Kazatelé kážící třetí poselství by měli usilovně pracovat, poněvadž cítí, že Bůh na ně vložil břímě svého díla. Boží kazatelé nemají nikdy nedostatku, jestliže jen trochu šetrně žijí. Mají -li přes to nedostatek, měli by jej i v kterémkoliv jiném postavení. Dejte jim tu nejlepší možnost a oni vydají vše, co obdrží. A tak tomu je s bratrem Hullem. Takoví potřebují nevyčerpatelné fondy, ze kterých by mohli těžit, aby byli uspokojeni.

Ti, kteří si neumějí moudře vést v časných věcech, trpí duchovním nedostatkem. Nebudují církev. Mohou mít i přirozené nadání, mohou být hbitými řečníky, a přesto mají málo morální hodnoty. Mohou za sebou přitahovat velké zástupy a působit značný rozruch, ale hledá-li se ovoce, je ho málo, je-li vůbec nějaké možno nalézt. Takoví mužové velmi často dílo předstihují a nemají již zalíbení v prostotě evangelia. Nejsou kázanou pravdou posvěceni. A to byl případ bratra Hulla, nedostávalo se mu milosti, která duše utvrzuje a charakter člověka povznáší a zušlechťuje. Je velmi dobré, když je srdce milostí utvrzeno. To je základní naší povinností.

V místech, kde bratr Hull pořádal přednášky, kursy, líbila se lidu jeho vtipnost a zvláštní způsob jeho kázání, ale jen málo jich přijalo pravdu, jako výsledek této jeho práce. Ale i z těch brzy poměrně mnoho od pravdy odpadlo. Mnozí byli velmi zklamání, že jeho námaha přinesla tak málo ovoce. Byla mně ukázána příčina. Jevil se zde velký nedostatek pokory, prostoty, čistoty a svatosti života. Domníval se, že jeho zručná práce je neocenitelná a že by Boží věc stěží mohla existovat bez něho. Ale kdyby byl mohl znát obavy, které působil opravdovým pracovníkům na Boží věci, těm, kteří se mu pokoušeli pomoci, ^{1T 439} byl by si tolik svoji práci neoceňoval. Způsob jeho života byl neustálým břemenem Boží věci, která by byla bez jeho vlivu lépe prospívala. Strach bratří, aby ho zachránili před pádem, vedl je k tomu, že na něho věnovali příliš mnoho peněz. Jeho kazatelské nadání se jim líbilo, že někteří byli nerozvážní tak, že ho vyvyšovali a chválili a dávali mu rozhodnou přednost před druhými kazateli, kteří všude působili pro pokrok Božího díla. To mu uškodilo. Neměl dostatek pokory nebo dosti Boží milosti, aby odolal lichotkám bratří. Nechť Bůh pomůže těmto bratřím, aby poznali svoji chybu a aby již nikdy nepoškodili mladého kazatele lichotkami.

Všichni, kdo si přejí odpoutat se od ostatků Božího lidu, aby mohli jít za svým zkaženým srdcem, a vrhají se dobrovolně do satanovy náruče, nechť mají tuto výstrahu. Ale jsou zde jiní mezi námi, kteří jsou v nebezpečí. Mají vysoké mínění o svých schopnostech, zatím co byl jejich vliv v mnohém ohledu jen o něco málo lepší než u bratra Hulla. Dokud se dokonale nenapraví, bude Boží věci lepší bez nich. Neposvěcení kazatelé poškozují Boží věc a jsou těžkým břemenem pro bratry. Potřebují někoho, kdo by za nimi chodil a napravoval jejich chyby a posiloval ty, kdo byli oslabeni a strženi jejich vlivem. Podezřívají ty, kdo nesli břemena díla - ty, kteří by obětovali, kdyby toho bylo zapotřebí i své životy pro pokrok Božího díla. Odsuzují své bratry, že nemají vyšších pohnutek, než měli oni. To, že tolik činí pro kazatele takto poddaných satanovým svodům, je poškozuje a je to plýtváním prostředků. Dává jim to vliv a staví je to takto na místa, kde mohou co nejhlouběji ranit své bratry i Boží věc. ^{1T 440}

