Bylo mně ukázáno, že někteří, zvláště v Iowě, dělají z vidění měřítko pro všechno a dávají se na cesty, které jsme s manželem nikdy nesledovali. Někteří z nich neznají mne ani moji práci a jsou skeptičtí ke všemu, co se nazývá viděním. To vše je přirozené a může být přemoženo pouze zkušenostmi. Nejsou-li lidé o viděních přesvědčeni, nemají být nuceni. Jak má být u takových postupováno, nalézáme ve Svědectví č. 8. str. 328,329 a já doufám, že to budou všichni číst. Kazatelé mají činit rozdíl, mají mít s některými soucit a druhé opět mají zachraňovat zastrašováním, vytrhovat z ohně. Boží kazatelé mají mít tolik moudrosti, aby dávali jednomu každému jeho část potravy a aby dělali rozdíl mezi různými osobami, jak to jejich případ vyžaduje. Jednání některých v Iowě, kteří mne neznají, nebylo dost uvážlivé a důsledné. S těmi, kterým byla vidění poměrně cizí, bylo jednáno týmž způsobem jako s těmi, kteří měli veliké světlo a velké zkušenosti s viděními. Od některých bylo požadováno, aby uznali vidění, i když toho nemohli s dobrým svědomím učinit. Takto bylo mnoho upřímných duší dohnáno, aby se postavily proti viděním a proti církvi, což by byli nikdy neudělali, kdyby v jejich případě bylo jednáno s rozvahou a soucitem.

Někteří z našich bratří měli dlouholeté zkušeností v pravdě a byli po léta známí se mnou a s vlivem, který působila vidění. Vyzkoušeli pravdivost těchto svědectví a plně v ně věřili. Cítili mocný vliv Božího Ducha spočívajícího na nich na svědectví pravdivosti vidění. S těmi, kteří byli ve vidění kárání a povstanou proti nim a tajně pracují, aby zmařili náš vliv, má být jednáno upřímně a věrně, ^{1T 383} neboť jejich vliv jé nebezpečný pro ty, jimž se nedostává zkušeností.

Kazatelé přítomné pravdy, nesoucí ostré svědectví, kárající individuelní zlo a snažící se odstranit modly z tábora Izraele, mají mít trpělivost. Mají kázat pravdu v její vznešenosti a důležitosti a nalezne-li to cestu k srdci, vykoná to pro příjemce to, co by nic jiného vykonat nemohlo. Ale jestliže pravda, hlásána pod vedením Ducha, neučiní přítrž modlám, nebude nic platné vyhrožování a obviňování jednotlivců: Mohlo by se zdát, že jsou někteří připoutání ke svým modlám, ale nemáme jen tak lehce opouštět ubohé svedené a klamané. Máme mít vždy na paměti, že jsme všichni chybující smrtelníci a že Kristus má velký soucit s naší slabostí, a že nás miluje, i když bloudíme. Kdyby Bůh měl s námi zacházet tak, jak my často jednáme s druhými, museli bychom všichni být smeteni. Když kazatelé káží jasnou, ostrou pravdu, musí přenechat pravdě, aby řezala a bila a nemají tak činit sami. Mají přiložit sekeru pravdy Slova Božího ke kořenu stromu a ostatní bude dokonáno. Vydejme svědectví přímo, jak je nalézáme ve Slově Božím, se srdcem plným hřejivého, občerstvujícího působení Jeho Ducha, vše v jemnosti a lásce k duši a dílo Božího lidu bude působivé. Příčina, proč se Duch Boží tak málo projevuje, spočívá v tom, že se kazatelé často obejdou bez Něho. Nedostává se jim Boží milosti, zdrženlivosti a trpělivosti, nedostává se jim duch posvěcení a obětavosti. A to je jediná příčina, proč mnozí pochybují o důkazech Slova Božího. Tyto nesnáze se nenalézají ve Slově Božím, ale v nich samotných. Nedostává se jim Boží milosti oddanosti, odevzdání se, osobní zbožnosti a svatosti. Tím se stávají nejistými, nestalými a kolísavými a to je často dohání na satanovo bojiště. Viděla jsem, že muže, kteří se pravdy silně zastávají, a i když se nám zdají být zbožní, zalekli a báli bychom se jich, ^{1T 384} když začnou mluvit o nevíře v některá místa Písma, prohlašovat, že pochybují o inspiraci Bible proto, že Bůh je jim velice vzdálen.