Za obtížných a odvahu zbavujících okolností byl Izaiáš již jako mladý muž povolán k prorockému úřadu. Jeho vlasti hrozila pohroma. Lid v Judstvu přestupováním Božího zákona pozbyl Boží ochranu a assyrská vojska se chystala k útoku na judské království. Avšak od nepřátel hrozící nebezpečí nebylo tou největší starostí. Zkaženost lidu připravila Božímu služebníkovi daleko větší starost. Odpadnutím a vzpourou lid vyzýval Boží soudy. Mladý prorok ^{5T 750} byl povolán, aby Židy důrazně varoval. Věděl, že narazí na zarytý odpor a třásl se, když se díval sám na sebe a myslel na zatvrzelost a nevěru lidu, pro který měl pracovat. Zdálo se, že stojí před téměř beznadějným úkolem. Měl by se pln zoufalství vzdát své práce a nerušeně přenechat Izraele modloslužbě? Měli by navzdory Bohu nebes vládnout na zemi bohové z Ninive?

Takové myšlenky jej dojímaly, když stál ve sloupové síni svatého chrámu. Pojednou se zdálo, jakoby brána a vnitřní opona byly vyzdviženy vzhůru nebo odtaženy stranou a jakoby mohl nahlédnout do svatyně svatých, do níž ani proroci nesměli vstoupit. Před ním se vynořilo zjevení Páně, jenž seděl na vysokém a nádherném trůnu, zatímco Jeho doprovod naplňoval chrám. Po obou stranách trůnu se vznášeli serafíni, byli neseni dvěma křídly, dvěma, když se klaněli, zakrývali svou tvář a dalšími dvěma zakrývali své nohy. Tato andělská knížata pozvedla své hlasy k slavnostnímu zvolání: "Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jest všecka země slávy jeho" Iz 6,3 Až se zdálo, že pilíře, sloupy a cedrová brána se roztřásly od síly hlasů a dům byl naplněn jejich chvalozpěvem.

Ještě nikdy předtím se Izaiášovi tak nepředstavila velikost a dokonalá svatost Páně. Cítil, že ve své lidské nedokonalosti a nedůstojnosti musí zahynout v Boží přítomnosti. "Běda mně" zvolal "již zahynu, protože jsem člověk poskvrněné rty maje, k tomu uprostřed lidu rty poskvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina viděly oči mé." Verš 5. Avšak jeden serafín přišel, aby ho k jeho službě připravil. Žhavým uhlem z oltáře dotkl se Izaiášových rtů a pravil: "Aj hle, dotekl se úhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá a hřích tvůj shlazen jest." Když pak prorok slyšel Boží hlas: "Koho pošli a kdo nám půjde?" odpověděl se svatou důvěrou: "Aj já, pošli mne." Verš 7-8. ^{5T 751}

Jaké pozemské mocnosti se mohou pozvednout proti Judstvu? Co z toho, že Izaiáš při plnění svého úkolu narazí na překážky a na odpor? Viděl Krále, Pána zástupů a slyšel chvalozpěv serafínů: "Plná jest všecka země slávy jeho." A prorok povstal posilněný pro dílo před ním ležící. Vzpomínka na toto vidění provázela jej po celou jeho dlouhé a těžké služby.

Ezechiel, truchlící prorok v zemi chaldejské měl vidění, jež obsahovalo totéž učení víry v mocného Boha Izraele. Když stál na břehu řeky Chebar, zdálo se mu, že od severu přichází vichřice "a oblak veliký a oheň plápolající a okolo něho byl blesk a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně." Čtyři bytosti pohybovaly množstvím podivně vyhlížejících kol, jež se zdánlivě navzájem prořezávala. Vysoko nad nimi "bylo podobenství trůnu, na pohledění jako kámen zafírový a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka." "Podobnost také těch zvířat na pohledění byla jako uhlí řeřavého, na pohledění jako pochodně. Kterýžto oheň ustavičně chodil mezi zvířaty a ten oheň měl blesk a z téhož ohně vycházelo blýskání." A "ukazovalo se na cherubínech podobenství ruky lidské pod křídly jejich." Ez 1,4.26.13. Ez 10,8

Kola byla tak umně do sebe zapletena, že při prvním pohledu se Ezechielovi zdálo, jako by všechno bylo bez ladu a skladu. Avšak když se pohybovala, byla v tom nádherná přesnost a dokonalý pořádek. Nebeské bytosti pohybovaly těmito koly a nade vším seděl Věčný na lesklém trůnu ze safíru, zatímco kolem trůnu jako znamení milosti a lásky zářila duha. Od úžasné krásy zjevení Ezechiel padl na tvář svou. Avšak hlas mu rozkázal, aby povstal a vyslechl slovo Páně. Potom dostal příkaz k varování lidu Izraele. ^{5T 752}

Toto vidění bylo Ezechielovi dáno v době, když jeho srdce bylo naplněno trudnými předtuchami. Viděl zde zpustošenou zemi svých otců. Kdysi tak lidnaté město bylo nyní neobydlené. V jeho zdech se již neozývaly hlasy chvalozpěvu a radosti. Prorok sám žil jako cizinec v cizí zemi, kde vládla neomezená ctižádost a surová ukrutnost. To, co viděl a slyšel o týrání a páchání bezpráví na lidech, zarmucovalo ho a on hořce naříkal dnem i nocí. Ale ty nádherné obrazy, které mu byly ukázány u řeky Chebar, daly mu uvidět všeovládající moc, jež byla silnější než moc pozemských vladařů. Nad pyšnými a ukrutnými vladaři Assyrie a Babylona trůnil Bůh milosti a pravdy.

