosti ušlechtilých a svatých andělů a aby se stal Božím dědicem a Kristovým spoludědicem.

V Pavlově návodu Timoteovi varuje jej před třídou lidí, nepřístupných rozumnému slovu a kladoucích velkou váhu na bohatství. Praví: "Jestliže kdo jinak učí a nepovoluje zdravým řečem Pána našeho Jezukrista a tomu učení, které jest podle pobožnosti, nadutýť jest, nic neuměje, ale nemoudrost provodí při otázkách a hádkách o slova, z kterých pochází závist, svár, rouhání, zlá domnění, marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených, domnívajících se, že by pobožnost byla zisk tělesný. Takových se varuj. Jestiť pak zisk veliký pobožnost s takovou myslí, kteráž na tom což má, přestati umí. ^{1T 541} Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bez pochyby, že také nic odnésti nemůžeme. Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme. Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení a v osídlo a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. Kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz, kterýchž někteří žádostiví byvše, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými. Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky." "Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku používání. A ať dobře činí a bohatnou v dobrých skutcích a ať jsou snadní k udílení i přívětiví. Skládajíce sobě základ dobrý k času budoucímu, aby dosáhli věčného života."

Pavel chtěl v tomto dopise vtisknout Timoteovi v paměť nutnost takového poučování, která by odstranila klam, který se tak snadno zmocňuje bohatých, že jsou pro své bohatství povýšeni nad chudými, že vynikají pro svoji schopnost výdělku také v moudrosti a úsudku, zkrátka, že zisk je zbožnost. A to je strašlivý klam. Jak málokteří dbají Pavlova návodu Timoteovi vůči bohatcům. Jak mnozí si lichotí, že je jejich mamonářství zbožností. Pavel prohlašuje: "Pobožnost a spokojení se, je velikým ziskem." I když bohatci věnují celý svůj život jen tomu, aby získali majetek, přece tak jako si ničeho nepřinesli na svět, také si odtud ničeho neodnesou. Musí zemřít a zanechat zde vše, co je stálo tolik námahy. Dali vše v sázku, věčný zájem, aby získali tento majetek a ztratili oba světy.

Pavel ukazuje, čeho riskují lidé, aby se stali bohatými. ^{1T 542} Ale mnozí jsou rozhodnuti stát se bohatými. To je jejich snahou. A ve své horlivosti přehlíží důležitost věčnosti. Jsou zaslepeni satanem a namlouvají si, že si přejí zisk z dobrých pohnutek. Potlačují své svědomí, klamou se a neustále baží po bohatství. Takoví zbloudili od víry a těžce se ranili mnoha starostmi. Obětovali své ušlechtilé, vznešené zásady, vzdali se víry pro bohatství a nezklamou-li se ve svém předmětu, zklamou se ve štěstí, které se domnívali získat bohatstvím. Jsou zmateni a zděšeni starostmi. Udělali ze sebe otroky lakomství a vnutí -li svým rodinám totéž otroctví a výhody, které sklízí, jsou "mnohé starosti." "Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, který dává hojnost všeho ku požívání." Lidé nemají hromadit bohatství a nemít z něho užitek, nemají se zbavovat pohodlí života a stát se tak otroky jen proto, aby podrželi nebo zvětšili svůj pozemský poklad.

Apoštol Pavel ukazuje jedině správné užívání majetku a prosí Timotea, aby přiváděli bohaté k dobrému, aby byli bohatí v dobrých skutcích, ochotní rozdílet hotoví dávat, neboť jedině takovýmto počínáním položí si dobré základy pro čas, který má přijít na konec věků - aby mohli vzít věčný život. Pavlovo učení dokonale ladí s Kristovými slovy: "Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů." Pobožnost a spokojit se s tím, co člověk má, je velkým ziskem. Zde máme pravé tajemství štěstí a pravý prospěch duše i těla.