Ve vidění, které mi bylo dáno v Battle Creek, Mich. 25. září 1861 byla mně ukázána naše země v temnotě a smutku. Anděl pravil: "Dívej se pozorně." Nyní jsem spatřila lidi na zemi. Někteří byli obklopeni Božími anděly, jiní byli v naprosté temnotě a obklopeni anděly zlými. Viděla jsem paži sahající z nebe na zemi a držící zlaté žezlo. Na vrcholku tohoto žezla byla koruna posázená diamanty. Každý diamant vyzařoval světlo jasně zářící a nádherné. Na koruně byla napsána tato slova: "Všichni, kteří mne získají, jsou šťastni a budou mít život věčný."
Pod touto korunou bylo jiné žezlo a také na tomto se nalézala koruna, v jejímž středu byly drahokamy, zlato, stříbro, vyzařující jakési světlo. Nápis na této koruně zněl: "Pozemské poklady. Bohatství je mocí. Všichni, kteří mne získají, mají čest a slávu." Viděla jsem nepřehledné zástupy řítící se vpřed, aby získaly tuto korunu. Chovaly se hlučně. 1T 348 Někteří se ve své chtivosti zdáli být zbaveni rozumu. Byli by jeden druhého probodli. Zatlačovali zpět ty, kteří byli slabší než oni a šlapali po těch, kteří ve svém spěchu upadli. Někteří chtivě uchvacovali poklady uvnitř koruny a pevně je drželi. Hlavy některých byly bílé jako stříbro a jejich tváře byly zbrázděné strachem a úzkostí. Neohlíželi se na své příbuzné kost jejich kosti a tělo jejich těla, ale když se toužebné zraky po nich obracely, drželi své poklady ještě křečovitěji, jakoby se báli, že z nich v nestřeženém okamžiku něco ztratí, nebo že budou přinuceni se rozdělit. Jejich chamtivé oči často ulpívaly na pozemské koruně a počítaly a přepočítávaly její poklady. Obraz bídy, ubohosti a špatnosti byl viděn v tomto velikém množství, které toužebně pohlíželo na nacházející se tam poklady a v zoufalství se odvracelo, když silnější vítězili a zatlačovali ty slabší. Ale jen tak lehce se toho nemohli vzdát a proto se pokoušeli razit si cestu v zástupu mrzáků, nemocných a přestárlých, aby přece jen koruny pozemské dosáhli. Mnozí za této snahy zemřeli. Jiní opět klesli právě v tom okamžiku, kdy již po ní sahali. Mnozí opět padli právě, když se jí již dotýkali. Mrtvá těla pokrývala zem, avšak dav se hnal dále šlapaje po padlých a mrtvých svých společnících. Každý, kdo korunu dosáhl, získal její částku a byl hlasitě oslavován kolem stojícími zájemci.
Velký zástup padlých andělů byl velmi činným. Satan byl v jejich středu a všichni pohlíželi s vítězným zadostiučiněním na zástup zápasící o korunu. Zdálo se, že satan působil zvláštním kouzlem na ty, kteří ji chtivě hledali. Mnozí z hledajících tuto pozemskou korunu byli věřící křesťané. Někteří z nich zdáli se mít trochu světla. Toužebně pohlíželi na nebeskou korunu a často se zdáli být okouzleni její nádherou, ale přes to neměli pravého pojmu o její ceně a slávě. Zatímco jednou rukou sahali chabě po koruně nebeské, 1T 349 chápali se druhou rukou chtivě koruny pozemské, rozhodnuti stát se majiteli této. Ale ve své chtivé honbě za korunou pozemskou ztratili nebeskou korunu z dohledu. Byli zanecháni v temnotě, ale přes to úzkostlivě tápali kolem sebe, aby si zajistili korunu pozemskou. Někteří si znechutili společnost, která ji tak chamtivě hledala, zdálo se, že mají pojem o svém nebezpečí, odvrátili se a hledali upřímně korunu nebeskou. Mrak na tváři těchto duší se brzy změnil ve světlo, zoufalství ve veselí a svatou radost.