Viděla jsem, že pochybnosti, vyjadřované o pravdivosti našeho postoje o inspiraci Božího Slova nejsou vyvolány tím, co se mnozí domnívají. Těžkosti nespočívají tolik v Bibli nebo v důkazech naší víry, jako v jejich vlastních srdcích. Požadavky Božího Slova jsou příliš velké pro jejich neposvěcené povahy. "Tělesnost je Božím nepřítelem, neboť není podrobena Božímu zákonu, aniž může být." Nejsou-li pocity přirozeného srdce omezovány a podrobovány posvěcujícímu vlivu Boží milosti skrze víru, nejsou myšlení srdce čistá a svatá. Podmínky spasení uvedené v Božím Slově jsou pochopitelné, jasné a určité a nejsou ničím méně, než dokonalým přizpůsobením se Boží vůli a čistoty srdce a života. Musíme ukřižovat své "já" se všemi jeho žádostmi. Musíme se očistit ode vší nečistoty těla i ducha, zdokonalovat svatost v Boží bázni.

V téměř všech případech, kde lidé počínají pochybovat o inspiraci Božího Slova, je toho příčinou jejich neposvěcený život, který toto Slovo odsuzuje. Nechtějí přijímat jeho kárání a výstrahy, poněvadž to vrhá světlo na jejich špatné činy. Nemilují ty, kdo je chtějí obrátit a omezovat. Těžkosti a pochyby, svádějící ve zmatek převrácené srdce, ustoupí tomu, kdo se řídí čistými zásadami pravdy.

Mnozí mají nadání, které by dokázalo mnoho dobrého, kdyby bylo posvěceno a použito v Boží věci, ale mnoho škody je-li ho užito ve službě nevěry a satanově. Uspokojení sama sebe a jeho různé choutky zkazí talenty a stanou se kletbou místo požehnáním. Satan onen arcipodvodník má schopnosti podivuhodné. Kdysi byl vznešeným andělem, první po Kristu. Padl vyvyšováním sebe a způsobil v nebesích vzpouru a přiměl mnohé k pádu. ^{1T 441} Potom použil svých schopností a znalostí proti Boží vládě a přiměl všechny, které ovládal, aby zavrhli autoritu samotného Boha. Ti, kteří jsou očarováni satanovým majestátem, nechť se jen rozhodnou následovat toho padlého velitele a sdílí s ním nakonec i jeho osud.

Čistota života zušlechťuje a má ony zušlechtěné k tomu, aby se stále více odvraceli od hrubosti hříchu a uspokojení v něm. Takoví se nedají od pravdy odvrátit a nebudou pochybovat o inspiraci Božího Slova. Právě naopak, denně budou se stále stoupajícím zájmem bádat ve svatém Slově a viditelné znamení křesťanství a inspirace se vtisknou do jejich ducha i života. Milovníci hříchu se od Boha odvrátí, budou si libovat v pochybování a stanou se nevšímaví k zásadám. Přijmou falešné teorie a budou se hájit. Takoví budou hříchy člověka připisovat okolnostem a dopustí-li se takový velkého hříchu, budou ho litovat, místo aby na něho pohlíželi jako na zločince, který musí být potrestán. Toto vždy uspokojí zkažené srdce, které během času ukáže svoji padlou přirozenost. Jakým společným hromadným postupem odstraňují lidé náhle hřích, aby se zbavili nepříjemné nutnosti, osobní námahy a nápravy. Aby se zbavili povinnosti a okamžité námahy, jsou mnozí ochotní prohlásit za neplatnou a bezvýznamnou všechnu práci a všechno úsilí svého života, kdy následovali svaté Boží zásady. Filosofie bratra Hulla měla svoji baštu ve zkaženosti srdce. Bůh vzbuzuje muže, aby vykročili na žně a budou -li pokorní, oddaní a zbožní, přijmou koruny, které ztratí oni kazatelé, kteří jsou ve věci víry zavrženi.

