Bylo mi ukázáno, že Boží lid se nachází často v temnotách. Není to však Jeho vůle, aby žili v nevěře. Ježíš je světlo a v Něm není vůbec temnoty. ^{1T 406} Jeho děti jsou dětmi světla. Jsou obnoveni k Jeho obrazu a vyvedeni z temnoty v Jeho předivné světlo. On je světlem světa a tím jsou také ti, kdo Ho následují. Nemají chodit v temnotách, ale mají mít světlo života. Čím více se Boží lid snaží napodobovat Krista, tím vytrvaleji bude pronásledován nepřítelem, ale Kristova blízkost je posiluje v odporu proti našemu velikému nepříteli, který je chce od Krista odvrátit.

Bylo mi ukázáno, že se příliš mezi sebou porovnáváme, bereme si za vzor chybující smrtelníky. Máme přece neomylný Vzor. Nemáme se měřit podle světa, ani podle mínění lidí, ani dle toho, čím jsme byli, než jsme přijali pravdu. Ale naše víra a postavení ve světě, tak jakými jsou nyní, musí být srovnány s tím, jakými by byly, kdybychom stále stoupali a šli vpřed od té doby, co vyznáváme, že jsme Kristovými následovníky. To je jediné správné a bezpečné porovnání, jaké můžeme činit. V každém jiném bychom se pouze klamali. Neodpovídá-li mravní a duchovní stav Božího lidu požehnání, výsadám a světlu, které mu byly svěřeny, je vážen na váhách a andělé oznamují: N E D O S T A Č U J Í C Í .

Zdá se, že některým je vlastní stav neznámý, zahalen. Oni vidí pravdu, ale neproniknou až k její důležitosti nebo k jejím požadavkům. Slyší pravdu, ale plně ji nerozumí, poněvadž ji nepřizpůsobují svůj život a proto nejsou pro svou poslušnost posvěceni. A přece zůstávají nedotčeni a zcela spokojeni, jakoby je předcházel oblak ve dne a ohnivý sloup v noci, jako znamení Boží milosti. Vyznávají ústy Boha, ale svými skutky Jej zapírají. Mají se za zvláštní vyvolený lid, ale zřídka kdy se při nich projevuje touha po Jeho přítomnosti a moci do všech důsledků. Jak veliká temnota takových a přece o ni nevědí. Světlo svítí, ^{1T 407} ale oni je nechápou. Člověk nemůže být více oklamán než domněním, že jedná správně, že Bůh přijímá jeho skutky, zatím co ve skutečnosti se proti Němu prohřešuje. Zaměňuje formu zbožnosti za jejího ducha a její moc. Má se za bohatého, že ničeho nepotřebuje a zatím je chudý, zlý, slepý a nahý a potřebuje vše.

Mnozí se hlásí za Kristovy následovníky, ale nevyvíjí žádné úsilí pokračovat v duchovních věcech. V jakémkoli světském podnikání jeví snahu ctižádosti, aby zdárně dokončili své záležitosti, ale ve snaze o věčný život, kde je v sázce vše, kde celá jejich věčná blaženost závisí na jejich úspěchu, jednají tak lhostejně, jako by nebyli ani mravními strůjci, jakoby někdo jiný hrál hru jejich života za ně a oni neměli nic jiného na práci, než čekat na výsledek. Ach, jaká bláhovost, jaké šílenství. Kdyby jen všichni chtěli projevovat takový stupeň ctižádosti, horlivosti a vážnosti v boji o věčný život, jaký vyvíjejí ve světských záležitostech, byli by vítěznými přemožiteli. Viděla jsem, že každý jednotlivec musí získat vlastní zkušenosti. Jeden každý musí dobře a věrně hrát svou úlohu ve hře života. Satan číhá na příležitost, aby se uchopil vzácných milostí, když jsme nechráněni a čeká nás těžký boj s mocnostmi temna, abychom si udrželi nebo znovu získali milost nebes, pakliže jsme ji ztratili pro nedostatečnou bdělost.

Avšak bylo mně též ukázáno, že je výsadou křesťanů získávat od Boha dostatek síly, aby si udrželi každý z těchto vzácných darů. V nebesích se přihlíží ke každé horlivé a opravdové modlitbě. Když se Boží služebníci chápou ke své obraně štítu víry a meče Ducha, pak je nebezpečí v nepřátelském táboře a něco musí být podniknuto. Pronásledování a pohanění očekává jedině ty, kteří jsou opatření mocí shůry, a povolává je tím do boje. Když převládá pravda ve své prostotě a síle mezi věřícími ^{1T 408} a je prosazována proti duchu tohoto světa, je jasné, že není nic společného mezi Kristem a Beliálem. Kristovi učedníci musí být živým příkladem života i ducha svého Mistra.

Mladí i staří mají před sebou spor a válku. Neměli by ani na okamžik zdřímnout. Nepřítel je stále na stráži, aby je svedl a přemohl. Věřící přítomné pravdě musí být právě tak bdělými, jako jejich nepřítel a moudře odporovat satanu. Budou tak činit? Vytrvají v tomto zápase? Budou se pečlivě chránit všeho hříchu? Krista je možno zapírat mnohým způsobem. Můžeme Jej zapírat mluvením proti pravdě, mluvením zle o druhých, bláhovým tlacháním nebo žertováním, nebo prázdnými nicotnými slovy vůbec. Tím dáváme najevo jen málo bystrozraku a moudrosti. Sami sebe oslabujeme, naše úsilí je pak slabé, aby se mohlo postavit proti našemu velikému nepříteli, a býváme přemoženi. "Z plnosti srdce mluví ústa" a nedostatkem bdělosti vyznáváme, že Kristus není v nás. Ti, kteří váhají bezvýhradně se oddat Bohu, jsou ubohými Kristovými následovníky. Následují Ho v takové vzdálenosti, že někdy skutečně ani sami nevědí, zda jdou v Jeho šlépějích, nebo ve stopách svého úhlavního nepřítele. Proč jen se tak pomalu vzdáváme zájmu na světských věcech a nepřijímáme Krista za své jediné dědictví? Proč bychom si jen měli přát udržet přátelství nepřátel Pána a řídit se jejich zvyky a dávat se vést zpět jejich názory? Je nutné, abychom se plně a bezvýhradně oddali Bohu, abychom se zřekli lásky k světu a všemu světskému a odvrátili se od toho všeho, sice nebudeme moci být nazýváni Ježíšovými učedníky.

Kristův život a duch je naším jediným vzorem dokonalosti a vyvýšenosti a naší jedinou bezpečnou cestou následování Jeho příkladu.Budeme-li tak činit, povede nás svojí radou a později nás přijme ve slávu. Musíme se se vší pilností snažit a byt schopni i hodně trpět, abychom tak kráčeli ve šlépějích našeho Vykupitele. ^{1T 409} Bůh je ochoten za nás pracovat, dát nám ze svého svobodného Ducha, budeme-li jen o to usilovat, budeme-li jen pro to žít a v to věřit, potom budeme moci chodit ve světle tak, jako On sám je ve světle. Můžeme hodovat z Jeho lásky a pít z její bohaté plnosti.