Bylo mi ukázáno, že dnešní mládež si správně neuvědomuje své velké nebezpečí. Je mnoho mladých lidí, které by Bůh chtěl použít jako dělníky v různých odvětvích svého díla, ale satan jim v tom brání a chytá je do sítě, aby se odcizili Bohu a stali se bezmocnými pro Jeho dílo. Satan je bdělý a vytrvalý pracovník. Ví, jak má polapit neopatrného a je hroznou skutečností, ^{5T 106} že jen málo lidí unikne jeho úskokům. Oni nevidí žádné nebezpečí a nemají se na pozoru před jeho svody. Vybízí je k tomu, aby své záliby soustředili jeden na druhého bez ohledu na Boží moudrost nebo na ty, které poslal, aby je varovali, napomínali a radili jim. Cítí se dost soběstačnými a nechtějí se nechat ničím omezit.

Tvůj případ, bratře ---, je toho zřetelným příkladem. Jsi okouzlen myšlenkou na sňatek. Jak je to obvyklé u těch, kteří o tom přemýšlí; varování Božích služebníků působí na tebe jen nepatrně. Bylo mi ukázáno, jak snadno tě ovlivní okolní vlivy. Kdyby ses dostal do společnosti lidí s nízkým smýšlením, i těm by ses přizpůsobil. Kdyby ti v tom Boží láska a bázeň nebránily, přijal bys jejich myšlenky, kdyby se jim nedostávalo úcty, ty by ses také stal neuctivým, kdyby oni byli neslušnými a oddávali se zábavám, ty bys také šel za nimi s horlivostí a vytrvalostí hodnou lepšího díla.

Dívka, na kterou jsi soustředil svůj zájem, nemá náležitou myšlenkovou a povahovou úroveň. Její život plynul lehkovážně, její smýšlení je omezené a povrchní. A přece ses tvrdohlavě ohrazoval před výtkami svého otce, své milující sestry a svých přátel ve sborovém obecenství. Přicházím k tobě jako Kristův posel, avšak tvé silné city, tvá sebedůvěra, oslepily tvůj zrak před nebezpečím a tvůj sluch před napomenutím. Tvé počínání bylo tak svéhlavé, jako by nikdo neznal to, co víš ty anebo jako by tvé spasení záviselo jen na tvém úsudku.

Kdyby každý mladík vyznávající pravdu jednal tak jako ty, jaké by to pak byly rodiny a jaká by byla církev? Zamysli se nad vlivem svévolného, soběstačného a neuctivého chování ke svým rodičům. Patříš mezi lidi tvrdohlavé, umíněné. ^{5T 107} Poukázání na tuto pravdu vedlo tě ke ztrátě zájmu o náboženství a k přemýšlení jen o sobě, místo o slávě Boží. Z tohoto přátelství nebo i manželství nemůže vzniknout nic dobrého. Boží požehnání nespočine na žádném takovém svévolném jednání, jaké jsi projevil. Neměl bys spěchat s uzavřením sňatku a brát na sebe odpovědnost za rodinu dřív, než důkladně ustálíš vlastní povahu. Vidím tě ve veliké temnotě, avšak nedovedeš si uvědomit své nebezpečí.

Pravda reformovala tvůj život i povahu, bratři a sestry ti důvěřovali, avšak satan viděl, že tě ztrácí a proto znásobil své úsilí, aby tě polapil do své hříšné sítě a skvěle se mu to podařilo. Slabost tvé přirozenosti dosud neodhalená, přišla nyní ke slovu. Nepoznáváš svůj stav, ačkoliv jiným je zřejmý. Nikdo se nedostane ke světlu, jestliže sám o to neusiluje. Když jsi pozoroval, že tvoji bratři a sestry byli pohoršeni nad tvým chováním, pak byl čas, aby ses zastavil a uvážil co děláš, mnoho se modlil, radil se se zkušenými členy sboru a vděčně přijímal jejich napomenutí.

Říkáš: "Měl bych se snad řídit úsudkem bratří bez ohledu na své vlastní city?" Odpovídám: "Církev je Bohem ustanovenou autoritou na zemi." Kristus řekl: "Cokoli svážete na zemi, bude svázáno i na nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi." Všeobecně se příliš málo dbá na názor členů téhož sboru. Avšak právě nedostatek úcty k mínění sboru působí tak mnoho nepříjemností mezi bratřími. Oči sboru mohou postřehnout u jednotlivých členů sboru to, co bloudící člen nepostihuje. Několik osob může být zrovna tak zaslepených jako ten, který bloudí, avšak většina sboru tvoří určitou moc, která by měla usměrnit své jednotlivé členy.