5. listopadu 1862 mi bylo ukázáno, že někteří lidé špatně chápou své povolání. Myslí, nemůže-li pracovat rukama, nebo nemá -li obchodního ducha, že se z člověka stane kazatel. Mnozí se zde dopouštějí chyby. ^{1T 442} Člověk nemající obchodního ducha, může se stát kazatelem, ale nebude mít onu kvalifikaci, kterou musí mít každý kazatel., aby mohl moudře budovat církev a prospívat Boží věci. Když je kazatel dobrý na kazatelně, jako např. bratr Hull, nemá však smyslu pro vedení a administrativu, nemá nikdy vycházet sám. Někdo jiný má jít s ním, aby tomuto nedostatku odpomohl a na něho dohlédl. A ačkoli je to snad ponižující, měl by dbát úsudku a rad toho svého společníka, tak jako slepý se dává vést tím, kdo má zrak. Bude-li si takto počínat, vyhne se mnohému nebezpečí, které by se mu mohlo stát osudným, kdyby byl ponechán sám sobě.

Prospívání Boží věci mnoho závisí na kazatelích, kteří pracují na evangelizačních polích. Ti, kdo vyučují pravdě, měli by být oddaní, obětaví, zbožní mužové, kteří své věci rozumí a chodí, konají dobro, poněvadž vědí, že Bůh je do díla povolal, mužové, kteří znají cenu duše a jsou ochotni nést břímě a odpovědnost. Zdatného dělníka poznáváme po dokonalosti jeho práce.

Máme mezi sebou jen málo kazatelů. A poněvadž Boží dílo potřebuje tolik pomoci, domnívají se někteří, že každý, kdo by se rád stal kazatelem, může být přijat. Někdo si myslí, že protože se některé osoby umí ve shromáždění s jistou nenucenosti a lehkostí modlit a kázat, že jsou již kvalifikovanými pracovníky. A dříve než se osvědčili, nebo mohli prokázat dobrým ovocem své práce, byli ti mužové, které Bůh neposlal, povzbuzováni a zahrnováni lichotkami některých nezkušených bratří. Ale jejich práce ukazuje pracovníkův charakter. Rozptylují a matou, ale neshromažďují a nebudují. Někdo snad přijme pravdu jako ovoce jejich námahy. Ale tito se obvykle nepovznesou nad ty, od kterých se pravdě učili. Tentýž nedostatek, který vyznačuje jejich vlastní život je možno pozorovat i u jejich obrácených.

Úspěch této věci není závislý na velkém množství služebníků, ^{1T 443} ale je nejvýš důležité, aby ti, kteří pracují ve spojení s Boží věcí, byli mužové skutečně pociťující tíhu a svatost díla, ke kterému je On povolal. Několik málo obětavých, zbožných mužů, netrpících domýšlivostí, může učinit více dobrého, než mnohem větší počet, je-li mezi nimi část nekvalifikovaných pro dílo, ale sebejistých, chlubných a domýšlivých na své schopnosti. Počet takových v poli, kteří by lépe splnili nějaké povolání ve svém domově, by potřeboval, aby věrni služebníci trávili téměř všechen svůj volný čas chozením za nimi a napravováním jejich špatného působení. Budoucí užitečnost mladých kazatelů je velmi závislá na způsobu, jakým přistupují ke své práci. Bratři, kterým leží Boží věc na srdci, tak dychtí, aby Boží věc šla kupředu, že se nalézají v nebezpečí, že dělají příliš mnoho pro služebníky, kteří dosud nebyli vyzkoušeni, dopřávají jim ochotně a štědře prostředků a propůjčují jim vlivu. Ti, kteří vstupují na pole evangelizace, mají si sami získat dobrou pověst, musí-li to být i zkouškami a odříkáním. Nejprve by měli plně dokázat svoji služebnost.

