Bylo mi ukázáno, že Duch Boží má stále menší vliv na E. tak, že tento nemá žádné síly od Boha, aby se vzchopil. Jeho vlastní "Já" a sobeckost u něho po nějaký čas převládají. Pýcha srdce, ješitnost, nepoddajnost a neochota vyznat své nepravosti a zříci se jich přivedly ho do nynějšího strašlivého stavu. Dlouho již je Boží věc jeho nerozumným a nepředloženým životem urážena.

Je přísný a to mu dodává odvahy k vyhledávání chyb v církvi. Je krutý, když to není žádoucí, poroučí těm, kterým si troufá projevovat svoji autoritu. Jeho modlitby a napomínání přivádějí bratry k domněnce, že je oddaným křesťanem, ale jeho nesprávný život je zaráží a uráží. Je domýšlivý a jeho prapodivné náhledy mají špatný vliv na mnohé. Někteří jsou tak slabí, že napodobují jeho příklad. Viděla jsem, že mnohem více Boží věci škodí než prospívá.

Kdyby byl přijal poučení dané Bohem a napravil se, přemohl by tyto zlé návyky a hříchy z návyku. Ale viděla jsem, že se dal tak dlouho ovládat těmito svými zvyky, až ho silný nepřítel zcela ovládl. Jeho jednání není správné: Nepoctivost získala nad ním nadvládu a on vzal z pokladnice prostředky, k čemuž neměl práva a použil jich ke svému vlastnímu prospěchu. Domníval se, že lépe rozumí používání peněz než jeho bratři. Když byly prostředky svěřeny do jeho rukou a dárce jmenoval jednotlivce, kteří je měli obdržet, jednal z vlastního popudu a dovolil si jich použít tak, jak se mu hodilo, místo aby vyhověl přání dárcovu a použil částky, která mu vyhovovala pro svůj vlastní účel. Hněv Boží spočinul na těchto věcech. Nečestný život získává nad ním převahu. ^{1T 228} Domnívá se, že je Božím šafářem a může tudíž používat peněžitých prostředků, dokonce i peněz svých bližních, jak se mu zlíbí. Každý člověk musí být svým vlastním šafářem.

Odmítl rady a napomínání svých bratří, pokračoval ve své síle, následoval svoji vlastní vůli a zavrhl všechny prostředky, jimiž mohl být napraven. Když byl kárán, nelíbily se mu způsoby nebo osoba a cesta k nápravě byla opět uzavřena. Bůh nepřijímal po určitou dobu jeho práci, neboť pracoval mnohem více ve vlastním zájmu než v zájmu Boží věci.

Když přichází poprvé na nějaké místo, mají jeho modlitby a napomínání úspěch a bratří se domnívají, že je dobrým křesťanem. Je mu dávána přednost, poněvadž je pokládán za kazatele. Ale jak jsou bratří zklamání, když poznají jeho sobeckost, podrážděnost, hrubost a jeho podivínství. Téměř každého dne mění své mínění, své náhledy. Jeho mysl je neustále zaměstnána vyhledáváním vlastního prospěchu. Potom vše zařídí tak, aby tím vyzískal a plánuje dále. Jeho plánování má však rozptylující vliv na Boží věc. Jeho způsob života směřuje k tomu, aby trhal na kusy a téměř všude zraňoval. Jaký to příklad stádci. Je velmi sobecký ve svém konání a využívá každého, s kým přijde do styku. Hněv Boží na něm spočívá. Dobrý strom po ovoci poznáš.