Apoštol Petr říká: "Podobně mládenci, buďte poddáni ^{5T 108} starším. A všichni poddanost jedni druhým ukazujte, pokorou vnitř se ozdobte. Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost." Pavel napomíná: "Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce poctivostí se vespolek předcházejte", "poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží." „Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.“ Pokud nebudou respektovány rady a napomenutí církve, pak je skutečně církev bezmocná. Bůh dal církvi názor, který musí usměrňovat její členy.

Jestliže jsi veden pravdou a ne bludem, ochotně poslechneš rodiče a za svatý budeš pokládat hlas sboru. Tvé modlitby byly pronášeny s rozhodnutím provést to, co jsi pokládal za správné, bez ohledu na přání svých rodičů nebo sboru. V celém svém životě ses řídil velkou měrou sobeckými představami. Častokrát musíme přinést velkou oběť vlastních názorů, abychom vyhověli podmínkám stanoveným v Božím Slovu a jednali shodně se zásadami.

Ptáš se: "Mají snad rodiče rozhodovat o družce mého života bez ohledu na rozum a city syna nebo dcery?" Já ti však tuto otázku stavím tak, jak ona správně má znít: "Má si snad syn nebo dcera volit společníka bez předcházející porady s rodiči, když takový krok určitě hmotně ovlivní štěstí rodičů, jestliže tito své děti aspoň trochu milují? A má toto dítě bez ohledu na radu a prosbu svých rodičů setrvat ve svém počínání? Se vší rozhodností odpovídám: Ne, ne i kdyby k sňatku nikdy nemělo dojít. Páté přikázání takové jednání zakazuje. "Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě." Zde je přikázání se zaslíbením, které Pán jistě naplní těm, kteří poslouchají.

Moudří rodiče nikdy nebudou vyhledávat společníky pro své děti ^{5T 109} bez ohledu na jejich přání. Nikdo ani tobě nikdy nenavrhoval. Avšak většina toho, co dnešní mládež nazývá láskou, je pouze slepá vášeň, jejíž původcem je satan a jež vede k jejich zkáze.

Můj bratře, bojím se o tvé chování, kdybys měl jít do naší školy jak jsi původně zamýšlel. Tvé výslovné rozhodnutí, mít ženskou společnost všude kamkoli půjdeš, mi jasně svědčí o tom, že ani zdaleka by tvá cesta do Battle Creeku nebyla požehnáním. Poblouznění které tě postihlo, je spíše satanského než božského původu. Nechci, abys byl zklamán ohledně Battle Creeku. Je tam přísná kázeň. Není dovoleno žádné dvoření. Škola by neměla žádnou cenu pro žáky, kdyby se chtěli zajímat o známosti jako ty. Naše škola by brzy byla nemravnou institucí. Rodiče neposílají své děti do naší školy nebo do našich ústavů, aby tam začali žít nezdravě citovým a milostným životem, nýbrž aby se vzdělali ve vědních oborech, nebo se naučili tiskařskému povolání. Kdyby kázeň byla tak uvolněná, že by mládeži bylo dovoleno nechat se zaslepit společností jiného pohlaví, jak to bylo na několik měsíců v minulosti ve tvém případu, pak by se jejich poslání v Battle Creeku minulo cílem. Jestliže to ze svých myšlenek nemůžeš naprosto vyloučit a jít tam jako žák s rozhodnutím rozvinout co nejopravdovější pokorné a upřímné úsilí a prosit o úzké obecenství s Bohem, bylo by pro tebe lepší, kdybys zůstal doma.

Kdybys šel, měl bys být připraven snášet pokušení a podpírat ruce profesorů a učitelů a celým svým vlivem se zasazovat o kázeň a pořádek. Bůh chce, aby všichni, kteří pracují v Jeho díle, byli jeden druhému podřízeni, hotovi přijmout napomenutí a naučení. Sami by měli projít náročným duchovním a mravním výcvikem, aby byli z Boží milosti uzpůsobeni duchem i srdcem vychovávat jiné. Vroucí modlitba, pokora a opravdovost musí být umocněny Boží pomocí, ^{5T 110} neboť lidská křehkost a city ustavičně usilují o nadvládu. Každý člověk musí usilovat o čistotu duše poslušností pravdy a s upřímností musí ponížit já k Boží slávě a vyvýšit Ježíše a Jeho milost. Takovým ustavičným vzrůstem ke světlu bude obeznámen s Bohem a obdrží Jeho pomoc.