Zkušení bratří by měli být na stráži a na místo, aby očekávali pomoci od těchto mladých kazatelů, měli by cítit odpovědnost za ně, ujímat se jich, poučovat je, radit jim a vést je, jedním slovem otcovsky o ně pečovat. Mladí pracovníci by měli mít svůj plán, pevný cíl a vůli k práci, aby nikomu neujídali chléb darmo. Neměli by chodit z místa na místo a hlásat některé články naší víry, vhodné jen k vyvolání předpojatosti, když přítomná pravda byla jen zpola podána. Mladí lidé, domnívající se, že jejich povinností je pracovat na díle, neměli by na sebe brát odpovědnost vyučování pravdě, dokud by nezískali onu výhodu být sami pod vedením některého zkušeného kazatele, pracujícího plánovitě na díle. ^{1T 444} Od něho pak by se měli učit, jako se učí ve škole žák od svého učitele. Neměli by chodit jen nahodile sem a tam bez určitého cíle, nebo dobře uváženého plánu pro svoji práci.

Někteří, kteří mají jen málo zkušeností a jsou nejméně kvalifikovaní pro vyučování pravdě, mají málo ochoty požadovat pokyny a rady od svých zkušenějších bratří. Dělají ze sebe kazatele a staví se na tutéž úroveň s těmi, kteří mají dlouhé a vyzkoušené zkušenosti, nenachází uspokojení, dokud sami nemohou vést, domnívají se, že proto, že jsou kazatelé; znají již vše, co je hodno vědět. Takoví kazatelé neznají správně ani sami sebe. Nemají náležité skromnosti a mají příliš velké mínění o svých schopnostech. Zkušení kazatelé si uvědomují svatost díla a pociťují na sobě tíhu věci, bdí úzkostlivě nad sebou. Považují to za výsadu, že se mohou radit s bratřími a necítí se uraženými, je -li navržena oprava jejich pracovního plánu nebo způsobu jejich kázání.

Oni kazatelé, kteří přišli z jiných denominací, aby přijali poselství třetího anděla, často si přejí vyučovat, ačkoliv sami jsou ještě učedníky. Někteří musí dříve odložit ještě velké množství svého dřívějšího učení, než mohou plně učit zásadám přítomné pravdy. Služebníci jen poškozují Boží věc, chtějí vyučovat druhé, když ještě na nich samých musí být vykonáno mnoho práce, aby byli způsobilí pracovat pro nevěřící. Jsou-li pro takové dílo nekvalifikovaní, vyžaduje to práci dvou nebo tří věrných pracovníků, kteří musí po nich jejich špatný vliv napravovat. A tak by bylo pro Boží věc levnější, kdyby dostali takovíto služebníci dobrou podporu, aby mohli zůstat doma a neškodili v poli.

Někdo pohlíží na kazatele, jako na muže zvláště inspirované, jako na jediné prostředníky, skrze které promlouvá Pán. Pozorují -li starší, zkušení kazatelé chyby u některého druhého kazatele a radí mu, aby změnil své chování, zvuk svého hlasu, ^{1T 445} nebo svých pohybů - gest, cítí se tento často nelibě dotčen a přece, že ho Bůh povolal takovým, jakým je, že moc je od Boha a ne od něho, že Bůh musí konat dílo za ně, že nekáže dle lidské moudrosti atd. Je omylem domněnka, že člověk nemůže kázat, dokud nedosáhl jistého stupně vzrušení. Lidé, kteří takto závisí na svých pocitech, mohou být užiteční při napomínání a povzbuzování, ale nikdy z nich nebudou dobří, obětaví pracovníci. Když jde dílo ztěžka kupředu a vše nabývá skličujícího vzhledu, oni vznětliví a závislí na citech, nejsou připraveni nést svoji část břemena. Jak důležité je mít v dobách skleslosti a temnoty rozvážné muže, kteří nejsou závislí na okolnostech, ale kteří důvěřují v Boha a pokračují ve své práci jak v temnotě, tak ve světle. Mužové, sloužící ze zásady Bohu, budou se bezpečně opírat o neochabující Hospodinovo rámě, i když by jejich víra byla přísně zkoušena.