Potom jsem viděla skupinu prodírající se zástupem, s očima upřenýma na nebeskou korunu. Když se tak poctivě snažili vynutit si cestu nespořádaným davem, stáli jim svatí andělé po boku a dělali jim cestu, aby mohli stále jít kupředu. Když se blížili k nebeské koruně, svítilo na ně světlo z ní vyzařující a zahalilo je, rozptýlilo jejich temnotu. Koruna se stávala stále jasnější a zářivější až se zdáli být proměněni a podobni andělům. Nevrhli ani jediný nerozhodný pohled na pozemskou korunu. Ti, kteří ji stihali, dobírali si je a házeli po nich černými koulemi. Neublížily jim však, dokud byly jejich oči upřeny na nebeskou korunu, ale ti, kteří obrátili svou pozornost k černým koulím, byli jimi potřísněni. Byly mně předloženy tyto verše s Písma:
Mt 6,19-24: "Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději nevykopávají ani nekradou. Neboť kdež jest poklad váš, tu bude i srdce vaše. Svíce těla jestiť oko, protož jestliže by oko tvé sprostné bylo, všecko tělo tvé světlé bude. Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Jestliže tedy světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, sama tma jaká bude? Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. 1T 350 Neboť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přidržeti se bude a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mamoně."
Potom mně bylo vysvětleno, co jsem viděla: Davy tak chtivě zápasící o pozemskou korunu byli ti, kdo milují poklady tohoto světa a jsou klamání a nadšeni jejich krátkým kouzlem. Jak jsem viděla, jsou někteří takzvaní Kristovi následovníci, tak ctižádostiví a chtiví pozemských pokladů, že ztrácí lásku k nebi, jednají jako svět a jsou Bohem počteni mezi ty ze světa. Vyznávají sice, že hledají korunu nesmrtelností, poklad nebeský, ale jejich zájem a hlavní snahou je, získat poklady pozemské. Kdo má poklad na tomto světě a miluje jeho bohatství, nemůže milovat Ježíše. Může si myslet, že má pravdu a ačkoli lpí na svém majetku jako lakomec, nepoznává a necítí, že miluje více peníze než pravdu, nebo nebeský poklad.
"Je-li tedy světlo, které mají - temnotou, jak velká musí být tato temnota." Ve zkušenosti takových bylo údobí, kdy si neoblíbili světlo jim dané, a toto se stalo temnotou. Anděl pravil: "Nemůžete milovat a uctívat poklady zemské a mít pravé bohatství." Když přišel mládenec k Pánu Ježíši a řekl: "Mistře dobrý, co dobrého mám činit, abych získal život věčný?" Pán Ježíš mu dal na vybranou, aby se buď zřekl svého majetku a měl věčný život, nebo aby jej podržel a věčný život ztratil. Jeho bohatství mělo pro něho větší cenu než poklad v nebesích. Podmínka, že se musí zříci svého majetku a rozdat jej chudým, aby se mohl stát Kristovým následovníkem a mít věčný život, zchladila jeho touhu a on odešel smuten.
Ti, kteří mně byli ukázání jako bouřlivě si žádající pozemské koruny, jsou takoví, kteří se utíkají k jakémukoliv prostředku, jen aby získali bohatství. A v tomto bodě se stávají nepříčetnými. 1T 351 Všechny jejich myšlenky a všechna jejich energie je zaměřena na získání pozemského bohatství. Šlapou po právech druhých, utiskují chudé a dělníky šidí na mzdě. Mohou-li využít chudších a těch méně vychytralých než jsou sami a tím zvětšit své bohatství, neváhají ani na okamžik utiskovat je i kdyby je přivedli na žebráckou hůl.
Muži, jejichž hlavy kryly šediny a jejichž tváře byly zbrázděny starostmi a přece tak chamtivě sahali po pokladech uvnitř koruny, byli už staří, měli již jen několik málo roků života před sebou. A přes to byli lační zajistit si pozemské poklady. Čím více se blížili hrobu, tím úzkostlivěji se k nim přimykali. Svým vlastním příbuzným nebyli k užitku. Trpěli, aby členové jejich vlastních rodin dřeli nad své síly, jen aby ušetřili něco peněz. Nepoužívali je k dobru nikoho jiného, ani pro sebe sama. Dostačilo jim vědomí, že je mají. Když mají ulehčit potřebám nuzných nebo podpořit Boží věc, jsou smutní. Rádi by sice přijali dar věčného života, ale nejsou svolni s tím, že by je to mělo něco stát. Podmínky jsou příliš tvrdé. Ale Abrahám neušetřil ani jediného svého syna. V poslušnosti Boží snáze obětoval své dítě zaslíbení, než by mnohý obětoval něco ze svých světských statků.