Někteří z těch, kteří navštěvují školu, nevyužívají náležitě svůj čas. Plni mladické síly, nesnášejí žádné omezení, které se jim ukládá. Obzvláště se bouří proti pravidlům, která mladíkům nedovolují věnovat pozornost dívkám. V tomto porušeném věku velice dobře poznáme zlé následky takového jednání. Ve škole, kde je tolik mladých lidí pospolu, vedlo by napodobení světských zvyků v tomto ohledu k takovému usměrnění myšlenek, které by jim překáželo v jejich úsilí o vzdělání, jakož i jejich zájmu o náboženství. Zaslepená vzájemná náklonnost mládenců k dívkám během studia je svědectvím nedostatku skvělého úsudku. I v tvém případě slepý pud ovládá rozum i soudnost. Hluboká odpovědnost, kterou si každý upřímný křesťan uvědomuje, bývá tímto kouzelným svodem umlčena, duchovní život umírá a soud a věčnost ztrácí svůj vrcholně vážný význam.

Každá schopnost těch, kteří jsou touto nakažlivou nemocí postiženi - slepou láskou - bývá jí podřízena. Vypadají, jako by postrádali zdravý smysl. Jejich jednání je nechutné všem, kteří je pozorují. Můj bratře, vlastní vinou ses stal předmětem různých řečí a ponížil ses v očích těch, jejichž důvěry sis měl vážit. S mnohými krizemi této nemoci dochází se k předčasnému manželství a když kouzlo novoty pomine a omamná moc dvoření ochabne, jedna nebo i obě strany si začínají uvědomovat svůj skutečný stav. Teprve pak zjišťují, že jejich sňatek je nezdravý, má však trvat po celý život. Poutáni jeden k druhému nejvznešenějšími sliby, pohlížejí ^{5T 111} unaveným srdcem na bídný život, který musí žít. Měli by se tedy co nejlépe vyrovnat se situací, mnozí to však nedovedou. Buď se svým manželským slibům zpronevěří, anebo se jim toto břemeno, které tvrdohlavě vzali na sebe, stane tak mučivým, že nejeden zbaběle ukončí svojí existenci.

Spolčování se s marnivými, povrchními a nevěřícími lidmi, přivádí k mravní zkaženosti a zkáze. Nestydatí, drzí mladíci nebo dívky, mohou mít něco příjemného ve svém chování, mohou mít skvělé myšlenkové schopnosti a dovedně mohou i to nejhorší představit jako dobré. Takoví lidé svedou a okouzlí jistou třídu a v důsledku toho duše zahynou. Vliv myšlenek a činů obklopuje každého člověka jako neviditelné ovzduší, které vdechují všichni, kteří se dostávají s ním do styku. Toto ovzduší je častokrát prosyceno jedovatými vlivy a když je lidé vdechují, výsledkem je jistý mravní úpadek.

Můj drahý bratře, kéž bych tě jen dovedla důkladně upozornit na tvůj skutečný stav. Musíš činit pokání, nebo jinak nikdy neuvidíš nebeské království. Mnoho mladých mužů a žen, kteří vyznávají pravdu, neví co znamená následovat Krista. Nenapodobují Jeho příklad v konání dobra. Láska a vděčnost vůči Bohu nepramení v srdci a neprojevuje se v jejich slovech a chování. Nemají sebezapíravého ducha a nepovzbuzují jeden druhého na cestě svatosti. Nechceme, aby se do tohoto slavného Božího díla pouštěli mladí lidé vyznávající Krista, když však nemají mravní sílu zaujmout postavení vedle těch, kdož jsou střízliví, kdo modlitebně bdí a jejichž obcování je v nebesích, odkudž i Spasitele očekávají. Nemáme velký zájem o to, aby do Battle Creeku šli takoví mladí lidé, kteří vyznávají, že jsou světitelé soboty, ale volbou společníků naznačují svůj nízký mravní stav. ^{5T 112}