Mladí kazatelé a mužové, kteří bývali kdysi služebníky, kteří byli příkří a hrubí ve svých způsobech, kteří používali v řeči výrazů ne právě skromných, pokorných a cudných, nejsou pro práci v díle způsobilí, dokud nepodají důkazů o své dokonalé nápravě. Jediné neprozřetelné slovo může natropit více škody, než může vykonat dobrého celá řada jejich kázání. Opouštějí korouhev pravdy, která má být vždy vyvyšována, snižují ji až do prachu před celou obcí. Jejich obrácení obvykle nedosahuje větší výše než vzor, který jim skýtají jejich kazatelé. Mužové stojící mezi živými a mrtvými, měl by být co nejsprávnější. Boží služebníci by neměli ani na okamžik polevovat ve své ostražitosti. Neboť pracují na pozvedání druhých na základnu pravdy. Nechť ukazují druhým, co pravda pro ně učinila. Měli by též vidět špatnou stránku těchto neprozřetelných, hrubých, vulgárních výrazů a měli by všechno podobné odmítat. ^{1T 446} Poklad toho neučiní, budou jejich obrácení napodobovati jejich vzor. Když pak budou věrní pracovníci po nich pracovat s těmito dušemi a napravovat jejich chyby, budou se tyto odvolávat na své dřívější učitele. Jestliže jejich působení odsoudíte, budou se vás tázat.: Proč podporujete a posíláte kázat hříšníkům muže, kteří sami jsou hříšníci?

Dílo, na kterém pracujeme, je dílem odpovědným a povznášejícím. Ti, kdo slouží Slovem i Písmem, měli by sami být vzorem dobrých skutků. Měli by být vzorem svatosti, čistoty a pořádku. Boží služebník by měl být živým kazatelem nejen na kazatelně, ale i mimo ni. Svým zbožným příkladem by mohl vykonat mnohem více, než pouhým kázáním z kazatelny, není-li jeho život mimo kazatelnu hodným následování. Pracující na této věci, přinášejí světu nejvzácnější pravdu, jaká kdy byla smrtelníkům podána.

Mužové vyvolení Bohem pro práci na Jeho díle podají důkaz svého vysokého povolání a budou mít za svou nejvyšší povinnost, aby sami rostli a zdokonalovali se, dokud by se nestali schopnými dělníky. Tehdy, když projeví upřímnou snahu zdokonalit své schopnosti, svěřené jim Bohem, mělo by jim být moudře pomoženo. Ale udělené povzbuzení by nemělo mít příchuť lichocení, neboť satan již v tomto směru vykoná víc než dost. Muži, mající za to, že je jejich povinnosti kázat, neměli by být podporováni v tom, aby byla výživa jejich rodiny i jejich vlastní ihned vložena na bedra bratří. Nemají k tomu práva, dokud se nemohou prokázat dobrým ovocem své práce. Nastává zde nebezpečí, že by se takto ubližovalo pochlebováním mladým kazatelům a těm, kteří mají jen malé zkušenosti, a že by se jim odnímalo břemeno života. Když nekáží, měli by vykonávat pro vlastní obživu to, co umějí. To je nejlepší způsob jak vyzkoušet jejich povolání k úřadu kazatelskému. ^{1T 447} Přejí-li si snad jen proto kázat, aby byli vydržováni jako kazatelé, odhodí brzy břemeno a opustí kázání pro výnosnější zaměstnání. Pavel, nejvýmluvnější kazatel, samotným Bohem zázračně obrácený, aby vykonal zvláštní dílo, necítil se povýšeným nad práci. Praví: "Až do tohoto času i lačníme, i žízníme, i nahotu trpíme, i poličkováni býváme, i místa nemáme. A pracujeme, dělajíce rukama vlastníma. Haněni jsouce, dobrořečíme, protivenství trpíce, snášíme." 1K 4,11.12. "Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení." 2Te 3,8

Bylo mně ukázáno, že mnozí správně neoceňují hřivny, které jsou mezi nimi. Někteří bratři nechápou, že dar kázání by mohl být z nejlepších pro šíření pravdy, ale myslí pouze na okamžité uspokojení svého cítění. Beze všeho uvážení nadržují řečníkovi, který projevuje značnou horlivost ve svém kázání a vypravuje anekdoty, které lahodí uchu a obveselují ducha na krátký okamžik, ale nezanechávají trvalého dojmu. Současně však si málo váží kazatele, který ve vší zbožnosti uvažoval, jak by předložil lidu důvody pro naše zásady a tvrzení, klidným způsobem a souvisle. Jeho práce není oceňována a často je s ním nakládáno lhostejně.