Ta mnohonásobně zapletená kola, jež se prorokovi jevila bez ladu a skladu byla vedena božskou rukou. Duch Boží zjevil se mu jako síla, jež pohybovala koly, vnášela pořádek do zmatku. Tak ovládal také celý svět. Myriády nebeských bytostí stály připraveny na Jeho slovo, aby vyloučily moc a lest zlých lidí a jeho věrným prokázali dobro.

Když se Bůh chystal milovanému Janovi otevřít dějiny své církve v budoucích časech, dal mu rovněž ujištění o účasti a péči Spasitele o svůj lid. Ukázal mu "podobného Synu člověka" Zj 1,13 chodícího mezi svícny, jež byly obrazem sedmi církví. I když Janovi byl ukázán poslední veliký boj církve s pozemskými mocnostmi, tak mu bylo také dovoleno uvidět konečné vítězství a záchranu věrných. Viděl, jak se církev ocitla ve smrtelném zápasu s šelmou a jejím obrazem. Viděl také, že uctívání šelmy bylo vynucováno pod trestem smrti. Ale když se díval přes kouř a hlomoz bitvy, uviděl na hoře Sion zástup s Beránkem, kteří na místo znamení šelmy měli jméno Otce jeho napsané na čelích svých. Zj 14,1 Jindy uviděl ty, "kteříž zvítězili nad tou šelmou a obrazem jejím a ^{5T 753} nad charakterem jejím i nad počtem jejího jména", jak "stojí nad tím mořem skleným, majíce harfy Boží a zpívají píseň Mojžíše, služebníka Božího a píseň Beránkovu." Zj 15,2-3.

Tato naučení jsou napsána k našemu dobru. Naše víra se musí opírat o Boha, neboť bezprostředně před námi je doba, kdy duše budou podrobeny těžké zkoušce. Na Olivetské hoře Kristus vypočítal hrozné soudy, jež mají předcházet jeho druhý příchod: "Budete slýchat zajisté boje a pověsti bojů." "Nebo povstane národ proti národu a království proti království a budou hladové a morové a zemětřesení po místech. Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí." Mt 24,6-8 Ačkoliv se tato předpověď částečně vyplnila při zničení Jeruzaléma, vztahuje se však více na dobu konce.

Stojíme na prahu velkých a vážných událostí. Předpovědi se rychle vyplňují. Pán stojí přede dveřmi. Brzy nastane pro nás a pro všechny žijící období mohutného významu. Staré protiklady opět obživnou, nové vzniknou. Události, jež se budou odehrávat na této zemi, nemůžeme ani tušit. Lidskými nástroji pracuje satan. Lidé, kteří usilují, aby změnili ústavu a prosadili zákon k vynucování svěcení neděle, přehlížejí následky jen částečně. Stojíme bezprostředně před krizí.

Ale Boží služebníci nemají spoléhat sami na sebe v této velké tísni. Ve viděních, jež byla ukázána Izaiášovi, Ezechielovi a Janovi, poznáváme, jak je nebe těsně spojeno s tím, co se děje na zemi a jak velice pečuje Bůh o své věrné dítky. Svět není bez Panovníka. Průběh příštích událostí leží v Boží ruce. Osud národů, ale i blaho jeho církve je pod osobním vedením Majestátu nebes.

My všichni býváme přespříliš zkrušeni starostmi, tísní a těžkostmi Božího díla. Smrtelným lidem ale není přenecháno, aby nesli břímě odpovědnosti. Máme důvěřovat ^{5T 754} Bohu, věřit v Něho a jít vpřed ve víře. Neúnavná bdělost nebeských poslů a jejich neustálé působení pro nás pozemšťany nám ukazují, jak Boží rukou jedno kolo zasahuje do druhého kola. Božský učitel mluví ke každému, kdo je činný v Jeho díle, stejná slova jako kdysi Cýrovi: "Přepásal jsem tě, ačkoli mne neznáš." Iz 45.5

Jasné světlo, jež rychlostí blesku probíhá sem a tam mezi živými tvory představuje rychlost, s jakou toto dílo nakonec bude spěchat vstříc svému dokončení. On, který nespí, který neustále zajišťuje uskutečnění svých plánů, může plánovitě pokračovat ve svém velikém díle. Co se lidskému myšlení zdá složité a spletené, může ruka Páně udržovat v dokonalém pořádku. On může nalézt prostředky a cesty, jak zkřížit úmysly zlých lidí a zmařit záměry těch, kteří mají v úmyslu zlo proti Jeho lidu.

Milí bratři a sestry, nyní není čas k nářku a zoufalství, není čas dát vzniknout pochybnosti a nevěře. Dnes Kristus není Spasitelem v Josefově hrobě, který byl uzavřen velikým kamenem a zapečetěn římskou pečetí. Máme zmrtvýchvstalého Spasitele. On je Králem, Pánem zástupů. On sedí mezi cherubíny. A uprostřed sporů a neklidu národů stále ještě chrání svůj lid. Ten, který vládne v nebi, je náš Spasitel. On určuje míru každé zkoušky a opatřuje ohnivou pec, v níž se musí každá duše osvědčit. Když pevnosti králů padnou a šípy božské pomsty provrtají srdce Jeho nepřátel, Jeho lid bude bezpečný v Jeho dlani.