Dveře Boží školy budou vždy otevřeny těm, kteří nejsou vyznavači náboženství a mládež přicházející do Battle Creeku muže mít tuto nevěřící společnost, jestliže se pro ní rozhodne. Pakliže má správné pohnutky v obecenství s těmito lidmi a dostatek duchovní síly odolat jejich vlivu, může být určitou mocí dobra - a i když jsou žáky, mohou se stát učiteli. Pravý křesťan si nevolí společenství nevěřících proto, že by měl zálibu v ovzduší, které obkličuje tyto nevěřící, anebo aby vzbuzoval obdiv a usiloval o pochvalu, nýbrž jde mu o to, aby šířil světlo a poznání a vedl je k ušlechtilé vysoké úrovni - na obsáhlou základnu věčné pravdy.

Jedna osoba s čistými pohnutkami se záměrem vzdělat se pro správné uplatnění svých schopností, bude ve škole blahodárnou mocí. Bude mít pronikavý vliv. Jestliže rodiče ospravedlňují nářky svých dětí vůči představeným a školské kázni, ani si neuvědomují, že podporují znemravňující moc, která se v dnešní době tak hrozivě rozmáhá. Každé ovlivňování mládeže musí být na správné straně, neboť zkaženost mládeže se rozmáhá.

U světské mládeže se obliba společnosti a zábav stává všemocnou vášní. Odívání, návštěvy, povolnost chuti a vášním a společenské rozptýlení, se jeví jako nejhlavnější životní cíl. Jsou nešťastní, jestliže jsou o samotě. Jejich prvořadou touhou je získání obdivu, lichocení a dělání senzace ve společnosti. A jestliže tato touha není ukojena, pak jim život připadá nesnesitelný.

Ti, kteří obléknou celou Boží výzbroj a každodenně věnují čas přemýšlení, modlitbě a studiu Písma, budou spojeni s nebem a budou působit spásným, proměňujícím vlivem na ty, kdož jsou kolem nich. Vznešené myšlenky, ušlechtilé touhy, jasné chápání pravdy a povinnosti k Bohu bude jejich údělem. Budou toužit po ^{5T 113} čistotě, světle, lásce a usilovat o všechny dary nebe. Jejich opravdové modlitby se dostanou za oponu. Tato třída bude mít posvěcenou odvahu přijít do přítomnosti Věčného. Budou si uvědomovat, že nebeské světlo a sláva je pro ně a tímto důvěrným společenstvím s Bohem budou pročištěni, povzneseni a zušlechtěni. Taková je přednost skutečných křesťanů.

Abstraktní přemýšlení nestačí, nestačí také ani přílišná činnost, obojí je podstatně důležité pro změnu křesťanského charakteru. Síla, která se získává v opravdové, skryté modlitbě, připravuje nás k odolnosti proti svodům společnosti. A přece bychom se neměli sami vylučovat ze světa, neboť naše křesťanská zkušenost má být světlem světu. Společnost nevěřících nám nikterak neuškodí, jestliže k nim přicházíme se záměrem vést je k obecenství s Bohem a náš duchovní život je dostatečně silný, aby odolal jejich vlivu.

Kristus přišel na tento svět, aby ho spasil, spojil padlého člověka s věčným Bohem. Kristovi následovníci mají být průtoky světla. Mají udržovat obecenství s Bohem a přitom udělovat těm, kteří jsou ve tmě, temnotě a bludu, ta převzácná požehnání, které sami přijímají z nebe. Enoch nebyl poskvrněn nepravostmi, které převládaly v jeho době, proč bychom my měli být poskvrněni dnes? My však můžeme, jako náš Mistr, mít soucit s trpícím lidstvem, slitování s nešťastnými a ohleduplnost k potřebám nuzných, trpících a zoufalých.

Ti, kteří jsou skutečnými křesťany, budou se snažit konat dobře jiným a přitom tak mluvit a jednat, aby si zachovali klidnou, spokojenou mysl. Boží Slovo žádá, abychom byli jako náš Spasitel, abychom nesli Jeho obraz, napodobovali Jeho příklad, žili Jeho životem. Sobectví a světáctví není ovocem křesťanského stromu. Nikdo nemůže žít sám pro sebe a přitom se líbit Bohu.

5. září 1879.