Člověk může kázat oduševněle a lahodit uchu, ale nemusí přinášet nové myšlenky a vzdělání duchu. Dojmy získané z takovýchto kázání, netrvají déle, než dokud zní hlas řečníkův. Hledáme-li však ovoce takovéto práce, nalezneme je pouze nepatrně. Tyto skvělé, ale pomíjející dary neprospívají tak pokroku věci pravdy, jako dar, který může být svěřován na podkladě jistých, nesnadných míst Písma. Při vyučování pravdě je nutné, aby byly důležité body našich zásad dobře podpírány důkazy z Písma. ^{1T 448} Ujišťování a přesvědčování může sice nevěřícího umlčet, ale nepřesvědčí ho. Nejsou to však jen věřící, k jejichž prospěchu jsou pracovníci vysílání do pole. Spasení duší je oním velkým cílem.

Někteří bratří se v tomto ohledu mýlili. Mysleli, že bratr C. je oním správným mužem, který by měl pracovat ve Vermontu a že by mohl více vykonat, než kterýkoliv jiný bratr kazatel v tomto státě. Tito nepohlíží na věc ze správného hlediska. Bratr C. mluví tak, že může vzbudit zájem u shromáždění a kdyby to bylo vše, čeho je zapotřebí, aby člověk byl úspěšným kazatelem, tehdy by bylo jeho hodnocení jistou třídou bratří a sester na místě. Ale on není dokonalým dělníkem, není spolehlivý. V církevních zkouškách je zcela bezvýznamný. Nemá zkušenosti, úsudek a bystrozrak, aby byl k užitku církvi ve zkouškách. Nebyl důsledným v časných záležitostech, a ačkoliv má jen malou rodinu, potřeboval více méně přispění. A tentýž nedostatek se projevuje i ve věcech duchovních, jako v časných záležitostech. Kdyby se bylo v počátcích jeho kázání správně proti němu postupovalo, mohl by nyní přinášet Boží věci alespoň nějaký užitek. Bratři ho zkazili, poněvadž ho příliš vynášeli a nechali ho nést jen málo životních těžkostí, tak že si nakonec přikládal příliš velkou důležitost. Rád přenechával bratřím ve Vermontu svoje břemena a sám si starosti nepřipouštěl. Neměl dostatečný tělesný cvik, který by posílil jeho svaly a prospíval jeho zdraví.

Není způsobilý budovat církev. Pocítí-li bolest a utrpení nebude-li kázat evangelium, tak jako pociťovali obětaví kazatelé v minulosti, pak teprve bude jako oni ochoten pracovat ve volném čase, aby si vydělal na vydržování své rodiny, aby nebyli přítěží církvi. Potom teprve bude mít úspěch nejen v kázání, ale i v zachraňování duší. Úsilí v takovémto duchu již něco vykoná. Ve své povýšenosti se cítil samolibým, ^{1T 449} pokládal se za rovna všem pracovníkům ve Vermontu, domníval se, že by měl být zařazen mezi ně a dotazován na radu v obchodních záležitostech církve přesto, že si nezískal dobré jméno a ani nebyl toho hoden. Jaké sebeobětování, nebo jakou oddanost projevil kdy církvi? Jaké nebezpečí nebo těžkosti vytrpěl, že mohli bratří mít k němu důvěru, jako k pracovníku, jemuž je možno důvěřovat, jehož vliv bude dobrý kamkoli přijde? Dokud nenabude zcela jiného ducha a nebude jednat nesobecky, udělá lépe, když zanechá myšlenek na kázání.

Bratři ve Vermontu přehlédli mravní hodnotu mužů, jako bratra Bourdeau, Pierce a Stonea, kteří mají velké zkušenosti a kteří svým vlivem získali důvěru celé obce. Jejich vytrvalost a píle učinily z nich každodenní, živé kazatele a jejich práce odstranila mnoho předsudků, shromažďovala a budovala. Avšak bratři neocenili práci těchto mužů, ale byli spokojení s prací takových, kteří by nesnesli zkušování a mohli se prokázat jen sporným ovocem své práce.