Bylo bolestné vidět ty, kteří měli dozrávat pro slávu a denně se přibližovat nesmrtelnosti, jak napínají všechny své síly, jen aby si udrželi své světské poklady. Takoví, jak jsem viděla, neumějí ani ocenit nebeských pokladů. Jejich silná láska ke všemu pozemskému ukazuje v jejich skutcích, že si dost neváží nebeského dědictví, aby pro ně přinesli nějakou oběť. "Mládenec" projevoval ochotu zachovávat přikázání a přece mu náš Pán řekl, že se mu jednoho nedostává. Přál si věčný život, ale více miloval své pozemské statky. Mnozí klamou sama sebe. 1T 352 Nehledají pravdy jako skrytého pokladu. Jejich síly nejsou dobře využity. Jejich mysl, která by měla být osvícena nebeským světlem, je zmatena a zneklidněna. "Pečování" tohoto světa a faleš bohatých a žádostivost jiných věci, brzdí slovo a ono se stává neplodným. Anděl praví: "Pro takovéto není omluvy." Viděla jsem, jak se světlo od nich odvrací. Nepřáli si porozumět vznešené, důležité pravdě pro tento čas a domnívali se, že se jim dobře daří i bez ní. Jejich světlo zhaslo a oni tápají v temnotě.
Davy mrzáků a nemocných, tísnících se kolem světské koruny, jsou ti, jejichž zájmy a poklady jsou na tomto světě. Ačkoliv jsou na všech stranách zklamání, nechtějí svoji lásku věnovat nebesům a zajistit si tam poklad a domov. To pozemské se jim nedaří a zatím co se za ním honí, ztrácejí to nebeské. Přes všechna zklamání a nešťastný život a i smrt těch, kteří byli plně zaměření na získávání pozemských statků, následují jich druzí touto cestou. Řítí se šíleně kupředu, nedbají bídného konce těch, jejichž příklad následují.
Ti, kteří dosáhli koruny a získali svůj díl a jsou oslavování, jsou ti, kteří získali toho, co bylo cílem jejich života - bohatství. Dostává se jim pocty, které má svět pro bohaté. Mají ve světě vliv. Satan a jeho andělé jsou uspokojeni. Vědí, že tito jsou zaručeně jejich, neboť dokud žijí ve vzpouře proti Bohu, jsou satanovými mocnými pomocníky.
Ti, kterým se zošklivila společnost hlasitě se domáhajících světské koruny, jsou ti, kteří pozorovali život a konec všech těch, kteří bojovali o světské bohatství. Vidí, že takoví nejsou nikdy uspokojeni, ale že jsou nešťastní a tím jsou znepokojeni a zastrašeni, že se od této nešťastné třídy lidí oddělují a hledají pravé a trvanlivé bohatství. 1T 353
Ti, kteří si prodírali skrze davy cestu k nebeské koruně a byli doprovázení svými anděly, byli mi ukázáni, jako Boží věrný lid. Andělé je vedou a oni pospíchají horlivě kupředu za nebeským pokladem.
Černé koule, které byly házeny po svatých, představují hanebné lži, rozšiřované o Božím lidu těmi, kdo milují lež a vymýšlí si ji. Máme co nejpečlivěji dbát toho, abychom žili životem čistým, bez poskvrny, abychom se vyhnuli i tomu nejmenšímu zdání nepravosti a je naší povinnosti jít odhodlaně vpřed a nevšímat si hrubých pomluv zlých lidí. Když se oči spravedlivých upírají k nebeskému neocenitelnému pokladu, stávají se stále více podobni Kristu a takto budou přetvořeni a uschopněni pro proměnu.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt